Nevšední čínské dobrodružství Františka Fuxy
Na začátku března se ze dne na den rozloučil se sovím hnízdem. Po 11 letech v dresu pražského USK. Jeho důvod byl velmi nezvyklý. Power forward František Fuxa se totiž rozhodl přijmout profesionální výzvu v basketbalu 3x3. A to až v daleké Číně!
Pro NBL.Basketball se teď o tomhle dobrodružství detailně rozpovídal, a protože má nesporný vypravěčský talent, dostává se k vám jeho text prakticky v původním znění:
„Někdy v polovině února mi přišla zpráva od jednoho francouzského trenéra, pod kterým jsem minulý rok absolvoval francouzské mistrovství 3x3. Po výměně běžných informací přišla otázka, zda-li bych byl nakloněn možnosti jít hrát 3x3 do Číny.
Jednalo se o nový tým, který v minulé sezoně obsadil 2. místo v tamní lize Super 3. Nechal jsem si nějaký čas na rozmyšlenou. Byl jsem v rozjeté sezoně s USK, ke kterému mám stále velkou citovou i hráčskou vazbu. Stejně tak jsem už byl domluven s týmem Titánů na pokračování poslední úspěšné sezony v 3x3.
Na druhou stranu to znělo jako nabídka, která se neodmítá. Takze po konzultacích s vedením USK a Filipem Novotným a Theodorem Dlugošem z Titánů, od kterých jsem dostal zelenou i přání hodně štěstí, přišel čas udělat nový krok do neznáma.
Původní plán zněl, že se na přelomu března a dubna začneme připravovat v Evropě, absolvujeme pár turnajů tady a následně odcestujeme do Asie. Tým měl být složen převážně z Evropanů. Kdyz jsem slyšel první jména, říkal jsem si, že je to skvělá soupiska. Hráči ze Slovinska, Srbska, Španělska. Jenže znělo to mnohem lépe, než jaká pak byla realita.
V únorové reprezentační pauze přišla zpráva, zda-li by byl problém, kdybych přijel už na nově vypsané turnaje. Ovšem ne v Evropě, ale přímo v Číně! Namísto čtyř cizinců jsme jeli dva Češi. Vsechno nabralo rychlé obrátky. Zabalit byt v Praze, připravit se na cestu, rozloučit se na neurčitou dobu…
A najednou jsme s Adamem Růžičkou seděli v letadle a řítili se na druhou stranu světa. Něco vypadalo trochu zvláštně už v momentě, kdy jsme viděli své letenky. Do Číny jsem necestoval poprvé, ale cesta z Prahy do Pekingu by neměla mít čtyři přestupy. Bylo vidět, že nejedu do úplně nejbohatšího týmu, ale převážně jsem tuto cestu neabsolvoval kvůli penězům. Hlavně jsem chtěl získat nové zkušenosti a otevřít si nové možnosti a rozhled na novém kontinentu.
Jen pro představu - z Prahy jsme odlétali v úterý v 9 ráno, do hotelového pokoje jsme se dostali v pátek odpoledne, když v sobotu začínal turnaj. Aby komplikací nebylo málo, málem nás nepustili z Kazachstánu dál a trenér byl tou dobou stále ve Francii.
Pak přišel den turnaje a my poprvé viděli naše spoluhráče - dva Číňany s nulovou znalostí angličtiny.
Po turnaji jsme nasedli na letadlo a čekala nás cesta do města, kde měla být naše základna. Město Kunming. Čekal na nás další hotelový pokoj a týden, který jsme očekávali, že strávíme tréninkem a že se k nám už připojí trenér a ostatní spoluhráči a poznáme, kde budeme mít základnu na dalších iks dní, možná měsíců.
Následoval další hotelový pokoj, každodenní odsouvání příletu trenéra a nulová šance mít týmový trénink, jelikož se všichni spoluhráči rozutekli do domovských měst po celé Číně.
Adam musel bohužel ze zdravotních důvodu odletět zpět do Česka. Další turnaj jsme hráli v Chengdu, tedy ve městě, na které mám jen dobré vzpomínky díky univerziádě. Scénář se opakoval. V pátek jsme přijeli na místo, v sobotu ráno jsem poznal dva nové spoluhráče a v neděli večer už jsem začal přemýšlet, zda-li jsem se rozhodl správně.
Po konzultaci s trenérem jsme usoudili, že nejlepší bude, když se stáhnu zpět. Bylo nám oběma řečeno, že nejpozději v polovině dubna budeme všichni zase zpět a začne opravdová sezona! S touto informací jsem se vracel zpět. Budu mít aspoň čas v klidu strávit čas s rodinou, připravit veškerou dokumentaci a zjistit všechno možné.
Po příletu domů to ale začalo znovu. Nevědomost, všechno se řešilo na poslední chvíli, turnaje, pro které se záhadně rušila soupiska, na které se stále měnila jména. Už jsem byl z toho všeho dost unavený.
Naděje svitla v momentě, kdy se moje jméno objevilo na turnaji v Koreji. Na soupisce, se kterou se dalo pomýšlet na vítězství! Den turnaje se ale nekompromisně blížil a já byl stále doma. Až mi jednoho dne cinkla zpráva, která obsahovala i letenky.
Najednou jsem zase získal chuť do basketbalu. Poznal jsem super spoluhráče, kteří už všichni strávili nějaký čas v Asii. Konečně jsem se po dlouhé odmlce viděl s trenérem! Moc jsme toho spolu neodtrénovali, ale nějak jsme cítili, že by to mohlo do sebe zapadnout!
A byl tu turnaj. Každým zápasem jsme se zlepšovali a zlepšovali. 4 utkání - 4 vítězství! A najednou jsme se ocitli ve finále. Tenhle zápas nám bohužel nevyšel, ale i tak jsme brali druhé místo jako hořkosladký úspěch.
Aktuálně mě čeká cesta do Číny, kde bychom měli začít trénovat a připravovat se na další turnaje. Věřím, že nyní už tu vydržím déle. Plánovaná sezona je až do listopadu. Kombinace soutěže Super 3 a FIBA turnajů bude zábava a věřím, že mi to přinese mnoho zkušeností a poznám novou kulturu a lidi. Dávám tomu šanci, protože je nyní hlavně důležité zjistit, jestli jsem uplatnitelný na asijském trhu. Je to jedna z možností, jak si přivydělat a zároveň dělat sport, který mě naplňuje. Doufám, že se mi tímto otevřou dveře dál. 3x3 má nejen v Číně, ale i v dalších asijských zemích obrovský potenciál.
Jelikož jsme tým, který spadá pod univerzitu v Kunmingu, měl bych bydlet v okolí kampusu, který nabízí možnosti stravování, sportovišť a všeho, co si člověk dokáže i nedokáže představit. Dokud to ale neuvidím na vlastní oči, nemůžu soudit.
V neposlední řadě bych chtěl všem moc poděkovat! Hlavně USK Praha za 11 let, která jsem v hale pod Nuselským mostem mohl strávit.”
