16 hvězdných minut hrdiny odnikud

ECHO DUELU LIGY MISTRŮ Když letošní zahraniční akvizice s dílčí výjimkou křídelníka Prewitta spaly ještě hlubokým koronarovirovým spánkem, a top skórer soutěže Hruban veškerou energii vrhl především do první půle, povstal nepravděpodobný hrdina - černošský belgický reprezentant Retin Obasohan, jejž se přitom soupeři jako nestřelce nemusí z větších vzdáleností příliš obávat. 

Od stavu 67-59 za posledních 16 minut zařídil 17 bodů z celkových 37 celého týmu, navíc rozeslal řadu klíčových asistencí a ve svém druhém zápase dovedl Nymburk k prvnímu letošnímu triumfu v Lize mistrů. Stalo se po obrovském prodlužovaném dramatu v turecké Burse (93-96), kde český šampion musel k okamžiku veliké radosti přežít i poslední nepřesnou trojku domácích.

Ani Obasohan dlouho předlouho nebyl vidět a jeho leckdy šikovné průniky nenacházely žádného uplatnění. Za kritického stavu s až desetibodovým mankem však právě on spolu s Daltonem nabil tým velkou zásobou energie, deseti body i několika asistencemi otočil na 72-75, a jakmile proměnil po faulu na trojce všechny tři trestné hody, když předtím třikrát trefil jen jeden ze dvou, už nešel zastavit. To dokumentoval i svým ziskem na polovině hřiště a následným mocným dunkem.

Jenže když se začalo zdát, že se hosté podruhé v zápase výrazně nadechují a po prvopoločasové euforii se zvednou i z téměř rozpadu za stavu 60-50, začali vršit ztráty, minuli pokus zpod koše i několik šestek, přidal se útočný faul ve cloně a po nedůrazu na obranném doskoku se domácí dostali trojkou z druhé šance až do vedení 81-79 v samém konci 4. části. Prewitt však po timeoutu proměnil složitý nájezd o desku na 81-81, a když domácí minuli z vymezeného území, mohl národní kapitán Hruban dalekou trojkou z brejku rozhodnout. Svůj pokus ale minul a jeho tým, který do půle vysázel 8 z 16 trojek, po pouhých dvou dalších trefách ve druhém poločase zamířil do prodloužení.

V něm dokončil své distanční střelecké galapředstavení veterán Bedna a hosté se postupně dostali do mírného vedení. Domácí jim pomohli míjenými trestnými hody a po nájezdu Obasohana vedl Nymburk už téměř v závěru 89-93. Deset sekund do konce však domácím nechal otevřenou trojku na 92-93 a tak musel Prewitt proměnit obě šestky, aby udržel hostům klíčové tříbodové vedení. Domácí jednou šestkou snížili na 93-95, aby Hruban rovněž jednou trefou opět zvýšil na tři. Tým ale soupeři (který už v posledních útocích neměl timeout) i v závěrečném útoku umožnil nikoli beznadějnou trojku, již však Akoon-Purcell minul.

Skončil tak duel, který se podobně jako v Dijonu dlouho vyvíjel pro Nymburk (v základu s mladíkem na rozehře Tůmou) velmi nadějně. Tým veden Daltonem, Hrubanem, Prewittem a dlouho velice sebevědomým Křížem sázel jednu trojku za druhou, v obraně si už účiněji než v Dijonu dokázal vypomáhat pod košem a výrazněji než domácí se dokázal dostávat na trestnou linii, byť místy se zdálo, že víc prohřešků se v utkání pískalo útočníkům než obráncům, přičemž oběma týmům procházely různorodé zákroky.

Polabané se opět museli obejít bez výraznější brejkové produkce, již zatím v této sezoně nemohou najít. Naopak domácí trestali každou sebemenší chybičku právě z přechodové fáze, stejně jako z lepšího útočného doskoku.

Už po 12 minutách hosté vedli o senzačních 16 bodů. A ve 14. minutě měli na kontě rovnou čtyřicítku (24-40). Jenže právě tam přišla brutální stopka. V útoku Nymburk začal přecházet střely, posílal míče do horších pozic pod košem, hodně se soustředil na hledání Hrubana, vršil ztráty a domácí se na přelomu druhé a třetí čtvrtiny dostali až k obratu na 60-50.

Když však bylo nejhůř, uzamkl se Nymburk do elastické zóny, na ramenou Obasohana s Daltonem se zuby nehty v zápase zachytil a po nervydrásajícím dramatu skore i otočil.

Vítězové (bez Šafarčíka) měli hned půltucet dvojciferných střelců, a to Obasohana (19+7 asistencí, TH 12/9), Daltona (19+9 doskoků), Hrubana (17+8 doskoků, posedmé v řadě dal nejméně 16 bodů), Prewitta, Bendu a Kříže (po 13). Nymburku patřily trestné hody (17/11 – 27/21) a nakonec i doskoky (42-48), navíc přežil i zásadní manko z druhých šancí (18-5).

„Prohrát dnes, už by to bylo docela blbé. Teď už máme postup ve svých rukou. Začali jsme super, byli aktivnější a dobře plnili herní plán. Návrat zpět z minus deset pak byl zejména zásluha druhé pětky, která do toho dala spoustu energie a v klíčových pasážích byla kolikrát lepší než základní pětka. Právě tohle dělá dobrý tým, když lavička dokáže přijít a výkon týmu pozvednout,“ chválil druhou vlnu Vojtěch Hruban.

„Po tom, co jsme v posledních pár týdnech prožili, je to jedna z těch velkých výher. Doufám, že nám pomůže v boji o postup. Máme k tomu teď dobře nakročeno,“ těšilo i snajpra Petra Bendu.

Ten vysekl ohromnou poklonu spoluhráči z rozehry Obasohanovi, od nějž nyní vyžaduje především pasy na oblouk po odskočení ze clony. „Retin nám neskutečně pomohl, přičemž jeho největší síla je v nájezdu. Ze začátku měl sice pár zrát, ale pak se do toho dostal a ve druhé půlce nás jednoznačně držel. I když na něm byli dva hráči, díky svému atleticismu a síle byl schopen zakončit. Hodně mi v tom připomíná našeho bývalého hráče Gena Lawrence.“

A kouč Oren Amiel musel mluvit především o svém veteránovi, byť v týmu se tak Petru Bendovi nesmí říkat, neboť za to, že je nazván starým, se platí vnitrotýmová pokuta 200 korun.

„Když ho vidím každý den při práci, nemůžu uvěřit, jak dobře vypadá. Vždycky ho škádlím, že musí brát nějaké tajné přípravky. Když si děti chtějí dát do pokoje plakát nějaké hvězdy, většinou si vyberou Stepha Curryho nebo LeBrona, ale já svým dětem říkám - pokud chcete vědět, jak se má sportovec chovat a jak má vypadat, je to Petr. Toho si tam vylepte. Je příkladem pro malé sportovce a já někdy nemůžu uvěřit, že mu je 38 let.“