Dostane hvězdný náhradník k narozeninám mistrovskou parketu?

Když dnes brzy ráno - v den svých osmatřicátin - mířil ve svém voze pro chlebíčky, které dle opavských zvyklostí musí každý oslavenec doručit do kabiny, naskytl se poměrně vhodný časoprostor pro jedno interview. Nyní už náhradnické interview.

Hodiny se nezastavují ani v chrámu Slezanů a dlouho zavedené pořádky se mění i tam. Ovšem klubovému totemu Jakubu Šiřinovi ani nová role nebrání ve velkých výkonech, do kterých se obul zejména v posledních kalamitních týdnech, kdy Opavané dokonce museli odložit zápas v Pardubicích pro nedostatek hráčů. Domácí bitva s nováčkem z Hradce Králové už se ale ve středu hrála a levoruký slezský bard do ní promluvil větším než malým bodovým obnosem. Až takovým, že podobný v lize napamatuje poslední rok a půl. A proto přišel čas jej vyrušit při cestě za chlebíčky.

Jakube, co říkáte - nedal jste si ve středu nejlepší dárek k dnešním narozeninám?
Dárek bych tomu neřekl, prostě se mi podařil zápas. Spíš jsem dal dárek svému synovi, který měl právě ve středu třetí narozeniny, takže to bylo možná pro něho.

Podle vašeho výkonu s 26 body a trojkami 8/6 to vypadalo, že zrovna vy jste v týmu nebyl mezi těmi sužovanými zdravotními trably. Platí to?
Nebyl. Byl jsem jedním z těch hodně mála zdravých.

Co všechno váš tým vlastně postihlo? Byla to většinou zranění, nebo i nějaké nemoci, které teď všude řádí?
Paradoxně to nebyly vůbec žádné nemoci, šlo o samá zranění a já jsem jich za celou dobu, co hraju profesionálně, nikdy nezažil tak velký počet. A ještě k tomu jsme museli odkládat zápas, takže to bylo něco nového a opravdu jsme si vybrali nějakou smůlu. Doufám, že se nám už teď budou podobné problémy vyhýbat. Byly tam, tuším, tři výrony kotníků, „Kuřka” (Kouřil) měl bloklá záda,  která ještě pořád nemá stoprocentní, Kryštof Kavan si udělal něco s ramenem, kde má natažené vazy a možná i nějakou malou zlomeninu. A i další byli pobouchání, takže toho bylo nebo ještě je opravdu hodně, ale pomalu se ta marodka vyprazdňuje a já věřím, že to bude jen lepší.

Byly to spíš zápasové věci, nebo i zranění z tréninku?
Bohužel všechno to bylo ze zápasů, jen možná u „Kuřky” to bylo jako by z ničeho nic, kdy ho to na tréninku začalo pobolívat.

A jak to aktuálně vypadá s návratem dlouhodobého absentéra Františka Váni?
Teď trénuje individuálně a poslední týden zkouší už i nějaký kontakt, takže se jeho návrat blíží. Vím, že tam je varianta jeho rozehrání v prvoligovém béčku, za které by, myslím, už každou chvilku mohl nastoupit, aby se rozehrál a mohl být následně doplněn na naši soupisku a rozšířil tak naši rotaci.  

Zpět k vám - vy jste začal svou produkci zvedat právě v posledních utkáních, kdy se plnila týmová marodka. Byl to hlavní důvod, že jste cítil větší zodpovědnost za tým?
Tak konkrétně v Brně to bylo určitě dané tou „šíří” lavičky, kdy nás opravdu bylo málo. Nějak to tam na mě vyšlo, že jsem přiložil víc ruku k dílu, i když moje trojky tam byly katastrofální (15/3), takže bych radši tu bilanci vyměnil za zápas s Hradcem, abysme v Brně mohli pomýšlet i na výhru. A teď doma s Hradcem to na mě taky vyšlo, že mi padly nějaké úvodní trojky. Člověk si po tom víc věří, kluci mě dobře nacházeli a měl jsem dobrý den, takže to tak celkově vyšlo. Jinak tu zodpovědnost cítím každý zápas. Teď to samozřejmě bylo dané tím, že ne všichni, co nastoupili, byli stoprocentně fit. Určitě jsme byli favority, takže jsme chtěli předvést lepší a dominantnější výkon, ale v tom stavu, v jakém jsme, jsme byli rádi vůbec za výhru. Byl to takový nepěkný zápas i pro diváka, ale i takové jsou a my to naštěstí dokázali zvládnout. Pořád si ale myslím, že i v tom složení, v jakém jsme byli teď, jsme dost zkušení na to, abysme to zvládli lépe a nepřipustili drama, které to nakonec bylo.

Vaše výkony jsou v této sezoně už výkony hráče z lavičky. Byl to od léta plán nového kouče Davida Zacha, nebo jste se na tom vzájemně dohodli?
My jsme se o tom bavili s Davidem před sezonou, že už není nutné, abych hrál pětatřicet minut na zápas a po tom, co jsem do letoška byl řadu let vždycky v základu, byl připravený i na to, že může nastat situace, že bude chodit „Kuřka” jako první rozehrávač a já pak naskočím z lavičky. Je to pro mě určitě něco nového, nová role, to nebudu lhát, takže se snažím s tím pracovat a myslím, že je to nějaký logický, přirozený vývoj. Přece jen je mi už dneska třicet osm, a tak se to nějak logicky nabízelo, že by „Kuřka” převzal otěže z pozice prvního rozehrávače a myslím, že to zvládá bravurně. Já mu teď kryju záda, i když nás je na pozici rozehrávače víc, a někdy hrajeme i spolu. Myslím, že si dokážeme vyhovět a že to šlape dobře.

Byl znát váš týmový zdravotní stav i na tom, že jste doma jako lídři útočného doskoku prohráli s Hradcem v této činnosti a stejně i v bodech z druhých šancí?
Já bych neřekl, že to bylo tím, že nebyla energie. Spíš šlo o naši nekoncentrovanost, laxnost, kdy jsme nedokázali dobře odstavovat všech pět hráčů, a Hradec na to má typy, kdy chodí na ten útočný doskok, a my jsme prostě nebyli schopni se zkoncentrovat a pohlídat si to. Soupeř nás útočnými doskoky trápil, a proto jsme nedokázali ten zápas lépe kontrolovat. Byl to zásadní důvod, proč z toho bylo trošku i drama. A na to, že jsme málo doskoků v útoku měli my, se určitě podíváme na videu. Uvidíme, kde byla chyba, jestli jsme tam opravdu nechodili v dostatečném počtu, nebo nebylo co doskakovat.

Po dvanácti zápasech jste na bilanci 7-5. I druhé místo je teď relativně daleko, takže jak tento stav hodnotíte a bude vaším hlavním cílem třetí pozice?
Nebudu lhát, bilance 7-5 není to, co bysme si představovali. Určitě nás mrzí hlavně prohra v Olomouci, kde jsme prohráli šťastnou střelou soupeře v koncovce, a určitě se dalo pomyšlet na výhru v Děčíně i v Brně, takže mohlo to být lepší. Zase se ale budu opakovat, že ta situace, ve které jsme, co se týče zranění, není jednoduchá, takže musíme brát to, jak to je, a sezona je ještě dlouhá. Neříkám, že druhé místo už není dosažitelné. Samozřejmě Brno má teď formu, ale uvidíme, jak bude pokračovat dál. Hraje teď, tuším dvakrát, s Nymburkem. Nevzdáváme tak ani druhé místo, ale nějaké spekulace o tom, kde bysme chtěli být, nebo kde budeme, jsou předčasné, protože ještě chybí polovina základní části a nadstavba, tabulka je momentálně od třetího místa po sedmé nebo osmé strašně vyrovnaná a ještě se může stát cokoli.

Od začátku sezony máte v Opavě fungl novou a také lépe odpruženou palubovku, jak se vám na ní zatím hraje?
Určitě lépe, než kdybysme museli hrát někde v azylu nebo trénovat jinde, jako když jsme trénovali v létě v Ostravě. Je fajn připravovat se v naší domácí hale.Upřímně, já nijak nepoznám zásadní rozdíl oproti té staré podlaze, takže možná je třeba zeptat se někoho jiného. Je to ale určitě fajn, takový novější prvek, jiná barva palubovky i okolí a vizuálně je hezká. Doufám, že bude i okořeněná úspěchem na konci letošní sezony.

V procesu už je rozprodej staré, několikrát pozlacené palubovky. Budete si z ní chtít jednu parketu také schovat?
Nevím, jestli jsou nějaké ještě volné. Už se jich docela hodně prodalo, tak uvidíme. Pokud nám ale nějaký kousek zbyde, tak si ho rád vezmu.

A na závěr znovu k vám. Ve vašich ligových začátcích v Opavě byl vaším rádcem coby starší spoluhráč Petr Czudek. Vy mu to teď v pokročilé fázi kariéry můžete oplatit a být pro změnu mentorem jeho syna Pavla. Je to kopie, nebo upgrade táty? Anebo je úplně jiný?
Já si myslím, že je to úplně jiný hráč. Tedy zatím. Je to takový paradox, že jsem vlastně hrál s „Čoudou” (Petrem Czudkem) v týmu, on mě pak trénoval a teď se potkávám s jeho synem jako spoluhráčem. To už taky o něčem svědčí - že už tu asi hraju dost dlouho. Je to fajn se s Pájou takhle potkat na trénincích. Měl možnost už nějaké zápasy odehrát, potenciál v něm je a uvidíme, jak se jeho kariéra bude vyvíjet. Samozřejmě budu rád, když dostane co nejvíc minut a prostoru, bude se zlepšovat a ukáže, že na ligu jako rozehrávač má.

U mladších ročníků zůstaneme i dál. Jako klub jste čerstvě utvořili rekord návštěvou přes 2000 diváků na utkání mládeže. Skrývají tyto zápasy dosud nevytěžený potenciál, když nyní čím dál víc klubů NBL s těmito duely experimentuje a pořádá je pro školy. Je to cesta, jak vše dál posouvat, aby i na tyhle zápasy mládeže chodilo víc lidí a víc dětí se k basketbalu přilákalo, ať už v hráčských nebo fanouškovských rolích, když platí, že fanouškovství nebo příchylnost ke klubu a sportu se většinou utváří do nějakých deseti, dvanácti let?
Myslím, že to cesta určitě je. Je to dobrý krok a skvělá propagace basketbalu, ať už to ty děti přitáhne k tomu, že budou chodit na basket fandit, anebo je to přitáhne ke sportu obecně, protože si myslím, že je to dobrá věc, aby děti sportovaly a neseděly jen doma u počítačů a mobilů. Věřím, že tohle může některým otevřít oči nebo pomoct k tomu, aby se rozhoupali k tomu říct si, že basket je pěkný sport. A pro ty mladé kluky, kteří ten zápas v U17 hráli, to mělo skvělou atmosféru. Pak se určitě hraje líp před takovou plnou halou než před prázdným hledištěm.

V létě jste opět plnil roli asistenta kouče Pivody u reprezentační dvacítky. V čem to letos pro vás bylo jiné a změnila se nějak vaše role?
Řekl bych, že jsem byl trošku zkušenější v tom, co mám, nebo nemám dělat. Samozřejmě v tom mi hodně pomohl hlavní trenér Lukáš Pivoda, takže jsme se nějak doplňovali, přičemž moje role byla prakticky pořád stejná - dělat přípravu na soupeře, skauting, pomáhat v tréninku s individuálními věcmi, brát si hráče stranou a snažit se jim pomoct, jak by mohli svou hru vylepšit nebo jak pomoct týmu. Během zápasů už moje role byla možná i trochu větší, že jsem se snažil víc Lukášovi dávat postřehy a podněty ke hře, ke střídání a k taktice. A samozřejmě to bylo super léto, užíval jsem si skvělou partu jak kluků na hřišti, tak v realizačním týmu, a to je vždycky základ úspěchu.

Při aktuálně pokračující přestavbě národního týmu dospělých, kde se postupně mění generace, vidíte u některých hráčů z dvacítky šanci na posun do A-týmu?
Tak jsou tam někteří hráči, kteří teď už hrají NBL nebo první ligu mužů (druhou nejvyšší soutěž), třeba Pepa Svoboda z Písku, který byl naším tahounem na mistrovství Evropy a v NBL hraje pravidelně dost minut. Takže nějaká jména tam jsou, ale uvidíme, jak to (nový kouč dospělých lvů) Luboš Bartoň zohlední, nebo jak jim dá šanci. Je to určitě běh na dlouhou trať a nepůjde to lusknutím prstů.