3-0? Klepali bysme si na hlavu. Ve dvou 60, to už neexistuje!

Ač patřil k tomu málu světlejšímu, co Opava mohla ve třetím finálovém duelu nabídnout, i on většinu svého příspěvku vsunul do týmově povedenějšího prvního poločasu. 

Pak už ani 13bodový rozehrávač Radovan Kouřil nedokázal v útoku držet prapor hostů a už jen sledoval všestranný kolaps svého týmu, jenž v žádném ohledu nepřipomínal dravce, kteří z až sedmé pozice před play-off stanuli na dotyk vysněného ligového titulu.

Scházel jim k němu jeden solidní poločas proti enormně oslabeným domácím Válečníkům. Opavané jej však nezvládli doručit a museli tak skousnout drtivou 22bodovou porážku z rukou dvou domácích skórerů Svobody a Nicholse.

Radovane, po tak výborném startu se šesti trojkami už v první čtvrtině, co se pak stalo, že se vaše hra postupně začala rozpadat, až to skončilo takovou katastrofou?
Na začátku jsme hráli opravdu dobře, v útoku se nám všechno dařilo, ale nedokázali jsme si udělat vyšší náskok. Nechali jsme jim pár jednoduchých střel, nějaké doskoky, v obraně jsme řešili situace špatně, a když nám ve druhém poločase odešla i střelba, a domácí pokračovali ve výborném výkonu, tak nám ujeli a udrželi si tu euforii. Výborně jim zahrál Mates Svoboda a zaslouženě vyhráli.

S mírnou nadsázkou řečeno - stačilo vám vydržet se soustředit na oba hlavní domácí skórery, ale ti se vám stejně až příliš často dostávali pod koš, ať jste byli v osobce, nebo v zóně.
Věděli jsme to, že budou mít dva hráče schopné skórovat, což i ukázali, když dohromady dali 56 bodů. Musíme se na to podívat a hlavně tyhle dva doma zastavit. Pokud nám dají oba třicet, takhle my nemůžeme hrát, to neexistuje. Občas se stalo, že jsme jednoho z nich naháněli i ve dvou, ale tak hloupě, že je stejně obešel a dokázal získat faul. Místo abysme tam bránili chytře a týmově, tak tam byl chaos.

Bylo pro vás i v něčem horší, že většinu děčínských útoků odehráli právě jen Svoboda s Nicholsem?
Těžko říct. Oni věděli, že budou mít balon pořád v rukou jen oni dva, že nikdo jiný to za ně neodehraje. Mohli si věřit, že už nemají co ztratit, mohl to pro ně být poslední zápas, kdyby se jim to nevyvedlo. Ukázali ale, že na to mají a předvedli výborný výkon i takhle ve dvou.

Vy jste ale měli problém i v útoku, když jste za druhou půli zvládli jen 23 bodů. Nevyužili jste po přebráních obrany spoustu mismatchů (výškových nebo rychlostních výhod), málo jste sdíleli míč, útok postrádal obvyklou organizaci a scvrknul se do individuální hry.
Ta přebírání se nám nedařilo trestat jako v předchozích zápasech. My jsme to i dostali na hráče, co jsme chtěli, ale potom to řešení už bylo tak špatné, že jsme si nedokázali vypracovat pořádnou pozici,  a když už ano, tak jsme ji nedali a to nás sráželo ještě níž. O tom všem vypovídá i to nízké skore v útoku. Jinak přebírání clon vždycky přechází do toho, že to buď chcete dát tomu pivotovi dolů, nebo chcete hrát nahoře jeden na jednoho na vysokého hráče, a když nám to nevycházelo na pivota, tak z toho byla ta hra jedna na jedna svrchu. Ale i když jsme je překonali a vyhodili na volnou střelu, tak to tam prostě nespadlo.

Jen za první půli jste nedali 8 ze 17 šestek, za celý zápas pak 15 z 29. Doléhala tíha blízkosti titulu, nebo spíš nepřátelská atmosféra a ohlušující hvízdot domácích příznivců?
Tohle musí každý hráč cítit sám, jak to má nastavené v hlavě. Nám ty šestky určitě chyběly. Pokud bysme je na začátku dávali, vybudovali bysme si vyšší náskok a hrálo by se nám líp. Takhle to bylo těžké.

Pohled na vaši lavičku v poslední čtvrtině připomínal pohřeb. Nepřítomné pohledy jako by nechápaly, co se to v celém utkání stalo. Jak z toho během 48 hodin vybřednout?
Nic, musíme přijít hrát jako v celém play-off a nedělat si z toho hlavu. Budeme hrát na domácím hřišti. Kdyby nám před sérií někdo řekl, že máme vyhrát 3-0, budeme si klepat na hlavu, že si myslí, že Děčín se porazí sám. My teď prostě máme doma mečbol a ten budeme chtít proměnit.