15 v masce? Nejsem driblér, není problém. Dát si pozor? Jsme z Písku!

Možná má nějaké nadpřirozené schopnosti, i když se pokouší předstírat, že ne.

Určitě ale není záležitostí běžného smrtelníka rozeslat s výhled omezující obličejovou maskou v jednom zápase - navíc proti jedné z nejlepších obran soutěže -, patnáct asistencí, což je mimochodem nejlepší výkon Maxa NBL v této sezoně a performance na úrovni TOP 20 za posledních 27 let.

Písecký Sršeň Vojtěch Sýkora ovšem hned ve své první sezoně v lize ukázal, že nadpřirozené umění mu do jeho DNA bylo vloženo, a proto ještě téměř jistě neřekl v tomto oboru své poslední slovo.

Vojtěchu, jak se rozehrávači asistuje a vůbec řídí hra v té protivné obličejové skořápce, s níž jste musel už dva zápasy odehrát?
Čekal jsem, že to bude podstatně horší. Navíc tím, že jsem nikdy nebyl žádný extra driblér, tak ani při driblinku mě to tolik neomezuje. Jasně, že občas člověk vidí špatně periferně, ale nic hrozného to není. Jen první zápas jsem měl trošku problémy s tím, že jak jsem na masku nebyl zvyklý, tak mě tlačila na obličej, ale co se týče omezení ve hře, tak to nebylo nic strašného.

Jak to s vaším zraněním vypadá nyní?
Měl jsem poprvé v kariéře zlomený nos, takže mi ho rovnali. Zatím nevím, jak dlouho ještě masku budu potřebovat, záleží na domluvě s fyzioterapeutem a trenérem, ale teď ve středu v ní ještě určitě budu.

I přes to, že si na omezený výhled přehnaně nestěžujete, je 15 asistencí v masce proti Pardubicím skutečný majstrštyk. Nebo ne?
Já bych chtěl spíš než mých patnáct asistencí vyzdvihnout 27 týmových. Jsem rád, že jsme si konečně trošku vyhověli v útoku, začali jsme si balon půjčovat a hlavně jsme konečně běhali dopředu, protože naše rychlé protiútoky zatím byly podstatně slabší, než bysme chtěli.

Vy jste tradičně hodně aktivní i na doskoku a mimochodem z jednoho útočného jste dosáhl i klíčového koše v koncovce. Ani teď se tedy nebojíte chodit do té podkošové mlýnice?
Ne, ne, já jsem zastánce toho, že čím víc člověk myslí na to, že mu něco je, že by se měl snažit vyhýbat kontaktu a dávat si pozor, tím větší je riziko, že se mu s tím něco stane, ať už je to nos, kotník nebo cokoli. Takže nad něčím takovým vůbec nepřemýšlím a hraju úplně normálně.

A třeba v tomhle zápase jste do nosu nějakou ránu schytal?
Prošel jsem utkáním relativně v pohodě. Párkrát do toho člověk dostane, ale ona ta maska je docela pevná, takže nikdy mě to extra nebolelo nebo neomezovalo.


Když jste zmínil, že se vám dosud nedařilo běhat do protiútoků, čím to podle vás bylo?
Myslím, že to byl hlavně problém nás, rozehrávačů. Nevalili jsme rychle dopředu a často jsme ty útoky zbržďovali. Snažíme se s tím pracovat a nějak to měnit. A druhá věc byla obrana, v pár zápasech nám to v ní úplně nešlo, a když špatně bráníš, tak se ti pak do útoku běhá podstatně hůř, než když ubráníš a můžeš jít rovnou. Tohle tak za mě byly dva hlavní důvody.

Vzhledem k soupeři - dalo by se označit vítězství nad Beksou jako první opravdu velké v této sezoně?
Já bych nerozlišoval velká vítězství od nějakých menších, prostě pořád je to vítězství. A náš hlavní cíl je teď dostat se do skupiny A1. Takže každé vítězství, ať už s týmem z horní, nebo dolní poloviny tabulky je strašně důležité a já jsem rád, že jsme to zvládli, protože Pardubice letos trefily cizince a jsou neskutečně kvalitní tým.

Rozhodly dramatickou koncovku především velké střely Jana Karlovského, vás a Josefa Svobody?
Ještě jste nezmínil Kubu Šurého, který byl za mě X-faktorem tím, že ačkoli vůbec nehrál první poločas, tak pak přišel a za druhou půlku odehrál dvanáct minut s tím, že jeho úkol byl snažit se odříznout ze hry rozehrávače Bonhama, což se mu povedlo skvěle. Tím, že dobře bránil, tak pak nám dokázal dát i nějakou energii do útoku. A jinak mi v té koncovce přišlo důležité, že jsme se nesesypali z toho, že jsme vedli celý zápas a těsně před koncem to Pardubice stáhly na bod. Myslím, že spousta lidí už si tam říkala, že soupeř půjde přes nás, ale my jsme pořád věřili naší hře. A řekl bych, že druhý poločas jsme vyhráli hlavně obranou.

Mimochodem, kolega Šurý byl spolu s vámi a křídelníkem Šlechtou před zápasem veden v kategorii „start nejistý”. Nakonec jste ale všichni nastoupili. Bylo to tedy i se zdravotními limity?
Nechci mluvit úplně za kluky, ale určitě do toho nešli stoprocentní. Myslím si ale, že i tím, že jsme všichni tři basketbalově vyrostli v Písku, tak se snažíme hrát za každé situace, když to jen trochu jde. Takže nejistí jsme byli, ale všichni tři jsme do toho chtěli jít a jsem rád, že to vyšlo.

Vy jste celkem nečekaně rozdrtili Pardubice na doskoku a zpod koše nebo i z druhých, šancí. Tušili jste tam jejich slabinu nebo zranitelnost?
Tohle nějaký náš plán nebyl. My se snažíme chodit na doskok vlastně v každém zápase bez ohledu na to, s kým hrajeme, a tady se možná sešlo i trošku štěstíčka, že se některé volné balony dostaly při doskoku k nám.

Vy osobně jste aktuálně na průměrech 7 bodů, 8 doskoků a 7 asistencí. Je to tak, že po posílení týmu v posledních dvou letech už vaše body nejsou tak životně nutné?
To úplně není ten důvod. Kdo mě zná, ví, že primárně vyhledávám přihrávku, než abych se snažil sám zakončovat. Zároveň je to i dost mou střeleckou úspěšností, která zdaleka není ideální, takže tam je určitě prostor i pro moje zlepšení.

Před dvěma lety jste také sbíral hráběmi triple doubly, kdy přijde první letošní?
To já vůbec neřeším a abych se přiznal, tak je mi to docela jedno. Dokud budeme vyhrávat, budu šťastný, i když se triple doublu ani nepřiblížím.

A jako hráče s reprezentačním potenciálem se na závěr nejde nezeptat, jak to vidíte se svou nominací na listopadové okno světové kvalifikace?
Tohle vůbec není otázka na mě, ale když mi přijde pozvánka, tak samozřejmě budu vděčný a rád se zúčastním. A když ne, tak to vezmu tak, jak to je. Nějaká šance tam je, ale zároveň to zdaleka není stoprocentní, že bych si byl jistý. Takže uvidíme a nějak to dopadne.