29? V poušti se mi otevřela nová dimenze

S PATRICKEM SAMOUROU Nebylo to 34 bodů s 20 házenými šestkami do koše Nymburka z ruky Tomáše Vyorala. Nebyly to už čtyřikrát dvojciferné asistence Ondřeje Sehnala. Ani sedmý nejlepší výkon na doskoku (21) za posledních 22 let v NBL v podání Petra Bohačíka. A nebylo to ani kariérních 31 bodů s 8 trojkami Martina Nábělka... 

Zmínění pánové prominou, ale ocenění „Nejpozoruhodnější výkon sezony“ zatím patří za jeho senzační sobotní show 19letému sovímu náhradníkovi, který do tohoto ligového ročníku měl na palubovkách NBL naběháno pouhých 300 minut. Svitavské Tury však dvoumetrový guard Patrick Samoura, který si do ligy „odskočil“ při odstávce amerických univerzitních soutěží, sestřelil nebývalými 29 body a měrou vrchovatou se tak podílel na vysokém vítězství oslabeného USK 90-72.

„Překvapil jsem asi docela dost lidí. Nikdo moc nečekal, že budu hrát tak dobře, nebo mě pořád viděli spíš jako obránce. Já ale vím, jak trénujeme s mým bráchou a jeho „Ballin´ Every Season“, kde pořád jedeme dribling, střelbu a všechno, co mi při zápasech pomáhá v útoku i obraně. Já v to věřím, dává mi to sebevědomí a jednou to muselo přijít. Teď doufám, že to tak bude pokračovat,“ hlásí pyšně český mládežnický reprezentant, v jehož žilách koluje po tátovi i nějaký ten litr guinejské krve, a od loňska studuje na Cochise College v arizonské poušti.
 

Patricku, vy jste ale svou produkcí musel zaskočit především celý svitavský tým!
No, je to dost možné. (usmívá se) Tohle nikdo nečekal. Když jsem se koukal na záznam, tak podle udivených reakcí na lavičce hostů bylo znát, že je to překvapilo hodně.

Adaptace na Evropu po třičtvrtěroce v americké Arizoně u vás tedy proběhla velmi rychle.
Zdá se, že jo. Je dobré mít víc pohledů na basket, jak z Ameriky, tak z Evropy. Já se ale dokážu rychle přizpůsobit tam, kde zrovna jsem. A v Česku už jsem teď hodně dlouho.

Anebo je to tak, že spoustu z toho, co jste nyní předvedl, bylo založeno v zámoří?
Podílově bych řekl, že to je díky tomu z padesáti procent. V Arizoně jsem si musel všechno vybojovat sám a to mi pomohlo k získání odolnější mentality a sebevědomí. Navíc po návratu do Česka jsem už dlouho trénoval zase evropský basket a všechno se to sešlo.

Takovým trojkařem, jakým jste byl v sobotu (5/3), jste se stal taky až v Arizoně?
Ano, je to tak. Pomohlo mi to tam neskutečně. Vždycky po ranních trénincích jsem právě trojky chodil střílet, protože je to strašně důležité. Otevírá to novou dimenzi hry. Snažil jsem se na tom pracovat a tady pokračuju, ne-li ještě víc, aby se to pořád zlepšovalo. A i soupeři mě brali za hrozbu jak z trojky, tak z driblingu.

Do začátku letošní sezony jste měl na kontě v NBL pouhých 300 minut, i proto by asi od vás málokdo čekal takovou explozi.
Já si pamatuju, jak jsem hrál druhým rokem v U19 a přitom už i v mužích. A tehdy jsem v té dospělé kategorii cítil velkou nervozitu a žaludek jsem míval pravidelně na vodě. Teď už ale nic takového necítím. A chci vyhrát a ukázat, co umím. Nevím, jestli tomu nepomohla taky ta Arizona…



Zřejmě jste už dospěl a stal se mužem.
(smích) No, to bych ještě neřekl, to je běh na dlouhou trať. Trochu mi to ale vyspět pomohlo.

Jak to vůbec vypadá s vaším návratem na druhou sezonu do junior NCAA?
Měl bych se vracet na přelomu prosince a ledna a sezona by měla odstartovat začátkem února. Trenér mi posílá tréninkovou náplň už sem, což já kombinuju s přípravou USK. Nic ale ještě není napevno dané a vše se může ze dne na den změnit.

Bude se v zámoří hrát bez diváků?
To netuším. Já se ptal spíš na to, jestli po příjezdu budu muset do karantény a podstoupit testy na covid. Soudě podle NBA bych řekl, že to bude spíš bez diváků, byť se to může ještě změnit.

Při zpoždění začátku sezony o tři měsíce bude váš program zřejmě hodně nahuštěný.
My bychom měli začít třemi zápasy týdně, což bude úplně brutální! Je možné, že play-off se posune až na duben, ale to teprve uvidíme.

Školní povinnosti si ale plníte díky online studiu už od začátku podzimního semestru i z Prahy, že?
Škola jede „normálně“, hodiny máme online a zatím to jde bez problémů. Na začátku sezony jsem si myslel, že bude potřeba přizpůsobit studiu moje trénování na USK, ale díky tomu, že z online výuky se dělají záznamy, nemusím tam být přítomen „live“, ale stačí, když se podívám zpětně na „záznam“. A za účast pak dostanu body. Ani časový rozdíl mezi Evropou a Amerikou tak není problém. Jen občas musím jít spát v jedenáct ve dvanáct v noci, protože na nějakých hodinách musím být. To je ale v pohodě, protože tréninky nemáme brzy ráno. (usmívá se)

Mimochodem – bylo složité si ve škole vyjednat možnost dočasného působení v NBL?
Musel jsem si o tom hodně psát s trenérem, pak jsem to musel konzultovat s odborníky z NCAA, jestli tím neporuším nějaká pravidla. Dokud ale nemám profesionální smlouvu, je vše v pořádku. A pokud jde třeba o pojištění, jsem jako student pojištěný tady a hradí mi to stát. Jen jsem musel na pojišťovnu dodat potvrzení o studiu z Arizony.



S USK máte po úvodních dvou porážkách už třetí výhru v řadě. Je to při vaší ultra mladičké sestavě a zranění hlavního pivota Macury už v poločase duelu s Ústím hodně nad očekávání?
Asi hodně lidí to nečekalo. Já v tým ale věřím a i s tou mladou sestavou se můžeme leckam dostat. Na věku zase tolik nezáleží, hlavně tam musí být energie a dravost, což mám strašně pomáhá. Je ale jasné, že hodně lidí mimo a možná i z užšího okruhu klubu nečekalo, že to teď budeme mít 3-2. My ale musíme ten „lauf“ využít a potvrdit to i příští týden na Olomoucku.

Vyhrát i přes zranění Macury z konce poločasu nad Ústím a poté doslova sestřelit Svitavy, tomu už se rozum až vzpíral věřit. Jak jste to tedy dokázali?
Věříme systému kouče, věříme sami sobě i spoluhráčům, máme energii, dravost a takhle chceme hrát.

Jeden by teď klidně řekl, že už na začátku sezony jste téměř na maximu svého potenciálu. Nebo stále máte rezervy?
Těžko předvídat, co přijde dál. My prostě jdeme do každého zápasu, že ho vyhrajeme a tak to bude i dál. Podle mě vyhrávat můžeme i dál a hlavně musíme chtít.

Koronavirus už udeřil ve třech týmech. Vy působíte v Praze, kde je situace jedna z nejsložitějších, takže při svém předpokládaném vánočním odjezdu musíte teď doufat, že se vám covid bude vyhýbat co nejdéle, abyste v téhle formě odehrál co nejvíc.
No, tohle je těžké. Musíme si dávat pozor, kam v Praze chodíme, aby nám to nepozastavilo sezonu. A musíme si užívat i vážit každého zápasu, protože nevíme, co a kdy se ještě stane.

Váš první rozehrávač Ondřej Sehnal už čtyřikrát za pět zápasů zapsal dvojciferný počet asistencí, k tomu dává i dost bodů. Nachází se nyní v životní formě?
Jak ho znám, má ještě na víc. Tohle je rozhodně výborný úspěch, ale já vím, jak trénuje, a on má na víc. V čem? Hlavně po mentální stránce. A to mu pak pomůže i basketbalově, že ještě víc herně vyspěje.

I v posledním utkání se Svitavami jste se prezentovali vzhledem k věkovému složení týmu velmi organizovanou a disciplinovanou hrou, když píšete pouhých 12 ztrát na utkání. Jak to s vámi nejmladší trenér v lize Dino Repeša, jemuž bylo v pátek 28 let (rovněž velmi mladý Lukáš Pivoda ze Svitav je o čtyři měsíce starší), dokázal?
Pro mě je důležité, že se snaží být pořád pozitivní - i když se nedaří. To umí i zařvat, ale převážně je opravdu pozitivně nalazen. A má strašně velké basketbalové znalosti. Je fakt inteligentní a já se občas až divím, kde ty nápady bere. Takže klobouk dolů!

Třeba má v kapse stále v pohotovosti telefon s taháky od slavného táty Jasmina...
(rozesměje se) Jistě mít tátu, který to dotáhl na takovou úroveň, je neskutečná výhoda, které náš trenér využil znamenitě. A do budoucna jí ještě využije.