O (ne)předávání tradic, znavených bedrech i vyhecování tifosi Monaka

V Kristových letech už se brutální šichta pracovníka euroligového týmu nesnáší zdaleka tak snadno jako v raných dvacátinách. Na vlastních bedrech to i v minulé sezoně poznal lídr národního týmu Tomáš Satoranský, když musel čelit kupříkladu fyzické tortuře „monackých knížat”, kterým ale tu a tam neváhal leccos vrátit.

I o tom bude řeč v následujícím interview s rozehrávačem lvů, který byl dnes na kurtu poděbradské haly důkladně vypovídán tuzemskými médii těsně před odletem na první přípravnou misi národního týmu do Španělska. Hodně slov tak necelý měsíc před EuroBasketem v lotyšské Rize přirozeně musel ztratit o svých starších i mladších druzích, jimž už však dnes může předávat moudra jen z určitých oblastí.

Tomáši, máte za sebou na klubové úrovni spíš nepovedenou sezonu...  
(přeruší otázku) Spíš hodně nepovedenou (úsměv).

Jak se po ní těšíte na EuroBasket?
Samozřejmě po sezoně jsem se těšil moc. Když člověk je v té sezoně, tak nad tím ještě nepřemýšlí a soustředí se jen na klubové cíle. Jinak ta sezona byla velice fyzicky náročná a vybralo si to svoji daň. Byl jsem takový polozraněný ke konci ligy, posledních pět zápasů, protože mě trápila záda, nebo přesněji bedra. A pořád to není stoprocentní. Já se samozřejmě obrovsky těším, ale pro mě osobní výzva bude to, abych se fyzicky dostal blízko stu procent, abych vůbec klukům mohl pomoct na hřišti a nebyl tam jen jako nějaká psychická podpora. Takže pro mě tohle je ten nejhlavnější cíl přípravy. Je to teď určitě jiné. Z té party, co tady bývala, už dost mizíme z té scény (smích) a je důležité pro tu novou generaci, aby zjistila, jaké to je mít na sobě ten tlak na takovýchto akcích a aby získávala minuty a motivaci do další práce.

Jak vnímáte současnou sílu české reprezentace, kde je zajímavý mix vás zkušených a dravého mládí?
To si myslím, že je velký otazník pro nás všechny. Přece jen je to teď po těch oknech během sezony delší čas, co můžeme pracovat s Diegem Okampem na více věcech, než je možné, když máte tři čtyři dny před zápasy kvalifikace. Uvidíme, jak to bude. Jistě ta absence hráčů, jako je Veseláč (Veselý) a Ondra Balvín, je ohromná. Když na této úrovni ty centimetry chybějí, tak to musíte nahradit něčím jiným. Máme nějakou zkušenost, ale máme víceméně mladé hráče. Na druhou stranu hlavně pro Víťu Krejčího to bude úžasná možnost se zase ukázat v dresu nároďáku na evropské scéně a určitě ten hlad je něco, co by nás mělo zdobit, a taková ta ambice toho mládí.

Těšíte se na spolupráci s Krejčím, který se netají tím, že právě vy jste pro něho vzorem? Tohle by měl být první velký turnaj, kde budete mít oba opravdu velkou minutáž.
Je pravda, že na minulém mistrovství Evropy jsme oba měli fyzické problémy, takže je to pro nás první velká možnost, kdy můžeme ten tým, řekněme, vést. Myslím, že teď je na něm, aby dostal mnohem větší šanci nebo roli, než jakou měl v předchozích letech v nároďáku. A podle mě na to je připravený. Docela mě překvapilo, kolik nabral svalové hmoty. Myslím, že má obrovské nadšení do toho tady být a to je jedna z největších předností, když hrajete za národní tým, protože jste tady sám za sebe. Já se na to tedy ohromně těším a doufám, že budeme moct jako i ta starší skupina předat zkušenosti z minulých let a z těch velkých turnajů a že to nějak bude fungovat. Ale určitě to bude chtít čas.

Trenér Ocampo už vás jako starší generaci chválil, že jdete mladým příkladem. Jak osobně pro vás je důležité té nové generaci předávat reprezentační tradice, přístup k životosprávě a podobně?
(smích) Přístup k životosprávě, to je dobré u národním týmu. To radši ať nepředáváme nic, ať si nás nevšímají (opět smích)... Ta nová generace nechce chodit na pivo, že jo, oni jsou doma zalezlí, takže to my pak nemůžeme předávat nic z té životosprávy. (další smích) Ale ne, myslím, že je to něco, co přijde přirozeně, že to není něco, co člověk musí tlačit. Na tréninku je k tomu určitý prostor, ale tam to vede hlavně Diego (Ocampo) a už jeho přístup je hodně založen na tom, aby naučil určité hodnoty mladé hráče a detaily, na kterých si hodně zakládá, což je samozřejmě strašně důležité, když máte mladší hráče. A potom jsou určité situace, kdy se s nimi já snažím bavit, jakožto rozehrávač a prostě starší hráč a myslím, že stejně to dělá celá naše generace, a teď to bude první takový výjezd s touto skupinou, protože ta okna v sezoně jsou nesmírně rychlá a moc se toho nestihne. Je to tak spíš všechno v procesu.

Takže pociťujete ty rozdíly mezi tím, jak jste k reprezentačním srazům přistupovali vy, starší?
Jo, je to rozdílné. Nechci tady znít jako nějaký starý páprda a nadávat na mladší generaci, ale člověk to potom pocítí, že když už je tam rozdíl třeba deseti let, tak ten kontakt není tak jednoduchý. Ale kluci tím, jak jsou nadšení, jak tady chtějí být, tak se to bude ještě vyvíjet a možná se budeme během léta i postupně sbližovat.

Jaké jsou ambice před vaším pátým EuroBasketem?
Dostat se fyzicky na sto procent, odehrát to bez zranění, a pokud jde o výsledky, tak by tam měl být vždy nějaký cíl, což asi v našem případě je postup ze skupiny. Na to bychom se mohli zaměřit. Tohle reprezentační léto má ale možná ještě větší cíl v tom, aby se mladí hráči začlenili do svých rolí a začali hrát zápasy na reprezentační úrovni pod velkým tlakem. Zatím je to velká otázka, uvidíme, jak moc nám budou chybět ti podkošoví hráči, které bude velice těžké nahradit. Člověk pak musí hrát zkušeně, rychle dopředu a bojovně, ale bude to strašně náročné. Pro mě je teď ale těžké bez odehraného zápasu hodnotit nebo posuzovat to, jaké budou cíle. Ale určitě každý chce postoupit ze skupiny.

Jak nabité španělské áčko očekáváte v přípravném duelu během nadcházejícího výjezdu?
Řekl bych, že budou úplně všichni, které mají k dispozici. Ta jejich úspěšná generace už se taky hodně obměnila, i když těch mistrů Evropy je tam letos hodně. Očekávám velice kvalitní tým pod koučem Scariolem, který už je vede deset let. Ty zkušenosti, které třeba nemají tak obrovské, protože už taky mají hráče mladší generace, budou nahrazovat tím sehráním a taktickou vyspělostí. My určitě nebudeme favority, ale jsem zvědavý, jak budou vypadat oba jejich týmy, protože hrajeme i proti výběru U23. Po pravdě nevím, kdo v něm budet, protože pod 23 let mají i hodně hráčů v áčkovém národním týmu.

Vaše Barcelona se přes léto do určité míry obměňuje, když odešli například Parker či Anderson. Naopak přišli Clyburn, Gruzínec Šengelia, mladý argentinský rozehrávač Marcos z Girony. U vás bylo stoprocentně jisté hned po konci sezony, že budete pokračovat?
Jo, já mám kontrakt ještě na další rok, takže tam se prakticky nebylo o čem bavit. Samozřejmě řešil jsem s vedením - jako jeden z nejzkušenějších hráčů v týmu, kde to bude už moje šestá sezona -, jaké bude i složení celku, protože jestli jsme se z něčeho poučili po minulé sezoně, tak je to stavět tým, který bude pracovat jako celek. Bylo tam hodně nevyvážených nejen výsledků, ale i výkonů a předvedené hry a spoustakrát to byla spíš taková individuální hra, což si myslím, že v evropském basketu ovoce nepřináší. Myslím, že poskládání týmu je teď udělané dobře. Otázka je, jak to bude vypadat na hřišti, takže je vždycky záludné o tom povídat před začátkem sezony, ale už jen díky zkušenostem těch nových hráčů, co mají odehraného v Evropě, si myslím, že zapadnou do týmu rychle.

Kouč Joan Peňarroya zůstává u týmu. I ve španělských médiích se nicméně objevilo, že bylo docela překvapující, že ho generální manažer Juan Carlos Navarro podržel. Jak jste jeho situaci a působení u týmu vnímal vy?
Myslím, že Joan Peñarroya je velice kvalitní trenér. Upřímně řečeno, byla spousta věcí, které musel řešit, ať to byla zranění, výkyvy výkonů nebo určitá neschopnost pracovat jako tým v těch nejdůležitějších momentech a první rok u týmu toho nesl na svých bedrech dost. Potom se v rámci interních pravidel klubu nesměli podepisovat noví hráči, takže to pro něj bylo velice komplikované a na to, kolik těch věcí a problémů měl, tak nakonec jsme byli jeden bod od Final Four Euroligy. Jistě teď bude na něj o to větší tlak ve druhém roce, protože dostal šanci pokračovat. A s tím, jaký tlak je v Barceloně, neočekávám, že to pro něj bude jednoduché. Sám jsem ale rád, protože budu mít dva roky za sebou stejného trenéra po více než sedmi letech. Takže upřímně jsem ani nechtěl, aby byly velké změny, protože potom ten tým začíná od nuly.

Už minule jste naznačoval, že interní finanční restrikce během sezony moc neumožňovaly nahradit zraněné opory velkými novými posilami. Jak velký faktor to byl třeba při těsném nepostupu do Final Four Euroligy nebo pak v play-off španělské ACB?
Asi bych na to neházel ty zápasy v play-off. Samozřejmě určitá pravda je, že pak právě v play-off chybějí síly, když ten hráč musí odehrát všechny zápasy v určité rotaci, ale jinak myslím, že naopak čtvrtfinálová série Euroligy proti Monaku kromě prvních dvou zápasů na půdě soupeře byla z naší strany vydařená. Každý ten duel rozhodovalo hlavně fyzické nasazení a pátý zápas mohl dopadnout jakkoli. Jistě ale když se na to člověk podívá zpětně, tak nebylo nic jednoduchého nemoct podepisovat hráče, obzvlášť pro mě na pozici 1, i když třeba těch minut jsem nehrál o nic víc (než při plném složení), protože tam potom alternovali Brizuela s Punterem. Přece jen ale ta psychická pohoda pak trochu chyběla a to si na vás vybralo daň ke konci sezony.

Jak jste prožil tu zřejmě dost nesnadnou situaci po vyloučení v Zápase 1 v Monaku, kdy na vás celý druhý a potom i pátý duel bučela a pískala celá hala. A proběhla pak se soupeřem Strazelem, do kterého jste při svém driblinku ostřeji zajel, i nějaká osobní dohra mimo hřiště?
Řekl bych, že to trochu patří k play-off Euroligy. Ta soutěž je už od začátku nesmírně fyzická, každý zápas je extrémně důležitý a prostě někdy tam převládnou emoce. To play-off bylo hodně fyzicky vyhrocené a myslím, že soupeř v tom šel v prvních dvou zápasech až za hranu, takže tam pak byla asi i nějaká moje nešťastná reakce. Na druhou stranu jsem byl překvapený, že Monako má docela dobré fanoušky, které jsem k tomu výkonu i trochu vyhecoval. A ve druhém a pátém zápase i mě překvapilo, že to bučení vydrželi celých 40 minut. Pro mě jako hráče to ale není nějak extra nepříjemné, protože když hrajete v Bělehradě nebo Aténách, jste na to zvyklí a já si to spíš užíval. A pokud jde o Strazela, poslal jsem mu pak zprávu a on to to bral úplně v pohodě. Chápal, že to bylo play-off a patří to k tomu.