V Písku to bylo hustý! V obraně se vyžívám. A lístky už i učitelům

Nemusel o tom ani moc přemýšlet. Jeho 22bodové představení se čtyřmi trojkami, osobními rekordy i získaným superhrdinským bodem ve čtvrtém a už postupovém duelu čtvrtfinále bylo jeho kariérní show.

„Myslím, že jo, v kontextu této fáze soutěže a toho, o jak důležitý zápas šlo,” pravil po bitvě na píseckém zimním stadionu 22letý křídelník Beksy Adam Lukeš, který vystoupil ze stínu pardubických hvězd v pravou chvíli, když toho bylo hodně třeba.

Adame, za svůj super výkon jste obdržel i svůj první superhrdinský bod a jste tak jen o bod za vaším lídrem Joem Bryantem. Jak vidíte své šance v téhle soutěži o 25 tisíc korun, kdyby se dařilo i dál?
(směje se) Samozřejmě bych rád přidal i další, a kdybysme s Joem takhle soutěžili i dál, bylo by to zajímavější a určitě přínosné pro náš tým.

Každý váš zápas v sérii byl lepší a lepší a v Písku přišly ty dva úplně nej. Co vás tak vyhecovalo?
To samotné play-off. I náš kouč vždycky říká, že je to jiná soutěž, s čímž souhlasím. Týmy přepnou výkon na vyšší stupeň, víc se taktizuje, když se hraje se stejným soupeřem. Jste do toho víc ponoření a to mi vyhvouje. Venku navíc svítí sluníčko, takže panuje pozitivní atmosféra. Plánuju na to navázat a doufám, že nám to půjde dál i jako týmu.

Sedlo vám i bouřlivé prostředí píseckého zimního stadionu?
Sedlo. Já určitě nejradší hraju před našimi fanoušky, ale stejně jako je příjemné slyšet doma jásot po tom, co dáte koš, tak venku je fajn, když ve stejné situaci celá hala ztichne nebo jsou slyšet i nějaké negativní ohlasy. V Písku byla tedy brutální atmosféra, bylo to „hustý” a sypat to tam v tomhle byl určitě dobrý pocit. Prostě to play-off tomu všemu přidává a mně to pomohlo.

Ruku na srdce - vy jste trojkami dokázal ztišit písecké tifosi?
Musel bych si to pustit zpětně, v tu chvíli jsem to nevnímal, protože jsem hned běžel do obrany. Určitě ale vím, ža kluci od nás křičeli dost a to bylo super.

Vy jste si čtyřmi trojkami a hlavně 22 body udělal v úterý osobák, ale jinak u vás vše začíná hlavně obranou, že?
Ano, začíná. Je to role v týmu, ve které jsem nejlepší, a kterou příjímám, ale pořád je to je jen polovina hry. Myslím, že mám i na to dávat body a celkově být přínosný i jinak. Samozřejmě obrana je hlavní priroita, ale chci být platný i v útoku a nepovažuju se jen za obranáře.

Letošní Obránce sezony František Rylich vás ocenil za to, jak dokážete soupeřům otrávit hru. Je to váš záměr i teď v play-off?
Určitě. Chci hrát fyzicky, tlačit se mezi clony, a když mi soupeř dá šanci nějakým nestandardním nebo pozdním pohybem, tak dát najevo rozhodčím, že to není podle pravidel. Nejsem ale nějaký trashtalker, a pokud to někdo nezačne, tak se do toho sám nepouštím. Jinak kontaktu se nebojím, podle mě na to mám tělo i rychlost, takže se v tom vyžívám. (usmívá se)

Koho jste dostával proti Písku na starost nejvíc?
Ze začátku série to byl rozehrávač Vojtěch Sýkora, který se pak ale zranil, a já mu přeju stejně jako ostatním zraněným klukům z Písku co nejdřívější návrat do hry. Jinak jsem měl nejvíc na starosti vodiče míče, byl tam Mates Burda i Pepa Svoboda. Když se ale chytil někdo z křídel střelecky jako Péťa Šlechta, tak jsem se na něm protočil i já, abych za ním běhal a ztěžoval mu střely. Neměl jsem tak na nástěnce jen jedno jméno.

Takže jste přeskakoval na ty, kterým zrovna „bouchly saze”?
Asi by to tak šlo říct.

Vaší druhou silnou zbraní se zdají být čím dál víc i trojky. Je tedy spolu s obranou tohle takové combo vašich hlavních předností?
Asi to tak je, cítím se v tom dobře. My máme v týmu výborné vodiče míče, ať je to Joe Bryant, nebo Trey Bonham, „Tůmič” (Tůma) nebo Marťas (Nábělek), křeří se hodně mazlí s balonem a zároveň umějí vytvořit pozice ostatním. A když na mě vyjde trojka z růžku, tak neváhám. Mám tyhle střely rád a myslím, že i moje procento je teď dobré (v této sezoně 34).     

I díky trojkám jste teď byl poprvé v sezoně dvakrát v řadě dvojciferným střelcem, což je jinak spíš sváteční záležitost. Je to jen shoda okolností, nebo se teď cítíte opravdu dobře a pomáhá i to, že soupeř má za cíle vaše hlavní hvězdy?
Všechno jsem se snažil dělat stejně a byl jsem prostě nějak odměněný. Jinak je logické, že soupeř se v play-off víc soustředí na naše hlavní hráče a místa je víc než v normální sezoně. S Pískem to platilo taky, protože hrál speciální zónovou obranu s individuálním krytím na Joea Bryanta. Ke konci zápasu se mi ale zdálo, že už i mě hlídali víc. Je jen takový paradox, že v úterý, kdy jeden z hlavních našich hráčů na míči Trey nehrál, jsem toho nastřílel nejvíc.


Byl kombinovaný obranný systém box-and-one na Bryanta nejčastější píseckou variantou v sérii v situacích, kdy Bryant byl na hřišti? A jak se vám dařilo s tím vyrovnávat?
Celkově to při jeho pobytu ve hře uplatňovali většinu času. Kdykoli jsem se podíval na kouče soupeře, tak ukazoval prsty 1-4. Myslím, že to bylo poprvé v sezoně, co to na nás někdo vytáhl. A my na to určitě upravili některé naše sety. Samotný Joe se s tím podle mě popasoval dobře. Ve třetím zápase začal dávat i trojky dva metry za obloukem z driblinku, což jen potvrzuje, jaký hráč to je, a že ty tři písmenka, které mu byly přiřknuty po dlouhodobé části (MVP), byla oprávněná. Písek to hrál dobře, ale my se na to adaptovali.  

Poslední minuty třetího zápasu a většinu druhé půle čtvrtého jste měli poměrně velké potíže s vytaženým presinkem a celkově agresivnější obranou soupeře. Neměli byste si i s tímhle poradit lépe?
Já si už od mládeže, ještě když jsem byl v Brně, pamatuju, jak bylo těžké proti Písku hrát, protože hrají systematický a bojovný basket a nikdy se nevzdávají, za což mají můj obrovský kredit. A tohle se přesně dělo v těch posledních utkáních. Je to nestandardní a nemyslím, že někdo v lize to má takhle zažité už od mládeže. Pro nás to tak bylo těžké, a i když série skončila 4-0, tak ani jeden zápas nebyl zadarmo a nebyl rozhodlý do posledních minut. Ta zóna byla nepříjemná, ale popasovali jsme se s tím dobře, byť občas i se štěstím, když si vzpomenu na Tůmičovu trojku z konce čtrvtého zápasu (na vedení 68-71 v poslední vteřině útoku ze zoufalého odhozu).   

A při tom velkém oslabení nedělali vám Sršni až příliš problémů i svým útokem?
Opět opakuju, že mě ta písecká zranění mrzí. Na kluky moc myslím, většinu z nich i znám. Jinak to, jak hráli v útoku, potvrzuje bojovnost Písku, a i tím, že jich bylo míň a dostali prostor i kluci, kteří by jinak nehráli, měli o to větší volnost a o to těžší to pro nás bylo. Nemyslím si ale, že by to bylo nějak nakloněné na jejich stranu, celé to bylo o nás. Měli jsme pasáže, kdy jsme nebránili dobře, nechali jsme se unést. Celkově v sérii rozhodovalo, čí basket se hrál. Písek je hodně běhavý tým, rád hru kouskuje, po šestkách hodně presují, zastavují to, snaží se vyrážet do balonů, tečovat je a dělají nestandardní věci. My tomu nechtěli podléhat, ale občas to nebylo ono a je to ponaučení. Navíc Písek má výborné střelce, a když jsou v laufu, těžko se zastavují.

Už jste zmínil absenci Treye Bonhama ve čtvrtém utkání. Kdy by se měl vrátit?
Určitě bude zpátky brzy.

Tenhle rozhovor děláme po vašem odpoledním návratu ze školy. Co studujete?
Jsem v prváku na vysoké ekonomické v Pardubicích. Měl jsem odklad a na jiné škole to nešlo kvůli absencím, takže jsem vůči ostatním trochu pozadu, ale to nevadí.

Jak to teď při play-off všechno stíháte?
Tohle si říkám často. (usměje se) Teď mě čeká zkouškové, tak uvidíme, jak to všechno půjde. Není to sranda po tréninku vždycky přijít, kdy už by člověk celý svět chtěl nechat být, a musí ještě něco do školy udělat. Snad se to časem podá. Když vezmu svůj běžný týden během semestru, tak se ve škole každý den nějak otočím, někdy už před osmou ráno, pak letím na trénink. Jindy jdu do školy až po tréninku, záleží, jak to vyjde. Třeba přednášky nebo semináře nemám vůbec šanci stíhat. Většinou odcházím v sedm ráno z baráku a v sedm večer se vracím, když máme dva tréninky. U basketu si ale vždycky odpočinu. (usměje se)

Už si vás ve škole někdo všiml, jak řádíte v televizních utkáních play-off?
Pár učitelů se mě už ptalo, že by zašli na zápas, tak jsem jim teď posílal lístky a byl jsem rád, že přišli. Jinak já v té škole nejsem tak často jako ostatní. Mám tam pár bližších kámošů, co to sledují, jsou to taky sportovci, protože jsem na sportovním managementu, ale není to tak, že by mě někdo zastavoval na chodbě. (směje se)