Snajpr s talismanem v ponožce a normou 4 trojek

Své první dvě ligové sezony sklízel tři body za dvanáct až třináct minut. Do té letošní ale 21letý guard Radovan Mrázek vlétl jako kometa a vůbec mu přitom nevadí ztráta domácího prostředí.

Po devátém kole je už třetím střelcem Slavie s 11,5 bodu za 24 minut. Navíc s úžasnou 56procentní úspěšností trojek, která je z borců s aspoň dvěma pokusy druhá nejlepší v Maxa NBL a z hráčů s jeho frekvencí střelby vůbec nejlepší.

Aktuálně jej ale nejvíc těší třetí výhra týmu, kterou si sešívaní vystříleli v koncovce duelu v Ústí.

Radku, kde se to ve vás tak najednou vzalo, že jste vzpláli na venkovní palubovce?
Konečně se nám povedlo vyhrát první zápas na doskoku, což nás tížilo od začátku sezony. A taky jsme začali hrát rychleji dopředu, což vyplynulo i z naší agresivnější obrany. Konečně jsme tak dodrželi náš plán agresivně bránit, chodit rychle do protiútoku a dobře si posouvat balon. Každý v týmu tak byl útočně naladěný a rozehraný a i v obraně to klapalo.

Věřili jste, že Ústí se při jeho aktuální slabší formě dá nachytat, jako se to povedlo třeba Olomoucku?
Jo, určitě jsme věřili, šli jsme do toho takhle nastavení, že si z Ústí budeme chtít odvézt vítězství. Viděli jsme, jak hrálo na USK, kde to vyhrálo až na konci, takže jsme byli pozitivně naladění na to, že to dopadne a dopadlo.

Ohromně vám pomohly trojky, kterých jste dali 15 proti sedmi soupeře. Byla tedy vaše oblouková forma základem velkého triumfu?
Trojky nám v tomhle zápase pomohly nesmírně. Myslím, že to je jedna z věcí, o kterou se opíráme ne úplně chtěně, ale daří se nám, takže nám pomáhají v celé sezoně a v Ústí nám to vyšlo parádně. Měli jsme úspěšnost padesát procent, kdy ve čtvrté čtvrtině nám tam spadly nějaké slepené trojky a udělali jsme si důležitý bodový polštář (při dotahování domácích).

Jeden čas jste byli i v úplné špičce nejlépe trojkujících týmů, sešli jste se tedy týmově jako trojkařská parta?
Máme tady pár individualit, které umějí trojky střílet dobře, je to vidět i na tréninku a jsme rádi, že to dokážeme přenést i do zápasů. A doufám, že to tak bude pokračovat.

Dolehlo podle vás na tým to, že v úvodu sezony musíte domácí zápasy hrát v Praze na Královce, kde jste ani nemohli příliš trénovat?
To, že jsme začali sezonu na Královce, bylo pro nás hráče docela překvapení. Už od začátku přípravy jsme věděli, že hlavní hala v Edenu je v rekonstrukci a že se tam nebude moct hrát, ale počítalo se s tím, že budeme ligu hrát v tréninkové hale v Hloubětíně, jenže pár týdnů před startem sezony jsme se dozvěděli, že nám to nebude umožněno, takže se domluvila Královka, kde jsme ale nemohli mít před ligou ani jeden trénink a dostali jsme se tam k tréninku vlastně až před zápasem s Hradcem, což byl dosud náš poslední domácí. Byl to pro nás docela nezvyk, ale není se na co vymlouvat.

Pojďme teď k vám. Vy jste za poslední čtyři zápasy hned třikrát zapsal po čtyřech trojkách, proti Hradci, Slavii a teď v Ústí. Pořád si na vás soupeři nedávají pozor?
Nevím, jestli to chybí ve skautingu, ale i kdyby to tam bylo, tak myslím, že to je spíš moje práce se trefovat. V zápasech mi, věřím, pomáhá i to, že si do ponžky dávám jeden talisman s psaníčkem, které jsem si vytvořil díky mé ségře.

Vzhledem k tomu, že šlo o tři různé haly, zdá se, že je vám jedno, na jaké koše pálíte.
Asi jo. Nemám nějakou vyloženě neoblíbenou, ani oblíbenou halu a říkám si, že koše jsou všude víceméně stejné, takže to musí všude i stejně padat.

Byl jste trojkařem takříkajíc odmala?
Řekl bych, že to bylo už od útlého věku, a když se začalo hrát na vysoké koše se sedmičkovým míčem, tak od nějakých patnácti trojky patřily k mým největším doménám. Takže bych řekl, že hlavně trojky jsou jedna z mých největších, ne-li největší zbraň.

Trénujete je hodně?
My máme určité části tréninku nebo i celé tréninky zaměřené na střelbu. A pak je na nás, jestli si jich dáme pár navíc, nebo ne. Já když si najdu čas před tréninkem nebo i po něm, tak jsem jedině rád a věnuju se tomu dost.

Mimochodem, jaký máte osobák v trojkách za sebou?
Je to sedmnáct, ale to už mám někde z kategorie U17, od té doby se mi to nějak nepodařilo překonat.

Je většina vašich úspěšných zápasových trojek ihned po chycení přihrávky, nebo se trefujete i z driblinku?
Řekl bych, že tuhle sezonu to je zatím tak 70 procent hned po chycení a 30 z driblinku. Když na mě třeba vyjde nějaký mismatch (individuální výhoda) nebo je poslední sekunda útoku, tak se to nebojím zvednout z driblinku. A cítím se stejně pohodlně jako z přihrávky.

Taky jste čtyřikrát za posledních šest zápasů byl bodově dvojciferný a už jste dokonce třetím střelcem týmu. Mělo to takhle nějak být, nebo jedete nad plán?
Nevím, jestli se s tím počítalo týmově. Já se přiznám, že individuálně jsem s tím tak trochu počítal. Nebo jsem v to spíš doufal, že se mi tahle sezona vydaří a zatím se ten začátek daří, takže jsem rád a myslím si, že to je jedině dobře pro mě i pro tým.

Do jaké míry jste jako rozehrávač zodpovědný za hru týmu, vedle kolegy Jonese?
Náš hlavní rozehrávač je Rubin Jones a já bych měl být jeho záloha, ale jinak jsme tam ještě s kapitánem Radkem Pumprlou a Matějem Dáňou, kteří hrají na pozici dvě, všichni schopní vyvézt míč a zorganizovat útok, a když jsme spolu na hřišti, tak moc nezáleží na tom, kdo míč má, a kdo to zorganizuje. Spíš jde o to, kdo se k tomu dostane dřív, nebo kdo akci zahlásí.

A na jaké pozici se sám cítíte nejlíp?
Začínám si uvědomovat, že moje pozice je asi na dvojce, že mi to tam vyhovuje víc.