Chci to zlomit každou sezonu. I teď

S MATĚJEM SVOBODOU Možná by mohl žehrat na nepřízeň osudu, štěstí, příhodných kariérních okolností. Nazvěte to, jak se vám líbí. Po skvělém startu v mládeži, kde po kadetském eurostříbru z roku 2011 patřil pravidelně k tahounům národních týmů i nejlepším střelcům kontinentálních šampionátů, se jeho rozlet mezi dospělými poněkud zadrhl. 

Nepodařilo se mu výrazněji chytit v Nymburce, roční misi v první divizi NCAA ukončil raději sám, a když se konečně stal oporou svitavských Turů, předminulou sezonu mu odepsalo zranění kolena i covid, a tu letošní mu od Vánoc drchala bída týmových výkonů i vědomí, že si musí vynuceně hledat nové angažmá, byť by na východě Čech býval rád zůstal. Jenže to mu exit klubu z NBL neumožnil, a tak si otec téměř ročního syna, jenž už dlouho marně vyhlíží pozvánku mezi dospělé lvy, musel hledat svou čtvrtou ligovou štaci. Nad nabídkou Válečníků dvoumetrový forward Matěj Svoboda dvakrát nespekuloval a nyní je připraven vykopnout novou kariérní kapitolu, v téměř pětadvaceti letech už jako jeden z děčínských lídrů.

Matěji, bylo po vašem odchodu ze Svitav ve hře víc možností, nebo Děčín vyčníval jako jasná volba?
Po skončení smlouvy ve Svitavách bylo ve hře víc variant. Trochu jsme s agentem koketovali i s nějakým zahraničím, kde by se ale muselo čekat do července nebo srpna, což jsem nechtěl. Vzhledem k rodině jsem potřeboval větší jistotu dřív a nemohl jsem dlouho čekat a riskovat, že zahraničí nevyjde a v srpnu bych byl bez angažmá. I v NBL bylo ve hře víc možností, kontakt byl se zhruba polovinou týmů - z horní i spodní poloviny letošní tabulky -, ale když přišla nabídka z Děčína, měl jsem rychle jasno. Byla to velice zajímavá nabídka, zaprvé z hlediska mé pozice v týmu, která by po rozhovoru s trenérem Greplem měla být taková, jakou jsem od dalšího angažmá očekával. To znamená hrát hodně minut a mít velkou roli. Dalším důvodem je klub, který už roky funguje na nejvyšší úrovni, nikdy tam nebyly problémy a je to tým s nejvyššími ambicemi, což dokazují čtyři finále z let 2015 až 2019. Po posledních dvou sezonách jsou v klubu hladoví po dalším úspěchu, stejně jako já.

O hráčích Svitav se tušilo už během minulé sezony, že budou k mání.  Kdy jste byl poprvé osloven vy? I ex-svitavský trenér Pivoda přiznal, že bylo znát, že svou budoucnost někteří hráči řeší už během ligy...
To je pravda. První náznaky o konci Svitav v lize se objevily už kolem Vánoc a nebylo to příjemné. Kdyby ve Svitavách vše klapalo jako do letoška, velmi pravděpodobně bych tam prodloužil, protože tým byl dobrý, vše fungovalo a já tam byl spokojený. Už vlastně před minulou sezonou přišly od vedení náznaky o prodloužení smlouvy, ale tehdy jsme to s agentem ještě odložili. A půl roku nato se objevily zprávy o konci v NBL. Všichni jsme to měli v hlavě, že si budeme muset hledat nová působiště. Já se na to snažil přehnaně nesoustředit, protože nové angažmá bylo závislé i na tom, jak dopadneme v lize. Kdybychom vše prohráli a neměl bych dobré statistiky, těžko bych se někam prodával. Snažil jsem se tak koncentrovat na své i týmové výkony, abychom ligu zakončili důstojně. Osobně jsem až do konce sezony s žádným klubem v kontaktu nebyl a řešili jsme to až potom.

Máte za sebou sezonu s průměry 14 bodů, 5 doskoků a úspěšností trojek necelých 30 procent. Jak své výkony hodnotíte?
Mám smíšené pocity. Absolutně jsme nesplnili předsezonní cíle, dokonce se nám nepovedlo ani postoupit do play-off, což je pro mě velké zklamání. Osobně jsem ale byl rád, že jsem mohl zase hrát, protože předchozí nedohranou sezonu jsem kvůli zranění kolena a následné operaci prakticky vůbec nehrál. Měl jsem velkou roli, určitým způsobem to na mně stálo a cítím proto velkou zodpovědnost za nesplněné cíle, což mě mrzí, protože tým na to byl. Prostě si to ale nějak nesedlo.  

Mohlo to ale dopadnout výrazně lépe, když okolnosti a dění kolem týmu nebyly právě jednoduché?
Líp to dopadnout mohlo, ale je to všechno pokud a kdyby. My jako hráči víme, že průšvih nastal mnohem dřív než v lednu, kdy jsme se dozvěděli o tom konci. Projeli jsme start ligy, byly tam zbytečné porážky a od té doby se ta špatná atmosféra táhla. Do toho přišly změny v kádru a pak i ty zprávy o konci. To nehrálo v náš prospěch, ale jako profesionálové jsme minimálně hráli o svou budoucnost a museli tak podávat ty nejlepší možné výkony. A každý se může zamyslet nad tím, jestli pro to udělal vše, nebo ne.

Zpět k vašim číslům, byl jste s nimi spokojen?
Záleží na úhlu pohledu. Jestli se to hodnotí podle toho, že jsem rok nehrál a mohl bych být spokojen, nebo z druhé strany, že to může být vždy lepší, což je můj pohled. Zejména to procento trojek, necelých třicet je hrozně málo, byť jsem vystřelil nejvíc pokusů z týmu. Chtěl bych se pohybovat mezi 35 a 40 procenty a i ty další parametry jako doskok by mohly být lepší. O to se teď budu snažit v Děčíně.

Kolikátou hlavní zbraní týmu byste měl být?
To se bude dost odvíjet od samotných zápasů, nicméně po rozhovorech s trenérem se do týmu přesouvám jako jeden z lídrů, po boku Ondry Šišky, Tomáše Pomikálka a Filipa Kroutila, se kterými bychom měli vytvořit silnou osu. A kdo si vezme poslední střelu zápasu, bude záležet na tom, komu se bude zrovna dařit.

S Tomášem Pomikálkem byste mohli být i jako dva dvoumetroví forwardi oba na křídlech, nebo on už bude operovat nejvíc na pozici 4?
Myslím, že tak i tak. Spolu na křídlech bychom byli vysocí zvenku, s ním na čtyřce zase jde líp přebírat pick-and-rolly. Na spolupráci s ním se hrozně moc těším a věřím, že si vyhovíme.

Bude Děčín stále tak mladý jako v minulé sezoně?
Mladý bude, ale taky o rok zkušenější. Já ve svých 25 letech přicházím už do pozice zkušenějšího, ale stále se považuju i za mladého. Bude to pro mě nové, že už tam jako ve Svitavách nebude Roman Marko nebo Pavel Slezák, ale třeba s Ondrou Šiškou budeme muset být lídry a těmi zkušenými, kdo už předávají zkušenosti těm mladším.

Skupina A1 bude jednoznačným cílem?
Určitě. Sice jsme si cíle ještě nestanovili, ale jak já, tak klub máme ty nejvyšší cíle. Zatím by bylo předčasné vyhlašovat útok na finále, ale chceme být v A1. Za dva tři měsíce sezony už budeme vědět víc.

Když se straší dalšími mutacemi covidu a olympiáda probíhá bez diváků, a na druhé straně může být přes deset tisíc diváků na fotbalové Spartě, jak moc věříte v září plným halám v NBL?
Věřím, že budou. Liga není tak velká akce jako olympiáda a ty kapacity jsou většinou něco kolem tisíce lidí. Nějaké restrikce asi budou, ale naše utkání to budou, věřím, splňovat, takže aspoň z poloviny budou hlediště zaplněná.

V reprezentaci letos byla celkem šance se na křídlo podívat. Kvalifikaci na olympiádu nakonec mohl absolvovat zelenáč Patrick Samoura z junior NCAA a do Tokia jel tým se čtyřmi rozehrávači. Vás jako jednoho z nej střelců mládežnických mistrovství Evropy mrzelo hodně, že jste se k tomu všemu nemohl přiblížit víc?
Určitě to mrzí, ale situace je, jaká je, a já pozvánku do širšího výběru nedostal. Musím to přijmout, nikomu se nedá nic vyčítat. Tým fungoval a postoupil na olympiád, což je obrovský úspěch. Já se ale nevzdávám a třeba to časem přijde. Chci to zlomit každou sezonu, takže i teď budu chtít, anebo to bude ta další, dokud mi to zdraví dovolí. A i když se mi to nikdy nepovede, chci si být jistý, že jsem pro to udělal maximum.