Maximální podpora lvů. Radí i Ginzburg. A první cíl je jasný

Byl prvním kandidátem v řadě, jehož jméno bylo při selekci možných mužů na uvolněnou pozici head coache mužské reprezentace skloňováno. A to z několika důvodů. Dnes už tuzemským novinářům bývalý vynikající reprezentant a euroligový vítěz Luboš Bartoň představoval své vize a plány pro čtyřletou misi v čele lví smečky, která na něj čeká.

Padlo na něj hodně otázek, jež si většinou žádaly velmi detailní odpovědi. Ty máte nyní k dispozici v plném znění.

Trenére, je to zhruba deset dnů od doby, co jste byl oficiálně jmenován trenérem národního týmu. Už jste si na tuhle novou roli trochu zvykl?
Nevím, jestli přímo přivykl. Ten moment první radosti už nějak pominul a teď spíš začínají starosti. Samozřejmě jsou to ale příjemné starosti, protože dělám basket, dělám ho pro Českou republiku a vlastně na té nejvyšší úrovni. Takže jsem hrozně rád, hrozně poctěn a už se pracuje, nemám proto moc času přemýšlet, jak se cítím.

Vaší první ostrou misí bude listopadové úvodní okno kvalifikace mistrovství světa 2027. Češi ji rozehrají doma na pražské Královce se Švédskem (28. 11.) a do tohoto zápasu zbývá nějakých padesát dnů. Když začneme od píky, jak to v tuto chvíli vypadá s novým realizačním týmem?
Ještě není úplně hotový. Řešíme ještě pár jmen a nevíme přesně, kdy bude vše finálně potvrzené. Každopádně doufám, že to bude do konce tohoto týdne. Myslím, že realizační tým bude hodně dobrý, hodně pro hráče a hlavně pro mě, abych byl schopen za tu krátkou dobu hráče nejen nakopnout, co se týče energie, ale taky ten tým stmelit. Věřím, že to bude velmi kompaktní skupina lidí, která se bude líbit nejen veřejnosti, ale hlavně hráčům, aby celý tým dostal podporu, kterou potřebuje. Nějaký ideál by byl mít ve štábu jednoho zahraničního trenéra se zkušenostmi a pak Čecha, který hlavně vypomůže v komunikaci mezi realizačním týmem a hráči. Někdo, kdo má blíž k hráčům, kdo jim rozumí, a kdo by měl na starosti i skauting, střelbu a tak dále. A pak se ještě bavíme o jedné osobě, která by mi mohla pomoct v mém osobním růstu jako trenéra v této pozici.

Už jste měl možnost si promluvit s řadou reprezentantů. Můžete prozradit něco víc o tom, co jste jim chtěl sdělit?
Mluvil jsem, myslím, se všemi hlavními aktéry, když to vezmu i podle důležitosti. Jirka Welsch (generální manažer mužských reprezentací) už byl v Barceloně za Tomášem Satoranským a Honzou Veselým. Já jsem se vydal za několika dalšími reprezentanty do Nymburka, kde jsem jim nadnesl svou krátkodobou vizi, která se týká prvního a druhého kvalifikačního okna. Od všech hráčů, se kterými jsem mluvil, jsem cítil pozitivní reakce, nejen na mé jmenování, ale i na to, kudy teď chceme jít. Myslím, že od každého jsem dostal maximální pozornost a podporu. To, jestli pak budou dotyční v tom prvním okně hrát, nebo ne, už záleží i na dalších okolnostech, jako je zdravotní stav a tak dále. Ještě mě čeká pár telefonátů, jako třeba do Ameriky Kubovi Nečasovi, který samozřejmě během sezony nemůže za národní tým hrát a bude k dispozici až v létě. Několik hráčů máme teď v zahraničí a ještě je nemám úplně všechny obvolané, každopádně jsou to všechno hráči, které jsem kdysi vedl už v mládežnických národních výběrech. Máme, myslím, velmi nadstandardní vztahy a nevidím důvod, proč by někdo neměl být v té skupině hráčů, kteří by chtěli reprezentovat, což je to nejdůležitější.

Jaký by měl být v nadcházející kvalifikaci váš cíl?
Náš jasný cíl je sestavit co nejsilnější kádr pro příští okno. Je jasné, že k té generační obměně už dochází a bude nadále docházet. Je to proces velmi přirozený a nemusíme ho příliš urychlovat. Já si myslím, že tady máme ještě širokou skupinu hráčů, kteří mají už odehráno spoustu těžkých zápasů, a jen blázen by si myslel, že takové hráče už nepotřebujeme a že můžeme hrát jen s mladými. Bude se to tedy vyvíjet postupně. Nevím přesně, v který moment budeme mít tu dvanáctku, potažmo čtrnáctku hotovou. Ale až na základě toho budeme moct přemýšlet nebo si určovat nějaké další cíle. Rozhodně budu chtít začleňovat hráče nové generace, ale musí to být přirozený a postupný vývoj.

S kterými hráči do 21 let byste při absenci Nečase mohl počítat pro první kvalifikační okno?
Kuba je asi to největší jméno z hráčů do 21 let, který už je na té úrovni hrát nejen nějaké minuty, ale i s nějakou velkou rolí. To si troufám tvrdit. Bohužel ročníky 2005 a 2006 nevyprodukovaly úplně hráče, kteří by teď byli připraveni hrát za dospělý národný tým jako třeba De Larrea za Španělsko. Rozhodně jsem ale každé léto sledoval naše mládežnické reprezentace a vím o Nikosi Koulisianisovi nebo o Lukáši Smažákovi, vím, kde a jak hrají. Samozřejmě jsem sledoval i kadety, kde v letošním výběru byli zajímaví kluci jako Matěj Buben, Marek Houška nebo Jakub Chaloupka. Jsou to velmi talentovaní hráč, někteří už teď působí na zajímavejch adresách, které zaručují určitý růst, což se třeba týká Lukáše Smažáka ve Frankfurtu. Řekl bych, že za pár let nebudeme mít špatnou generaci. Tady se ale bavíme spíš o té střednědobé a dlouhodobé perspektivě, protože tito hráči ještě letos nebudou pro národní tým mužů připraveni. Navíc stále musí být hlavně ve svých národních výběrech. Teď je ovšem důležité, co se bude dít v těch příštích dvou oknech, jak jsme schopní zařadit mladší hráče, dejme tomu, mezi 20 až 25 lety, a jak celeý vývoj bude vypadat během příštích dvou let.

Měl jste možnost potkat se s pivotem Ondřejem Balvínem a je něco nového ohledně jeho situace? 
S Ondrou jsem se viděl i včera, ale v pondělí jsme si sedli na téma reprezentace a byla to velmi příjemná konverzace. Bylo ale znát, že Ondra, jak už řekl dříve, překročil ten pomyslný Rubikon. Reprezentace pro něj už je minulostí a není tam cesty zpět. Poděkoval za snahu ho ještě aktivovat, ale jeho situace zůstává nezměněná.

Jak bude probíhat komunikace v národním týmu, když s řadou hráčů se znáte velmi blízko. Budete si se staršími tykat a ti úplně nejmladšími budou muset nějakou dobu vykat?
Myslím, že skoro všichni hráči mi budou tykat. A pokud tam někdo bude vykat, tak hned přestane. (usmívá se) Tohle bude nějak přirozené.

Jak budete zvládat kloubit novou roli se svým rovněž čerstvým angažmá u mužů USK v NBL?
Tak té práce určitě bude hodně. Každopádně vedle mě tu působí taky Jirka Welsch, který už nějaké dva roky obvolává hráče, jezdí za nimi do klubů, mluví i s jejich trenéry, takže na to určitě nejsem sám. A to si myslím, že je důležitá věc, že teď tady pracujeme v tandemu. A i když té práce je hodně, tak se dá zvládnout. Pak samozřejmě je tam to kvalifikační okno jako takové, kdy na deset dní budu mimo klub, ale to se musí zorganizovat tak, aby to fungovalo a nenarušovalo to chod v USK Praha.

Vaší první prověrkou budou Švédové, kteří mají tři hráče pravidelně nastupující ve španělské ACB. Jak těžká tohle bude premiéra?
Pro nás bude důležité sestavit co nejsilnější a nejkompaktnější kádr. Myslím, že všichni ti tři zmínění švédští hráči nejsou v euroligových týmech, což je výhoda pro soupeře (nebudou blokováni pro potřeby reprezentace). Pak taky záleží, jestli budou zdraví, třeba Ludde Hakanson měl dost problémy se zdravím, navíc hrát ACB a pak ještě odjet dvakrát během sezony do národního týmu je docela velká zátěž. Švédsko patří k těm týmům, které jsou na vzestupu, stejně jako Finsko před iks lety. Když se koukneme, kde bylo Finsko teď na EuroBasketu, a kde bylo před deseti lety, tak Švédsko jde v podobných šlépějích. Má hrozně zajímavé týmy, byť ne každý rok, v U16 i U18, kde je skutečný mix potomků naturalizovaných bývalých basketbalistů, a právě jejich děti mají hodně talentu a je jich velké množství. A ty pak dorůstají do těch malých hvězd, které později hrají nejen v ACB, ale i všude jinde po Evropě. Takže můžeme se tady bavit o tom, že Švédsko není úplně známá basketbalová země, ale bude to nepříjemný soupeř, zvlášť když bude mít všechny hráče k dispozici. A když už se bavíme o naší skupině, tak podobnou věc můžeme říct o Estonsku, které za posledních zhruba sedm osm let vyprodukovalo velmi dobré hráčské typy, které taky hrají v italské nebo španělské lize.

Není to teď myšleno jako kritika vašeho předchůdce Ocampa, ale pokud byste měl říct svůj dojem, co vám od národního týmu chybělo na nedávném EuroBasketu, co by to podle vás bylo? A měl jste po turnaji možnost s Diegem Ocampem hovořit?
Svou roli určitě sehrála absence důležitých hráčů, hlavně tedy Tomáše Satoranského, který chyběl nejen herně, ale hlavně svou fyzickou přítomností a vůdčími schopnostmi. A to byl podle mě základní  element, který chyběl. Jinak já jsem už kdysi od nejlepšího trenéra španělského basketu slyšel poučku nikdy nekritizovat své kolegy, takže to shrnu tak, a to nemusíme nijak tajit, že výkon a herní projev týmu nebyl dobrý, za což jistě nese odpovědnost i trenér. A je jedna věc, kterou jsem samozřejmě vnímal, a ze které se poučím. Pokud jde o rozhovor s Diegem Ocampem, tak osobně jsem s ním nemluvil a možná bych to měl udělat. Každopádně jsem se třeba bavil s „Nenem” Ginzburgem (předchůdce Ocampa), kterého si hrozně vážím, a který mi může hodně pomoct, co se týče toho, s kým a kam dál, protože vnímání EuroBasketu lidmi z toho spektra mimo tým je taky důležité, abych věděl, čeho se vyvarovat. A věřím, že vzhedem k tomu, že jsem tu jako Čech a hlavně jako trenér, který tyhle kluky zná, včetně těch, kteří tam jednou budou, tak je nepravděpodobné, že by k tomu mělo někdy dojít, a pokud by k něčemu takovému mělo dojít, tak bych hned zasáhl.

Zasáhl v jakém ohledu?
Aby nedošlo k tomu, kdy když nám to nejde, tak neříkám, že kluci přestali bojovat, ale nebyl tam ten správný náboj, který tam měl být.