Ač v základní části sklidil se Sršni o čtyři výhry méně než loni, kdy s 16 vítězstvími okupoval druhou příčku v tabulce, nechce se tím kouč Jan Čech nechat stresovat. A věren klubovým zásadám ani na moment i při složité zdravotní situaci týmu neuvažoval o zahraničním posílení.
To prý v Písku nebude na stole nejméně do doby, dokud se jihočeský celek neobjeví v některém z evropských pohárů. Nejen o tom bude řeč v následujícím obsáhlém rozhovoru. Dostane se i na zajímavého dlouhána z Crailsheimu, nebývale zvládnutou novou roli Kevina Týmla, další přifukování haly i poučení z minulého play-off.
Trenére, i z hlediska dalšího posílení sestavy v létě či letošních zdravotních limitů zejména na rozehře, jak hodnotíte bilanci 12-10 po základní části?
Celá naše základní část měla jakoby dvě strany mince. V loňské úspěšné základní části nám sedlo úplně všechno, měli jsme na druhém místě skvělou bilanci 16-6, a po tom, co jsme ten kádr udrželi, tak všichni čekali, že uděláme další krok nahoru hroznou rychlostí a budeme letos atakovat ty nejvyšší příčky. Druhá strana ale je, že jsme pořád v té soutěži třetí rok. Jdeme nějakou českou cestou, která je hodně o koncepci, a máme nějaké finanční možnosti. A zároveň nás opravdu potkalo tolik nepříjemností, že já tu bilanci 12-10 beru všemi deseti. Skvělé páté místo a pro mě pokračování pohádky. A vážím si toho víc než toho loňského druhého.
Byla hlavní svízelí rozehrávačská situace?
Ono to začalo už v létě, kdy spousta kluků plnila reprezentační povinnosti. Pro nás to bylo úplně neuvěřitelné léto, kolik jsme měli reprezentantů. Navíc Kevin Týml, Vojta Sýkora, Johan Haiblík neodehráli téměř žádné přípravné utkání, protože se s nimi vlekly zdravotní problémy z minulé sezony. A ať mi to někdo věří, nebo ne, my jsme první trénink v kompletní sestavě měli až den před startem NBL. A už od začátku naše výkony byly kolísavé. Nemělo to úplně všechny parametry toho, co bysme od toho čekali. Přesto jsme ten úvod nějak ustáli, a když to začalo vypadat skvěle, a dostali jsme se na bilanci 9-4 a průběžné třetí místo, tak nás postihlo to, že postupně na rozehře odpadli Maťo Burda, Vojta Sýkora a pak i Kuba Šurý. A při vší úctě, tohle by poznamenalo všechny týmy. V tomhle je i hodně těžká ta česká cesta, protože uprostřed sezony náhradu z místních zdrojů neseženete, můžete to nahradit pouze dorostenci. Myslím si ale, že přes to všechno jsme se s tím popasovali skvěle a podali jsme i některé dobré výkony, třeba doma s Nymburkem. Proto si té bilance vážím a jen doufám, že se teď uzdravíme. Sám jsem zvědavý, jaké až jsou naše horní limity, kam až se můžeme dostat, protože zatím jsme to nepoznali, protože jsme se ještě pořádně nesešli komplet.
Kolik reprezentantů jste vlastně v létě měli?
Martin Svoboda byl na EuroBasketu a před tím i na univerziádě, tam ještě s Matějem Burdou a Vojtou Sýkorou. Na dvacítkách byl Pepa Svoboda, Kuba Zvolánek, Fanda Suchánek, na osmnáctkách Matyáš Zita, který je už teď nedílnou součástí našeho A-týmu a věřím, že jednou bude mít velký prostor. A vlastně u osmnáctek byl i náš asistent Matěj Mach. A na šestnáctkách jsme měli Teodora Kačírka, což je teď asi náš největší prospekt v mládeži. Pro náš klub to tak bylo velice úspěšné léto. Jsme tu na třicetitisícovém městě, a dokud já budu v čele týmu, tak pro mě nebudou výsledky jedinou prioritou. Bude to i výchova právě mladých českých hráčů, a to dostávat je do reprezentací a posouvat je do vrcholového basketbalu.
Jak to s oběma nadále absentujícími rozehrávači vypadá v tuhle chvíli?
Kuba Šurý má bohužel zlomeninu vnitřního kotníku a přetržené vazy na zevní straně, tudíž s velkou pravděpodobností ani nezasáhne do nadstavby, nebo možná jen v epizodní roli. A Vojta Sýkora by měl být zdravotně naprosto v pořádku. Už je asi dva týdny v plném tréninku. My jsme to nechtěli uspěchat, protože v minulém týdnu úspěšně zvládl státnice (na právech) a nechtěli jsme, aby se to v něm všechno tlouklo. Chceme jít postupnými kroky, ale už se začne zapojovat do zápasů. Důležitější než teď získat někde jedno rychlé vítězství, je myslet v dlouhodobějším horizontu a být hlavně připraven za tři měsíce na start play-off v plné síle, ať už dopadneme jakkoli.
Právě na rozehře od léta zabudováváte přední oporu loňské reprezentace U20 Jakuba Zvolánka. Jak si podle vás zatím vede?
Nemyslím si, že Kuba je vyloženě klasický rozehrávač. Spíš to je pozice dva/jedna. On je výborný střelec a v útoku má obrovský potenciál, což už v některých zápasech dokázal. Ne každý čerstvý dvacátník má několik dvojciferných bodových zářezů v NBL, takže ten potenciál je tam velký, i přes jeho menší vzrůst. Ještě má jiné návyky v obraně, zvyká si na fyzičnost NBL, ale má tady dlouhodobou smlouvu a já určitě věřím, že to bude jednou výborný hráč.
Nedávno jste pod koš přivedli další nové jméno, Matěje Žejdla. Jak jste na něj přišli a do jaké jako role s ním počítáte?
Matěje Žejdla znám od jeho prvních krůčků v pražské Spartě, kdy se mu věnoval Jarda Geršl a odvedl s ním kus dobré práce. Pak odešel na dlouhé roky do Německa, do akademie Crailsheimu. A vlastně až teď před sezonou se vrátil. V NBL se ale nikde nedohodl a začal tak sezonu v prvoligovém Radotíně, kde hraje spoustu bývalých Sršňů. Já říkám, že ten český basketbalový rybníček je tak malinký, že když nám tady běhá kluk s výškou 208, který na sobě chce pracovat, a to on extrémně chce, tak prostě tu šanci musí dostat. On vzal roli, jakou má, že tady s námi letos hlavně trénuje. Prioritu má v první lize a uvidíme. Sám jsem na jeho progres zvědavý. V současné chvíli je hodně nevyhraný a je před ním spousta práce, ale dřímá v něm určitě ohromný potenciál. Je mu pořád jen 22 let. Všichni víme, že pivoti herně dorůstají v pozdějším věku. Matěj u nás taky podepsal dlouholetou smlouvu a myslím, že dřív, nebo později si tu roli v týmu vybuduje, protože českých pivotů s touhle výškou a parametry moc není. Mě s ním hrozně baví pracovat, protože je to fakt velký dříč.
Dá se říct, že kvůli zraněním nebo i kvůli vytížení hlavních hráčů jste tak trochu obětovali i čtvrtfinále Českého poháru?
Slyšel jsem na to spoustu názorů, ale za mě to tak určitě nebylo. My jsme opravdu chtěli postoupit a na Ústí jsme si věřili. Bohužel jsme měli na marodce dva rozehrávače a k tomu si doma s Brnem udělal výron Honza Karlovský, který pak vynechal i ligové utkání v Pardubicích, a Martin Svoboda měl poměrně velký hematom na lýtku a bylo by tam zbytečné riziko. Přesto jsme do Ústí odjížděli s tím, že se tam popereme o co nejlepší výsledek a pak se v sršním hnízdě pokusíme o zázrak. Bohužel Ústí teď hraje v obrovské formě a těch našich absencí dokonale využilo. Můžete mi to věřit, nebo nemusíte, ale z toho poháru jsem vyletět nechtěl a chtěli jsme uspět. Rozhodlo se ale už v prvním zápase a ten druhý pak byla neuvěřitelná příležitost pro to dát šanci mladým klukům, protože si to zaslouží. Dřou na trénincích a byla to pro ně skvělá nejen motivace, ale i zkušenost poměřit se s Ústím, které přijelo i k nám v kompletní sestavě. A myslím, že jsme odehráli důstojné utkání. A polud by se dva tři z těch mladých hráčů, kteří nastoupili v odvetě, za rok prosadili do naší nejužší rotace, já za to budu nesmírně šťastný, protože to je cesta našeho klubu.
Ani v situaci, která vás letos potkala, jste byť na vteřinu nezvažovali třeba dočasnou zahraniční výztuhu?
Já vždycky říkám, že dokud tady nebudu mít halu připravenou na evropské poháry, tak mi nedává smysl odcházet z té české cesty. Kdo mě zná, ví, že jsem ambiciózní, hrozně rád vyhrávám a chci být pořád lepší a lepší. Na druhou stranu jsme v situaci, že jsme vyrostli tak strašně rychle, že zůstat chvíli stát, nechat to všechno sednout a připravit se na další krok není od věci. A jestli jsme teď třetí, nebo pátí, tak to beru, jak to je. Důležitější pro mě je vychovávat další české hráče, dávat jim šanci, pracovat s nimi. Ta česká cesta je teď jasná priorita a o ničem jiném nepřemýšlím.
Pokud v Písku „nehrozí” nějaká prostornější hala, bylo by pro vás pro nějakou z nejbližších sezon - v případě dalšího růstu - ve hře přestěhování domácích zápasů do nového stánku v Českých Budějovicích? Nebo by to byl moc radikální krok?
Možná teď předbíhám, je to ještě v plenkách, ale naše hala by se teď měla rozšiřovat o nějakých dvě stě míst, což by na domácí utkání NBL určitě stačilo. Já jsem si loňský zimní stadion v play-off náramně užil a už jen vyhlížím, až se tam za tři měsíce přestěhujeme znovu, protože chceme hrát play-off opět na zimáku, protože to město je poblázněné a ten boom tady zůstal. Nová multifunkční hala v Budějovicích vyroste určitě, někdy v roce 2028, a na případné evropské poháry bysme se tam chtěli přestěhovat. Ale na NBL se z Písku naopak nehneme. (důrazně)
Před nedávnou výhrou nad Hradcem jste prohráli čtyři z pěti domácích zápasů. Sršní hnízdo už tedy není tak nedobytné, nebo to bylo způsobeno vedle kvality soupeřů hlavně vašimi klíčovými absencemi?
Už jsem slyšel, že máme sérii pěti proher v řadě včetně poháru. A skoro jsem si připadal, že sestupujeme z ligy, ale ty zápasy byly extrémně těžké. Bylo to s tou nejužší špičkou. A samozřejmě že šršní hnízdo i když má své kouzlo, tak dobytné je. Na druhou stranu se podle mě každý soupeř sem pořád bojí jezdit a z těch čtyř proher byla jedna smolná s Opavou o bod, kdy v koncovce náš nesportovní faul úplně obrátil průběh dějin. Skvělé bylo představení s Nymburkem, ale z velké části tam hrálo roli opět to, k čemu se vrátím. Já vlastně vůbec nevím, kam až ten náš potenciál letos může sahat. Paradoxně jsme se oproti minulé sezoně v útoku ještě zlepšili. Dáváme víc bodů, ale v obraně jsme měli problémy. A možná je to zvláštní, ale já si myslím, že ještě víc než v útoku, kde díky našim individualitám jsme schopní 35 minut konkurovat všem, ta absence rozehrávačů byla znát hlavně v obraně, kde jsme měli daleko větší problémy. Sýkora, Burda a Šurý jsou skvělí obránci, obzvláště těch amerických guardů, kteří proti nám v lize stojí. A tohle nám chybělo. Já proto říkám: „Dejte mi tenhle tým zdravý a kompletní měsíc před play-off a věřím, že se může stát cokoli”.
V průměru dáváte o tři body víc než v minulé sezoně, ale také o tři víc dostáváte. Pořád si stojíte za tím, že vaše vysoké až hektické ofenzivní a zakončovací tempo je nutností? Něškodí vám někdy z pohledu inkasovaných bodů?
Samozřejmě to rychlé tempo způsobuje to, kolik dostáváme bodů. Ale já si myslím, že Vojta Sýkora je nejen srdcem a mozkem tohoto klubu, ale i stylu naší hry. Je takovým lídrem, který hodně mění průběh útoku i obrany. A abych se dostal k odpovědi - jakmile začneme hrát pochodový basket, nebo začneme hrát to, co ostatní, tak s věkovým průměrem 21 let a bez cizinců nemáme absolutně žádnou šanci se s tou špičkou měřit. Podle mě jsme obávaný tým právě tím, že hrajeme něco jiného a je těžké se na nás připravit. Pokaždý vynikne někdo jiný a tohle je právě to, co nás zdobí, a určitě od toho odcházet nechceme.
Budete v tuhle chvíli rádi, když se hlavně vyhnete předkolu?
Jistě každý v té horní skupině by chtěl postoupit přímo do čtvrtfinále. Teď je tam sedm týmů, které se o to perou, a i Ostrava má tak kvalitní tým, že se do toho klidně ještě může zapojit. My si ale kvůli tomu vlasy trhat nebudeme. Vždycky budu mít v hlavě jeden památný zážitek. Znám jeden tým, který ze sedmého místa dokonce udělal mistrovský titul, a je z naší soutěže. Takže i když bych rád postoupil přímo do čtvrtfinále, tak ne za cenu toho, že budu riskovat stejně jako loni, že se strašně budeme honit za umístěním a pak nebudeme zdraví na play-off. Budu tak opatrný. Budeme hrát pořád v širší rotaci, dávat příležitost mladým. A budeme se snažit každý zápas vyhrát, ale ne za cenu toho, že budeme riskovat nějaká zranění a absence pro play-off.
Na závěr jedna indidviduální záležitost - Martin Svoboda, který díky účasti na EuroBasketu zapsal další milník vašeho klubu, je po základní části číselně nejužitečnější hráč ligy. Jak ve srovnání s loňskem, kdy jste měli lepší týmové výsledky, vidíte jeho vyhlídky na případnou trofej pro MVP sezony?
Loni vyhrál MVP Carter z Olomoucka, které skončilo sedmé. Takže to bude asi o těch hlasujících. Martin svoji kvalitu potvrzuje dlouhodobě a myslím, že až se vrátí Vojta Sýkora, tak jeho výkony půjdou ještě nahoru, protože oni dva by spolu mohli hrát i poslepu, jak jsou na sebe zvyklí. Určitě tak tu šanci má, ať náš týmový výsledek bude jakýkoli. Za mě paradoxně právě i ta situace se zraněními zase pomohla jiným, kdy Kevin Týml udělal další progres oproti loňsku. Musel teď půlku základní části najednou tahat na pozici rozehrávače, a i když nás to možná stálo i nějaký zápas, protože se učil chybami, udělalo to z něj určitě komplexnějšího hráče, než byl. A je to další jméno, které, doufám, v hlavách reprezentačních trenérů teď rezonuje. V blízké budoucnosti do národního týmu, myslím, bude patřit, protože to je další výborný basketbalista, a tohle mi dělá velkou radost.
Týml už se i bodově vyrovnal právě Martinu Svobodovi a i v užitečnosti mu šlape na paty, když patří do TOP 10 celé ligy. Z kdysi doprovodného hráče se tak vyklubal už de facto lídr. Je to pro vás velká věc?
Kevinovi extrémně pomohla ta situace se zraněními. A tohle by se třeba jinde nedělo, každý už by hledal nového rozehrávače. My jsme ale vsadili na Kevina a on z hráče, který tam byl jen na skórování a občas nějakou aktivitu v obraně, tak najednou musel bránit nejlepší útočníky soupeře a byl 35 minut pod tlakem nejlepších obránců. Musel rozehrávat, musel si ty situace tvořit. A při té náročnosti role, kterou dostal poprvé v životě, svoje statistiky povznesl ještě o stupeň výš, což je podle mě neuvěřitelné a nedoceněné. Hlavně on byl X-faktorem těch vyrovnaných zápasů s Nymburkem a dalšími. A díky tomu jsme nemuseli někde plašit s cizinci a mohli dál pokračovat. Možná někdo řekne, že jsme měli pět proher v řadě a ty výsledky jsou horší než loni, na druhou stranu já doufám, že až se sejdeme v kompletní sestavě a sehrajeme se, tak ten tým může být zajímavější, než si kdokoli z nás dovede představit.
