Obránce sezony je ještě víc. A trojky? Ty jsou bonus

Je to skutečně pozoruhodný kousek. Získat během čtyř let dvě z hlavních individuálních ligových cen jako člen nabitého nymburského týmu, i když nejste z těch, na kom stojí hlavní herní břemeno, a nad vaší hlavou neblýská hvězdná zář.

Tenhle chlapík ale nic z toho nepotřebuje. Nechá za sebe mluvit to, co umí nejlíp, a to je obrana a nyní už také velmi přesná trojková palba. Čtyřiadvacetiletý forward František Rylich získal už v roce 2023 cenu pro Hráče s největším zlepšením a letos dovršil unikátní „double”, když byl zvolen Obráncem sezony. A to už je značka nejvyšší kvality.      

Františku, co získání další z hlavních cen Maxa NBL pro vás coby člena tradičně napěchovaného kádru Nymburka osobně znamená?
Řekl bych, že tahle cena pro mě znamená ještě víc než ta pro Největší zlepšení. Je to proto, že obrana je jednou z hlavních věcí, kterou se snažím dělat. A to by potěšilo každého, když je to pak takhle oceněné. A když je to ještě v takovém týmu, jako je Nymburk, tak je to o to lepší. Proto téhle ceně dávám pocitově větší důležitost a mám z ní větší radost.

Je těžší takto vyniknout v takovém týmu, jako je právě Nymburk? Nebo to může být i příhodnější situace?
Samozřejmě moji spoluhráči mi to bránění do nějaké míry usnadňují. A protože máme v týmu více dobrých hráčů, můžu se právě na obranu víc soustředit. Spíš mi to tedy pomáhá. A útok přichází až jako druhý.

Dokázal jste letos překonat i mnohonásobného laureáta této ceny Viktora Půlpána. Je vedle něj v aktuálním ligovém pelotonu hodně dobrých obránců, a jaká byla tedy letošní konkurence?
Viktor je takový typ hráče, který by tuhle cenu mohl vyhrávat pomalu každý rok. A jinak by se našli i další. Napadá mě z Pardubic Adam Lukeš, který má podobnou roli jako já a často dokáže svou obranou hráče soupeře hodně otravovat, i když jako já není úplně nejvyšší. Když proti Pardubicím hrajeme, tak si toho všímám a právě on by mě napadl jako první.

Je obrana u vás pořád to hlavní, nebo už je důležitý i útok, body a trojky?
Chci se samozřejmě zlepšovat i po útočné stránce a být tak pro tým přínosný i něčím jiným než obranou. A snažím se nedělat mezi tím rozdíly. Samozřejmě vím, že obranu dokážu ovlivnit hlavně já sám a útok není vždy ideální. Už je to ale na podobné úrovni a snažím se na obojím pracovat.
 

Letos už jste se ocitl i na čele ligového pelotonu podle úspěšnosti trojek a celkově jste v dlouhodobé části skončil třetí z hráčů s větší frekvencí pokusů, když jste meziročně šel nahoru o skoro pět procent. Je to další posun pro „nejnenápadnějšího člena” užší nymburské rotace?
Určitě. To procento je, řekněme, spíš potvrzením toho, že na tom pracuju a že je to důležitá součást mé hry. A je pak bonus vidět, že jsem na 40 procentech, na která se snažím cílit. Byl jsem rád, že jsem se na tuhle úspěšnost dokázal letos dostat a nějakou dobu ji udržet.

Jeden by možná řekl, že při vaší týmové hře a kvalitě spoluhráčů máte spoustu trojek otevřených a že se vám tedy dobře střílí. Je to tak ale i reálně?
(usměje se) S tímhle by se dalo polemizovat. Má to totiž dvě strany. K té střelbě je sice lehčí se dostat, protože spoluhráči ty pozice dokážou vytvořit, zároveň ale tím, že těch možností máme v týmu mnohem víc, ne vždycky se k tomu dostanu a ne vždy jsou ty pokusy ideální. Takže ano i ne, protože někdy se dostane k víc střelám jeden, a příště zase někdo jiný, a člověk třeba celý zápas skoro nevystřelí, protože těch týmových opcí je hodně. A když se pár střel mine a v dalším průběhu už se k dalším nedostanete, tak se to procento blbě vylepšuje.

Obranu rád okoukáváte od basketbalové elity, abyste pak některé techniky mohl sám využít. Funguje to stejně jako v NBL i v Lize mistrů?
Tam je to dost jiné, některé věci tam fungují míň, ale celkově to, co chci dělat, se dá implementovat v obou soutěžích. Jen ne vždy to má nějaký viditelný výsledek jako zisk, toho je v Lize mistrů míň, protože jsou tam lepší hráči. Nic to ale nemění na tom, že se to snažím dělat stejně v obou soutěžích.

Jaký zápas máte z obranného pohledu jako nejlepší z této sezony, nebo koho nejlepšího jste bránil?
Tím, že je to nejčerstvější, tak řeknu Jerricka Hardinga z Rytasu. Je to hráč, který nám dělal nejvíc problémů tím, že je to skórer na třech úrovních, protože je to střelec za dva i tři body a navíc dokáže najíždět. Jeho rychlost je neskutečná a pro mě byl letos na bránění nejtěžší.

Kdo je nejtěžším oříškem z týmu vašich letos hlavních protivníků, tedy z Pardubic? A koho míváte nejvíc na starosti?
Každý zápas nám a určitě i mně dělá problémy Bryant. Dokázal, že si cenu MVP zasloužil. Má navíc po ruce Bonhama, který když ho vystřídá, je podobně dobrý. Takže pokud na Pardubice narazíme, musíme si na Bryanta dát hodně dobrý pozor. Bude to opravdu defenzivní výzva. V utkáních s Pardubicemi se snažíme, abych na něm byl nejvíc já, a pokud to není on, tak je to na Bonhamovi.

A jak jste si s Bryantem v sezoně vedl?
Byly tam i lepší úseky, ale nemálokrát se mu podařilo dát nám víc bodů, takže je co zlepšovat.
 
Pardubice vám v letošní lize zatápějí určitě nejvíc a nejednou vás už měli na lopatě, byť to k výhře dotáhli jen jednou při zápase v Kolíně. Budou velkou hrozbou i v případné sérii play-off?
Celou sezonu i ve všech zápasech s námi ukazovali, že jsou za námi nejlepší tým a že ani jeden zápas s nimi nebude jednoduchý. Ve finále poháru se nám ten bodový propad skoro vymstil a v ostatních utkáních to šlo skoro vždycky do koncovky, a pokud by došlo na finálovou sérii s nimi, bylo by to asi to nejtěžší, co by nás mohlo potkat. Byla by to určitě velká výzva.

Když se podíváme na vaše čísla z posledních dvou sezon, tak v bodech jste šel v NBL z pěti na osm, v hodnotě užitečnosti z 6 na 9, v procentu trojek z 36 na 40,6. V Lize mistrů (loni i letos 4 body za 16 až 17 minut) jste zůstal na podobných číslech, je tedy větší prosazení tady další metou?
Snažím se svou hru posouvat každý rok, ať je to NBL, nebo Liga mistrů, ve které je to těžší, protože těch zápasů není tolik a ne vždycky mám utkání povedené, nebo nemám tolik prostoru. Pak stačí i míň těch povedených zápasů a už ta čísla jdou dolů. Zároveň se nechci na čísla tolik upínat, i když se snažím posouvat, abych byl platnější ve více ohledech. V Lize mistrů se to letos tolik nepovedlo, ale v NBL ano.

V domácí soutěži jste většinu sezony chodil do základní pětky. Je to něco, čeho si víc vážíte, nebo to není zase tak důležité?
Minimálně tuhle sezonu to takovou roli nehraje, stává se, že i ty sestavy, co naskakují z lavičky, mají ten úsek lepší, protože ten tým je vyrovnaný. Jsem ale rád, že zápasy můžu začínat a po takovou dlouhou dobu. Kdybych ale chodil z lavičky, v sebevědomí to roli hrát nebude, protože ten prostor dostáváme podobný.