Z Písku nechci odejít, dokud nezískáme medaili

Může si už připadat jako skutečný smolař, když za poslední tři sezony od příchodu do Písku zažil už třetí větší zranění. A poslední dvě stihla jeho levé koleno, kvůli kterému teď bude stát dlouhé měsíce, takže o termínu svého návratu nechce ani spekulovat. 

Zároveň jej ale ani stínem neslyšíte naříkat a stěžovat si na nepřízeň osudu. Naopak už vyhlíží to lepší budoucí, i když je to teď poněkud obestřeno mlhou. V aktuální sezoně, jež byla nade vší pochybnost jeho dosud životní, zažil totiž i tolik dobrého, že se z toho přes všechen smutek musí i velmi radovat.

Jeho snažení korunovala cena pro Hráče s největším zlepšením a členství v nejlepší pětce Maxa NBL, kde se stal nejlepším českým skórerem a třetím absolutně. Meziročně se zlepšil opravdu hodně, když šel z 12,2 bodu na 18,2, v užitečnosti z 13,4 na 18,8, v úspěšnosti trojek z 31,7 na 37,7 procenta a v trestných hodech ze 74,3 na 82,7 procenta. Písecký tahoun Kevin Týml tak má být na co hrdý.

Kevine, je to největší ocenění této sezony, když zvolený MVP Joe Bryant řekne, že by na Nejužitečnějšího hráče vybral právě vás?
Dozvěděl jsem se, že to řekl, od kluků z týmu. A je to od něj hezké. Určitě to je největší ocenění, za které jsem hodně rád.

Zejména po tom, co po zranění dalších opor, hlavně pak Martina Svobody, na vás v týmu spadlo větší břemeno zodpovědnosti, nekoukal jste po očku i po téhle ceně, nebo i pro vás byl Bryant jasným favoritem?
Takhle jsem nad tím vůbec nepřemýšlel a ani si nic neříkal, že bych mohl být třeba v TOP 5.

A cena pro Největší zlepšení vás potěšila hodně, nebo byste byl skoro zklamaný, kdyby vás po takové sezoně minula?
(usměje se) Ne, to by určitě zklamání nebylo, protože třeba Adam Kejval z Brna se taky hodně zlepšil a třeba nevím, jak byl zvažován Martin Roub z Hradce, ale jak se blížil konec nadstavby a bavili jsme se s kluky, kdo by co mohl vyhrát, tak jsem si říkal, že jsem měl dobrou sezonu na to získat tuhle cenu, a když se to pak stalo, byl jsem rád.

Jste nejlepší český střelec, třetí celkově, osmý nejužitečnější hráč z těch, co v lize stále působí, a za zhruba dva a půl roku od příchodu do Písku jste se z náhradníka v Nové huti dostal i přes dvě nepříjemná zranění až na tuto metu. Napadlo by vás něco takového v prosinci 2023, nebo věřil byste v něco bližšího těmto milníkům?
V něco bližšího určitě ano. Říkal jsem si, že bych mohl být stabilní a zajímavý hráč v téhle soutěži, ale nečekal bych, že zrovna tuhle sezonu předvedu něco takového.

Co vedle toho, že jste musel navýšit svou zodpovědnost po zranění několika vašich opor, vedlo k tomu, že jste se vyšvihl až tak vysoko?
Asi to, že jsem musel změnit myšlení, víc se soustředit na to, co na hřišti dělám, jak zakončuju, jak bráním, a od toho všeho se odvíjely výkony, jaké jsem podával. A potom to byla důvěra trenéra.

Šlo by víc rozklíčovat tu změnu myšlení?
Nevím přesně, jak to popsat. Když nejste stabilní rotační hráč, tak nad tou hrou moc nepřemýšlíte. To si říkáte - jo, zahrál jsme dobrý zápas, myslíte si, že příště zahrajete stejně, ale nezahrajete. A já jsem to nějak přehodil a snažím se být konstatntní ve všem, co dělám. V osobním životě i v basketu jet pořád jednu rovinu a tuhle sezonu mi to strašně vycházelo, v životě i v basketu.

Byl obecně přístup trenéra Čecha v čemkoli jiný, než jste dosud pod koši zažil? A jakou celkově sehrál roli ve vašem vzestupu?
Určitě obrovskou. Dal mi do basketu nejvíc, co jsem mohl dostat. Dal mi podporu, dovednosti a asi nejvíc důvěru. Jinak herně změnil jen to, že jsem teď agresivnější na koš.  

Pokud platí rčení, že nebe je limit, kde je teď vaše nebe?
(usměje se) Momentálně se soustředím na to, aby do operace moje stehenní svaly byly stabilní a dostal jsem se potom rychle do formy. A po basketbalové stránce nechci z Písku odejít, dokud nebudeme mít medaili. A pak se uvidí...

A individuálně? Už vám toho moc nezbývá. Jste Největší zlepšení, člen nejlepší pětky ligy, nejlepší český střelec, už i člen reprezentace...
No, ještě to MVP, ale to bude ještě dlouhá cesta (směje se). Samozřejmě je to vždycky podmíněné určitými věcmi. Určitě tedy nebudu chtít podenit tuhle rekonvalescenci a budu se chtít vrátit možná ještě lepší. Uvidíme, co s tímhle pak svedu.

A po první nominaci do národního týmu budete po návratu zkoušet cílit znovu i na tuhle metu?
Bylo by to krásné. Nevím ale, v jaké formě a kondici se vrátím. Určitě bych to chtěl, ale teď bych o budoucnosti nerad mluvil. Je to zranění, z kterého mám respekt, ale budu dělat vše pro to, abych se do reprezentace dostal.

Je jasné, že při třetím větším zranění během tří sezon bude zdraví alfou a omegou všeho?
To jistě bude. Budu se ještě víc muset zaměřit na svoje tělo. Nikdy jsem nebyl člověk, co by moc chodil do posilovmy, ale teď před tou operací, jak mám čas, se snažím tomu věnovat, abych udržel to stehno silné. Docela mě to chytlo, takže bych se na to chtěl zaměřit. A do budoucna se víc věnovat celkové regeneraci těla po tréninku a po zápasech, abych už neměl nějaké větší zranění.

Poslední roky to vypadá, že jste na zranění smolař, bylo to tak i v mládeži nebo v žácích?
Ne, ne. Jen jednou jsem měl problém se zády, jinak jen nějaké lehčí výrony kotníku.

Poslední zranění máte na stejném kolenu jako loni v play-off. Tušíte, jestli to může mít souvislost?
To by byla spekulace, přesněji nic nemůžu říct. Jediné, co říct naopak můžu, je, že se jsem se před tím zápasem s Ústím, kdy se to stalo, cítil fakt dobře. Nevím tak, jestli šlo o náhodu, nebo moje tělo potřebovalo po loňsku větší regeneraci nebo pauzu.

Kdo vám byl poslední dny a týdny od zranění v týmu i mimo něj největší oporou?
Mimo tým asi rodina, moje přítelkyně a babička. A určitě kamarádi, z basketbalu i mimo.

Je babička vaší velkou fanynkou?
(směje se) Moje babička je moje největší fanynka.

Takže jí teď mrzí, že jste tak daleko od Havířova, kde žije?
My jsme spolu delší dobu bydleli a už jsme, myslím, nějakou takovou pauzu potřebovali. (úsměv) Chvilku jsme si na to tedy zvykali, ale už je to dobré. Chybí mi, o tom žádná, takže když je čas, tak za ní zajedu. Určitě jí ze začátku mrzelo, že jsem tak daleko, ale pro mě to byla nejlepší volba, jakou jsem mohl udělat.  

Měl jste podporu i od píseckých fanoušků, kteří s týmem dost žijí?
Přišlo mi strašně moc povzbuzujících zpráv, abych byl hlavně pozitivní, že tu pro mě každý je. A kdybych potřeboval s něčím pomoct, tak se na některé můžu obrátit. Všichni byli milí a jsem rád, že jsou tu takoví fanoušci a že to tu takhle funguje.

Když se vrátíme k vašemu zlepšení i ze statistického pohledu, kterých čísel si nejvíc vážíte?
Asi zlepšení v šestkách a trojkách. I když jsem jich mohl dát i víc, tak za šestky jsem rád, protože si dávám záležet, aby každá vypadala stejně.

Šestek jste v dlouhodobé části házel čtvrtý největší počet v lize (191). Jste do sběru faulů hodně tlačený?
Když soupeř dostane technickou, tak mě na šestku trenér posílá jako jednoho ze tří exekutorů s Péťou Šlechtou a Honzou Karlovským, ale jinak já měl nájezd jako prioritu vždycky a žádné tlačení do toho tam ani není. První půlku sezony jsem využíval získaných faulů na trojce, kde jsem vždycky čekal kontakt a spadnul, ale ve druhé polovině už se to moc nepískalo, tak jsem to přestal dělat (směje se). A že těch šestek bylo celkem dost, bylo dané i tím, že jsem poznával, kdo mě kdy brání, a kdy na mě obránce udělá spíš faul, a kdy naopak ne. Třeba když mě bránil někdo mladý, dokázal jsem to využít a jít si pro ten faul.   

Už jste letos byl na skoro 19 bodech na zápas. Můžete tedy říct, jaká fuška to je dostat se na takový průměr?
Záleží tam na spoustě faktorů - jestli máte důvěru trenéra, jestli vás postaví, a budou se hrát akce pro vás, jak vy se nastavíte na to, jestli chcete být skórer, nebo ne, a pak už záleží, jestli budete proměňovat.

Chtěl jste být skórer vždycky?
Měl jsem to vždycky rád a třeba ještě v Novém Jičíně jsem jím byl.