Křídelník a trojkový snajpr Filip Novotný nemá za sebou vůbec povedenou ligovou sezonu. Jeho angažmá v Pardubicích nevyšlo individuálně, když doručoval skromný průměr pěti bodů za 18 minut, ani týmově, když s Beksou uzavřel nadstavbu na desátém místě a navíc sezonu ani nedohrál kvůli zranění.
Radost si ale nyní dělá ve svém oblíbeném 3x3, kde čerstvě získal prvenství na ostravském podniku Chance Tour s týmem Titans, který loni s kolegy založil, a má s ním velké plány. Ultimátním cílem je stát se v trojkovém basketbalu profesionálem. Víc už o tomto velice zajímavém projektu poví sám.
Filipe, kdo jsou Titans? Představte vás trochu, prosím.
Je to náš projekt, tým 3x3, který jsem loni založil s Theem Dlugošem, a snažíme se ho dál budovat a posouvat. Je to čistě naše iniciativa. Loni a předloni to byla taková nultá sezona a letos do toho chceme šlápnout trochu víc.
Kdo jsou členové týmu?
Tým na okruhu tvoří šest hráčů a kromě nás s Theem jsou to ještě Lukáš Stegbauer, Fanda Fuxa, Štěpán Borovka a Ondra Šiška. Další kluci nám pomáhají v tréninku a na některých turnajích, takže celkem nás je kolem deseti.
Chtěli byste mít tento tým skutečně profesionální, tedy aby generoval i dostatek financí?
Je to teprve v začátcích a je to strašně těžké. Snažíme se ten sport tady zpopularizovat. V Česku to takhle zatím nefunguje, ale okolní státy už to mají úplně jinak a jsou na jiné úrovni. My se je snažíme dohnat, zatím to profesionální formu nemá, ale děláme vše pro to, aby to tak v nejbližší době bylo.
Jaký je tedy cílový stav?
Stát se pevnou součástí profi okruhu, kde je teď náš krátkodobý cíl dostat se mezi TOP 40 týmů světa, přičemž aktuálně jsme kolem 45. místa. Ta nejlepší čtyřicítka už má větší šanci dostávat alokace na jednotlivé turnaje, Challengery a další větší akce, kde je vše hrazené mezinárodní federací FIBA. My fungujeme ve spojení s vysokoškolským sportovním centrem Victoria, od nějž máme určitou finanční podporu, a taky s částečnou podporou České basketbalové federace. A jinak si sháníme partnery i sami, není to ale úplně jednoduché.
Existují i jiné finančně zajímavé turnaje 3x3, než ty pod hlavičkou FIBA?
Jsou nějaké turnaje, kde jsou zajímavé prize money, ale když to není pod FIBA, tak se nepočítají body do rankingu a není to pro nás zajímavé.
Od jaké příčky jsou lepší turnaje finančně honorované?
Na Challengerech je to od pátého místa nahoru, kdy za páté je, tuším, 6000 dolarů, a vítěz bere 20 tisíc, přičemž turnaje se účastní 16 týmů. Je to tak, že z akcí úrovně Lite Quest vítěz postupuje na Challenger. A z turnajů Quest se už postupuje na turnaj World Tour, což už je ta nejvyšší úroveň. Na Questy a Lite Questy, kde už jsou taky finanční odměny, se dá normálně přihlásit, ale na Challengery a World Tour už se musí postupovat.
Kolik jste toho turnajově stihli loni?
Byla to spousta akcí, odhadem 18 turnajů. To byl tým ještě jiný, když jsme v něm začínali já, Theo, „Stegy” (Stegbauer) a Tobiáš Mikula. Největší úspěch byl postup z turnaje Lite Quest v Rakousku na Challenger ve francouzském Bordeaux, kde jsme se dostali do čtvrtfinále a skončili tak sedmí. Jinak jsme pod hlavičkou Nymburka vyhráli mistrovství republiky v rámci Profi Tour.
A co máte za sebou letos?
Taky už dost turnajů. Na začátku května jsme díky navázání spolupráce s KXO (korejskou organizací v 3x3) byli pozvaní na dva turnaje do Koreje, na jeden Challenger a jeden Lite Quest. Na Challengeru jsme postoupili z kvalifikace, ve skupině jsme porazili jedenáctý tým světa Lausanne a až ve čtvrtfinále jsme prohráli s Riffou (belgický tým, bývalé Antverpy), což je asi sedmý celek světa, takže jsme opět skončili sedmí. Byli jsme i v Belgii, dvakrát v Rakousku, vyhráli jsme v Ostravě turnaj Chance Tour spadající do kategorie Lite Quest a postoupili tak na další Challenger ve francouzském Orleans.
V Ostravě se vám dařilo, byl to tedy snadnější triumf?
To zase ne. Byl tam jeden dobrý chorvatský tým, který už spolu hraje delší dobu, a české celky, které se tomu věnují. Takže zadarmo jsme to určitě nedostali.
Jak se podařilo dohodnout spolupráci s korejskou KXO?
KXO nás oslovila přes náš instagramový účet. Začali jsme s nimi komunikovat a následně nás navštívili v Praze, kdy se i s Českou federací podařilo dojednat spolupráci, aby sem korejský tým recipročně přiletěl taky na některý z turnajů. Jde o to, že jinak se divoká karta jen do kvalifikační skupiny Challengeru musí kupovat, takže to ještě není ani do hlavní soutěže, a my tam byli pozváni v jejich režii. Když přijeli k nám, tak jsme se tu o ně tři dny starali, ukázali jim Prahu a podobně. A my s kluky byli v Koreji na dvanáct dnů a měli jsme tam vlastně předsezonní kemp. Oni nám ukázali jejich kulturu a spoustu dalšího.
Co vás bude čekat dál?
Tento pátek odjíždíme na Lite Quest do polské Gdyně a dál to bude prakticky každý víkend něco. Bude tam na začátku července Quest v Kutné Hoře, což je letos největší turnaj u nás s účastí top týmů, a pro nás to bude super zkušenost (turnaj World Tour v Praze se letos, stejně jako loni, neuskuteční). Měly by tu být i světové jedničky ze Srbska. Před půlkou července bude jako jeden z vrcholů Challenger v Orleans, mělo by být i mistrovství republiky a pak pojedeme na spoustu Questů a Lite Questů, ze kterých se budeme snažit postoupit někam dál.
Do jakého termínu to v létě chcete táhnout?
Sezona končí v listopadu, tam je ale jen pár turnajů. Takže je to těžké říct, protože nevíme, jak to budeme mít v pětkové sezoně. Jistě se 3x3 chceme věnovat hodně, ale zatím to není úlně profi, takže si necháváme prostor pro další pokračování v NBL. Bude záležet na řadě okolností.
Jak je to se členy Titans a reprezentací? V nedávné kvalifikaci na mistrovství Evropy byl z vaší sestavy jen Štěpán Borovka...
Jsme součástí širší sestavy, v Humpolci, kde je zázemí, probíhají reprezentační srazy, kterých jsme se taky účastnili a v užší šestce jsme byli i já a „Stegy”. Nakonec trenér Dygrýn nechtěl tolik míchat sestavou, což dávalo smysl, protože Štěpán Borovka se zbylou trojicí (Žák, Michal Svoboda, Snopek) loni odehráli turnaje v mladší kategorii. My musíme bojovat o to, abysme tam příště jeli my.
Týmy mužů v poslední době nedosahují nějak pronikavých úspěchů, jaká je nyní vůbec celková situace českého mužského 3x3 ve srovnání s tím, jak trojková hra frčí v Evropě nebo jinde ve světě?
Myslím, že jsme tu dost zaspali, protože ve světě už to často funguje úplně jinak. Země mají minimálně jeden profi tým. Třeba v Rakousku začínali někdy před šesti lety, pamatuju si, když jsme proti nim hráli, a ti kluci se tomu začali věnovat naplno a teď jsou pátí na světě a objíždějí top turnaje. V Polsku funguje i nějaká liga 3x3 a všude se do toho šlape. Je škoda, že u nás to takhle nefunguje. S ohledem na kvalifikaci o olympiádu v Los Angeles 2028 je nejvyšší čas napnout síly, protože už teď se musí sbírat pro Česko body, aby se dostalo do kvalifikace o Hry.
Pojďmě i k vám osobně. Vy jste kvůli zdravotním obtížím poslední zápas v letošní sezoně NBL odehrál 15. března. Jak dlouho jste už v pořádku?
Měl jsem dlouhodobější problémy s ramenem pravé střelecké ruky, snažil jsem se dát do kupy. Už hraju, bojuju s tím, ale je to mnohem lepší, takže když nevyšla ligová sezona, tak aspoň jsem stihl start sezony 3x3.
Po sezoně pardubická Beksa oznámila váš odchod z týmu, jak vypadají vaše šance pro uplatnění v nadcházejícím ročníku NBL?
Zatím je vše otevřené. Dávám tomu čas a uvidí se, jaká bude situace.
Dá se říct, že na poslední sezonu bude třeba i kvůli zranění, individuálně slabším statistikám i týmovému výsledku co nejrychleji zapomenout?
Celkově sezona nebyla dobrá. Nesedlo si to, špatně bylo víc věcí. Zdravotní stránka sehrála taky svou roli, ale nechci se na to vymlouvat. Prostě se to nepovedlo a musíme jít všichni dál.
Pokud by to s angažmá v lize třeba nedopadlo, jaká by byla šance se 3x3 víc věnovat i během standardní basketbalové sezony?
Šance by určitě byla, protože v 3x3 sezona začíná v únoru, hraje se až do půlky listopadu, a volno je jen v zimě.
