Porazí hvězda TikToku Anička v Megamaxa Challenge fanoušky Děčína?

Basketbal byl deset let součástí jejího života, dnes ji však většina republiky zná jako úspěšnou influencerku se stovkami tisíc sledujících. Když nový partner nejvyšší soutěže, Loterie Maxa, hledal vhodnou ambasadorku pro spolupráci v rámci propagace Maxa NBL, volba padla právě na Annu Kloboučkovou.

A vlastně celkem logicky. Basketbal totiž sama hrála od 8 do 18 let za několik klubů v severních Čechách, odkud pochází, a stále má k němu velmi blízký vztah. Na Instagramu ji sleduje 192 tisíc lidí, na TikToku pak dokonce přes půl milionu (518 tisíc) a její videa na této sociální síti posbírala už 31 milionů lajků. Tvorbě obsahu na sociální sítě se začala věnovat během covidu, kdy, jak říká, člověk nikam nemohl, a tak jsem to zkusila. Za pouhý rok už měla přes sto tisíc sledujících a začaly přicházet první nabídky na spolupráce od firem.

I když sama přiznává, že je to už nějaká doba, kdy basketbal aktivně hrála, což se na její střelbě podepsalo, spojení s basketbalem ji velice těší, protože jako každý týmový sport podle ní pomáhá lidi připravit se na vše v životě. Vedle tvorby populárních videí je její další vášní interiérový design, který studuje a velmi si pochvaluje i aktuální praxi při studiu, kterou absolvuje v truhlárně.                      

Aničko, kdy došlo k vašemu seznámení s basketbalem?
K basketu jsem se dostala přes mladšího bráchu, když mi bylo osm. Pamatuju si, že když chodil do školky, tak tam byl plakát pro malé baskeťačky. Dříve jsem dělala hodně různých sportů – plavala jsem, jezdila na koních, bruslila. Nikdy to nebyl žádný „holčičí sport“ jako balet. A když se přišel basket, tak jsem si řekla, proč to nezkusit?

V jakém klubu jste začínala?
Nejprve jsem hrála za Teplice, to bylo ještě společně s kluky, tehdy byl tým dětí namíchaný z kluků i holek. Pak za holky až do nějakých 13 nebo 14 let. Chtěli mě v Mostu, kam jsem přestoupila a po dalším roce jsem šla hrát do Chomutova. Neměla jsem to ale v hlavě nastavené jen na basketbal. Strašně mě bavily zápasy, to jsem milovala a chybí mi to ještě teď. Ale, že bych byla zažraná do tréninků a těšila se na ně, to úplně ne. Zase pak na zápas jsem se ale těšila neskutečně a v něm jsem odevzdala naprosto vše.

Na jaké pozici jste hrála? A vzpomenete si na svůj nejlepší střelecký výkon?
Hrála jsem křídlo i rozehrávku a v Chomutově dokonce i na pivotu. Mám 178 centimetrů, takže jsem byla asi nejmenší pivotka, kterou měli, ale chvilku jsem si to zkusila. Měla jsem dobrou obranu a líbilo se jim, že jsem vysoké hráčky vytlačila z bedny. Nejvíc bodů jsem dala v Mostu, myslím, že to bylo 27.

Zkoušela jste řadu sportů. Jak se basket stal sportem číslo jedna a co vás na něm nejvíce baví?
Určitě to byl kolektiv a zápasy. Na basketu mě nejvíce oslovilo, že je to kolektivní sport. Myslím, že každý člověk by si měl v životě vyzkoušet a zažít kolektivní sport, protože vás připraví úplně na všechno v životě. Navíc sdílená radost je mnohem větší než individuální. Když se něco nepovede, tak je také odpovědnost společná. Jsem ráda, že mě rodiče většinou dávali na týmové sporty a můžu říct, že basket je fakt číslo jedna. Ráda jezdím i na lyžích a snowboardu a mám ráda i hokej, protože tatínek je bývalý hokejista. Fotbal mě nebaví, ale hokej ano.

Máte svůj oblíbený klub mezi týmy NBL či ŽBL? Případně hráče nebo hráčku, které více sledujete nebo jste s ní v minulosti hrála?
Když jsem hrála, tak jsem obě ligy moc nesledovala. Pokud se naskytla příležitost, tak jsme vždy, ještě když jsem byla malá, jezdili do Děčína, takže je to můj oblíbený klub. Hru samotnou jsem milovala, ale na basket jsem moc nekoukala ani v televizi.

Dnes vás čeká druhá Megamaxa Challenge v Děčíně. Jaké jste měla ohlasy na své první vystoupení v Nymburce?
Ohlasy byly super. Když se objevila první videa, tak od rodiny ze strany mamky, což jsou samí baskeťáci, jsem dostala pochvalu, že je to skvělá příležitost. V Nymburce bylo trochu starší publikum a dost diváků mě asi neznalo, ale jinak ohlasy na sociálních sítích i ve zprávách od lidí byly skvělé. Myslím, že to bylo moc fajn. Spolupráci s Maxou jsme začali řešit začátkem září. Absolutně jsem nechápala (úsměv), že bych mohla dělat tvář Maxy pro NBL a byla jsem z toho opravdu nadšená. Spolupráce je zatím na jednu sezonu a uvidíme, jestli se Maxe bude líbit a bude pokračovat i poté. Jsem opravdu moc ráda, že mě oslovili, protože basket jsem hrála a mám k němu vztah. V Děčíně je hezká hala a vždy, když jsem tam byla, tak bylo narváno.

Trénovala jste střelbu?
Mám v plánu jít trénovat, ale jsem z Liberce a napadl nám tady sníh, takže není možnost si zaházet venku. Ale potrénovat musím, ať někoho z fanoušků porazím. Je to těžké, dva roky jsem pořádně nedržela v ruce míč a střelba už tak trochu vyprchala. Jde to hodně rychle dolů. Byla jsem zvyklá, že mi střelba vždy šla a vše padalo, hlavně trojky. Jak člověk netrénuje, tak v těch rukách to najednou není a je to znát.

Podle jednoho průzkumu se mladí lidé odklánějí od týmových sportů ve prospěch individuálních. Vnímáte tento trend mezi svými vrstevníky?
Vede chození do fitka, že? Na sociálních sítích vidím, že mladí hodně sportují. A taky chodí hodně z nich běhat. Hodně populární jsou i bojové sporty, rodiče na ně dávají malé děti. Ale přijde mi, že kolektivní sporty opravdu člověka připraví na vše, úspěch, neúspěch, práci v rámci týmu a u mě stoprocentně vyhrávají.

Na Tiktoku vás sleduje přes půl milionu lidí. Jak jste se k této metě propracovala a jaké byly začátky kariéry na sociálních sítích?
Úplné začátky byly, ještě když jsem byla menší na síti Musical.ly, což byl vlastně předchůdce Tiktoku. Tam jsem natáčela spíše takové „kravinky“. Pak se nějakou dobu nic nedělo, ale přišel covid a všichni jsme byli najednou zavření doma na online výuce. Nesměli jsme nikam ven, tak jsem si řekla, že to zkusím a něco zase na TikTok dám. Vůbec jsem nečekala, že to bude mít takový nárůst a boom. Navíc mě to opravdu bavilo a ani jsem nevěděla, že z toho mohou být i peníze, to jsem zjistila až třeba po roce. Věnovala jsem se tomu pro zábavu, a protože mě to bavilo a baví i teď, dál to dělám. Obsah mám hodně různorodý, natáčím, co mě samotnou baví. Ano, živí mě to, ale když mě něco nebaví na 1000 procent, tak to dělat nebudu. Neoznačovala bych to za kariéru, ale spíše za koníček, který je zároveň mou prací.

Lidé si často řeknou, že jde jen o videa. Jak celý proces vypadá a kolik zabere času a přípravy?
Nemám ráda názor, že influenceři nic nedělají. Je to těžké, hodně lidí nás hází do jednoho pytle, protože někteří jen něco rychle natočí, vydají to a mají úspěch hlavně kvůli tomu, jak vypadají. Pak je další část lidí, která se snaží a bere si inspiraci od dalších tvůrců. Lidé si často myslí, že natočíme na mobil video a samo se sestříhá a za půl hodiny je hotovo a vyděláno. Opravdu to tak není. Když napíše klient kvůli práci, mám týden na natočení, absolvuju brief, kde bývá napsáno, jaká má být atmosféra, že má být teplé nebo studené světlo. Přípravy trvají klidně dvě hodiny, natáčení třeba 2 až 3 hodiny a střih další čtyři hodiny, takže to zabere větší půlku dne. A kolikrát vám to pak třeba třikrát vrátí k předělání nebo to chtějí natočit úplně nové. Upravování a dodělávky jsou běžné, že bych musela něco natáčet úplně celé znovu, se mi naštěstí nestalo, protože brief od klienta čtu velmi pozorně, ale vím, že se to influencerům stává.

Kde hledáte nápady na videa? Inspirujete se hlavně v zahraničí?
Podle toho, co na mě vyskočí, si řeknu, že bych to mohla udělat podle sebe a vymyslím to v mém žánru. Natáčím to, co vím, že bude bavit mě i sledující a bude to odrážet kousek mě. Nechci říct, že kopíruju, vymýšlím vlastní formáty, ale obsahu je už tolik, že je těžké vymyslet něco nového a všichni se inspirují mezi sebou.

Jak dlouho trvalo, než jste dostala první nabídku na spolupráci? A nechala jste se pak zastupovat agenturou, nebo jste si to řešila sama?
Já už po roce měla na TikToku přes sto tisíc sledujících a dostala jsem první nabídku. Poté se mi ozvala agentura We Love Fun, ale teď si už půl roku řeším vše sama. Načerpala jsem dost zkušeností, jsem starší a vím, co můžu čekat. Jsem vděčná za to, co mi předali, co mě naučili, jaké klienty mi dohodili, ale už je čas spoléhat sama na sebe.

Jakým směrem se chcete v tvorbě dál ubírat?
Vystudovala jsem průmyslovku, kde byla architektura a interiérový design a teď studuju na VOŠ interiérový design. Chtěla bych se mu věnovat v budoucnu a sociální sítě mi v tom pomáhají. Vydala jsem dvě videa a měly neskutečný úspěch, lidi to zajímá a v budoucnu chci mít studio na interiérový design se zaměřením na kuchyně. Videa na sítě nebudu natáčet do šedesáti. Budu to dělat do doby, kdy mě to bude ještě bavit. Kdyby se pak najednou stalo, že influenceři nebudou v módě, budu se moct spolehnout na něco jiného. A nebudu se bát, že nemám peníze, nic vystudovaného a budu ve 30 letech přemýšlet, co se sebou. Díky školní praxi částečně pracuju v truhlárně a navrhuju pro ně různé zakázky, hlavně do kuchyní. Jsem tam pár měsíců a jsem ráda, že se tam vše naučím.