Náš slavný král a hlučnější finále v NBL než v NBA
Byl jediný takový v celé hale. A vlastně v celé lize. Se zkušeností, jakou by s ním směnilo za cokoli spousta spoluhráčů i soupeřů, stejně jako kluků, kteří s basketbalem teprve začínají.
„Jo, je to tak. Jen obě ta finále můj tým prohrál, a to vždycky bolí,” vrátil se v čase i ke druhé ztracené titulové sérii kariéry Jacob Evans, který ve Finále NBA 2019 v dresu Golden State padl 2-4 s Torontem.
V pondělí byl na pražské Královce ještě o zápas dál s pardubickou Beksou, která dotlačila favorizovaný Nymburk až do sedmé rozhodné bitvy. A i když jej obě prohraná finále nenaplňovala radostí, něčeho si americký forward přece hodně cenil.
„Ta cesta až do finále byla s Golden State i Pardubicemi super. Teď jsem byl už jedním z těch starších, všichni jsou si tady navíc blízcí, jako rodina, trenéři i fanoušci jsou skvělí, a i přesto, že jsme na titul nedosáhli, tak to byla dobrá sezona,” pochvaloval si 29letý hráč, který zkusil porovnat i atmosféry obou finálových sérií své kariéry.
„Obě ta finále byla hlučná, nic jsem neslyšel,” usměje se Evans, který i v roce 2019 s Warriors na několik minut finálovou řežbu zakusil přímo ve hře. „Hlavně když jsou v hledišti fanoušci s bubny a trubkami a do toho hodně křičí, jsou to skvělá prostředí, tady i v NBA. Upřímně ale musím říct, že tady v Česku to bylo ještě hlučnější, protože fanoušci jsou blíž u hřiště a mají k ruce spoustu hlučících nástrojů,” podotýká.
A když má Evans porovnat kabinu v NBA a v NBL, tak rovněž nešetří chválou na tu z města perníku.
„Jistě, v NBA je nejvíc peněz a tak dále, ale naše kabina v Pardubicích byla skvělá. Moc mě to bavilo a byly to jedny z nejlepších měsíců, jaké jsem v basketu zažil. Od kluků i trenérů jsem se tu moc naučil. Byli jsme tu všichni podobně staří, mohli jsme vyjít ven spolu a za celý můj život to bylo jedno z těch největších kamarádství, jaké jsem ve sportu zažil. Byla to sezona, na jakou nikdy nezapomenu,” vypíchl křídelník a zněl tak, jako že to nebyla jen povinná fráze.
Pohodu a dobrou náladu prý v pardubické šatně hodně udržoval největší srandista týmu Zed Key a samozřejmě i český kapitán a doyen letošní Maxa NBL Kamil Švrdlík.
„To je tak skvělej chlápek! Zaslouží si každou pochvalu - a ještě víc. Za to, jak maká, je první v hale i poslední na odchodu, což přesně potvrzuje to, kolik tomu dává. A pro mě je teď trochu trpké, že jsme pro něj nevyhráli to první zlato. Je to pravý kapitán, skvělý člověk a náš „slavný král”, jak mu tady říkáme,” vyzdvihl Evans po sedmém zápase finálové série s Nymburkem, když v tu chvíli vedle něj do rytmu pouštěné hudby non stop tančil spoluhráč Jamonda Bryant.
„Jo, tihle kluci u nás tancovali pořááád,” naprášil spoluhráče a stejně jako pro další hvězdu týmu Roberta Bonhama měl i pro Bryanta jen velká slova uznání.
„Pro tyhle dva je horní hranicí jen nebe. Oba jsou to neuvěřitelní gaurdi, kteří umějí skórovat na několik způsobů, dokážou se trefit z dálky a jak získají ještě víc zkušeností, budou ještě lepší. Joe Bryant má za sebou třetí sezonu v Evropě, a jak je skvělý hráč, tak ještě lepší je člověk. To samé Trey Bonham. A co jako nováček letos i v play-off předváděl, to bylo neuvěřitelné,” vysekl svůj poslední kompliment Jacob Evans.
Vlastně ještě jeden si nechal jako bonus. V ruce totiž držel plechovku plzně, kterou zapíjel první pardubické finále po 42 letech. „Hele, není to špatné. Lepší než sklenice vody,” rozchechtal se.
