Moje nejcennější! Strašil jsem vousem. A v 39 poprvé v Lize mistrů?

Jeho vous byl tak hustý a dlouhý jako už dlouho ne. A nebylo divu. Pardubická Beksa se v play-off držela nejdelší možný počet dnů - celkem 47. A bezmála 40letý kapitán týmu tak vypadal postupně stále nebezpečněji.

„Naposledy jsem se holil před čtvrtfinále s Pískem, takže tohle jsou moje asi nejdelší vousy. Když jsem poslední dny chodil ven s malým synem, vypadalo to, že jsem ho unesl, jak na mě lidi koukali,” chechtal se Kamil Švrdlík. „Takže už to rád shodím,” přisadil si ještě po sedmém finálovém duelu na pražské Královce, odkud si odnesl podle svých slov nejcennější ze čtyř stříbrných medailí své 15leté kariéry v NBL.

„Řekl bych, že je určitě nejcennější. Ještě jedna podobná tedy byla v Prostějově, kdy jsme se dostali do finále 2013 přes Ostravu v pověstných sedmi statečných. Letos to ale po prvních dvou prohraných zápasech v Nymburce nikdo nečekal. Možná že jedno utkání doma urveme a Nymburk si to pak doma oslaví. Pro mě potom byl strašný zážitek šestý zápas, ten hukot v hale, to se nezapomíná. Budu si to pamatovat hodně dlouho,” pravil nezničitelný power forward, točíčí už šestou stovku soutěžních zápasů bez jediného přerušení.

Kamile, má tohle stříbro skoro cenu zlata?
Cenu zlata nemá, byli jsme ale blízko. Samozřejmě před sezonou bysme to brali, nebo když jsme prohrávali 0-2 s Brnem po dvou domácích zápasech v semifinále. Bezprostředně po zápase cítím smutek, ale jsem i pyšný na to, co jsme dokázali, že jsme zbláznili tolik lidí a kolik jsme jich zvládli dostat do Prahy na sedmý zápas. To jsem si přál a to se splnilo. Ještě tomu chybí ta zlatá tečka. Nymburk byl ale v tom posledním utkání lepší, utekl nám na začátku, a i když jsme se hodně snažili, vždycky trefil nějakou těžkou trojku, třeba i v poslední vteřině, a to nás znovu vrátilo zpátky. Po zápase je těžké brát ten výsledek pozitivně, ale myslím, že nám postupně dojde, kam jsme Nymburk dotlačili, a jaká to byla sezona s finále po 42 letech, na což můžeme být pyšní.

A oslavy prvního českého stříbra a prvního ligového finále po 42 letech budou?
Nějaké jo. Ale ne takové, že bysme tu juchali. Třeba to, co udělalo loni po finále Brno, se mi vůbec nelíbilo. Všichni to sice hodnotili pozitivně, ale já bych to nedokázal. Oceňuju, že Nymburk vyhrál, ale že bych s ním slavil, to ne.   


V čem byl Nymburk v sérii lepší?
Byl silný v domácích zápasech, i když na závěr to nebylo typické domácí prostředí. Pořád měl ale na Královce nahráno víc. A v domácích utkáních potvrzoval, že si právem uhrál to první místo a výhodu pro play-off. Doma nás vždycky přetlačil, my měli problémy na doskoku, kde nám chyběl pivot Zed Key, a tímhle nás soupeři hodně trápili. Když měli potíže v útoku, byli schopní si to doskočit a dát to na druhý třetí pokus.

Vy nejenže jste i ve 39 letech během play-off točil průměr skoro 20 minut na zápas, ale také dokazujete, že ten atleticismus z mládí ve vás pořád dříme, když jste i v posledním zápase sezony parádně zasmečoval.
Tam už jsem toho měl dost, to musím přiznat. Sám jsem před semifinále ani moc nevěřil, že budu mít až tak velkou roli, ale když se zranil Zed Key, byl jsem rád, že jsme mohl týmu takhle pomoct a dotáhli jsme to tak daleko. Škoda, že jsme neudělali ten poslední krok.

Takhle zostra a dynamicky najíždět přes i o 15 let mladší soupeře už jste nebyl viděn možná pár roků, kde se to ve vás vzalo?
Nic jiného mi nezbývalo. Ve třetím zápase finále jsme si převrátil prsty na pravé střelecké ruce, takže jsem už z dálky nevystřelil. Naštěstí soupeř to neodhalil, ale musel jsem víc využívat nájezdy.  

V sedmém zápase udělaly rozdíl nymburské trojky (29/14) a hlavně Ondřej Sehnal s bilancí 8/6. S tím asi zejména na Královce nešlo moc počítat.
Nešlo, ale hlavně to byly trojky, kdy jsme 22 vteřin z útoku bránili dobře, pak se míč dostal někam do rohu a odtud Ondra nebo Matěj Svoboda dali těžkou trojku v poslední vteřině, což je jako dýka do zad. Celý útok makáte a pak vám trefí takovou trojku. Stříleli líp, potvrdili, že tu mají něco odehráno a v tomhle zápase si to zasloužili.
 
Věříte, že příští sezona by mohla být ještě lepší a budete u toho?
Doufám, že jo, většina týmu včetně mě zůstává. Snad ještě vydržím takhle běhat a budeme se snažit to znovu dotáhnout co nejdál a pak to překlopit na naši stranu. Teď je to ještě strašně daleko a musíme si hlavně uvědomit, že jsme měli super sezonu, která byla strašně dlouhá. Až do 15. června jsem v životě nehrál. To už jsem většinou hrál 3 na 3. (usmívá se)

Jak se těšíte na svou i pardubickou premiéru v Lize mistrů, jejíhož čtvrtfinalistu jste ve Finále NBL řádně potrápili?
Uvidíme. Potvrdili jsme si, že se čtvrtfinalitou, který skoro vyřadil vítěze letošní Ligy mistrů, můžeme hrát, tak věřím, že s tímhle náročným stylem a dobrou obranou tam nebudeme jen do počtu. Pro mě to skoro ve čtyřiceti letech bude nejvyšší soutěž, jakou si zahraju, což bude zajímavé. Těším se na to.