1242? V chlapech to je úplně nevídané!

SOVÍ ECHO ČTVRTFINÁLE 2 V Jiříkově vidění se ve středu večer ocitl celý tým USK, když nastoupil k největšímu zápasu sezony, jímž první domácí čtvrtfinále bezpochyby bylo. Při pohledu do hlediště musely být Sovy zcela ohromeny tím, že nespatřily prakticky žádnou volnou sedačku. I díky táboru děčínského soupeře se totiž na tribunu napěchovalo 1242 fanoušků, což je rekord nejen této soví sezony. A právě o zážitku z natřískané Folimanky a prvního trumfu v play-off po 8 letech bude nyní hovořit kapitán USK Praha Michal Mareš.

SOVÍ ECHO ČTVRTFINÁLE 2 V Jiříkově vidění se ve středu večer ocitl celý tým USK, když nastoupil k největšímu zápasu sezony, jímž první domácí čtvrtfinále bezpochyby bylo. Při pohledu do hlediště musely být Sovy zcela ohromeny tím, že nespatřily prakticky žádnou volnou sedačku. I díky táboru děčínského soupeře se totiž na tribunu napěchovalo 1242 fanoušků, což je rekord nejen této soví sezony. A právě o zážitku z natřískané Folimanky a prvního trumfu v play-off po 8 letech bude nyní hovořit kapitán USK Praha Michal Mareš.

Michale, byla to po vítězství ve druhém čtvrtfinále zatím největší euforie za vašeho působení v klubu?
Určitě. Jeden rok jsme se sice dostali do horní šestky v rámci nadstavby, ale jinak za dobu v chlapském basketu jsem v play-off ještě nikdy zápas nevyhrál. Je to tedy největší úspěch. Jen nás teď nesmí uspokojit.

Utkání v play-off jakýkoli tým USK vyhrál po dlouhých 8 letech. Vám tehdy, když nad Novým Jičínem zvítězili hráči jako Lucious Wagner nebo Roderick Platt, bylo 15. Pamatujete si tyhle své předchůdce?
Jasně, že si je pamatuju, jen jsem s nimi nemohl hrát…. I vzhledem k těmto okolnostem je naše výhra hodně cenná, protože máme jako každý rok dost mladý tým.

Na výhru čekal tým 8 let. Ještě o 7 roků déle se pak čeká na úspěch v celé sérii…
Právě tím, že jedno čekání skončilo, ukončit i to 15leté bude teď mnohem reálnější. Věděli jsme, že s Děčínem můžeme hrát a byly to v sezoně i vyrovnané zápasy, ale nikdy jsme ho neporazili. Teď jsme si ale dokázali, že ho můžeme v klidu porazit. V tom druhém utkání už jsme vedli skoro o 20 a celý náš tým věří, že je reálné Děčín porazit a postoupit.



1242 fanoušků na Folimance při zápase NBL. Napadlo by vás někdy dřív, že se toho jako hráč  dočkáte?
Nooo, takhle zaplněnou Folimanku jsem na našem zápase ještě nikdy neviděl. Možná někdy na play-off v U18, ale v chlapech to bylo úplně nevídané! Určitě hodně fanoušků přijelo i z Děčína, a ti zabrali celý jeden sektor, ale spousta lidí byla samozřejmě z Prahy a z toho jsme byli hodně unešení. Být to takhle v sezoně častěji, mohli bychom mít i o 4 výhry víc.

Člověk by spíš řekl, že po celosezónním návyku na komorní prostředí vás takové haló spíš vykolejí.
(směje se) To ne, spíš nás to povzbudilo. Mně osobně se hrálo skvěle. Když jsme dali koš a celá hala začala řvát, to se nám už hodně dlouho nestalo a byli jsme z toho fakt šťastní. Určitě se nám pak hrálo líp.

Máte napěchované hlediště zvěčněné i na nějaké fotce?
To nevím, jestli taková fotka vznikla. My na lavičce mobily nemáme, tak jen doufám, že to někdo zachytil, protože to musel být skvělý záběr.

Užili jste si celý středeční zážitek i po zápase?
Rozhodně. Ještě musím říct, že hodně pro atmosféru udělaly týmy z našich mladších kategorií, kterým bych chtěl touto cestou poděkovat za hojnou účast. Všichni tihle mladší po zápase hned naběhli na palubovku, aby se s námi vyfotili nebo si řekli o podpis. Z toho jsme byli taky unešení, protože to byl moc příjemný pocit. Ocitli jsme se v takové společné euforii. Na sociálních sítích pak bylo docela dost pozitivních ohlasů, až mě překvapilo, jak to bylo sledované.

Předpokládám, že kolegu Bohačíka po střeleckém nepředstavení v Děčíně stihlo i nějaké to koučovo „pokárání“. A optikou jeho 19 bodů se zdá, že padlo na úrodnou půdu.
Já osobně jsem to čekal. Takový hráč jako Jarda nemá stejný výpadek dva zápasy za sebou. V Děčíně se mu to moc nepovedlo, nebo spíš se na něj domácí velmi soustředili. „Boči“ se hodně snažil něco s tím udělat, ale bohužel se mu nedařilo. A já jsem čekal, že další zápas bude zase pravým lídrem, což on potvrdil. A co slyšel od trenéra? Něco po tom prvním zápase bylo, ale to je u našeho trenéra samozřejmé (usmívá se). Nebylo to ale nějak extrémní, trenér mu to jen v klidu vysvětlil, dal mu nějaké rady, které „Boči“ zpracoval a využil.

Od začátku jste vedli, místy dokonce o 16 bodů. Co jste zlepšili oproti utkání v Děčíně?
Až na některé menší výkyvy to byl doskok a k tomu jsme přidali týmovější výkon v útoku, což byla taky pozitivní změna.

Za Děčín se třeba ve druhé čtvrtině bodově prosadili pouze guardi a celkově většinu bodů zajistili hráči z perimetru. Byl to výsledek vaší obrany, nebo šlo o záměr Děčína?
Nevím, jestli tak chtěl hrát, ale i v té druhé čtvrtině nebo při trojkových trefách Vyorala na konci to bylo tak, že nešlo o dobře připravené střely. Většinou to byly trefy po driblingu a přes obranu a myslím, že nedat některé ty těžší střely, mohli jsme si koncovku v klidu pohlídat. Nemyslím si tedy, že by šlo o naši špatnou obranu.

Děčín se v závěru dostal až na 66-66, co pak rozhodlo ve váš prospěch?
To, že jsme se i po těch těžkých střelách Vyorala a „prohospodaření“ náskoku 16 bodů nesložili a pořád jsme hráli svou hru, dobře bránili, snažili se hlídat si obranný doskok a pořád jsme věřili, že můžeme vyhrát.