Proč Bartoň, lví jednota, Češi v lize a Ocampovo doporučení

I on sám přiznal, že z šance, která se před ním znenadání otevřela, byl překvapen. A ne málo. Jen zahájil účinkování u svého prvního celku dospělých v roli head coache, přistála mu na stole možnost získat ten nejvyšší národní post. Post šéfa lavičky národního týmu mužů.

O tom, jaký proces vedl k tomuto návrhu pro Výbor České basketbalové federace, a jaké hlavní faktory právě pro Luboše Bartoně hovořily, o tom ve velkých detailech na středeční inaugurační tiskové konferenci promluvily dvě zřejmě nejpovolanější osoby - generální manažer mužských reprezentací a člen Výboru ČBF Jiří Welsch (na snímku druhý zleva) a také vedoucí sportovně metodického úseku federace a bývalý reprezentační kouč Michal Ježdík (zcela vpravo), kteří se na výběru nového kormidelníka klíčovou měrou podíleli.  

„My jsme měli několik kritérií, které jsme dostali od Výboru, a to je zaprvé rychlost výběru, protože kvalifikace mistrovství světa začíná už za několik týdnů. Druhá věc byla udělat několik analýz, ještě než výběr začne. Analýzy se týkaly procesu vedení týmu Diegem Ocampem a tří úkolů, které měl. Prvním bylo začít s generační obměnou hráčů, druhým vytvořit konkurenční prostředí uvnitř týmu a třetí být konkurenceschopný na evropském šampionátu. První dva úkoly se splnit podařilo, třetí se nepodařil vůbec a nemá cenu to nějak zastírat. A pak tu byla kritéria z hlediska časového úseku, který je před námi. My jsme už ten předešlý cyklus nastavili na čtyři roky, a tak jsme to teď udělali opět s vizí na další čtyři roky. A do této vize, která byla spojená s určitým cílem, jsme se snažili doplnit jména, která by byla vhodná pro vedení reprezentačního týmu,” shrnul na úvod Michal Ježdík. 

Ten měl jasno v tom, co překlopilo misky vah právě ve prospěch Luboše Bartoně. „Je to bývalý vynikající hráč se zkušenostmi z Česka i zahraničí, který po hráčské kariéře dokázal to, co dokáže málo bývalých basketbalistů, a sice zvládnout v krátkém čase, který bývalí vynikající hráči mají, začlenit se do trenérské profese, což je velmi těžký proces. A je to rozdíl ve srovnání s hráči, kteří nejsou tak dobří, jejich kariéra je tak krátká a mají tu dobu na přípravu mnohem delší, aby se o nich vědělo a tak dále. Kromě toho má Luboš několik trenérských vzdělání, která mu pomohla. Dále má obrovské zkušenosti, ač je stále velmi mladý jako trenér, se selektivními (národními) výběry. Trénovat takový tým a trénovat v klubu je něco úplně jiného. Jsou třeba i země, které mají jiné licence právě pro selektivní trenéry. Další okolnost je, že Luboš byl při vedení těchto týmů úspěšný a to opět hrálo v jeho prospěch. Dalším kritériem byly mezinárodní zkušenosti a také výborná jazyková vybavenost. Vedle toho je schopen, což už dokázal, zlepšovat mladé hráče a posouvat je na vyšší úroveň. Bylo to zároveň důležité pro ten proces nutné generační obměny, což je nejtěžší úkol pro jakéhokoli trenéra. Samozřejmě sportovní veřejnost nejvíc vnímá dosažené výsledky, a to je úkol, který je velmi těžký na to, aby se z toho ten člověk nesložil. A tohle je další vlastnost, kterou Luboš má, a to je odolnost. Odolnost vůči vnějšímu i vnitřnímu tlaku, který na něj bude velký,” pokračoval Ježdík.

Jiří Welsch dodal, že při diskusi s Bartoněm o jeho posunu k národnímu týmu sehrálo zásadní roli správné načasování. „A když jsme si všechny ty věci takhle postavili a řekli si, že Luboš je jeden z těch kandidátů a že teď je tady, což se stalo po tolika letech, tak kdy jindy do toho jít než teď? Když jsme řešili další nepokračování Diega Ocampa, tak jeden z těch hlavních vzkazů, který měl, bylo to, že reprezentační tým by měl vést někdo, kdo je na něj mnohem víc napojený, kdo je napojený víc na místní kulturu, na celou komunitu, na kluby i na trenéry, aby ty komunikační kanály byly podstatně přirozenější a otevřenější. A já vnímám, že i to u Luboše je ta přidaná a funkční hodnota.”

A ještě jeden zásadní aspekt v prospěch vítěze Euroligy z roku 2010 nakonec doplnil Michal Ježdík: „Je to respekt, který Luboš má v basketbalovém prostředí. A to nejen v České republice, ale napříč zeměmi, které sledují český basketbal víc, než si většina lidí u nás myslí. A to, jak se vrhnul do trenérské práce po konci hráčské kariéry, by udělal málokterý hráč. Navíc věnoval spoustu úsilí svému vzdělávání.” 

Na to, zda vůbec po tuctu let pod vedením zahraničních koučů byla ve hře i varianta jiného než českého trenéra, odpověděl opět generální manažer Welsch. „V momentě, kdy jsme dávali na stůl jména, tak tam byla skupina tří českých trenérů a diskutovali jsme i nějakou variantu zahraničních koučů, kdy se řešila i konkrétní jména. Ta volba ale padla na Luboše, takže žádný rozhovor se zahraničním trenérem jsme nevedli.” 

V rámci své čtyřleté mise bude mít nový kouč jako hlavní bod Eurobasket 2029, kde by český národní tým nechtěl chybět. „Samozřejmě ale v rámci toho čtyřletého cyklu jsou i další dílčí cíle. Ten nejbližší se nazývá mistrovství světa 2027, ale upřímně řečeno, myslím si, že ujasnění toho, zda to je opravdu reálně dosažitelný cíl, bude ještě odvislé od komunikace s hráči, která momentálně velmi aktivně probíhá. Mám tím na mysli primárně tu střední a starší generaci, která bude klíčová pro ten nejbližší dvouletý cíl,” doplnil Welsch.

Ten už za několik dní od Bartoňova jmenování stihl o nové situaci promluvit s mnoha důležitými reprezentanty. „Vlastně hned po oficiálním jmenování jsem sedl na letadlo do Barcelony, protože jsme vnímali, že klíčový startovací bod je ujasnění situace kolem Tomáše Satoranského a Honzy Veselého jako dvou největších hvězd českého basketbalu, protože závazek té střední a starší generace pro pokračování v týmu bude klíčový pro nastavování krátkodobých cílů. Tomáš už před tím, než se musel omluvit z letošního EuroBasketu kvůli zdravotním problémům, zmínil, že to nevnímá jako konec své reprezentační cesty a bylo tak nyní třeba ujasnit, co to přesně znamená. Samozřejmě hodně těch věcí odvisí od klubové a zdravotní situace hráčů, ale každopádně jak Tomáš, tak Honza potvrdili zájem dál za český tým hrát. Další důležitý mítink byl minulý pátek s Vojtou Hrubanem, Jardou Bohačíkem a Martinem Křížem, potkali jsme se i s Tomášem Kyzlinkem a od všech jsme navnímali jejich aktuální vnitřní rozpoložení, jejich pohled a dali jsme si časový rámec zhruba dvou týdnů pro to, abychom si vyjasnili, jaký bude jejich závazek vůči reprezentaci. Další komunikace probíhá na dálku, protože nejsme schopni všechno tak rychle objezdit osobně. Luboš se spojil s Vítkem Krejčím do Ameriky, telefonovali jsme do Polska Martinu Peterkovi a samozřejmě budeme pokračovat v těchto rozhovorech, aby všichni hráči z širšího kádru dostali ty informace k nástupu Luboše.” 

Vzhledem k tomu, že už před časem byl nastaven model, kdy všechny národní celky od mládeže po dospělé by měly hrát podle podobných principů, nabízí se také otázka, zda právě Bartoň, který už vedl několik mládežnických výběrů, bude nyní ještě důsledněji dohlížet na dodržování tohoto směru.

„Ta jednotnost napříč týmy by samozřejmě měla být ideálním stavem, kdy ta reprezentační pyramida začíná už od regionálních výběrů U14 a prvních národních výběrů U15. Je to velmi těžký úkol nastavit to napříč všemi kategoriemi, ale samozřejmě ty společné linky tam jsou. Pár let zpátky jsme vložili nemálo energie do vzniku materiálu „CZ BASKETBALL na hřišti”, to znamená, jak bychom se jako český basketbal měli prezentovat. Není to jistě jednoduché, protože pak ti trenéři musí taktiku a přístup upravovat i s ohledem na to, u které kategorie zrovna jsou, nebo jaké tam mají typy hráčů. Je to tedy velká výzva scelit tu pyramidu a vyžaduje to hodně práce. Já vnímám, že s Lubošovou přítomností tady v Praze, kde máme i hlavního trenéra U20 Lukáše Pivodu, trenéra U18 Adama Konvalinku i hlavního trenéra U16 Františka Róna, to vytváří skvělou příležitost pro to, abychom mnohem víc posílili tu jednotnou identitu, pravidelně se scházeli a diskutovali o výzvách reprezentačního basketbalu a zároveň se ty věci snažili sdílet i do basketbalové a trenérské komunity,” řekl k tématu jako první Welsch. 

Nový kouč dospělých lvů dodal: „Ta určitá propojenost je rozhodně naším cílem a myslím si, že už to dávno takhle funguje. Mnohdy je ale samozřejmě těžké dostat všechny trenéry na stejnou vlnu, protože každý má, řekněme, svoji vlastní filozofii, nicméně, co jsem za poslední léta zažil u týmů U18 a pak i u U23, tak to do určité míry fungovalo. Hrozně důležitý je v tom dialog, tedy stýkat se mezi trenéry, kde bychom řešili, kudy jde evropský a světový basket, jaké máme limity, a kde naopak máme výhody, a ty využívat na sto procent. My nemůžeme hrát stejně jako francouzský národní tým, ale pojďme se učit od ostatních. Pojďme se učit třeba od finského nároďáku, protože ten se učil taky od někoho. Pojďme se učit od srbského nároďáku, protože máme podobné typy hráčů nebo je můžeme mít. Sám bych byl rád součástí těchto debat a myslím, že něco podobného se bude dít. Ta komunita ale musí být mnohem širší než jen hrstka trenérů.” 

Metodik Ježdík zdůraznil, že vedení federace je tento proces připraveno plně podporovat. „Jen bych doplnil, že máme čtyři základní pilíře, které se propisují do všech reprezentačních týmů, a to jsou rychlost, střelba, útočný doskok a „hustle play” (maximální bojovnost). Chceme, aby tohle platilo i v dalších letech. A pak se v rámci toho trenéři mohli projevovat svým vlastním já. Jeden z nejlepších evropských koučů jednou řekl, že velmi těžce se zasahuje do bubliny jakéhokoli trenéra, protože jeho ego je velmi silné, nicméně ovlivňovat ho musíte, a to bude jedna z rolí, kterou Luboš bude mít. A ještě bych doplnil poslední věc - vytvořili jsme analýzu světového basketbalu mužů a žen po turnajích na olympiádě v Paříži a na základě toho vznikly poznatky, k nimž jsme vytvořili velký seminář pro všechna centra mládeže, a sdíleli to s nimi. A to jsou věci, které děláme s výhledem až do roku 2032. I tohle bude mít Luboš k dispozici. A jak s tím bude pracovat jakýkoli jiný trenér, je už hodně na něm.” 

Větším tématem diskutovaným na tiskové konferenci byl i počet zahraničních hráčů v nejvyšší soutěži mužů, Maxa NBL, v souvislosti s tím, zda by se pětičlenná kvóta pro zápasovou soupisku měla do budoucna jakkoli upravit, i s ohledem na možné větší nasazování mladých českých hráčů.

„Tohle je téma, které trápí každou zemi. V zásadě jsou tři základní modely, jak se to řeší, a ani jeden není ideální. První je limitovat počet zahraničních hráčů. Druhému se říká „ruské pravidlo”, kdy musíte mít v každý moment ve hře nějakého domácího hráče, takže máte vlastně téměř povinnost mít jich aspoň šest na soupisce, aby se pokryla i možnost zranění a tak dále. Třetí model je vytvořit podmínky a prostředí pro to, aby na soupisce k utkání byl určitý minimální počet domácích hráčů. Osobně jsem pro tento třetí, takzvaný „německý model”. Němci začali s jedním povinným domácím hráčem před patnácti lety, ale každý rok přidávali jednoho, až se dostali na počet šest. Má to ale i stinné stránky, že jde o uměle vytvářené podmínky. A i v německé lize se pak ti domácí hráči často ani nedostali do hry. Já věřím, že se k této variantě v budoucnu dopracujeme a že budeme vytvářet podmínky pro zapojování českých hráčů, nakonec to ale vždy bude o odvaze daného trenéra a generálního manažera, aby podporovali starty právě mladých hráčů. Myslím si, že máme dostatek talentovaných mladých basketbalistů a že tu příležitost musí dostávat. Nebude to ale jednoduché, protože zájmy klubů jsou logicky trochu jiné.” 

Podle Jiřího Welsche širší diskuse k tomuto tématu probíhala v posledním roce, a ač prý na začátku vypadala jednoduše, postupně se ukázala jako mnohem komplexnější. „Je totiž potřeba zasadit vše do reality celého českého sportu, českého basketbalu, české ligy, kde jsou kluby, z nichž leckteré mají určité ambice, některé je mají i medailové nebo mezinárodní. A teď se ty argumenty melou a je potřeba z toho dostat nějaký konsensus. Výstupem naší diskuse byl tříletý plán navyšování právě přítomnosti českých hráčů na zápasových soupiskách v NBL. Pro letošní sezonu byl zachovaný status quo a od následujícího ročníku by se měly počty postupně navyšovat. A uvidíme, jaké to přinese výsledky, protože jedna věc je vytvořit ten prostor pro hráče, a druhá je, že ti hráči si taky musí to místo zasloužit a vybojovat. Myslím, že myšlenka navýšení počtu českých hráčů je správná, ale opravdu do toho vstupuje tolik elementů, že není jednoduché vše vybalancovat.”