O bojovnosti, potížích v obraně i mladých lvech

Je jisté, že takhle se se svým prvním dospělým EuroBasketem v roli head coache loučit nechtěl. Pátá porážka na turnaji byla vůbec nejtěžší, s domácím Lotyšskem lvi padli rozdílem 34 bodů. A Diega Ocampa pak čekala pátá smutná tisková konference.

Trenére, jak jste poslední duel turnaje viděl z lavičky?
Dnes to byly pro tým těžké chvíle, i pro mě jako kouče, protože jsme byli Lotyšům soupeři nějakých 15 minut. V první čtvrtině jsme měli dobrý útok, je pravda, že tam Porzingis míjel ze situací jeden na jednoho, ale i když domácí velmi dobře sdíleli míč, my jsme to dokázali slušně pokrývat. Posledních pět minut poločasu ovšem Lotyši o hodně víc začali běhat a my nebyli s to vyrovnat se jejich intenzitě hry a se clonami mimo míč. Když jsme obíhali clony, obíhali jsme je z příliš velké vzdálenosti. Ve třetí čtvrtině pak přišel definitivní úder Lotyšů tím, jak do ní vstoupili. Dávali hodně bodů, trefovali neskutečné střely. Pak je pochopitelné, že jsme se pod takovým náporem trochu složili, protože když bojujete, ale soupeř se trefuje a vy ne, je to těžké. Nicméně i přes to, že jsem respektoval naši situaci, očekával bych od nás větší bojovnost.  

Proč jste se rozhodl pro opět stejnou základní pětku, když opakovaně začíná prvních pět minut v minusu?
Vy si myslíte, že jsme tam měli dnes problém. Pokud si dobře pamatuju, byli jsme zpět 12-16. Tohle není otázka těch hráčů v základu, ale toho, co se děje po celý průběh zápasu. Těch prvních pět minut neurčuje výsledek. Já mám v tuhle základní pětku důvěru.

Co bylo hlavním problémem v obraně proti Lotyšům?
Určitě clony bez míče a to, že jsme nebyli na správných místech. Nedokázali jsme na soupeře dost tlačit a on tak mohl hrát komfortně. Naopak on na nás tlačil mnohem víc. Když nejste ve clonách mimo míč dost blízko, soupeř si pak může snadno sbíhat ke koši nebo odskočit na trojku ke snadné střele. Když jsme jim dávali přílišný respekt při clonách mimo míč, oni pak sice neměli úplně snadné střely, ale jsou to prostě střelci. A třetí věc byla nepokrytí útočného doskoku soupeře, který měl 13 druhých šancí.

Jak jste po turnaji spokojen s výkony, hrou a rozvojem mladých hráčů?
Mám s mladými hráči za svou kariéru už hodně zkušeností. Jeden večer zahrají velmi dobře, další jen uspokojivě a další den špatně, protože jim chybí konzistence výkonů a zkušenosti. Tak tomu bylo i u nás, týká se to třeba i rozhodování při zápasech, ale vy s tím musíte žít. My jsme je chtěli nechat hrát, učit se a i dělat chyby. Myslím, že se všichni zlepšili, individuálně i v konkurenceschopnosti. Má to spoustu aspektů. Když dám příklad Porzingise, tak v něm jsme taky v osmnácti neviděli toho Porzingise, kterým je teď. Mladí hráči prostě potřebují čas a většinou s nimi musíte mít trpělivost. Jistě je těžké prohrávat, ale bez trpělivosti to nejde.