Byly to nervy! Než divák před koncem zahlásil výsledek Olomouce

Na to, že Nová huť hrála nejdůležitější zápas základní části za poslední tři roky, její výchozí situace nebyla právě příznivá.

Na nymburské palubovce, kterou měli pro domácí duel 22. kola vypůjčenou slávisté, se musela v sobotu obejít bez dvou opor Michala Svobody a Samuela Godwina, a navíc kvůli nemoci neměla k dispozici ani kouče Adama Cholevu, a zápas tak musel odřídit asistent Norbert Kalabiška.  

I přes kontrolu nad většinou čtvrté čtvrtiny se NH dostala do dramatické koncovky, kde ještě hrozilo prodloužení, ale tým nakonec přece vyvázl s další těsnou výhrou. A i velezkušený rozehrávač Adam Číž tak - v celé své kariéře zcela výjimečně - odjížděl z Nymburka v euforické náladě.

Jeho tým měl v kapse po třech letech konečně postup do nadstavbové skupiny A1. „Samozřejmě cesta domů byla o něco veselejší, než jak to bývá obvyklé. A trošku jsme to oslavili, protože radost byla veliká,” přiznal 34letý playmaker.

Adame, vyjma jednoho závěrečného turnaje Českého poháru s Kolínem nebylo to ve vaší kariéře vůbec poprvé, co jste z Nymburka odjížděl jako vítěz?
(smích) Jo, to je vlastně pravda. I před zápasem jsme se o tom bavili, že jsme do Nymburka nejeli s tím obvyklým až trochu strachem kvůli nějaké náloži. A že jsme tam jeli vlastně v roli favorita, což se nám tu ještě nikomu nestalo. Takže jo, určitě to mělo něco do sebe, když se ten zápas v Nymburce vyhrál.

Opět, už pošesté z posledních sedmi zápasů, jste utkání končili do rozdílu čtyř bodů. Takže o kolik jste za uplynulá kola zestárl?
Tohle je to taková věc, co tenhle rok umíme. Samozřejmě když to má ten sladký konec s vítězstvím, tak je to v pohodě a je to méně stresující. Ale taky nám to už párkrát v těch těsných zápasech nevyšlo. Jsou tam prostě chyby, kterých bysme se chtěli vyvarovat, obzvlášť když vedeme. Třeba jsme vedli o nějakých deset bodů a pak jsme si to sami zkomplikovali. A na tom určitě musíme pracovat. Se Slavií jsme to nějak kontrolovali, ale nebylo to od nás nějaké velké představení. Roli sehrála i nervozita, věděli jsme, že jde o hodně. Navíc jsme neměli našeho prvního pivota Sama Godwina, chyběl Michal Svoboda a vlastně i trenér Adam Choleva. Nebyli jsme tak v ideálním rozpoložení. Na druhou stranu jsme vedli celý zápas a až našimi hloupými chybami jsme dovolili Slavii se do toho vrátit.

Slavia měla v samém závěru šanci skore i srovnat. Jak moc jste se tam bál?
Strach už tam samozřejmě byl, ale věřil jsem, že to zvládneme. Ta poslední střela Slavie nebyla volná, ani polovolná, a vlastně náš Keenon Cole to i nějak blokl. Takže nakonec buďme rádi, že to dopadlo, jak to dopadlo.

Jako mladší jste tyhle nervní zápasy a koncovky prožíval jinak než teď?
Je to jiné! Jako mladší si to možná tolik neuvědomujete nebo nevíte, kde jste udělali chybu, nebo co byste udělali jinak. Já bych teď už samozřejmě spoustu věcí změnil, což je dáno těmi zkušenostmi, takže spíš mě pak znervózňuje, že jsme to nezahráli tak, jak jsme měli, aby to z toho nebylo to drama.
 
Když zrovna tak enormně důležitý zápas musel odřídit asistent Kalabiška, jak si vedl?
Zvládl to na výbornou. My už jsme věděli asi čtyři dny před zápasem, že Adam Choleva nebude, protože na tom nebyl vůbec dobře. A asistent tam od toho je, aby v takové situaci zaskočil. Zvládl to výborně a dotáhl to do vítězného konce.

Vývoj zápasu Olomouce s Pardubicemi, které na Hané vyhrály až trojkou pár vteřin před koncem, jste nesledovali během svého utkání vůbec?
No, říkali jsme si, že to sledovat nebudeme. Ale asi minutu třicet před koncem tam někdo z diváků zahlásil, že Pardubice už vyhrály a tím jsme měli skupinu A1 jistou. Já byl zrovna na hřišti a samozřejmě se mi trochu ulevilo. Nicméně i když postup do A1 je skvělý, tak se počítá každá výhra. My jsme teď na osmé příčce, ale tam skončit nechceme, takže by nám ten zápas se Slavií pak chyběl.

První dílčí cíl sezony jste postupme splnili. Naplnilo se tak to, s čím jste vy s Lukášem Palyzou jako odchovanci klubu v létě přišli?
Určitě. Náš první cíl je tímhle splněný, i když jsme si to všichni, nebo minimálně my dva představovali trochu jinak, že to půjde víc jako po másle. Tak to nešlo, ale s odřenýma ušima jsme v A1 a bereme to všemi deseti.

Kapitánem týmu je letos Lukáš Palyza. Jak se v létě rozhodovalo o tom, kdo z vás dvou to bude?
Před sezonou jsme o tom hlasovali. Já sám chtěl, aby to byl Lukáš. Nepotřebuju, být kapitánem, dělal jsem to dlouho (například v Kolíně), navíc i jako rozehrávač, ať jsem, nebo nejsem kapitán, si svoje vždycky řeknu (smích), protože starší rozehrávač je vždycky tak trochu kapitán.

Jste po základní části dvě výhry od Ústí i Opavy a tři od pátého Písku. Bude další metou vyhnout se předkolu play-off?
Určitě. Samozřejmě vnímáme situaci v tabulce, nicméně teď je čas se fakt soustředit sami na sebe. Z posledních tří zápasů máme tři výhry, ale víme, že náš výkon nebyl ideální a víme, kde nás tlačí bota. Teď už bude na čase se vyvarovat zbytečných chyb, co jsme dělali, když jsme se ještě tolik neznali. Už jsme spolu nějakou dobu a potřebujeme, aby ten tým začal jet na plné obrátky. A náš cíl číslo 2 bude vyhnout se sedmému a osmému místu. Cílíme na šestku s tím, že cokoli nad šestku by bylo zlaté.

Být po tom složitém startu do sezony jen dvě výhry za Opavou je asi ještě hodně dobré. Posílili jste tím i lokální rivalitu?
Asi jo. Sám tyhle okolnosti vyloženě nevnímám, ale určitě je znát i nějaký posun našeho klubu směrem dopředu. A to, že se přibližujeme Opavě, je jen dobře, stejně jako to, že v nadstavbě budou další derby.

A jak tu velkou zprávu o A1 přijali vaši fanoušci? Cítil jste zvýšené návaly radosti?
Jo. Sledovali jsme to na sítích, kde fanoušci jsou taky rádi a přejí nám to. I pro ně je to taková odměna, protože se na nás chodí v domácích zápasech dívat a podporovat nás ve velkém počtu, a i pro ně je lepší sledovat ta utkání s lepšími soupeři. I mně pár gratulací přišlo. Je to určitě pro celý klub NH Ostrava super věc, že konečně po třech letech jsme v A1, ale zatím pořád není co slavit.