Po historické situaci v ACB jsem zažil nepoznané. A poprvé i 8 trojek

Na konci minulé sezony se stal v dresu Real Betis Sevilla vítězem play-off druhé španělské ligy, kterou hrál ve čtyřiatřiceti poprvé v životě. V tu chvíli měl před sebou David Jelínek vidinu návratu do elitní ACB, s níž byl bytostně spjatý většinu své kariéry. A onu vidinu měl už proto, že ji jistila i prodloužená smlouvu s Betisem.

Jenže pak se všechno tak nějak - historicky - zadrhlo.

Davide, prozraďte jako insider, co se s Betisem vlastně stalo, že se v letošní sezoně nedá najít v pelotonu ACB, první ligy, ani žádné další soutěže ve Španělsku?
Jako jeden ze dvou vítězů druhé ligy (prvním je vládce základní části, který má rovněž právo postupu do ACB) získal šanci na postup do ACB, která má ale své podmínky, které každý postupující musí splnit. A klub měl po skončení play-off zhruba měsíc na to, aby dal dohromady vše potřebné. Ty základní podmínky ke splnění jsou tři. Jedním je asi půl milionu eur jako účastnický poplatek, což i přes nějaké malé zpoždění klub splnil. Pak je potřeba prokázat naplnění minimálníhio rozpočtu, což je, tuším, někde mezi dvěma a půl až třemi miliony eur, což taky nějak prokázali. Ale pak je tam ještě třetí podmínka, a to bezdlužnost včetně předchozích období. Klub ale za poslední dva roky měl snad tři majitele a bylo to trochu nahoru dolů. Loni v létě klub koupil nový majitel a v té poslední sezoně tam problém nebyl, ale z těch předchozích tam asi byly nějaké dluhy hráčům a to byl asi jeden z důvodů, na kterém to nějak ztroskotalo. Když se pak sešla členská schůze ACB, tak jim řekli, že vše nesplnili, klub se odvolal k soudu, ale mezi tím uplynula lhůta pro přihlášení i pro pokračování ve druhé lize, protože klub šel podle všeho vabank za tím postupem do ACB. Soud ale někdy po polovině srpna rozhodl, že ty podmínky nebyly splněny, přičemž klub se 40letou historií nebyl přihlášený do žádné soutěže, a trochu to vypadá, že možná úplně skončí. A druhá liga pak začala v lichém počtu.

V ACB se tak udržela Granada, která by jinak sestoupila.
Ano. Ještě tam tedy teoreticky mohla nastat varianta, pokud by Betis u toho soudu uspěl, že by v ACB bylo nakonec devatenáct týmů, pokud už by Granada byla přijata zpět. K tomu ale nakonec nedošlo. Ta letošní situace se prý v celé historii nikdy nestala, že by klub, který víceméně má jít do ACB, najednou jako by úplně zmizel. Klub, za který hráli třeba Tomáš Satoranský, Ondra Balvín, Kristaps Porzingis nebo Willy Hernangomez. Oni tedy mají v Seville ještě jeden jiný tým, který hraje třetí ligu, a teď doufají, že by se možná mohl propracovat výš, ale to je prostě jiný celek.

Vy jste ovšem na začátku léta víceméně počítal s tím, že s Betisem jdete do ACB a nic dalšího neřešil...
Jo, tím, že jsme postoupili, jsem měl platnou smlouvu ještě na jednu sezonu. A myslím, že to tak měli ještě další dva hráči. A vlastně všechny nás klub už oznámil a řekl bych, že všichni jsme počítali s tím, že se budeme vracet do Sevilly a že se bude hrát ACB.

Vše se ale změnilo ke konci srpna.
Tam šlo ještě o to, že tím, že jsem měl platnou smlouvu, jsem musel počkat až na to rozhodnutí soudu, než bych mohl podepsat někde jinde. Mohl bych to sice zkusit risknout, ale kdyby pak nedej Bože soud dal Betisu za pravdu, měl bych najednou dvě platné smlouvy a mohl bych s tím mít problémy. Já tak musel dlouho čekat a až někdy 17. srpna jsem zjistil, že si můžu hledat jiné angažmá.

A z druhé strany - když jste měl v Betisu platnou smlouvu, tak pokud byla do nějaké míry garantovaná, mohl byste něco vymáhat naopak vy?
To se bojím, že asi ne, protože tím, jak to dopadlo, by to asi skončilo na tom, že nic vyplácet nemusejí.

Jaká pro vás vůbec první sezona ve druhé španělské lize byla? Na co jste si musel zvykat?
V něčem ta soutěž je trochu specifičtější, ale tím, že poslední roky různé týmy padají z ACB a zase se do ní z druhé ligy vracejí, je tam asi pět klubů, které nemají vůbec špatné rozpočty a chtějí postoupit zpět mezi elitu. V tomhle ta soutěž určitě jde nahoru, jak finančně, tak hráčskou kvalitou. Na druhou stranu jsou tam i další týmy, které už víc spoléhají na individuální dovednosti svých opor. Takže i když se normálně v obraně ze silné strany (kde je míč) neodstupuje, tak pokud se ví, že třeba někdo není moc střelec, tak budeme pomáhat jenom od něj, ať proti nám klidně střílí celou dobu. Na tyhle věci se tam hraje víc než v ACB, kde se už zaměřuje víceméně na všechny, protože nikoho nechcete nechat úplně volného.

Jak důležitá byla v týmu vaše role, číselně vyjádřená průměry 8 bodů za 19 minut?
My jsme měli několik hráčů, co působili dlouhá léta v ACB, takže nás tam bylo pět nebo šest s důležitou rolí s tím, že jsme měli pomoct týmu případně ho dostat až k postupu, což byl nějaký cíl klubu.

V obodobí konce sprna už byly pro případné další angažmá spíš plné i okolní trhy jako polský nebo maďarský?
Celkově ten konec srpna byl blbý v tom, že většina týmů už začínala i přípravu a ty kádry byly z drtivé většiny skoro uzavřené. A nejhorší na tom bylo, že nikdo neměl potřebu na té pozici někoho hledat. Takže uběhl první měsíc přípravy, kdy samozřejmě všichni kolem říkali: „Hele, ještě je času dost, aspoň nemusíš nikde běhat, pořád se dá něco najít.” A pak už přišel první měsíc sezony, kdy ještě větší i menší týmy necítí potřebu něco měnit. Tam už to bylo dlouhé. Musím říct, že tím, že jsem nikdy v takové situaci, kdy nevím, co bude, nebyl, to bylo náročné. A pořád se to prodlužovalo, pak se něco řešilo, ale nikdy to nedopadlo.

Odkdy jste vlastně začal trénovat s Brnem?
Já se nejdřív připravoval sám, ale později, když jsem kluky z týmu občas potkával v Brně na „Vodovce” (hala, kde tým hraje), tak jsem se spojil s trenérem Vaňkem a zeptal se, jestli by mu nevadilo, kdybych se na nějaké tréninky připojil. Nechodil jsem úplně na všechny, ale začal jsem ještě před tím, než Brno zahájilo boje v Europe Cupu.

Šéf klubu Nečas řekl, že vás „lámali” dlouho. Pokud by to bývalo šlo, nechtěl jste se právě už v Europe Cupu ukázat?
My jsme spolu poprvé seděli už před kvalifikací Europe Cupu. Ale tím, že mi přišlo, že je poměrně brzy, tak jsem se rozhodl ještě čekat. Bylo ale super, že jsme byli schopní se bavit na rovinu s tím, že není problém se ještě v budoucnu někdy sejít a na něčem se dohodnout. To byl tedy první náznak. A druhý přišel teď, kdy už jsme si po nějaké době řekli, že do toho jdeme.

Pokud byste častěji opakoval svou 35bodovou pohárovou show proti Nymburku, měl byste možnost se ještě během sezony posunout jinam?
Já jsem otevřený všemu. Samozřejmě nikdy se neví, co bude, ale když jsme spolu seděli, tak jsme si řekli i to, že kdyby jakákoli možnost nastala, dá se o tom pobavit a nějak se domluvit. Já samozřejmě nevím, jestli nějaká nabídka bude, teď jsem tady v Brně a soustředím se na naše zápasy, abych klukům co nejvíc pomohl.

Když jste jako teenager jednu sezonu v NBL stihl, co si z ní ještě pamatujete?
Vzpomínám na ni hezky. Už tehdy jsem věděl, že po ní budu odcházet do zahraničí. Určitě to byla změna, že jsem se vůbec dostal do chlapské soutěže. Byl to náročný rok, protože jsem tehdy ještě spadal do kategorie U16, ale hrával jsem i za U18 a do toho občas zápasy za chlapy, kterých postupně bylo čím dál víc. Byl jsem mladý, bylo to nové a pro mě to bylo spíš o tom, že mě to bavilo, vůbec moct s chlapy hrát ligu, což v té době ještě tolik nebývalo, že by tam bylo moc mladých kluků.

Vy už jste tedy měl jasno, že po sezoně zamíříte do zahraničí?
Tehdy byla v létě Evropa kadetů a po tom jsem byl na testech v Itálii, ve Španělsku i jinde, vlastně i s jinými kluky od nás. Tehdy to ale nebylo běžné odcházet takhle mladý ven. Vím, že brzy odešel i Honza Veselý, který ale nedostal nějaké povolení od federace. Já tedy ještě rok počkal, abych to povolení měl a nebylo to na sílu.

Hned od prvních zápasů jste PUMPU, která se tou doubou zmítala v kritickém období a porážkách, nahodil a stal se jejím hlavním střelcem. Šlo to po vaší herní pauze i líp, než byste čekal?
Nad tím jsem úplně nepřemýšlel. Samozřejmě chtěl jsem hrát dobře a klukům pomoct. Věděl jsem, že zrovna dvakrát prohráli s Nymburkem i Děčínem, byly tam i odchody cizinců, se kterými tým hrál dobře, a já věděl, že bude náročné zapadnout. Nebral jsem to ale tak, že by kluci hráli nějak špatně. Prostě jsem ten první zápas bral jako jakýkoli jiný a snažil se ho jakkoli pomoct vyhrát. Určitě nám pomohla ta první výhra s Ostravou, i když to bylo trošku se štěstím. Věřím, že to kluky nakoplo zpátky na vítěznou vlnu. Myslím, že si s nimi celkem rozumím. Tím, že jsou ode mě o hodně mladší, tak si občas připadám jako takový další trenér (usmívá se), ale musím říct, že chtějí, že fakt vnímají a jsou komunikativní, mluvíme spolu a to je super.

Právě hned po skončení dramatu s Ostravou, kdy jste při poslední akci soupeře o výhru málem přišli, jste si spoluhráče svolal do středového kruhu a něco jim říkal. Prozradíte co?
Týkalo se to té závěrečné situace. Říkal jsem něco ve smyslu, že tyhle detaily, jak zavřít takový zápas a nepovolit soupeři to ještě otočit, jsou tím, co dělá velké týmy, a že si na to příště musíme dát pozor, pokud chceme být velký tým, být nahoře a bojovat o vyšší pozice. Jinak to ale byla dobrá práce.

V Olomouci to byl v 21. kole váš první zápas, kdy jste příliš nebyl vidět, a soupeř si pochvaloval, jak si vás pohlídal. Takže pohlídal?
Počítám, že asi každý tým si bude chtít dát hodně pozor, abych nemohl moc skórovat. Je fakt, že v Olomouci to nevyšlo nejen mně, ale celému týmu. Měli jsme den blbec, i když možná den blbec v porovnání s tímhle dnem by byl ještě příjemný. (usměje se) Opravdu si nesedlo hodně věcí, ať už to bylo procento střelby nebo celkové rozhodování v určitých situacích. Bylo to těžké, protože když neproměníte ani volnou střelu, pomalu z šestky, tak soupeř to pak hodně zacpal a pro nás bylo náročné získávat jednodušší body. Potom to bylo náročné na hlavu, když jsme neproměnili ani jednoduché střely nebo dvojtakty.

Na konci jste byl za průpovídky k rozhodčím vyloučen. Pramenilo to víc z frustrace z vašeho týmového výkonu, nebo jste byl nespokojen s vícero výroky?
Ta frustrace tomu přispěla, na druhou stranu je mi jasné, že se na mě budou obrany zaměřovat, budou na mě hrát tvrdě a já s tím počítám, že skončím zápasy domlácený, ale přece jen, ať už vedete, nebo prohráváte o dvacet, tak pokud jsou tam některé hodně jasné situace, tak by měly být zapískané, a je jedno, že už to ten výsledek neovlivní. Ta jedna situace možná byla vyústěním toho všeho, když jsem byl vyloučený.

Když jste tři dny na to sestřelil Nymburk 35 body, znamenalo to, že jste celé pondělí strávil v hale, nebo jste se prostě jen zdravě naštval?
Oboje (smích). My jsme měli v pondělí dobrovolný ranní trénink a byli jsme tam snad všichni, takže to bylo víceméně jen o tom si zastřílet, abysme zase zvedli hlavu po tom nepovedeným dnu a ukázali si, že jsme schopní ten koš dát i mimo „bednu”.

Kdy naposledy jste měl trojky 11/8 jako proti Nymburku? A kolik bylo těch těžkých?
No já nevím, jestli jsem to vůbec někdy měl, tedy mimo mládež. Vím, že jsem dal snad sedm v několika zápasech ve Španělsku. Osm si osobně nepamatuju. Určitě některé ty trojky s Nymburkem byly těžší, ale když už je střelec v tom uvolněném stavu, kdy se mu daří, tak už nevnímá, jestli před sebou někoho má, nebo ne. Někdo mi pak říkal, že některé střely vypadaly hodně těžké, ale tohle už pak záleží na individuálním posouzení.

Jak vidíte šance na postuo do pohárového semifinále? A budete k němu muset opět dát něco kolem 40 bodů?
Já jdu zápas od zápasu a před pohárem je ještě USK (rozhovor vznikl den před ním). A v Nymburce uvidíme. Je těžké říct, jestli těch deset bodů je dostačujících. My se budeme muset snažit vyhrát a myslet tak, abysme bojovali, než přemýšleli nad tím, že můžeme prohrát o devět, protože v ten moment už se přemýšlí nad něčím jiným než nad tím, že chcete vyhrát a hrát co nejlíp. Budeme do toho muset jít stejně jako doma. Neříkám, že jsme outsideři, teď máme nějakou výhodu, ale musíme chtít zase předvést co nejlepší výkon.

Jste brněnský rodák, a pokud zůstanete až do konce sezony, co by pro vás v pětatřiceti znamenala ligová medaile právě s brněnským týmem?
Beru to tak, že ať je mi, kolik mi je, nebo ať se hraje o cokoli, tak bych chtěl vždycky co nejvíc vyhrávat. A jestli to přinese páté místo, „bramboračku” (čtvrté místo), bronz, nebo se postoupí do finále, případně se vyhraje titul, tak to teď tolik neřeším. Samozřejmě po loňském finále NBL tu jsou nějaká očekávání a naplnit je nebude jednoduché. Já bych prostě chtěl týmu co nejvíc pomáhat, dostat ho co nejdál a uvidíme, co z toho vyleze.