Pán pekel na píseckém zimáku i po boku hollywoodských hvězd
Když už se jednou rozhodnete poněkud předčasně opustit prkna NBL, měli byste si být jistí, že k tomu máte dost dobrý důvod.
Ještě nedávno napružený ligový letec tenhle krok udělal před třemi lety, ve svých osmadvaceti, a dosud nelituje, byť v mezičase učinil v klubu svého srdce jeden nesmělý, také ale nezdárný pokus o comeback mezi elitu.
Na sršní hnízdo ovšem tenhle rodák z Písku ani dál nedá dopustit a v letošním play-off se do něj vrátil velkolepým způsobem. Jako pán ohně, jisker a kouře, který nabíjel písecký zimák doslova pekelnou atmosférou, kterou by nyní rád šířil po celém Česku. Třeba i s podobnými efekty, jaké poslední měsíce spouští z elektrických kytar muzikantů ze známé kapely Rybičky 48.
Dámy a pánové, vítejte ve vysněném klučičím světě Dalibora Faita, který je poslední tři roky s mlžným oparem či umělými sněhovými vločkami k ruce i chlapíkům s osobní hvězdou na hollywoodském chodníku slávy. A zatraceně si toho váží.
Dalibore, asi nejeden fanoušek si vás při přelomových domácích zápasech Sršňů v play-off všiml za jedním z ředitelských pultů na píseckém zimáku. Co všechno jste tam měl na starosti?
Spadaly pode mě speciální efekty, tedy všechny ohně, kouře a pod ledkou umístěné spark coolery, které vyrábějí jiskry. Teď pracuju ve firmě Flash Barrandov Speciální efekty, která se podobnými věcmi zabývá.
Byla to vaše iniciativa, jak vylepšit píseckou basketbalovou premiéru na zimním stadionu?
Někdy v únoru jsem přišel s tím, že bych v rámci naší firmy chtěl rozvinout sportovní efekty a dostal jsem v klubu svolení vyzkoušet to i v písecké basketbalové hale. Na jeden zápas jsme tak nainstalovali ohně na konstrukce koše a na palubovce byly další ohně, kouře a jiskry. V té malé hale to ale bylo jen na představení hráčů a už toho bylo přece jen trochu moc. Pak jsme ještě dvakrát vyzkoušeli ohně na intro hráčů, a až když se začalo mluvit o zimáku, tak s Honzou Šturcem, který to měl v klubu celé na starosti, jsme se domluvili na dalších věcech. První tak bylo, že ohně budou na koších při výběhu hráčů na palubovku a další bylo už na mně. S kolegou jsme podél mantinelů přidali kouřové efekty, podél hlavní ledkové stěny další ohně a jako bonus i roj konfet. Hodně mi s tím pomáhal i Honza Šturc, který to taky celé schvaloval.
Ohně na konstrukcích koše vypadají ještě líp než jen na zemi?
Za mě to vypadá mnohem líp, vytváří to jiný efekt a udělá to jinou atmosféru celé hrací plochy. Vidí to lidi z celého hlediště, když třeba po každém koši domácích ty ohně vyšlehnou z té konstrukce.
Co jste se naučil ve vašem novém zaměstnání, se zjevně dost hodilo.
Je to tak, s Flashem děláme filmy i koncerty hudebních skupin a sem tam i některé sportovní akce. Byli jsme třeba u zahájení mistrovství světa v hokeji loni v Praze. Já bych se s tím ale chtěl dostat a nabídnout to i sportovním klubům, v basketu, fotbale, házené nebo florbalu, takže se to snažím rovzvíjet a bude se to zlepšovat. Tohle byl tedy první větší test, aby i písecký basket díky tomu měl určitou reklamu. Byla to ojedinělá příležitost udělat tohle všechno a připravit takovou trochu Ameriku. Velký podíl na tom měl i Honza Šebek, který dřív hrál dva roky za Jindřichův Hradec, a se svou firmou gen live production řídil celou tu zápasovou show. Díky tomu na ledkové projekci fungovala KissCam nebo akce „Exuj pivo!”.
Pokud by tedy nějaký klub projevil o podobné show zájem, jezdil byste to zaopatřovat vy osobně?
Ano. Už jsem trochu spolupracoval i s Děčínem během celého letošního play-off, kdy jsem dával na hřiště dva ohně. Snažil jsem se dostat i do Nymburka, ten ale oslovil jinou firmu. Do budoucna by to ale mohlo fungovat leckde.
Tam záleží na každém efektu a četnosti využití. Přesněji bych to nechtěl říkat, ale jde o nějaké desítky tisíc. My ale měli výhodu, že po dobu play-off to bylo stále na zimáku, kde jsme těch zařízení měli fakt hodně. Na ceně se dá dohodnout a já budu rád, když mi kdokoli kdykoli zavolá. Jsme schopní dělat velké věci.
Kolik jste toho musel na zimák natahat materiálově?
Vezl jsem tam dodávku se šesti stroji na oheň, propanbutanové lahve, zařízení na jiskry a kouře, což jsou čtyři velké kufry, k tomu spousta kabelů, kterých bylo stovky metrů. A vedle toho měli spoustu věcí kolegové z gen live.
Klub zpětně vyhodnotil celou show hodně kladně?
Nejen klub, ale především fanoušci. Troufnu si říct, že 70 procent návštěvníků při těch zápasech v Písku takovou atmosféru moc nezná a gen live dokázali předvést něco, co se rovnalo pomalu velkým play-off zápasům hokejové Sparty nebo takové malé NBA. Doprovodný program, soutěže a další zábava v timeoutech a přestávkách byla vymyšlena na jedničku. Fakt se to povedlo a lidi z toho byli nadšení. Vím i o takových, kteří basket moc neznají, a chtěli se přijet podívat jen na to, jak to všechno bude vypadat.
Jak fungovalo pivo na ex na velké projekci. Reagovali pijané rovněž kladně?
Gen live tam měli asi tři kameramany, kteří zabírali lidi s kelímky, a kdo ho měl zrovna nedopitý, tak ho musel naráz dopít. A překvapivě se to chytilo strašně dobře. Pivo se exovalo pořád a s KissCam to samé. Fanoušci opravdu spolupracovali. Když se podívám zpětně, co jsem v NBL sám zažil, tak taková zábavná show při zápasech mimo All-Star, kde je to specifické, nikde nebyla.
Když jste před třemi lety odcházel z Ústí, zamířil jste rovnou do své aktuální firmy?
Bylo to tak. Dostal jsem se sem díky dobrému kontaktu přes příbuzného Honzu Rejnuše a začal jsem u filmu, protože mě to vždycky zajímalo. Dělali jsme už velké věci a hrozně mě to baví. Děláme kouře, umělé deště, sníh, jakýkoli efekt. Stavíme na to i různé velké konstrukce, které se dokážou točit i převrhnout, převrháváme auta a je to skvělé - taková vysněná klučičí práce.
U jakých filmů nebo seriálů už jste byl?
U těch rozpracovaných o tom ještě nemůžu mluvit, ale už jsme dělali seriál Foundation pro Apple TV, což se chystalo dlouhé měsíce a k tomu jsem naskočil hned na začátku, kdy jsme jezdili i hodně do zahraničí, takže jsem asi tři měsíce strávil v Polsku. Tam jsem se naučil strašně moc věcí. Hrál v tom Jared Harris nebo Lee Pace. Teď jsme natáčeli v Německu film, který bude remakem jednoho známého akčňáku, a bude s jedním velmi známým hercem, který má i svou hvězdu na hollywoodském chodníku slávy a je to neskutečný profík. To byly čtyři neuvěřitelné měsíce, které jsem si strašně užil. Dělali jsme tam výbuchy vrtulníků a podobní akce a hrály tam i další americké hvězdy. Krátce jsem byl i u natáčení s dánskou hvězdou Madsem Mikkelsenem, který má za sebou třeba bondovku Casino Royale, a s ním jsem při natáčení i pár slov prohodil. Dá se říct, že většinou děláme zahraniční produkce. Ještě než jsem se sem dostal, tak Flash Barrandov pracovali na Gray Manovi pro Netflix, nebo na Vyproštění 2 s Chrisem Hemsworthem, na několika Mission Impossible, Van Helsingovi, Wanted a dalších velkofilmech.
Co míváte na starosti nejvíc vy?
Cokoli je potřeba. Když je potřeba kouř venku, běhám po place, aby to bylo dost začouzené. Máme chlapy, kteří dělají velké výbuchy s benzinem, nebo děláme umělý sníh z takových speciáních svíček, které se zapálí, a vytváří to vločky podle toho, jak rychle se točí rukou.
Už smíte dělat i menší výbuchy?
To dělají ti s pyrotechnickými zkouškami. Jsou to lidé, kteří pak mají na starosti i velké ohňostroje při světových soutěžích, jaká probíhá třeba v Brně. Mám nicméně v plánu si asi příští rok udělat ty zkoušky taky, protože jsem teď hodně i u hudebních koncertů, s kolegou Danem Černým, který k nám přišel jako bývalý muzikant. Rozjel to tu docela ve velkém, takže děláme třeba Rybičky 48, chystali jsme Bena Cristovaa v pražském Edenu nebo Chinaski. To mě moc baví, a protože je tam i pyrotechnika, chci se do toho víc zapojit, naučit se s pultem, který ovládá všechny efekty. Když je koncert, jsem z boku u stage a s muzikanty na pódiu úzce komunikujeme. Třeba Rybičky mají kytary, z kterých šlehají plameny, což taky zprocesoval Dan Černý, a o to se momentálně starám já.
Plameny z kytary tedy spouštíte vy, ne samotný kytarista?
Musí se to dobře připravit, aby to pak fungovalo, a je to velká zodpovědnost, když pracujete s ohni a pyrotechnikou. V momentě, kdy kytarista nastaví kytaru do prostoru, tak já na dálku ovládáním spustím plamen.
Jak moc při tom všem stíháte sportovat?
Vytížený jsem hodně, ale v basketu chci pořád pokračovat a tak hraju za pražský Radotín první ligu. Už jsem si tohle působení vybíral podle toho, abych nemusel daleko dojíždět. Uvidíme, jak to bude další sezonu. Přistály mi teď na stole i nějaké jiné nabídky, tak uvidíme.
Chcete naznačit, že byste chtěl ještě pokoušet NBL?
Nebudu říkat, že by mě to nelákalo. Lákalo, ale už jen v jednom týmu, a tím je Písek. Líbí se mi ten koncept práce s mladými českými hráči. Je ale těžké to skloubit s touhle prací, bohužel si myslím, že to moc nejde. Zkoušeli jsme to dva roky zpátky, úplně to nešlo a nakonec to vyústilo v utržený lýtkový sval. Bylo to tím, že jsem měl jediný trénink týdně, chodil jsem tak z nuly na sto, hlava chtěla, ale tělo to nezvládalo.
Když jste v létě 2022 končil v Ústí a oznámil odchod k filmu, zdálo se to být vaší konečnou v NBL. Co vás tedy zlomilo zkusit to pak ještě v Písku v jeho nováčkovské sezoně v lize?
Já jsem do Písku v sezoně 2022/23 šel nejdřív hrát první ligu, kterou bych ještě zvládl, a hlavně tam byla vidina postupu do NBL. Pro mě jako Písečáka to byla velká výzva pomoct dotáhnout klub až do ligy (průměr 14 bodů za 23 minut), a když se to povedlo, už jsem to bral jako splněný úkol s tím, že dál hrát nebudu. Trenér Honza Čech mě ale přemluvil, že na to mám, zkusili jsme to, ale na začátku první sezony Písku v NBL mi do toho po dvou zápasech přišla práce, nešlo to skloubit, vrátil jsem se na pár utkání kolem Vánoc, ale bohužel se to už dál nedalo (Fait v sezoně zasáhl do deseti utkání).
