Jako mladší bych neřekl, že můžu hrát. Styděl jsem se. Až přišel covid

V devatenácti má zatím u pasu 23 ligových zápasů, navíc jen v hrstce dostal vyměřenou podstatnější minutáž. V tom posledním, časově bohatém, ovšem doslova explodoval - 25 body proti USK! A už takto záhy překonal 21bodové ligové maximum svého stejnojmenného otce, který má za sebou pěkných pár let v NBL.

V teprve třetím utkání za hradeckého nováčka po příchodu z Nymburka se stal 188 vysoký guard Vojtěch Synáček junior ústředním důvodem zlomení 14zápasové série porážek, a to v případě teenagera není jen tak. Shodou okolností se vše událo na valentýnskou sobotu, což z takového milníku činí ještě pamětihodnější zážitek.  

Vojto, je Valentýn váš oblíbený den v roce nebo, nebo je to na vás příliš americká záležitost?
Beru to tak, že je to spíš důležitý den pro moji přítelkyni, tak jí ho chci vždycky udělat hezký. (usměje se)

Po minulé sobotě ale pro vás bude významný i z jiného důvodu. Byl to ale čistě sportovní den, nebo došlo i na romantické posezení?
Jo, tak asi si to budu pamatovat, že ten výkon bude spojený s Valentýnem. (smích) Po zápase jsem ale byl s přítelkyní ještě na basketbalovém Valentýnském bále v Nymburce, takže to byl velký, dlouhý a náročný den.

Na bále gratulace na vaši hlavu jen pršely?
Bylo jich dost, i od lidí, se kterými nehraju, nebo je pravidelně nevídám.

Stál vás takový milník jako 25bodové kariérní maximum nebo i první start a bod za Hradec i něco do týmové kasy?
Zatím jsem nic neplatil, tak doufám, že kluci nevytáhnou nějaký sazebník a nebudu muset všechno doplácet.

Poznáte podle něčeho už po ránu, nebo aspoň těsně před zápasem, že bude dobrý?
No, ještě jsem úplně nedospěl do toho stádia, že bych se ráno probudil a řekl si, že dneska se cítím fakt dobře. Někdy jsou určitě zápasy, před kterými se cítím blbě nebo jsem unavený, ale den před tímhle jsem se dobře vyspal, takže jsem se cítil vážně dobře. Všechno se to nějak sešlo.

Jste rituální sportovec? Potřebujete něco před zápasy dělat specificky a neměnit to?
Takový nejsem. Jen chci být všude na čas, abych měl na všechno dost prostoru a nestresoval se, že budu pozdě. Ale jinak nemám žádné rituály, že bych si zavazoval nejdřív pravou botu a až pak levou.

Hned v prvním utkání za Hradec jste USK nasypal 15 bodů, teď to bylo stejnému soupeři 25. Koho jste po sbírání hrstek minut v Nymburce, byť už jako ústřední skórer první ligy, v sobotu nejvíc udivil?
Řekl bych, že trochu i sám sebe. Nečekal jsem, že takhle dobře do toho dokážu zapadnout a tak dobře se s tím poperu.

Poznal jste hned po příchodu do Hradce, že na týmu po tříměsíční šňůře porážek už leží těžká deka?
Myslím, že na tréninku to znát úplně nebylo. Tam bylo všechno v pohodě a pak v zápase první poločas byl v pohodě taky. Až v tom druhém bylo cítit, že už se nějaké zápasy v řadě prohrály.

Vy jste to teď hodně pomohl zlomit. Dá se říct, že vaším plusem bylo, že jste nebyl zatížený všemi těmi - leckdy i těsnými - porážkami v řadě?
Jo, přesně. Měl jsem jako by čisté ruce a čistou hlavu. Vůbec jsem nevnímal to, že se čtrnáctkrát v řadě prohrálo. Šel jsem do Hradce s tím, že chci pomoct vyhrát co nejvíc zápasů a povedlo se nám to na třetí pokus, kdy i ta dvě utkání před tím jsme k tomu neměli daleko.

V první lize jste v sezoně nasypal už 68 trojek s 51procentní úspěšností, ale s USK jste na těch 25 bodů ani moc trojek nepotřeboval. Přes koho jste se tedy nejvíc prosazoval z nájezdů?
Přišlo mi, že mě bránili jako by všichni. Střídali se tam Šafařík, Švec, Montgomery i Henderson.

A vám bylo jedno, kdo vás brání?
Když to tak řeknu, tak jo.

I ze zápasových fotografií se zdá, že jste byl co chvíli v nějakém nájezdu.
Já vyznávám to, že kdo se bojí, tak nic nedokáže. Člověk se prostě nesmí bát toho, že ho brání nějaký hráč, který už má jméno, i když  samozřejmě tam nebudu chodit nějak šíleně. Jasně, je potřeba mít nějaký respekt vůči hráčům, kteří už něco dokázali a jsou mnohem starší, na druhou stranu jsou to taky jenom lidi a v uvozovkách každý se dá obehrát.

Od trenéra Stamenkoviče máte i jako nový hráč poměrně volné ruce?
Jo, určitě. Od trenéra cítím docela velkou důvěru, hodně se i bavíme o tom, co vylepšit, co kde zahrát a tak.

Vypadá to, že v Hradci sezonu už dokončíte?
Asi ano.

A jak se zrodil váš příchod? Cítil jste, že v devatenácti jako přední skórer první ligy byste už potřeboval nebo i zvládl hrát v NBL víc než v průměru 7 minut v Nymburce?
Tak já bych býval mohl jít do Hradce už v létě, ale v Nymburce mi řekli, že zůstanu v týmu a dostanu nějakou příležitost. Ta příležitost byla, i když všichni víme, že v Nymburce je těžké se prosadit jako mladý. A postupem času jsem se bavil s agentem, že by pro mě bylo možná dobré, abych šel do nějakýho týmu, kde bych hrál a posouval se dál. Samozřejmě jsem se o tom skoro pořád bavil i s tátou. Každý den jsme si dlouze volali a probírali to.

A jak jste svým sobotním výkonem nadchl právě jeho?
Přímo po zápase jsme neměli moc času, ale překvapit mého tátu nějakým výkonem není úplně lehké. (směje se) On vždycky říká, že to může být ještě lepší. Ale ne, samozřejmě mi potřásl rukou.

Pojďme i na první ligu. Tam se momentálně cítíte už naprosto komfortně?
Jo, já jsem vždycky první ligu bral tak, když jsem za první tým v Nymburce moc nehrál, že jsem tam měl pořádný zápas a vždycky se na to těšil jako malý kluk. A pokaždé si to šel hlavně užít. Za tým Polabí taky dál hraju, i když jsem už v Hradci.

A jak se budete rozhodovat, co dál v létě?
Teď musím nejdřív dodělat maturitu, což je momentálně můj cíl. A pak v létě uvidím. Mám ještě na rok smlouvu v Nymburce, ale uvidím, jak se všechno vyvrbí, jestli se tam vrátím, nebo půjdu zase o dům dál. (usmívá se)

Studujete střední odbornou školu v Nymburce, kde i bydlíte. Docházíte do školy pravidelně? A jak třeba vypadá váš běžný týden?
Mám od školy individuální plán a snažím se tam chodit, když mám čas. Ve škole o tom vědí, jen někdy moc nechápou, že ten sport někdy není otázkou hodin, ale i celého dne. Třeba když hrajeme v Ostravě, že ráno máme trénink a pak se rovnou jede na zápas. Jinak pokud jde o ten program, tak v pondělí máme většinou trénink od dvanácti, takže jedu do Hradce, ale před tím jdu ještě na hoďku dvě do školy, aby se nezlobili. Většinou máme jeden trénink denně, a když jsou dva, tak do školy nemusím a zůstávám celý den v Hradci, kde bydlí rodiče.

Podle výkonů v první lize i v posledních sezonách v dorostu vypadáte jako slušný skórer, býval jste jím vždycky?
No, když jsem byl mladší, tak bych ani neřekl, že bych mohl hrát basket. To bylo fakt hrozný. Vůbec jsem nebyl střelec, nic takového. Střílel jsem fakt děsně. Pak ale přišel covid, a protože moje mamka je učitelka, tak jsem mohl chodit do školní tělocvičny, kde jsem byl zavřený pořád, každý den. A snažil jsem se zlepšovat, protože jsem se za sebe fakt „styděl”. A taky vždycky přes léto jsem se snažil hodně makat, protože tam to dělá ty rozdíly. A největší rozdíl podle mě byl, když jsem šel z U17 do U19. Ten první rok jsem udělal největší progres. A teď jsem, myslím, udělal obrovský posun poslední léto a aktuálně se to snažím prodávat.

Jeden by možná řekl, že dávat hodně bodů za poslední tým tabulky není zase taková věda, ale vám je teprve 19 a váš tým měl za sebou spoustu porážek, takže už tlak na to zlomit tu sérii musel být velký...
Ano, ten tlak na výhru byl velký. Cítil jsem to, zvlášť když tam chodili majitelé klubu, sponzoři a tak dál.

A jak si budete věřit po své první pětadvacítce dál?
Pořád do toho budu chodit stejně, s čistou hlavou, vůbec na sebe nechci vyvíjet žádný tlak, že něco musím. Vím, že každý zápas nebude takový jako s USK. Táta mi to vždycky tloukl do hlavy, že jsou hrozné zápasy, jsou i horší a nejhorší. Ale vždycky je potřeba se s tím nějak poprat a pak přijde ten dobrý, který ti pomůže.