11 let poté a Jordan v béčku Barcy

„Hej, Luboš!” zahalekal na celou chodbu, když opouštěl pardubickou hokejovou arénu, jež pro jeho kariéru před 11 lety tolik znamenala. Vzápětí ve dveřích dostihl asistenta lvů Luboše Bartoně a s viditelným potěšením - i přes jen desítky minut starou porážku s českým týmem - vychrlil: „Konečně jsem našel toho správného chlapa!”

Na celé té scéně přitom něco nehrálo. Jak mohl hvězdný chorvatský talent ročníku 1995 Mario Hezonja budit dojem, že je Bartoňův starý známý? Byť oba působili v Barceloně, časově se jejich angažmá míjela. Luboš Bartoň jako tehdy hvězdný kontinentální forward zařezával v katalánském velkoklubu v letech 2010 až 2012, poté jako hráč rezervy ještě v ročníku 2015/16, načež v klubu začal své trenérské působení, u B-týmu a v kadetech. A Hezonja v Barce hrával od léta 2012 do léta 2015, kdy byl jako číslo 5 draftován Orlandem do NBA.

Občas se ale něco skrývá i pod povrchem oficiálního dění. „Já jsem na začátku sezony 2012/13 neměl nikde podepsanou smlouvu, a protože jsme tehdy bydleli v Barceloně, domluvil jsem si tréninky s béčkem Barcy a tam byl jako nový hráč Mario Hezonja, tehdy ještě coby 17letý junior. A pak jsme tam skoro dva měsíce fungovali spolu,” vrátí se v kariéře zpět 42letý asistent národního týmu (na spodním snímku vpravo s Dinem Repešou).

Za oněch několik týdnů zažil s o patnáct let mladším spoluhráčem ledacos. „Hezonja každý trénink udělal nějakou věc, kterou nikdo z přítomných do té doby a asi ani od té doby neviděl. Byl to velmi speciální hráč, dokázal dávat těžké střely, smečoval, uměl hrát fyzicky a mezi těmi béčkaři vypadal jako Michael Jordan,” usmívá se Bartoň.

Ono léto to bylo jen rok od prvního velkého sukcesu Hezonjovy mladé kariéry, když ve finále mistrovství Evropy kadetů 2011 - před pěti tisíci fanoušků v pardubické aréně - dovedl jako MVP turnaje Chorvaty až k titulu.

„Jasně, moc dobře si tuhle halu pamatuju. Nejdřív jsme hráli skupinu v Hradci Králové a play-off bylo tady v aréně, kde jsme ve finále zdolali domácí Čechy. Byla to moje první trofej a medaile s národním týmem, takže to pro mě bylo speciální,” neskrývá čerstvá posila Realu Madrid (na vrchním snímku vlevo s Martinem Peterkou).

„Tehdy jsme s těmihle ročníky vyhrávali, co se dalo, a dominovali jsme. Měli jsme vyhrát i  mistrovství světa do 17 let, ale tam to zhatil nešťastný zápas s Austrálií. Tehdy to bylo pro chorvatský basket skvělé období, dali jsme o sobě vědět a byli jsme mládežnickou velmocí. Teď už ale přišel čas dát na mapu i tým dospělých,” dodává Hezonja, který byl v neděli jediným zástupcem zlatého týmu kadetů v aktuálním výběru mužů, který v Pardubicích padl s českými lvy.

Přesto byl v tomhle přípravném zápase ještě jeden chlapík, který zažil ono 11 let staré finále. Martin Peterka byl tenkrát top star mladých lvíčat, spolu s Radovanem Kouřilem, s nímž Hezonju doprovodil v All-Star pětici turnaje. Celku kouče Petra Tremla tehdy ještě kvůli nemoci chyběl supertalent ročníku 1995 Adam Pecháček, jenž podle odhadu legendárního kouče Miroslava Pospíšila měl v raném věku potenciál i na NBA.

Luboš Bartoň nechce posuzovat, zda v kadetech naprosto dominující Hezonja vytěžil ze svého obřího talentu maximum, k tématu přesto poznamenal:

„Většinou to bývá tak, že ti megatalentovaní kluci z toho jen těžko vytěží vše, což je obecně velmi těžké pro kohokoli. Z těchto hráčů podle mě ze svého talentu vytěžil nejvíc „Mičego” (Martin Peterka). Přitom ho neměl tolik jako třeba Adam Pecháček nebo i Radek Kouřil.”



Pokud jde o to, jak chorvatský zlatý chlapec byl otevřený radám starších, je Bartoň spíše zdrženlivý. „Myslím, že jak na co, a jak od koho. Spíš to byl hráč, který si z ničeho nic nedělal a šel si za svým. Během tréninků bylo znát, že je prostě megatalentovaný a i v tom mladém věku chtěl dominovat,” shrnul kouč, který letos po dvou letech dal sbohem asistentské pozici v Basketu Brno, aby se stal pravou rukou 75letého trenérského mága Aita Renesese u nováčka španělské ACB ze Girony.

Hezonjovu kariéru přirozeně sledoval i po dvou měsících společných tréninků.. „On pak hrál se „Satym” (Satoranským) jeden rok v áčku Barcelony, kouč Xavi Pascual s ním ale měl neustále nějaké střety a při tom nesporně ohromném talentu, kdy byl v roce 2015 draftovaný jako pětka do NBA, myslím, že v Barce jeho místo nebylo.”

Pět let v nejlepší lize ale neproběhlo podle představ dvoumetrového chorvatského křídla, jež mělo v dresu Orlanda nejlepší svůj třetí rok s téměř 10 body za 22 minut. Ještě sezonu nato Hezonja dával 9 bodů za 21 minut za New York a loučil se 53 zápasy za Portland v sezoně 2019/20. Po trejdu do Memphisu si v únoru 2021 sbalil svých pět švestek a vydal se zpátky do Evropy.

„Nemůžu vám říct všechno, ale těch důvodů k návratu bylo hodně. Upřímně, chtěl jsem to udělat už dřív, protože věci, které se děly, neměly už co dělat s mými výkony na hřišti. Já to chtěl změnit, ale nějak jsem tam nakonec uvízl na víc než pět let. Čekal jsem potom na správnou příležitost, a když přišla nabídka z Panathinaikosu, ani jsem o tom nepřemýšlel, protože to byl vždy můj oblíbený klub,” přiznává nenaplněnost svého bytí v NBA.

„Kdyby byl mnohem lepší střelec jako krajan Bojan Bogdanovič, dostal by v NBA víc prostoru, on je ale „streaky shooter” (střelec, který potřebuje nakopnout, aby se chytil a pak pálí ve velkých salvách), a pokud nemá v NBA 35 procent za tři, má to velice těžké. Plus byl draftovaný vysoko a do týmu, který nebyl příliš funkční, což ho limitovalo. Stejnou otázku řešil v NBA i „Saty”, který musel hrát trochu něco jiného, než je mu vlastní,” srovnává Bartoň.

Euronávrat zatím Hezonjovi vychází na výbornou. Po ligovém titulu s Panathinaikosem se stal MVP VTB ligy s Kazaní, byť sezonu mu jistě poněkud pokazilo vyloučení ruských klubů z Euroligy, kde byl dokonce osmým střelcem. Cílí teď i na pozici MVP evropské elitní soutěže?

„Doufám, že mířím až na vrchol. Pro mě po NBA nastal kariérní reset, potřeboval jsem úplně změnit prostředí a rozhodnutí odejít bylo důležité,” pochvaluje si 27letý forward.

„Hezonjův návrat do Evropy dopadl dobře, v Panathinaikosu i v Kazani byl velmi užitečný. Teď v Realu jsem na něj zvědavý, protože to bude zase o stupínek výš. MVP Euroligy se může stát jen tehdy, pokud zopakuje, nebo ještě zlepší výkony z minulé sezony, a zároveň Real bude jedním z top týmů. To se může stát, ale musí si sednout s ostatními hráči. Uvidí se, jakou bude mít roli, nebo jestli si ji teprve bude muset vybojovat. Talent na to ale rozhodně má,” vyřkl svůj soud i Bartoň.

Jako euroligový vítěz v dresu Barcelony může lépe posoudit, zda po sedmi letech od odchodu z velkoklubu čeká po příchodu k rivalům do Madridu na Hezonju ještě nějaká zášť ze strany skalních fans Barcy. „Hráčů, kteří nastupovali za oba týmy nebo i přestoupili od jednoho rivala ke druhému, je docela dost. Jistě je to pikantní a taky záleží na daném hráči, jak je v jednom nebo druhém týmu vnímán. U Hezonji je specifické, že po Barce byl v NBA, v Řecku a v Rusku. To už je slušná pouť, podobná té, jakou urazil Nikola Mirotič, který z Realu šel do NBA a pak posílil Barcelonu. Nevím, jaká bude reakce v táboře Barcy, ale při derby tam trochu „hate” (nevraživotst) bude,” usměje se Bartoň.

Nový asistent Girony si zároveň nemyslí, že při nejbližším duelu s Realem se jeho tým bude takticky speciálně chystat právě na chorvatského křídelníka. „Jeho přednosti jsou známé, takže stejně jako v Pardubicích proti Chorvatům bude potřeba, aby neměl rytmické střely, nechodil si jednoduše pro fauly nebo nesebral míč a nešel z protiútoku sám na koš, což se taky jednou stalo proti nám. Tohle ho totiž nakopne a je pak schopný dát za chvíli osm deset bodů.”

Mario Hezonja v neděli nezažil vydařený návrat do kdysi oblíbené pardubické haly. Z porážky o 12 bodů se lvy ale nebyl nijak frustrovaný. „Pořád je to jen příprava a nám stále něco chybí do soutěžní formy. Měli jsme super první půli s řadou dobrých věcí, ale ve druhé jsme odpadli, což by se nemělo stávat. Selhali jsme tam mentálně, možná i trochu fyzicky, přece jen řada hráčů z týmu není zvyklá hrát dva dny po sobě na této evropské úrovni. Hlavní ale bylo mentální selhání, nevěděli jsme, co hrát, změnili jsme i pozice některých hráčů, aby trenér viděl, jak tam mohou fungovat, ale to je dobře, abychom poznali svůj potenciál. Ten zápas nám hodně dal.”



Novým asistentem Chorvatů je od června kouč pardubické Beksy Dino Repeša, který se Hezonjovi individuálně věnoval během červencového volna. A nová posila Realu si jej nemohla vynachválit.

„Je to super trenér. Velmi brzy podle mě bude koučem top euroligového týmu a později se může stát i trenérem nároďáku, což je, myslím, jeden z jeho cílů. Má skvělého mentora ve svém otci Jasminovi (vedl řadu reprezentací i špičkových evropských týmů), od nějž si vzal samé dobré věci, stejně jako od dalších koučů. Osobně na něm nejvíc oceňuju cestu, kterou se vydal - opustil Chorvatsko, šel do menších lig a klubů, čímž se ale nechci nikoho dotknout. Má za sebou angažmá v Praze, teď je v Pardubicích a já opravdu respektuju to, jak šplhá nahoru. Dnes je v české lize a zítra to může být Euroliga,” věští Hezonja.

S reprezentací už dosáhl i na páté místo na olympiádě 2016, ale od té doby Chorvaté na větší vystoupení ze stínu čekají. Mohou se znovu dočkat na blížícím se EuroBasketu?

„Pro nás je hlavním cílem změnit obrázek našeho basketu. To se pojí s nějakým tlakem, já ho ale necítím. Prostě už přišel čas napravit poslední neúspěchy a stát se opět tak silnými, jako jsme byli dřív. Nechci si dávat konkrétní cíle, ale přeju si, abychom hráli na šampionátu co nejlepší basket,” nepřehání to s ambicemi Mario Hezonja.

Autor: CZ BASKETBALL
Reklama
Radiožurnál Sport