Takhle to většinou bývá. A teď si jedeme do Nymburka pro mečbol!
Dal by se už nazvat specialistou na podobné situace. Už v nadstavbě v Písku rozhodl zápas trojkou s koncovým klaksonem. Takže ve čtvrtém duelu finále to pro něj nebyla novinka. Pocit z obou vítězných zásahů byl ale diametrálně odlišný.
„Sám nevím, co říct. Samozřejmě tam bylo i štěstí, ale je to neuvěřitelné. Zaprvé ta akce takhle vůbec neměla být, já jsem celý zápas nedal nic a nakonec trefím vítěznou střelu,” skoro kroutil hlavou pardubický power forward Luboš Kovář, který rozhodl čtvrtý zápas finále opět s klaksonem, když od výhozu z autu měl na vše jen půl vteřiny. A Beksa doma vyrovnala sérii s Nymburkem na 2-2.
Luboši, honilo se vám před tou poslední akcí hlavou, že už je šíleně málo času na nějakou střelu?
Tohle si podle mě říkal i Nymburk, že už se to nedá prohrát. Ta akce měla jít na dvojku, chtěli jsme hlavně vyrovnat a jít do prodloužení. Ale i takové šťastné střely k tomu sportu patří. Sám jsem to zažil už jednou letos v Písku, kde jsem taky dával vítěznou trojku v poslední vteřině. Tahle, ve čtvrtém zápase finále proti Nymburku, ale znamenala víc - největší střela mé kariéry!
A bylo to pro vás po celém zápase se 4 body zadostiučinění?
Jistě. Kdyby to dal Joe Bryant, nebo Trey Bonham, neřekl by nikdo ani půl slova, protože měli oba výborný zápas a táhli nás za výhrou. Takhle to ale většinou bývá, že takovou střelu promění někdo, kdo se celý zápas trápil a ani pořádně nevystřelil. A pak mu padne tohle. Jak se říká, štěstí přeje připraveným.
Když rozhodčí kontrolovali platnost vaší střely na videu, věřil jste, že to za tu půlvteřinu šlo stihnout?
Na první dobrou tomu člověk věří, Ondra Sehnal z Nymburka mi tedy hned ukazoval, že jsem to s tou otočkou stihnout nemohl, ale já tomu věřil. Vždycky musíš věřit, a když to potvrdili rozhodčí, byla ta euforie ohromná.
Co jste říkal těm nekonečným ovacím po zápase a celkově fantastické atmosféře utkání?
Bylo to fantastické. Už minulý rok fanoušci chodili ve větším počtu a atmosféra byla taky skvělá, ale co se dělo v těchto dvou zápasech, bylo něco neuvěřitelného. Lidi to letos hodně táhne, celý zápas se řve a hlasitě fandí, my jsme za to rádi a doufejme, že to tak bude i příští sezonu. Takže děkujeme fanouškům, protože díky nim jsme tyhle dva domácí zápasy urvali.
Je to pecka poslat finále právě s Nymburkem z 0-2 na 2-2?
Navíc jste potvrdili, že to, co jste říkali před sérií, že chcete Nymburk porazit, nebyly jen plané řeči.
Ne, nebyly. Když jsme před finále říkali, a říkal to v rozhovorech každý z nás, že tu sérii nejdeme jen odehrát, ale vyhrát, tak teď už nikdo nemůže říct, že jsme si přišli jen zahrát.
Může stav 2-2 Nymburk nalomit?
Rozhodně. Nebo jsou dvě varianty. Buď je to nalomí, nebo ještě víc namotivuje. Víme, že pátý zápas v Nymburce bude hodně těžký, ale i jejich klíčoví hráči hrají hodně minut, takže energie dochází na obou stranách, ale prostě je to finále a v tom se musí najít síly vždycky.
Tyhle dvě domácí výhry vás musely nakopnout. Pojedete i do Nymburka vyhrát?
Určitě. My tam jeli vyhrát i první dva zápasy. Víme, že s nimi hrát umíme a můžeme. Celou sezonu to byla vyrovnaná utkání. A jak Nymburk si přijel pro mečbol k nám, tak teď si pro něj jedeme my k němu.
Jste pyšný i na to, že jste schopní vyrovnat se Nymburku i obranou a celkově herně?
Jasně, nějaké míče jsme v obraně získali, protože byla dobrá, a taky už byl soupeř trochu unavený. Pokud jde ale o útok, tak i když jsme dali 101 bodů, tak si nemyslím, že náš útok byl v druhém poločase dobrý. Dost často to bylo statické, individuální a Nymburk si to do dalších zápasů pohlídá. My se snažíme hrát týmově, ale přece jen bysme potřebovali víc ten balon poslat, když je těžký nájezd dovnitř, nebo jsme po cloně, abysme si navzájem víc vyhověli. Celkově bych řekl, že největší rozdíl mezi námi a Nymburkem je, že on je schopný hrát celých 40 minut konzistentně, zatímco my máme hrozné výkyvy a je to celou sezonu. V prvním poločase uděláme šňůru třeba 10-0 a pak si soupeř vezme timeout a po třech útocích je to vyrovnané. To musíme zlepšit. (paradoxem je, že hráči Nymburka si na stejnou vlastní inkonzistenci v zápasech stěžují rovněž - pozn.)
Když jste v první půli přišli o vedení až o deset bodů, nebál jste se, že jste tam přišli o kritické momentum a šanci soupeře dorazit?
Tohle je naše největší síla, že ať vedeme, nebo prohráváme o deset bodů, nikdy se nevzdáváme, pořád jedeme dál. Já se tak nebál a celý zápas věřil, že to dotáhneme do vítězného konce.
Jak se zatím ve finále vy s Kamilem Švrdlíkem pod košem popasováváte s absencí prvního pivota Zeda Keyho?
Pro mě osobně to bylo hrozně těžké, jak ve třetím, tak ve čtvrtém utkání. Na pozici 5 nejsem zvyklý hrát, takže je to náročnější než na čtyřce. Zed nám neuvěřitelně chybí na doskoku i v obraně, se svými bloky a taky v útoku. Když byl zdravý, dokázal mít double double, proti Nymburku se vždycky neuvěřitelně hecnul a to nám hodně chybí. Navíc se potýkáme i s dalšími zraněními, se kterými se musí hrát.
Jak brutální zátěž je v té už omezenější rotaci odehrát dva takové zápasy během 25 hodin?
Brutální to je. To je ale i pro Nymburk. Chybí mu dva hráči (Hruban, Filipovič) a rotaci už nemá tak širokou. Je to ale finále, ty síly se najdou, i když každý, kdo jdeme střídat, tak jsme rádi, že na tu střídačku jdeme. Nejsme rozhodně naštvaní, že musíme střídat (směje se). Ještě v tom aktuálním počasí tam pak sedíme úplně propocení, unavení, nohy bolí, takže to střídání je hrozně důležité. Zvládat se to ale musí, pokud chceme vyhrát, a věřím, že i když budeme v pátém a šestém zápase hrát hodně minut, tak to urveme.
