Kroky, gesta i show. Nová hvězda Nymburka stíhá vše

I když stále zápolí s kroky, nemalými nároky kouče i lecjakými dalšími náležitostmi pro něj stále nového eurobasketbalu, jedno je jisté. Nová americká posila nymburské ERY Sir Jabari Rice je od prvních utkání tahákem pro fanoušky a zcela jistě jím bude i nadále.

Rychlostí větru se pohybující guard prochází kolem obránců, jako by nic nebylo snadnější, k tomu umí poslat parádní pasy na alley-oopy nebo sám efektně zakončit na deset způsobů. Jeho 22 bodů v úvodním kariérním duelu Ligy mistrů tak zřejmě bylo jen malou pozvánkou na ještě zářivější představení.

Jabari, tak jak jste si premiéru v nové soutěži proti ázerbájdžánskému Sabahu užil?
Je to super pocit. Kluci mi věřili, sedli jsme si navzájem, dodrželi jsme náš herní plán a získali potřebnou výhru. Atmosféra byla fajn, já jen tuším, že budu muset o něco zesílit, protože je tu hodně fyzická hra a vy si musíte fauly na sebe opravdu vybojovat, stejně jako každý koš.

Ve své premiéře jste zapsal hned 22 bodů. Bylo to snadnější, než byste ve svém prvním evropském utkání čekal? A dokážete to replikovat i dál?
Zkusím to. Hlavní je ale výhra. To vás dovede dál, než když jeden hráč dá třicet bodů. Musím taky ocenit kluky za to, jaké mi posílali míče, bez toho, bez dobrých clon a další pomoci bych tolik bodů nedal. A taky mi věří náš kouč. Hodně mi pomáhá i sledování videa a tady musím vyzdvihnout asistenta Stefana Grasseggera, který mi ukázal spoustu věcí, které pak na hřišti využívám. Je to prostě týmová práce.


Je to po G-League hodně nová zkušenost přijmout takto fyzický basketbal a byl jste na to ready?
Neřekl bych, že jsem byl dost připravený, dokud se nezačalo hrát. Člověk si uvědomí, že se na tohle musí ještě nachystat, ale na tréninku mě každý den učí, co potřebuju vědět o hře tady v Evropě. Třeba v tomhle zápase mi asi dvakrát zapískali kroky, takže na tom musím zapracovat a vědět, jak dát nejdřív na zem míč, než se dám do pohybu. Trenér už mě dal v tomhle dobré školení a taky na tom makám každý den, před nebo po tréninku, a sleduju videa, abych to odstranil.

Pokud to tedy bude trvat ještě dva tři zápasy, kouč už bude šílet?
Jo, pokaždé je z toho hotový, protože mi to říká pravidelně. Tohle mi řekli hned, že si na to musím zvyknout, abych ty kroky nedělal.

Jste poměrně útlé postavy, žádná hora svalů. Nebolí vás evropský basket víc?
Už si začínám zvykat. Mám chrániče na kolena i stehna, kde to bolí nejvíc. Ale je to tak i v NBA. Jasně, tady vám toho v té fyzické hře tolik nepískají a musíte tak strávit dost času v posilovně a naučit se té fyzičnosti čelit.  

Jak moc se tento zápas lišil od přípravných utkání?
Hodně. V Lize mistrů jsou o dost lepší hráči, lepší koučink i exekuce hry a my musíme mít v každém zápase o moc vyšší koncentraci a hrát ještě týmověji. A přesně to nám vyhrálo tenhle zápas.

Ještě na konci přípravy jste několikrát dost vysoko prohráli, i nymburští fanoušci na sítích krčili rameny a na zahajovací tiskové konferenci Maxa NBL kouč Amiel hovořil o tom, že jste pořádnou přípravu s kompletním týmem začali jen pár dní před startem NBL. Teď jste na úvod Ligy mistrů vystřihli takhle parádní výkon, jak jste to stihli tak rychle zlepšit?
Je to  pořád jen začátek. Přípravu jsme využili na to se nějak sehrát, většinu času nám chyběli reprezentanti a chvíli trvalo si na sebe zvyknout, naučit se navzájem si důvěřovat, ale každý den se to na tréninku lepšilo a kouč kladl opravdu velký důraz na koncentraci. Myslím, že na tom budeme dobře.

Do zápasu se Sabahem jste šli bez generála na rozehře a reprezentanta Ondřeje Sehnala. Byla to citelná absence?
To rozhodně byla. Neměli jsme jeho asistence, vedení týmu a další pozitivní věci, které „Drej” dělá. Kouč ale ukázal na další kluky a každý musel hrát o něco líp, což jsme taky udělali.

V první čtvrtině se Sabah dost snadno dostával k podkošovým zakončením. To se pak ale změnilo. Co jste v obraně zlepšili?
Kouč nás na to upozornil, museli jsme se víc zatnout, hrát fyzičtěji, důrazněji odstavovat na doskoku. Soupeř měl na začátku o něco víc energie, což jsme museli dorovnat a hrát ještě fyzičtěji.

Když si váš trenér ve čtvrté čtvrtině vzal timeout za skoro třicetibodového vedení, jen co jste dostali dva koše v řadě, co vám to říká o jeho přístupu a úrovni této soutěže?
Říká to, že záleží na každém bodu, rozdíl ve skore je tu důležitý, takže musíme mít pořád dobrou exekuci útoku a snažit se rozdíl navyšovat.

A ještě jednou trenér Amiel - když jste dal v poslední čtvrtině svou druhou trojku, udělal jste časté gesto afroamerických hráčů, kdy rukou imitujete vpich injekce do žíly, načež kouč hned na začátku následného timeoutu za vámi vyrazil na hřiště a poslal vás sednout si na lavičku. Nemá takto přehnané slavení rád?
Prostě chce, abysme byli pořád koncentrovaní. Stále chybělo nekolik minut do konce, tak chtěl, abysme si slavení nechali až po zápase. (usmívá se)