Cíle? Až po Vánocích. Pokud nepřitáhneme mladé, je to špatně

Jeho plán coby nováčka v pelotonu Maxa NBL na této pozici je jasný a z pohledu sovích fanoušků veskrze pozitivní. Produkovat líbivý basketbal, který by měl být ve druhé polovině sezony konkurenceschopný ve střetu s jakýmkoli soupeřem.

Bývalý reprezentant a dosud častý kouč mládežnických reprezentačních výběrů Luboš Bartoň se v pětačtyřiceti dočkal svého prvního angažmá v roli head coache mezi dospělými a už v sobotu s extrémně mladým týmem USK bude na domácí půdě čelit děčínským Válečníkům.

„Jo, těším se. Já se těším vždycky na cokoli. Těšil jsem se na to být u nároďáku U18 stejně jako na to být asistentem na EuroBasketu mužů. A teď se těším na sezonu NBL. Samozřejmě je to něco jiného. Tréninků je mnohem víc, takže člověk si to musí rozložit a naplánovat trošku jinak. Do teď jsem byl zvyklý všechno dělat docela rychle, protože jsem musel pracovat s časovým limitem. Teď tenhle limit neexistuje, nebo není takový. Takže je to spíš o tom si věci trochu rozložit na delší dobu a řešit nejen krátkodobé cíle, ale taky ty střednědobé i celou sezonu, což je fajn,” hodnotil Bartoň na dnešní zahajovací tiskové konferenci Maxa NBL.

Luboši, jaký máte pro sezonu základní cíl?
Já cíle nemám. Je úplně zbytečný mluvit o cílech, to bych byl naivní, kdybych o nich mluvil. Cíl je zlepšovat se každý zápas a trénink. To už takhle máme nastavené od prvního dne. S tím jsem spokojený. Známe své limity a s těmi musíme pracovat. Každopádně chceme být hodně progresivní a ambiciózní ve smyslu našeho růstu. To, jak to pak bude vypadat, co se týče porovnání s ostatními, teď ale nedokážu vůbec říct. Doufám, že budeme konkurenceschopní, ale o ambicích se můžeme bavit třeba po Vánocích.

Chtěl byste mít tým na skupinu A1?
Ten chce mít každý. Proč bych já říkal, že ne? Doufám, že takový bude. Ale jak říkám, pojďme ambice řešit, až se liga rozjede, a uvidíme, jak na tom jsme.

A co dílčí cíle, jako třeba přilákat víc fanoušků do haly, která je poblíž centra Prahy?
Jestli s naším mladým týmem a doufám, že i s atraktivním basketbalem nepřitáhneme mladé fanoušky, tak je něco špatně. A teď se nebavím ani o klubu USK jako takovém, ale celkově o sportovním prostředí. Náš cíl je změnit a zlepšit marketing a natáhnout a zaujmout mladší generaci. Není to ale jen o ní. Chceme samozřejmě, aby chodila i střední generace a starší fanoušci. Na druhou stranu si myslím, že basketbal je sport mladých a já doufám, že Folimanka bude plná a bude se na co dívat.

Přemýšlel jste v létě i nad jinými nabídkami? Nebo vás lákala právě práce s mladými hráči a jejich rozvoj?
Pro mě bylo mnohem jednodušší vzít tenhle džob na USK, protože práce s mladými hráči, dosahování jejich progresu a učení je výrazně jednodušší než u starších hráčů. A to mě oslovilo. Samozřejmě USK dlouhodobě patří k těm značkám, které jsou na vršku ligy, i když třeba výkonnostně to tak vždy není. Myslím, že to, co se snažíme teď dělat, správně zapadá do toho, co USK reprezentuje. A já doufám, že letos naše výkony budou takové, jaké by USK měl produkovat.

Jaký tým se podařilo sestavit oproti tomu, jakou jste měl původní představu?
Postavil jsem tým přesně, jak jsem chtěl. Se všemi limity.

V tuhle chvíli tedy nemáte pocit, že by třeba nějaká pozice nebyla obsazena?
Tou pozicí je asistent trenéra.

Dvěma novými zahraničními muži jsou finský power forward Tainamo a americký guard Montgomery. Co o nich můžete prozradit?
Touko Tainamo strávil čtyři roky na americké univerzitě. Já ho chtěl už předminulou sezonu získat jako asistent na univerzitě Valparaiso, ale byl na nás moc drahý. Neměl dobrou poslední sezonu ve Wyomingu, protože měl malou roli i minutáž, nesedli si s trenérem a celkově nehrál to, co by mohl. Takže dejme tomu, že jsem ho získal hodně pod cenou a mohl přijít sem. I jeho agent, se kterým jsem se bavil už před rokem a půl, si myslel, že bude dobré, když Toukův první džob v Evropě bude u mě, aby se mohl dál rozvíjet, protože jeho strop je mnohem výš než česká liga. Je to hráč na pozice čtyři i pět, není to úplně atlet, ale silově i dovednostmi je OK.

Když jste řekl, že byl na Valparaiso moc drahý, co to znamená v konkrétních sumách?
Nakonec vyšel levně, dostal jen osmdesát tisíc dolarů za rok. (úsměv)

A co charakterizuje guarda Montgomeryho?
Nemá úplně pozici, je něco mezi dva, tři, jedna, prostě guard. U nás by měl mít spíš střely a tedy určitě nějaký scoring, ale já ho chci rozvinout spíš do role vysokého guarda pro jakoukoli pozici na perimetru. Myslím, že takový hráč v Evropě má hodně šancí. Mě hrozně oslovilo, že ho nikdy moc netlačila média a všechno si vydobyl sám. Několik let strávil na Holy Cross, což je velmi skromný univerzitní program. A až poslední rok byl na UNC Wilmington, s nímž vyhrál 26 zápasů, aby v prvním kole play-off po vyrovnané partii prohrál s Texas Tech, který pak šel skoro až do FINAL 4. Myslím, že to je ten správný hráč do systému našeho týmu, kde patří k těm nejstarším, takže víceméně USK můžeme porovnávat s celky v NCAA.

Bude v nějaké roli pokračovat veterán Blake Schilb, který v minulé sezoně plnil roli hrajícího asistenta?
Blake tu už není. Momentálně funguje mimo Česko. Nevím ale přesně, jaká bude jeho konečná destinace. Náš věkový průměr 21 let, což je číslo, které nezměníme, na druhou stranu si myslím, že naše zkušenost bude každý zápas růst - u některých stoprocentně.

USK standardně nesdílí informace o svých přípravných zápasech, mohl byste tak nyní v kostce shrnout, s kým jste se v létě utkali, a co vám utkání ukázala?
Hráli jsme kromě rakouského St. Pöltenu proti jasně silnějším soupeřům, a to z Německa, Polska a v jednom případě ze Slovenska. Dostávali jsme tak celkem sodu. Navíc já jsem hrál ne na výsledek, ale na výkon a dost jsem střídal, aby hráli všichni nebo tak, že byly dopředu dané role a minutáž. Takže výsledkově to bylo na štíru. Výkony byly, myslím, přiměřené a já jako vždycky hlavně hledal zlepšující se tendence jak hráčů, tak týmu, které tam byly vidět.

Budete spíš defenzivněji, nebo ofenzivněji orientovaný tým?
Řekl bych, že bude nutnost být spíš defenzivní, protože jestli nebudeme bránit, tak se nerozběhneme do útoku. A my nemůžeme hrát do plných, pět na pět.

Jste znám jako pedant, puntíčkář a náročný trenér. Jak náročnou hru tedy budete chtít produkovat?
Náročné jsou tréninky. Hra je jednoduchá. Pokud jde o počet tréninkových jednotek, máme pět „tejpovacích” týdně, do toho posilovna a hodně pracujeme na dovednostech a střelbě, která je naše Achillova pata. Prostě nemáme moc střelce. Hlavně tak chci držet vysokou intenzitu, přičemž dobře vím, že k tomu nemůžou být tréninky dlouhé.

Máme za sebou EuroBasket. Všiml jste si na něm nějakého prvku, který by se hodilo převzít či aplikovat?
Určitě je jeden prvek, o kterém vím už dávno, a to je atletičnost, která v naší lize chybí. Hraje se pod obroučkou, hraje se pomalý basket. Nemáme úplně střelce, což v českém basketbalu historicky je věc, na které by se mělo pracovat. A teď nenarážím vůbec na ligu, spíš na naši mládež. Sám jsem se pohyboval spoustu let v kategorii U18, takže vím přesně, o čem mluvím. Máme málo atletů, málo střelců a málo vysokých hráčů. Hráči tu přitom jsou, jen s nimi neumíme pracovat. Sám teď mám pod sebou pár vysokých hráčů v USK. Je to hodně práce a není to práce na jednu sezonu. Jednou z věcí, o které se tak jako český basket musíme postarat, je umět rozvíjet právě vysoké hráče. Když se podíváte, tak všechny týmy na EuroBasketu měly vysoké hráče a další spoustu vysokých hráčů, kteří se tam ani nedostali. A já vím přesně, jaká je listina našich pivotů od Ondry Balvína a mladších. Je to velmi tristní a vinu na tom máme všichni.

Je třeba mít s vysokými hráči trpělivost?
Samozřejmě, protože ono není úplně jednoduché pracovat, když to řeknu lidově, s nemehly, kterým je šestnáct let, a která jakmile půjdou na hřiště, tak je tým v minusu. A každý trenér kouká na to, co vidí teď, místo toho, aby se koukal na to, co bude a co může být.