Takové zápasy miluju! Zapomeneš, že to máš 0-7

Pro stále teprve osmnáctiletého playmakera Nové huti to musela být velká věc.

Odehrát takový zápas jako řemen, s několika vyloučenými, na konci i bez trenéra, s rekordy spoluhráče i nastřílenou stovkou jako ten nejlepší ve statistice plus minus. Mikuláš Čank končil ohromné více než dvouapůlhodinové drama s Pardubicemi s plus 19 body, když navíc za svých 27 minut vysoustružil 11 bodů, 7 doskoků, 3 asistence a 2 zisky a mocně tak přispěl k prvnímu vítězství Ostravy v sezoně po sedmi porážkách v řadě.

„Ten pocit byl ještě sladší tím, že Pardubice mají tento rok skvělý tým, což zatím i ukazují. A to, co se v tom zápase odehrálo, nám možná pomohlo v tom, že jsme se jako tým dokázali víc semknout. A ve čtvrté čtvrtině, kdy jsme to obrátili, nám to dodalo potřebnou energii a momentum, které už jsme si potom udrželi až do konce,” zářil ještě den po utkání Čank.

Milukáši, jak jste si takový zásadní a dramatický mač užil vy, ještě pár dní jako osmnáctiletý dorostenec, který byl ale nejlepší z týmu v plus minus? Nebo jste spíš měl nervy, když jste při biulanci 0-7 byli 16 bodů dole a hrozila osmá porážka v řadě?
Já si to určitě užil. Takové zápasy miluju. Pro tohle to hrajeme. Atmosféra byla skvělá, přišlo hodně fanoušků, za což jsme rádi. Na to, že byla středa, jich dorazilo opravdu spousta, takže já si to jen užíval a jsem opravdu rád, že jsme vyhráli.

Jde říct, že během takového zápasu člověk i zapomene na to, že to má nula sedm?
Určitě. Myslím, že my jsme na to úplně zapomněli a v tu chvíli, hlavně ve druhém poločase, jsme hráli s velkým sebevědomím a úplně nejvíc na konci, kdy jsme to obraceli. Tam mi vůbec neproběhlo hlavou, jak na tom jsme, ale jen ten přítomný zápas, ve kterém se nám navíc v tu chvíli dařilo.

S vaším top skórerem Keenonem Colem jste na tom byl nejlíp s plus 19 body ve hře. Stíhá hráč vůbec v té zápasové vřavě plně vnímat, že s ním skore jde nahoru? A doufá, že to dobře vidí i trenér?
Abych řekl upřímně, tak jsem nad tím vůbec nepřemýšlel a vůbec jsem o tom ani nevěděl, dokud jsem se nepodíval po zápase do statistik. Samozřejmě jsem rád, že jsem mužstvu takhle mohl pomoct, ale hlavní je, že jsme to dokázali zvládnout jako tým.

Poznamenal vás nějak ten o dvacet minut opožděný start zápasu, způsobený pozdějším příjezdem Pardubic?
Myslím, že vůbec. Dvacet minut je krátká doba, takže jsme měli možná jen víc času na to se mentálně připravit a rozstřílet se, ale nebyl v tom nějaký rozdíl.

Člověk by řekl, že hůř na tom bude spíš soupeř, který přijede takhle pozdě, ale opak byl pravdou. V čem jste tedy byli v zápase dlouho pozadu?
My celkově v téhle sezoně, když se podíváme na všechny naše zápasy, tak nám hodně nevychází začátky. Do většiny utkání jsme vstoupili špatně, se špatnou energií, zatímco soupeři na nás vletěli a dobře bránili. A to se podle mě stalo i s Pardubicemi, ale nebylo to až tak špatné jako ty předchozí zápasy, a proto jsme měli ve druhém poločase ještě možnost s tím něco udělat.

Dá se říct, že vás nastartovalo vyloučení trenéra Cholevy 13 minut před koncem, přestože k němu došlo po takové na první pohled prkotině, jakou je dožadování se přerušovaného driblinku soupeře?
Troufám si říct, že to byl ten důvod, proč jsme ten zápas potom otočili. Určitě nám to pomohlo, že jsme se semknuli jako tým a dodalo nám to tu potřebnou energii. Byla to nějaká změna v zápase a tu jsme dokázali zúročit.

Zaspekulujete si, jestli to kouč Choleva mohl udělat i cíleně, jako poslední záchrannou brzdu?
Nevím, jak náš trenér přemýšlí, ale jestli to udělal naschvál, tak to byl dobrý tah. Ovšem úplně si nemyslím, že to tak bylo. Já v tu chvíli moc nevěděl, co se tam přesně stalo. Jenom jsem viděl, že si náš trenér na něco stěžuje a že dostal zničehonic „parohy” (slangový výraz pro vyloučení).

Co jste ve finální fázi zápasu, kdy jste šli přes Pardubice, nejvíc zlepšili herně?
Základem určitě byla naše obrana a především doskok. My jsme potom Pardubice moc k ničemu nepustili. V posledních patnácti minutách jsme je nechávali hrát hodně jeden na jednoho a dobře jsme si dokázali pomoct, a pak neměly ani druhé šance po útočných doskocích, což pro nás bylo určitě stěžejní. Dokonce jsme celkově vyhráli na doskoku, což byl náš největší problém po celou sezonu. A to byl za mě klíč k úspěchu. V útoku se prostě hraje líp, když dobře bráníte, takže všechno se odvíjelo od obrany a doskoku.

V posledních dvou minutách došlo na vyloučení na každé straně po jedné strkačce pod vaším košem. Nakumulovala se tam nevraživost z celého zápasu, nebo se to vyhrotilo víc až tady?
Řekl bych, že to bylo až ke konci, jelikož Pardubice úplně nepředpokládaly, že by se mohly s námi v tomhle zápase dostat do nějaké vyrovnané koncovky a ještě prohrávat. A potom se nakumulovaly ty emoce a nezvládly to.

Vaším králem byl Keenon Cole, chlapík, který byl vyloučen hned ve svém prvním zápase v lize a teď vystřihnul hned tři ligové NBL této sezony. Byl při svých 36 bodech ve skórerské zóně a věříte, že bude schopný podobné výkony opakovat?
Samozřejmě bysme byli rádi, kdyby toho byl schopný, ale takhle skvělý výkon je těžké opakovat. On ale určitě má tu kvalitu, co se týče skóringu, aby nás bodově táhl, i když to pokaždé nebude 36 bodů. To, že mu to tam takhle napadalo, nám samozřejmě pomohlo a bodově nás vedl k vítězství. Takže doufejme, že si to co nejvíc udrží i do dalších zápasů.

Co pro vás do dalších utkání může tohle první vítězství, jejž jste navíc dosáhli s jen dvěma zahraničními hráči, navíc proti tak silnému soupeři, znamenat?
Pro všechny je to extrémní motivace pro to dál pracovat a věřit tomu, co děláme. Je těžké přijít po sedmi prohraných zápasech na trénink a dělat, že je všechno v pořádku a pořád tomu věřit, ale my jsme si dokázali touhle výhrou proti silnému soupeři, že stojí za to dál pracovat s naším týmem tak, jak je, a že jsme určitě schopni hrát téměř s každým v lize, protože Pardubice za mě patří k těm nejlepším týmům.

Kdo v týmu po všech těch porážkách nejvíc udržoval bojovou morálku?
Myslím, že nejvíc v tomhle byl znát asi Luky Palyza. Je to zkušený hráč, který tomu na každém tréninku ve svých skoro třiceti šesti letech dává všechno. A my ho nějak přirozeně v tomhle následujeme. Samozřejmě i hodně mluví. Je v pozici lídra našeho týmu, takže jde příkladem, ale zároveň si dokáže vzít slovo a promluvit.

Mohli jste si dovolit po tomto úlevném prvním vítězství i nějakou menší oslavu?
Tak nebudu lhát, a i když to nebyli úplně všichni, tak část týmu se vydala to trošku oslavit. Samozřejmě přiměřeně (úsměv), je to jenom jedno vítězství, na druhou stranu se nám všem hodně ulevilo, takže jsme si zasloužili trošku to oslavit.

K oslavě vítězství u vás patří i pokřik v šatně, který vede masér, a který je opravdu hodně specifický, protože v něm nezazní snad ani jedno reálné české slovo. Jak tohle vzniklo?
Upřímně vůbec nevím, jak to vzniklo. V týmu to bylo už, když jsem přišel, ale myslím, že to s sebou přinesl právě náš masér a děláme to po každém vítězství. Samozřejmě tuhle sezonu to bylo bohužel teprve poprvé. Vždycky to zní úplně stejně. Masér něco zařve a my po něm opakujeme. Opravdu tam není žádné české slovo, je to taková změť výkřiků, ale už si to všichni pamatujeme, takže to zvládáme opakovat. A co se týče Američanů, tak jim to ze začátku vždycky přijde takové úsměvné, ale později si zvyknou a normálně to křičí s námi.