Hlavně přežít zranění. A vyhnout se čistě depresivní záležitosti

Pro hradecký celek nebyla ve středu večer na Tatranu tou nejnepříjemnější zprávou porážka od domácí Nové huti. Ještě větší mrzutostí bylo to, jak půl minuty do konce zápasu dopadl rozehrávač Xavion Brown, který ještě den po utkání zůstával na pozorování v ostravské nemocnici.

„Nevíme přesně, jestli to bylo od našeho hráče nebo od soupeře, ale na doskoku dostal pravděpodobně loktem do hlavy a měl podezření na otřes mozku, nebo ho asi i skutečně prodělal. Detaily ale nevím. Každopádně si ho nechali v Ostravě v nemocnici a až ve čtvrtek se vracel do Hradce,” hlásil guard BK GAPA Tomáš Dvořák, jehož celek v aktuálním ročníku nabral třetí porážku v řadě.

Tomáši, v Ostravě to pro vás těsně nedopadlo. Kolik chybělo ke druhé výhře?
Myslím, že zaprvé v nějakých momentech chybělo štěstí. A samozřejmě i energie a to, že se teď vypořádáváme se situací, kdy dva hráči hrají na úkor svého vlastního zdraví, ale stále nastupují, byť nejsou na sto procent ready. Tohle nás taky hodně brzdilo, protože pokud by mohli hrát Martin Roub a Elijah Morgan naplno, tak myslím, že bysme vyhráli.


Před Ostravou jste měli na programu doma derby s Pardubicemi, které jste porazili v přípravě. Teď jste vedli na začátku o 13 bodů a prohráli až v koncovce, takže stejně jako na Tatranu nechybělo moc...
Snažíme se prostě se všemi hrát dobrý basket, abysme se do koncovek vůbec dostávali. Musíme ale v těch závěrech ještě víc zabrat a urvat to vítězství. Ve čtvrtých čtvrtinách se v Ostravě i s Pardubiceni ukázala zaprvé zkušenost hráčů soupeře a zadruhé i jejich širší kádr. To je podle mě oboje rozhodující, přičemž ty zkušenosti jsou asi důležitější.

Pivot Martin Roub celkem překvapil s Pardubicemi kariérní bilancí z trojek 8/5. Nebo i v tréninku to takhle sype?
Jo, určitě. Je to skvělý střelec a tím, že Pardubice si podle mě myslely, že nenastoupí kvůli zranění, tak ho neměli naskautovaného, a tím pádem mu nechávaly pozice, které je schopen proměnovat prakticky se stoprocentní úspěšností. Takže tohle, myslím, Pardubice pocenily a daly Martinovi prostor, který normálně úplně nemívá.

Když jsme u trojek, vy jako tým máte i po čtyřech zápasech neskutečnou 43procentní úspěšnost a unikátní průměr 13 trojek na utkání. Je to zatím vaše největší zbraň a sešli jste se výjimeční střelci?
Určitě. Právě na střelbě za tři si zakládáme. Mně osobně se za začátku sezony nedaří, ale naštěstí celému zbytku týmu se daří perfektně a myslím, že to je věc, která nás bude zdobit v průběhu této sezony.

Vaše první porážka přišla v Písku se 111 inkasovanými body. Byl to výsledek, který se zatím nejvíc nepovedl?
Jelikož my hrajeme ve vysokém tempu a Písek hraje vlastně to samé, dalo se čekat vyšší skore. Nicméně my jsme podcenili Písek v tom jeho neustálém tlaku na koš, ve třetí čtvrtině nám utekl a už jsme pak nebyli schopní dorovnat to jeho tempo. A to pak přineslo ten vysoký rozdíl a 111 obdržených bodů.

Po výhře na Hané v prvním kole, kterou jste okopírovali start do ligy z loňska, vypadalo u vás leccos slibně, ale pak přišla zranění a už tři prohry v řadě. Bude teď přidávání dalších výher o to těžší?
Teď máme Slavii, což bude velmi těžký zápas. Samozřejmě neskládáme zbraně, ale víme, že tohle utkání bude fakt náročné. Soustředíme se hlavně na to, abysme se dali zdravotně do kupy a v dalších zápasech musíme sebrat vítězství, abysme se dostali na tu správnou vlnu, na které chceme hrát celý zbytek sezony.

I přes aktuální bilanci se zdá, že jako tým letos vypadáte o dost jinak než minulou sezonu. V čem hlavně došlo k vylepšení vaší kvality?
Řekl bych, že jsme o hodně atletičtější tým. Jsme tým, který dokáže líp bránit, a zároveň jsme tým plný nesobeckých lidí, kteří posouvají míč, kdy mají, a to je to, co minulou sezonu chybělo a brzdilo nás to od lepších výkonů.

Letos je to dost možná poslední sezona s nadstavbovými skupinami pro nejlepších 8 týmů a spodní 4. Předpokládám, že po posledních zkušenostech se budete chtít vyhnout skupině A2. Je to pro vás velký cíl?
Jo, cíl je určitě dostat se do top osmičky, protože skupina A2 je čistě depresivní záležitost - hrát se třemi soupeři stále do kola. Zároveň i pro fanoušky je to za mě zbytečná věc a je lepší, aby se hrála dvě kola doma a dvě venku, každý s každým.

Vy osobně jste zatím vidět víc než v minulé sezoně, když zatím dáváte téměř 11 bodů na utkání, jako člen základu. Je to pro vás zásadní posun?
Posun to pro mě je. Makal jsem na tom celé léto a myslím, že jsem se v přípravě ukázal natolik, abych si zasloužil tu minutáž, kterou teď mám. Cítím ale, že pořád mám v sobě ještě mnohem víc a doufám, že to zvládnu ukázat v dalších zápasech. Jinak já jsem býval v základu i v minulé sezoně, ale tam jsme se snažili přizpůsobovat soupeři, takže jednou jsem byl v základu, jednou zase ne. A ani letos to trenér nebere tak, že ten, kdo je v základu, je něco víc. Snažíme se hrát tak, abysme měli desetičlennou, nebo devítičlenou rotaci plnohodnotných hráčů a nesnažíme se to rozdělovat na základ a lavičku.

Kdo všechno se teď, včetně vás, stará o rozehru?
Já bych neřekl, že jsem úplně rozehrávač, nicméně hráči, kteří nejvíc dokážou hrát s míčem a řídit hru, jsme tam tři - Xavion Brown, Elijah Morgan a já. V základu je na pozici 1 spíš Xavion a já na dvojce, nebo trojce. My to ale nemáme ani rozdělené na pozice 2 a 3, vlastně ani na čtyřky. Většinou je to tak, že máme jedničku a pětku, tedy rozehrávače a pivota, a k nim jsou tam tři křídla.