Hele, tohle ne, kamaráde! Nejdřív se vydýchej a pak si možná promluvíme

Vzhledem k tomu, že mu v květnu expiruje aktuální hráčská smlouva, ocitne se po konci sezony na rozcestí, kde se bude muset rozhodnout. Zda už se vydat civilní cestou, nebo dál stoupat jedním ligovým žebříčkem a zkusit ještě atakovat elitní desítku. K tomu by ale ústecký pilíř Ladislav Pecka potřeboval ještě přidat dva roky takřka bez zdravotních pauz.

Mohl by pak ještě významně rozšířit svou aktuální sbírku šesti stovek utkání odkroucených v nejvyšší české soutěži. Tahle cifra jej nyní řadí přesně na 20. místo, přičemž právě v TOP 20 je momentálně už jen se čtyřmi dalšími aktivními ligisty.   

Láďo, co je pro váš v tuhle chvíli víc - už téměř 7200 nastřílených bodů v NBL, nebo těch 600 odehraných zápasů?
Pro mě je asi nejdůležitější, že mi celou kariéru drží zdraví a že se mi celou dobu vyhýbala větší zranění. Všechno to bylo v rámci kotníku nebo něčeho malého. Takže z tohohle pohledu bych dal výš ty zápasy.

Kolik jste musel vynechat za svých 15 sezon v lize nejvíc?
Nejvíc, co jsem chyběl, bylo čtrnáct dní za covidu, jinak to byly jednotky zápasů. Odhaduju, že jsem chyběl možná v deseti. Pořád ale nejsem jako „Železný Zekon” Kamil Švdlík (má už přes 500 ligových utkání bez jediného vynechaného - pozn.).

Máte pevné zdraví v rodině, nebo se tím spíš vymykáte?
Rodiče nebyli nikdy žádní extra sportovci. Táta asi do osmnácti dělal házenou, ale jinak nikdy nic. Takže až já jsem začal tuhle sportovní cestu. Nějakým způsobem ale ta genetika asi hraje roli, protože táta je kus chlapa, měří 192 čísel a toho taky nikdy nic neskolilo. A samozřejmě pomohlo štěstí a nějaká fyzická připravenost, že se mi naštěstí všechno vyhnulo. Do teď.

Kdo vás naučil se lépe starat o své tělo? A jak se tahle oblast lišila ve dvaceti a nyní?
Naučil jsem se to sám. Hráč se vyvíjí jako člověk, jako sportovec a vždycky na to přijde sám, dřív nebo později. Ve dvaceti jsme na to samozřejmě úplně prděli, všem to bylo jedno. Prostě se dohrálo, když se vyhrálo, šlo se někam do města, člověk trošku popil, druhý den se vzbudil, bylo mu to jedno, šel trénovat. Pak s rodinou a s věkem se tohle ale opouštělo. Někdo se toho drží do teď, ale já určitě ne. Navíc ve dvaceti se rozhodně regeneruje líp než v pětatřiceti. Teď je to samozřejmě horší a člověk si musí najít svoje způsoby.

A co vám nejvíc pomáhá?
Paradoxně mi pomáhá čas strávený bez basketu, což je logické. Basket je určitě součást celého mého života, ale nejlepší regenerace je být doma s rodinou a dělat s ní nebasketbalové aktivity. A pak jsou věci jako ledová káď, nějaká masáž a snažím se vést i správnou životosprávu. Moc neholduju alkoholu, spíš téměř vůbec. Když už, tak si dám možná jednu skleničku. Jinak z devadesáti pěti procent piju jen vodu a snažím se dobře jíst. Žádné „prasárny”. Určitě nejsem svatý, ale myslím, že poslední roky dávám důraz i na suplementy typu vitamínů, magnésia plus nějaké kolageny na klouby a samozřejmě spánek.

Vybavíte si věk, kdy jste najel na zodpovědnější životosprávu a vůbec zdravější životní styl?
Ještě první dva tři roky v Ústí byly dobré, takže do nějakých třeba čtyřiadvaceti jsme chodili ven pravidelně. Ale pak už se to měnilo, vždycky se změnil i tým a pak už každý měl svoje zájmy. A teď už je to tak, že kluci chodí někam občas, sami beze mě. A když už někdy jdu, tak s nimi posedím chvíli a za dvě hodiny jedu domů, protože už tomu zkrátka neholduju.

Co podle vás s věkem klesá nejvíc? Je to výskok, rychlost, reakce, agresivita, nebo výdrž v zápasech?
Určitě to bude všeobecně něco jako tah na bránu. Je to nějaký přirozený vývoj, kdy se v čase mění fyzický fond. Já jsem velkou část kariéry byl hodně naskákaný, běhavý, a to už tak není. Člověk už musí ty síly trošku šetřit, a když už vyběhnu do rychlýho protiútoku, tak musím mít pocit, že to dává smysl, protože když už se tam jednou rozběhnu a nedostanu balon, tak jsem naštvaný a další tři útoky to rozdýchávám. Tohle je ale logické, že člověk už toho neuběhá tolik. Jinak pořád vyskočím slušně, ale moje hra už se prostě změnila.

Souvisí s tahem na bránu i to, že hráč už se podvědomě vyhýbá té bolesti, kterou obnáší agresivní hra do koše?
No, když to takhke řeknete, tak asi jo. Dřív člověk nahodil klapky na oči a šel do koše, ať se děje, co se děje. A teď už je to tak, že když vyloženě nejste v tom herním „flow”, tak vymýšlíte jiné varianty a radši přihrajete volnému spoluhráči na střelu a jdete na útočný doskok, než abyste se rval do tří. Je tam určitě větší rozvážnost.

Postihla vás někdy v náročnějším zápase, zejména v play-off, kdy se hraje častěji, svalová křeč?
Musím říct, že jsem při sportu snad nikdy křeč nedostal. Možná jsem jeden z mála, nevím. Mě spíš trápilo to, že se člověk zahltí, a když má pocit, že jakoby nemá moc vzduchu, tak najednou to tělo úplně vynechává. Chcete něco udělat a najednou tělo řekne: „Hele, tohle ne, kamaráde. Nejdřív se vydýchej, odpočiň a pak si možná promluvíme.” (smích) Už se tak musíte jako by přemlouvat a nějak plánovat dopředu a víc hrát na tu intuici a zkušenost.

V březnu oslavíte pětatřicátiny, kolik desítek nebo stovek utkání ještě ve světle už řečeného plánujete přidat?
Nebudu vám lhát, už o tomhle přemýšlím tak rok, protože hraju dlouho, jsem dlouho na jednom místě. Pořád věřím, že toho ve mně je ještě dost a v tuhle chvíli je to asi spíš otázka motivace a překonávání nějaké bolesti. Právě teď se o tom bavíme s vedením klubu, jak to bude dál. Už jsem přemýšlel hodně i o civilním zaměstnání a teď tu jsou určité možnosti. Zároveň bych si ale dokázal představit ještě si nějakou dobu ten basket pinknout, ovšem musí mi to dávat smysl.

V čele zápasového pořadí je trio Nečas, Machač, Benda, které jediné překonalo metu 800 utkání, Radek Nečas dokonce 900. Sedmistovka už je ale hratelnější a znamenala by už takřka posun do TOP 10. Jak reálně ji nyní vidíte?
Myslím, že můj strop, co se mentální stránky týče, jsou maximálně dva roky. Já tedy vůbec nehledím takhle do budoucnosti, ale prostě jsem to tak nacítil za sebe a svoje tělo. Ty dva roky jsou ještě reálné, ale je tam ve hře víc faktorů, takže ještě uvidíme.

HISTORICKÉ POŘADÍ NBL PODLE POČTU ODEHRANÝCH ZÁPASŮ
(velkými písmeny vyznačeni aktivní hráči)

1. Radek Nečas 904

2. David Machač 854

3. Petr Benda 819

4. Ladislav Sokolovský 799

5. Luděk Jurečka 769

6. JAKUB ŠIŘINA 735

7. Pavel Slezák 725

8. Marek Stuchlý 717

9. TOMÁŠ POMIKÁLEK 689

10. Roman Marko 679

11. Jiří Jelínek 673

12. Petr Bohačík 662

13. Rostislav Pelikán 636

14. Martin Gniadek 634

15. TOMÁŠ VYORAL 629

16. Pavel Houška 627

17. Levell Sanders 626

18. KAMIL ŠVRDLÍK 614

19. Pavel Beneš 612

20. LADISLAV PECKA 600