1-3? Žádná katastrofa. Teď spoustu kofeinu a přežít pískání v uších

Prvnímu pivotovi mistra by se dnes večer v televizním derby (18:25 na ČT sport), které bude už v pořadí šesté v rámci třaskavé čtvrtfinálové série, hodily kvalitní špunty do uší. I na Šimona Puršla totiž v ostravském Tatranu čeká bengál této sezony.

To hlavní má ale v rukou on a jeho druzi z opavského týmu, který bude za stavu 2-3 odvracet už druhý mečbol Nové huti. Soudě dle slov reprezentačního centra ovšem Opavané nepropadají ani trochu panice a jejich víra v obrat série je velice pevná. Bude-li to podloženo i činy, to se uvidí už dnes po dvacáté hodině, kdy se bude další velká bitva chýlit ke svému rozuzlení.

Šimone, co se to s vaším týmem dělo do stavu 1-3?
Řekl bych, že už to bylo dlouhodobějšího rázu. Už ke konci nadstavby jsme nezažívali ideální výkony. Ani na začátku play-off jsme nebyli v takové pohodě, abysme hráli náš nejlepší basket. Zároveň si myslím, že Ostrava nám úplně nesedla v tom, že proti nám v sérii předvádí výborné výkony, hlavně v obraně. Tam si dokážou pohlídat jak naše nájezdy, tak potom i výhozy ven, a nenechávají nám tolik otevřených trojek. Jediné, v čem je přehráváme, je útočný doskok. Celkově jejich obrana na nás v sérii docela platila.

Co znělo za stavu 1-3 vaší kabinou?
Člověk si dokáže představit, že naladění nebylo nejlepší, hlavně po tom utkání prohraném v prodloužení to bylo smutnější a bylo tam naštvání. Jsme ale hodně zkušený tým a určitě jsme nic nevzdávali. Řekli jsme si, že jsme si to trochu ztížili a musíme prostě vyhrát tři zápasy za sebou. V tom prvním jsme to urvali, určitě nám pomohla hala plná fanoušků a hlavně díky těm zkušenostem ta situace není pro nás žádná katastrofa.

Jak se mistrovskému týmu vyrovnávalo s tím, že třikrát za sebou prohrál s devátým po nadstavbě? Bylo tam hodně tázavých pohledů, jak se to mohlo stát?
Žádné jak se to mohlo stát, tam nebylo, všichni jsme si to prožili. Když se nám ve druhém zápase moc nedařilo, táhlo se to pak dál. Snažili jsme to přervat na sílu, je vidět, že opravdu chceme vyhrát, ale chyběla ta lehkost a uvolněnost, se kterou se hraje nejlíp. Nebylo tam moc sebevědomí. Musíme teď být uvolněnější a sebevědomější. Doufám, že ten pátý zápas nám v tom pomohl. V play-off i v celé sérii je to hodně o rozpoložení týmu, jak se cítí, na jaké je vlně. Může přijít série porážek s Ostravou a pak zase šňůra našich výher. O tom play-off je.

Použijeme-li analogii z letošního hokejového play-off, kde Třinec jako první v historii dokázal ve čtvrtfinále neuvěřitelný kousek, tedy vyhrát sérii po obratu z 0-3, vaše situace s 1-3 se ještě nezdá tak hrozná, když jste navíc favority. Nebo už je to skoro stejné?
Nic není tak hrozné, hraje se do posledního zápasu. To, že si Ostrava vzala tři zápasy, neznamená, že my nemůžeme vyhrát všechny zbývající. Jde se zápas po zápasu.

Z těch tří porážek byla ta poslední, z vedení o 11 čtyři minuty do konce čtvrté čtvrtiny, tou, kterou vám trenér vyčítal nejvíc?
Určitě. Hlavní ponaučení bylo, že sérii rozhodují individuální chyby a kdo jich udělá míň. My při tom vedení udělali pár chyb, ať dovolený útočný doskok, nebo nějakou ztrátu, a tohle když se nakumuluje, dá se odevzdat i takové vedení v závěru. Každý se tak musí soustředit na to, aby v celé sérii udělal co nejmíň chyb.

Vy jste víceméně jediný, kdo mužstvo svými výkony drží každý zápas, jako byste se nesvezl s tím poklesem formy většiny týmu. Je to jen náhoda?
Já do play-off nastupoval ještě trochu rozlámaný po zraněních a hned v prvním zápase jsem se zase trochu zranil, takže jsem se necítil moc dobře a ten začátek nebyl ideální ani ode mě. Nedokážu mluvit za ostatní, ale pokud to mám říct za sebe, tak ve mně je ta víra, chci opravdu přes Ostravu přejít do semifinále, takže se snažím před zápasy co nejlíp nastavit. A pak je potřeba hodně kofeinu, hodně nakopávačů a jít do toho naplno.

Kofeinu v podobě kafe i dalších nápojů?
Jak v podobě kafe, tak těch nakopávačů. (směje se)

V pátém zápase bylo skore ještě po 25 minutách prakticky nerozhodné, utrhli jste pak rozhodnou šňůru 13-0 především nepolevujícím tlakem v obraně?
Myslím, že ano. A taky máme širší lavičku, takže když se třeba v tomhle zápase některým hráčům Ostravy nedařilo, nemá tam tolik lidí, kteří by je mohli zastoupit, a zároveň ta série je dlouhá, ty minuty se postupně v sérii kumulují a určitá únava pak hraje roli. Ten kádr i širší lavička kvalitních hráčů nám určitě pomáhá.

Před pátým zápasem byl nejistý stav vašeho kapitána a lídra týmu Šiřiny. Pokud bylo na vině svalové zranění z předchozího utkání, jak složitě se tím zápasem jako dvouciferný skórer naskakující z lavičky prokousal?
Nevím přesně, jak se cítil, a jak moc měl ten sval pohmožděný. Den před zápasem moc netrénoval, to úplně nešlo, byl přesto odhodlaný to rozhýbat a zkusit hrát. My ale díky té široké lavičce věděli, že i když bude hrát o něco míň, tak vedení týmu víc převezme „Kuřka” (druhý rozehrávač Kouřil), který to zvládl skvěle. Není tak pro nás takovou tragédií, když „Šířa” (Šiřina) neodehraje tolik minut.  

Bude šestý zápas v něčem jiný, tedy kromě změny dějiště utkání? A je pro vás prostředí haly Tatran hodně nepříjemné?
Mně se prostředí ostravské haly líbí, rozhodně to je tou atmosférou o dost lepší než v základní části. Je tedy pravda, že tam není slyšet na metr vůbec nic, což je takové pro i proti, ale každopádně od toho zápasu očekávám totéž, co se dělo dosud. Fyzickou play-off hru a my si budeme chtít přenést to pozitivní z posledního zápasu a hrát se stejnou intenzitou a sebevědomím jako hlavně ve druhém poločase doma.   

Chcete říct, že na Tatranu je slyšet hůř než u vás?
Určitě, vzhledem k menšímu prostoru a tomu, že oba tábory fanoušků se snaží vzájemně přehlušit, tak mně po těch dvou zápasech v Ostravě pískalo v uších ještě druhý den (usmívá se). Já mám jedno ucho špatné, tak je to možná i můj problém, v každém případě to bylo hodně bouřlivé.