Takhle jsem to nezažil ani v ACB. Ještě ale není konec!

Jako by se odehrával ještě jeden zápas uvnitř toho hlavního.

V páté semifinálové bitvě nedostal na hřišti ani centimetr volného prostoru. Každý nájezd měl tísněný. Když už se dostal ke trojce, bylo to spíš díky shodně okolností po útočném doskoku. A když se pokoušel uvolňovat u postranních čar kolem clon, vrazilo do něj místy i několik pardubických těl, nebo jej v nouzi někdo zatáhl za paži, aby se nedostal ke svému nejnebezpečnějšímu řemeslu - palbě trojek.

Rozený snajpr David Jelínek dostává v semifinálové řežbě nebývalou péči obrany, která ho nechce za žádnou cenu nechat rozjet tak jako ve čtvrtém utkání, kdy pro Brno vysázel 33 bodů a proměňoval až čarodějné střely.

„To uvolňování bylo těžké. Únava se kumuluje, tohle byl pátý zápas, dalších sedm před tím ve čtvrtfinále, je to tedy náročné, ale musí se bojovat i skrz to. Někdy to jde líp, jindy hůř, ale v tomhle utkání si na mě soupeř dával extrémně pozor, takže to bylo ještě náročnější. Nakonec jsme ale my udělali víc chyb, takže to bylo víc o nás,” pravil 35letý křídelník, který zažívá své první pořádné play-off v české lize.

Davide, jde tenhle zápas srovnat třeba s tím, jak jste byl jako nebezpečný střelec bráněn v play-off španělské ACB?
Je to jiné. V ACB se víc brání 1 na 1, třeba když jdou dvě po sobě jdoucí clony pro hráče bez míče, tak se obrana snaží bránit proti přihrávce, ale tady je to vyloženě zaměřené na to, abych se nedostal k míči ani po výběhu za clonou. Neříkám, že se to v ACB takto neděje, ale vyloženě takhle jsem to nezažil.  


Zfyzičtěla hra v pátém duelu i oproti čtvrtému utkání u vás?
Těžko říct. Každý zápas se hraje na hraně, v určitých momentech. Fyzické to ale samozřejmě je dost.

Co byl váš největší týmový problém v tom horku, které v hale na Dašické panovalo?
Horko tu bylo děsné. Bylo poznat, že už je skoro léto a v tomhle to bylo nepříjemné. Jinak ale náš největší problém byl závěr. I když jsme dělali chyby v průběhu celého utkání, tak jsme se vždycky dokázali nějak dostat zpátky, ale na konci už chyb v útoku i obraně bylo moc. Plus domácí byli dobře rozehraní a dávali i těžké střely a tam už jsme neměli šanci se vrátit.

Dali jste 23 bodů z 23 útočných doskoků, ale v tomhle zápase ani to nestačilo. Chyběla i větší produkce odjinud?
Je fakt, že na útočném doskoku jsme na tom byli dobře, ale hlavně v prvním poločase. A ve druhém možná až ke konci. Jinak domácí doskočili v útoku taky dost, ať už z toho dali body, nebo ne. Byla tam ale od nás spousta dalších chyb, které nám nedaly šanci vyhrát.   

Jaký je to rozdíl, když Pardubice střídají jednoho vysoce produktivního rozehrávače za druhého, a vy si musíte na této pozici vystačit s Viktorem Půlpánem s určitou dopomocí Tevina Olisona, případně dalších?
O to ani tak nejde. My víme, že oba Američani jsou pro ně stěžejní, na druhou stranu se taky snažíme je dobře bránit. Ale ke konci, jak už byli dobře rozehraní a dali hodně bodů, jim padly i střely, které normálně třeba nedají, nebo si je ani nevezmou. Je to ale i těžké, protože ať našimi chybami, nebo vyhodnocením rozhodčích se dostávají hodně na trestnou čáru, čímž si věří o to víc, a pro nás to nebylo jednoduché.

Jak bude vypadat ve středu šestý zápas v Brně?
Ještě není konec. My jsme nevyužili výhodu, kterou jsme měli, ale i kdybysme po prvních dvou zápasech v Pardubicích prohrávali 0-2 a doma dvakrát vyhráli a v pátém zápase zase prohráli, tak bysme si pořád věřili, že to doma můžeme zvrátit, stejně jako soupeř. Víme, že jeden i druhý tým může vyhrát doma i venku, dál to bude boj a my se budeme snažit na hřišti nechat všechno a vrátit se do Pardubic na sedmý zápas.