Novotný proti světové No.1 střelu od Lausanne. Bolí to

Neuvěřitelné věci se děly při dnešních rozhodných bitvách Chance 3x3 Questu v čarokrásném prostředí před chrámem svaté Barbory v Kutné Hoře.

Nejdřív český tým Meferes v semifinále a vzápětí další přední tuzemská formace Titans ve finálové řeži byly v dramatické koncovce jedinou úspěšnou střelu od pokoření světových jedniček, ale oběma celkům srbský Ub, který do Česka dorazil oslaben o svého lídra Strahinju Stojačiče (bývalého hráče NH Ostrava v NBL), nakonec dokázal utéct z lopaty a na turnaji tak triumfoval.

Meferes zdolal v semifinále 21-20 a Titans ve finále 21-19. Získal tak prémii 2000 eur a především vstupenku na podnik elitní World Tour v Lausanne. Radovala se z toho i jedna z opor celku Nemanja Barač, bývalý křídelník Královských sokolů v NBL.

„Byli jsme od toho jednu střelu. Filipovi Novotnému ale při té dvojce foukl vítr jako blázen, což nám uškodilo. My nicméně do té koncovky vůbec neměli dojít. Měli jsme krásný náskok, ale je to prostě Ub, hraje celý zápas konzistentně a my tam máme pořád výkyvy, na které si musíme dávat pozor,” mrzelo po finále člena Titans Lukáše Stegbauera, jehož parťáky vedle Novotného byli dále Theodor Dlugoš a František Fuxa.

Titans sehráli famózní finále. Skládali do obruče zpoza oblouku jednu těžkou dvojku za druhou a vedli 13-5 a o chvíli později ještě 15-8. Jenže už před polovinou hracího času měli také sedm faulů, kdy už za každou osobní chybu soupeř inkasuje dvě šestky. Srbové pak navíc přitlačili v obraně, na útočném doskoku i z dvojkoviště a po dvou šestkách už otáčeli na 19-17. Novotný ještě uměleckou dvojkou ze step backu srovnal, ale za vedení soupeře 20-19 minul těžkou dvojku na výhru a soupeř zpod koše stvrdil výhru.

„Po takovém finále jsou pocity smíšené. Ub v něm ani nemusel být a na nás bylo vidět, že jsme na ně připravení, měli jsme krásný náskok, takže taková porážka bolí. Vstupenka na World Tour, důležitá pro nás i pro celý český basket 3x3, byla blízko. Nevyšlo to, ale je vidět, že jsme tam, kde chceme být, můžeme se měřit s nejlepším týmem světa a dokonce jsme porazili světovou pětku, což je super. Víme, že to děláme dobře a musíme v tom pokračovat,” zdůraznil Stegbauer, který si pochvaloval, jak si jeho tým nejen ve finále pomáhal dvojkami.

„S takovým týmem jako Ub tam musí být nějaká přidaná hodnota. Oni jsou hodně fyzičtí, stokiloví nebo stodesetikiloví chlápci, a když do toho šlápnou jako na konci, tak můžou na doskoku získat každý balon. A my tak musíme hrát rychleji a chytřeji a taky nám musí něco padnout z dálky. Jsme na to složení, a když to z dálky nepadá, je to problém. A třeba Meferes to mají nastavené dost podobně.”

Stegbauer si byl zároveň vědom brzké faulové zátěže, která dávala výhodu soupeři. „Když za čtyři minuty nabereme šest faulů, je to samozřejmě složitější. Tým jako Ub je zkušený, má na to akce, aby se dostal do pozic, kde ho nemůžeme faulovat blízko kolem koše. Na to si musíme dávat pozor.”

Pro Titans, kteří si jako druhý tým vydělali 1200 eur, bylo finále před Barborou už druhým dramatem v řadě, neboť to první početnému zástupu diváků předvedli už ve skvělém semifinále s pátým týmem světa z Vídně, které rozhodl po skvělém shozu pod koš na 20-19 necelé dvě vteřiny před koncem Novotný. Titans zprvu museli proti fyzičtějším soupeřům dotahovat manko, což se jim řadou dvoubodových příspěvků podařilo a koncovka už byla sólem malého velkého guarda Dlugoše. Ten dvěma šestkami otočil na 17-16, pak získal míč a dvojkou půl minuty před koncem poslal své muže do vedení 19-17, aby po srovnání soupeře rozhodl Novotný, načež Titans dlouze aplaudovalo celé parkové auditorium.

„Byly to neuvěřitelné emoce! Zápas, jaký jsme potřebovali, a chtělo by to takový mít každý týden, abychom se posouvali výš a výš. Pokud takhle budeme hrát dál, tak nás v budoucnu challengery (turnaje druhé nejvyšší úrovně) nebo World Tour neminou.

Dokázali jsme se přizpůsobit agresivitě Vídně, i jako menší jsme přitvrdili, a i když se na konci dostali přes nás, zase jsme vyrovnali. Až do konce jsme měli hlavy nahoře,” těšilo Stegbauera, jehož tým si na úvod neděle poradil ve čtvrfinále snadno s českou U21 v poměru 22-9.

Velký den zažili i hráči nakonec bronzových Meferes (Michal Svoboda, Matěk Snopek, Dominik Žák, Adam Růžička), kteří ve čtvrtfinále výtečnou obranou i efektivnějším útokem předčili tréninkové sparingpartnery z české U23 (15-8) a v semifinále šli ještě o dva štoky výš životním výkonem proti Ubu, proti němuž měli v koncovce hned několik dvojek, byť velmi těžkých, na výhru. Řádili právě z dvojek, pod košem tvrdil muziku skvělý Růžička a Meferes tak vedli v závěru 17-14. I je ale proti Ubu brzdil vyšší počet faulů, soupeř ve finiši srovnal krok, z 18-19 otočil na 20-19 a po srovnání Růžičky rozhodl.

„Bolelo to moc, když to skončilo 20-21, ale bohužel. Každý jsme v tom konci udělali jednu chybu, a když se to sečetlo, byla z toho prohra o bod. Sbíráme ale super zkušenosti, dva dny po sobě jsme hráli se světovými jedničkami. Musíme se ponaučit, že za takového stavu v koncovce je lepší jít na jednoduché jedničky, když si střely za dva body soupeř hlídal. Stálo nás to vítězství a mohli jsme hrát finále s Titans. I tak to ale i přes těch pár chyb a zbytečných faulů byl nejlepší výkon, jaký jsme v téhle sestavě předvedli,” podotkl křídelník Meferes Matěj Snopek.

Popsal i rozhodovací proces týmu v závěru. „Ještě před koncovkou tam byl strašně dlouhý úsek, kdy jsme vedli o několik bodů, ale měli jsme devět faulů, oni jen šest, a strašně dlouho se nepřerušovalo, my vařili z vody a soupeř si to ujedničkoval k vyrovnání. My ještě za vedení 19-18 zkusili jeden útok rozhodnout dvojkou, to se nepovedlo, oni další útok vyrovnali, pak jsme ještě srovnali my na 20-20, ale oni už následně rozhodli. Tyhle koncovky hrají každý týden, kdežto pro nás je to výjimečné a spíš za odměnu takové zápasy hrát. Oni vědí, co tam udělat, viděli jsme třeba na videu, když z 13-19 ještě zápas vyhráli. Mají to najeté a proto jsou tam, kde jsou,” ocenil Ub Snopek.

Jeho mužům cestu ke třetí příčce a tím i k odměně 800 eur usnadili Vídeňané, kteří se z boje o bronz odhlásili, neboť prý nechtěli riskovat další zranění. Podle dostupných informací už v Kutné Hoře měli oproti obvyklé sestavě tři absence.
 
„Tyhle světové týmy nejsou na zápasy o bronz zvyklé, ve světě se to běžně určuje podle předchozí bilance na turnaji. Oni měli v rotaci už málo hráčů a nechtěli riskovat zbytečně další zranění, protože si sem přijeli hlavně pro postup na World Tour, a když tohle padlo, neměli o co hrát,” měl částečné pochopení pro krok soupeře Matěj Snopek.

Hned prvním nedělním zápasem skončila kutnohorská pouť pro zbývající dvě české sestavy. Hodně smutní byli po čtrvtfinálovém vyřazení zejména borci z výběru U23, tedy Matěj Dáňa, Jonáš Musil, Tomáš Dvořák a Danile Kölbl, kteří se neprosadili proti Meferes.  

„Známe se oba týmy navzájem dlouho, my jsme se docela dlouho drželi, ale pak kluci z Meferesu trefili i dvojkové střely, což se nám, myslím, v zápase nepovedlo ani jednou, a ta lepší produktivita soupeře rozhodla. My jsme se pak na hřišti nemohli najít, v útoku nám to nešlo a v obraně jsme neměli dost sil a nečetli jsme dobře ty situace a oni to jednoduše využívali. Pokud jde o naši pick-and-rollovou hru, tak kluci moc dobře vědí, jak útočíme, dobře si nás naváděli a drželi. Už to bylo o zkušenostech, kdy nás dobře znají, a věděli, jak na nás,” řekl Matěj Dáňa.

Podobně zklamaný byl i člen výběru U21 Cedric Oupoh, který ve čtvrtfinále s kolegy Josefem Galem, Martinem Nájemníkem a Matějem Rychteckým neměl nárok proti favorizovaným Titans.

„Doufali jsme, že dopadneme líp, že na Titans máme a chtěli jsme se přes ně dostat, protože na tréninku jsme je už porazili a mysleli jsme si, že to bude stejný případ. Asi jsme ale na ně dnes nebyli ready. Špatně jsme komunikovali v obraně, byly tam malé výpadky a takové chyby někdy znamenají velký krok k porážce. Na začátku nám to nepadalo ani v útoku, asi to byl blbý den. Náš původní cíl tu byl ukázat, že i jako nejmladší tým na turnaji můžeme hrát i ve finále o velkou odměnu za to, jak jsme makali,” glosoval výkon týmu Oupoh.