Nejde si stěžovat na překážky. A mít definice předem
Má za sebou velmi slušnou sezonu s Manresou ve španělské ACB i v Lize mistrů a před sebou první EuroBasket dospělých v roli head coache. Kormidelník lvů Diego Ocampo se na něm bude muset vyrovnávat s nesnadnou situací pod českým košem, ale protože není zvyklý naříkat a stěžovat si na překážky, půjde do akce s otevřeným hledím.
Trenére, jaký jste si vytkl cíl pro letošní EuroBasket a vůbec pro celé léto s obměněným národním týmem?
Pro tohle léto a pro tento turnaj jsme si určité cíle nastavili. Prvním je generační výměna, ve které dál pokračujeme. Určitě se snažíme využít tu starší generaci, která měla tolik úspěchů, a jejích kvalit a zkušeností, abychom i nadále jako tým byli konkurenceschopní. Je jasné, že mladší hráči potřebují jiný čas pro adaptaci na potřeby reprezentace, proto jsme je chtěli propojit s tou starší generací, aby jim v tomto procesu pomohla a předávala zásadní reprezentační hodnoty a kulturu. Dám příklad - pro EuroBasket, kde nás ve skupině čeká pět zápasů v sedmi dnech, bude velmi důležitým předpokladem úspěchu pevné zdraví a fyzická připravenost, na čemž tak od prvního dne přípravy pracujeme. Vidím u našich zkušených hráčů, že to přijali za své a jdou příkladem těm mladším. Naším cílem také je, aby tým měl svou jasně rozpoznatelnou identitu. A pokud jde o metu pro EuroBakset, je to postup do osmifinále.
Jak těžké bylo poskládat letošní nominaci?
Nechtěl bych teď jít jméno po jménu. Je jasné, že určitá skupina hráčů oznámila nějaké problémy, ale většina povolaných tu může být a potvrdila svou připravenost a ochotu být součástí týmu. Jako trenér národního celku a jako zástupci České basketbalové federace respektujeme svobodu hráčů rozhodnout se, jestli chtějí, nebo nechtějí být v reprezentaci, a tak s tím nakládáme.
Největší absence jsou pod košem, kde chybějí Balvín nebo Veselý. Jak jste si s touto situací při nominaci poradil?
V první řadě si nesmíte stěžovat, ale pracovat s tím, co máte k dispozici. Zadruhé nejsme země, která by ve zrychleném procesu jako v jiných zemích získala zahraniční hráče díky udělení českého občanství. Tato situace pak na podkošových pozicích otevírá příležitost pro jiné hráče, ať už jsou to Adam Kejval nebo Ondřej Husták, kteří se adaptují na potřeby reprezentace. Byli součástí našeho týmu loni a letos zase dostanou větší roli a příležitost. Je jim 22 nebo 23 let a bude to pro ně velká zkouška. Je třeba na ně být náročný, nicméně s nimi musíme být i trpěliví. Stejně jako jiní mladíci před nimi budou na tu adaptaci potřebovat čas. Budou dělat chyby a na to musíme být připravení.
Mohl byste okomentovat, proč nebyli pod koš do širší nominace vybráni hráči jako Martin Svoboda nebo James Karnik?
Martin je velmi blízko toho být součástí týmu, tak jako při předchozích srazech národního týmu, protože má vysokou hráčskou kvalitu. A v blízké budoucnosti se může stát členem týmu (podle vyjádření generálního manažera mužských reprezentací Jiřího Welsche z komunikace s píseckým klubem i se samotným hráčem vyplynulo, že Svoboda víc vytěží ze své klíčové role v univerziádním výběru než z okrajovější pozice v týmu mužů - pozn.). A James hraje letní ligu v Kanadě, což jsme věděli už od března, a což komplikovalo jeho zařazení do reprezentace. Navíc jako trenér hledám určité typy hráčů vhodné pro naši hru. Pro jiného kouče by tak James mohl být vhodnější než Adam nebo Ondřej.
Top týmy ve skupině EuroBasketu budou mít sílu právě pod košem. Jak vypadá vaše práce i z psychologického pohledu s mladíky, které bude čekat Srb Jokič či Lotyš Porzingis?
Zaprvé očekávám, že si takovou šanci hrát proti světovým hvězdám užijí a že si z toho něco vezmou. Tu příležitost by takto měli využít. Druhá věc je mít reálná očekávání. Tito hvězdní hráči dělají problémy jiným týmům všude po světě, není je lehké bránit ani ve dvou nebo ve třech. Nejsnadnější to bude s Porzingisem, kterého znám od patnácti let (směje se), s Jokičem to už bude těžší.
Co si slibujete od spolupráce Tomáše Satoranského s Vítem Krejčím?
I za celou federaci jsem vděčný za Vítkův závazek směrem k reprezentaci, nejen letos, ale už od začátku, co jsem tým převzal. Vítek trénuje velmi dobře a nejde jen o jeho spojení s Tomášem, ale i s Jaromírem Bohačíkem. Naším cílem není mít předem definované pozice 1, 2, 3, ale pokusit se je propojit, aby si hráči mohli navzájem pomáhat a hrát na různých pozicích.
Počítáte s Krejčím víc i na rozehrávku, třeba v situacích, kdy by Satoranský, ani Ondřej Sehnal nebyli ve hře?
Ještě máme v kádru Petra Křivánka, kterého v přípravě chceme využít. Vít Krejčí určitě bude hrát i s míčem, nejen jako rozehrávač, pokud budou Tomáš Satoranský a Ondřej Sehnal na lavičce, ale i s Tomášem může mít míč on a Tomáš může začít útok mimo balon.
Měl jste během sezony příležitost sledovat výkony Jana Zídka ve třetí španělské lize a měl jste jakýmkoli způsobem prsty v jeho přesunu do druholigového Burgosu, který jste ještě rok zpátky vedl?
Ne, to jsem neměl ani trochu. (usmívá se) Ze strany Jana i jeho zástupců bylo inteligentní rozhodnutí začít po NCAA ve třetí lize, protože adaptace z USA na evropské profi soutěže není snadná. Mohl tam hrát, získat sebevědomí a nastartovat svou cestu do lepší soutěže, což se teď stalo.
S Manresou jste v minulé sezoně zřejmě i předčil očekávání vaším účinkováním v Lize mistrů nebo atakováním play-off ve španělské ACB, které vám uniklo jen těsně. Nedávno jste prodloužil smlouvu až do roku 2028. Jak jste byl se sezonou spokojen?
