Superhrdina nadšený soutěží. Největší emoce sezony! I kvůli fanklubu
Psal novou historii play-off Maxa NBL. Ziskem celkem 12 bodů ovládl premiéru soutěže o Superhrdinu, kde se uděloval bod pro HRDINU každého utkání a další bonusové body pro nej hráče každé dokončené série, o nichž rozhodovali svými hlasy fanoušci na Instagramu.
Křídelník vítězného Nymburka Jaromír Bohačík tak rodinný rozpočet obohatí o odměnu ve výši 25 tisíc korun. Hlavně se ale může radovat z 21. nymburského titulu, který pro něj měl podle všeho dosud největší hodnotu, což dokazovaly i jeho emoce ze závěru sedmého duelu na pražské Královce.
Jaromíre, když jste před posledním timeoutem půl minuty do konce mocně hecoval váš kotel, což u vás nebývá běžné, ukázalo to, jak velké emoce tohle finále přineslo?
Asi jo, asi to byly největší emoce téhle sezony. Jsem strašně rád, že ti kluci z fanklubu s námi vydrželi celou sezonu, protože toho s námi odjezdili strašně moc, známe se dlouho, a jelikož tu teď byly takové turbulentní týdny, jsem jim moc vděčný, že chodili na každý zápas. Letos pro nás ten titul ze zřejmých důvodů má větší význam a jsem strašně moc rád, že jsme to zvládli takhle spolu.
Jaké pocity vás zaplavují z toho konce nymburské éry a z toho, že jste právě vybojovali jeho poslední titul?
Většinou tyhle pocity nemívám, ale z očividných důvodů jsme si na sebe někteří vytvářeli větší tlak než v předešlých letech, ale tím titulem jsme to letos chtěli zakončit extrémně, protože pro nás všechny kolem klubu znamená basketbal Nymburk strašně moc. Ano, bavíme se o fúzi se Slavií a o tom, že jedeme dál, nicméně minimálně to jméno týmu a lokace se změní. Takže tenhle titul byl pro nás a hlavně pro fanoušky představuje velkou věc.
Byla to zatím nejvypjatější série, jakou jste za své působení v Nymburce zažil?
Chtěli jste už nějakou takovou Game 7 zažít, aby pak i ten pocit z triumfu byl jiný, silnější?
Já rozhodně ne. Sám jsem do prvních čtyřech zápasů dal extrémně moc, protože jsem cítil, že pokud ta série bude dlouhá, tak se pravděpodobně budeme oproti Pardubicím možná trochu zhoršovat, ale evidentně jsem neměl pravdu a basketbal mi zase ukázal opak.
I trenér Šotnat zmínil, že byste měli být v posledním zápase unavenější, když točíte lehce užší rotaci. Souhlasil byste?
O tomhle nevím. Já jsem ve finále odehrál spoustu minut a přiznávám, že jsem je cítil. My v Nymburce nechceme, aby v optimální situaci někdo hrál třicet minut nebo víc. Po dlouhé době to pro mě bylo nové, samozřejmě už nejsem nejmladší.
Jaká byla cesta za tímhle titulem?
Těžká a nešlo jen o tuhle finálovou sérii, kde Pardubice na nás se svým skvělým týmem tlačily až do úplného konce. Celá sezona byla nahorů dolů, měli jsme strašně moc zranění a jiných překážek, takže každý měsíc probíhala jedna velká adaptace. Odehráli jsme někteří příšerně moc utkání, a o to lépe ten titul chutná.
I během posledního utkání jste v pauzách klábosil s Jamondou Bryantem, o čem?
S ním je to vždycky v dobrém. Přijde mi jako extrémní pohodář, nikdy nebyl v negativních emocích a bavili jsme se vždycky o té konkrétní situaci ve hře. Bylo to všechno v přátelském módu.
Právě, na to, že šlo o finále, a kolik v něm pro vás i Pardubice bylo v sázce, se hrálo velmi gentlemansky, bez potyček, zákeřných faulů nebo jiných nehezkých scén. Není to až divné, když to porovnáme se sérií Pardubic s Brnem?
Důvod je asi jednoduchý. Oba týmy přišly hrát basket a vyhrát basketbalem. Myslím, že je to spojené i s tím, že máme velice blízko k „Tůmičovi” s Lubošem Kovářem, všichni cítíme, jak kdyby to bylo včera, kdy byli součástí našeho týmu. Bryant s Bonhamem nejsou na hřišti vůbec konfliktní lidi, a i proto to byla jedna z nejkrásnějších sérií za mou dobu tady, nehledě na to, že to došlo až do sedmého zápasu.
Co jste říkal na trojkovou show Ondřeje Sehnala a celkově na vaši bilanci 29/14 na Královce, kde jste hráli poprvé od konce v Lize mistrů?
Byl to sedmý zápas a Ondra tentokrát vystřelil. My víme, že tyhle věci zvládá, měl taky naběháno spoustu kilometrů a vyplynulo to i z toho, že ty nohy už nebyly nejčerstvější. Ondra nás skvěle potáhl.
Jaké si uděláte oslavy?
Samozřejmě velkolepé, jako ostatně každý rok a uvidíme, jak dlouho potrvají.
Vaše medaile po zápase visely na krku dcerek a synů. Uvidíte je ještě?
Já spoustu těchto cenností mám v Markvartovicích u maminky s tatínkem, ale ty poslední jsou u nás doma. Já jsem dceři slíbil medaili a trofej, tak ji musela po zápase dostat ona. Byla šťastná a jsem rád, že tu mohla být se mnou.
Vy z letošního play-off odcházíte jako jeho Superhrdina. Jak se jako takový cítíte?
Chtěl bych říct, že jsme konečně vymysleli smysluplnou a plnohodnotnou soutěž (směje se), máme letos skvělého vítěze a doufám, že to bude dál pokračovat jako nová tradice.
Za Nymburk jste byli hlavními kandidáty vy a Ondřej Sehnal. Hecovali vás kolegové v šatně?
Jistě jsme se o tom bavili, hlavně z toho důvodu, že od nás těch kandidátů bylo víc, ale prostě to dopadlo takhle a úplně mi to nevadí (směje se). Určitě jsem pro zachování soutěže. Anebo - možná ne, abych zůstal jako jediný vítěz. Pojďme to zrušit (smích).
Pokud budete členem nového sfúzovaného klubu Nymburka a Slavie, jaký pocit ze všech těch plánů pro tento tým máte?
Teď možná budeme chvíli smutnit, že něco končí, ale za pár dní si řekneme, že něco většího a dalšího zase začíná a bude jen na nás, abysme to uchopili a pokračovali v tom, co jsme s Nymburkem nejen my, ale i ty předešlé hráčské generace dokázaly.
I vás až šokují plány nebo ambice spolumajitele Tomáše Petery, cílícího s novým týmem i na NBA Europe?
Je to vize majitelů a já jsem jenom rád, že jsou velice ambiciózní. Je to určitě písnička nějakých budoucích let a je před námi jako sportovním úsekem i před majiteli strašně moc práce, abysme se dostali co nejvýš.
