30 minut ve 40? Jsem OK. Se synem na tréninku. A Durantem v mobilu

Chvíli to trvalo, než jsem měl dobrý zápas, ale tohle beru. I nejstaršímu aktivnímu hráči ligy, o Vánocích 41letému Blaku Schilbovi, se po derby na Slavii hodně ulevilo.

Až do předchozího utkání doma s Pískem soví doyen zaknihoval dvojciferný střelecký zápis jen jedinkrát. Teď už to zvládl podruhé v řadě, když po 14 bodech Sršňům nasázel sešívaným 21 a byl klíčem k rozhodnému obratu USK. Hlavně ale podruhé za sebou natočil nejméně 31 minut, což je se čtyřmi křížky na krku poměrně úctyhodný počin.

Blaku, pokouší se vás David Gale, trenér a kamarád v jedné osobě, zničit, když vám teď takhle nakládá?
(smích) Možná se snaží vynahradit, co jsem zmeškal, když jsem několik zápasů chyběl. Ne, prostě v utkání s Pískem jsme byli bez Ondry Švece a „Šafy” (Šafaříka), takže jsem musel hrát o něco víc. A na Slavii jsem byl v rytmu, tak se mě trenér rozhodl tam nechat déle. A jak jsem to přežil? Je třeba rozsáhlé regenerace, nicméně já se fyzicky cítím celkem dobře, dnes máme ještě jeden trénink (rozhovor probíhal v úterý po obědě). Navíc i z pohledu týmové psychiky bylo fajn to v derby na Slavii otočit. A já byl rád, že jsem zase viděl své míče pravidelněji padat do koše. Taky jsem se musel snažit vyrovnat „Pampimu” (Radku Pumprlovi), což mi vrátilo některé pěkné vzpomínky (se starším bratrem Radka Pavlem odehrál Schilb leccos v národním týmu).

A vzpomínky vám asi nahazovala i přítomnost kouče na druhé lavičce...
„Růža” (Lubomír Růžička) se mnou moc nechtěl mluvit. Byl frustrován z dění v zápase, ale na konci jsme si samozřejmě podali ruce, vzájemně se respektujeme. Ve Slavii s tím talentem, co v týmu má, odvádí dobrou práci. Jistě by rád vyhrál o pár zápasů víc, než dosud zvládli, ale v lize většině týmů kromě vedoucích Písku a Nymburka chybí konzistence výkonů, každý už pak může kdykoli prohrát.  

Zejména při vašich absencích, musel jste poslední dva zápasy zastat i roli rozehrávače?
Jo, musel a nebyla to ta nejlepší věc, protože na Slavii jsem měl šest ztrát. Na druhé straně sem tam změnit tempo a rychlost hry pro tuhle partu má něco do sebe, protože jsme hodně mladý tým, takže trochu tempo někdy zpomalit může těm mladým klukům dát jiný cit pro hru a její chápání.

Až do zápasu s Pískem jste jen jednou zaznamenal dvojciferný počet bodů, teď to bylo dvakrát za sebou. Bude to nová norma?
Zůstanu radši pokorný, protože vím, jak lehce se vše může změnit. Budu ale dál makat, abych se každým dnem dostával do lepší formy, začlenil se co nejvíc do týmu a byl tím nejlepším veteránským vzorem. Snažím se přispět čímkoli, ať z trenérského pohledu, nebo jako spoluhráč, pořád se s ostatními snažím mluvit o tom, jak se můžeme zlepšit, a jak každý může vytěžit maximum ze své role.


Zajímavé v utkání na Slavii bylo, že ve třetí čtvrtině jste během pár minut ztratil čtyři míče, prohrávali jste pak o devět, ale vzápětí jste za zápas vzal v útoku a vrátil vás zpět. To vás ty ztráty tak vyhecovaly?
Do druhé půlky jsme vstoupili trochu laxně, Slavia samozřejmě doma bojovala, ale pak jsme to zvládli líp. A dávali jsme šestky, v koncovce i v celé druhé půli. A když jsme po těch mých ztrátách líp pečovali o míč, měli jsme víc střel a zvládli to.

Vaše vynechané zápasy souvisely s předsezonním zraněním hamstringu?
Ne, bylo to nové zranění. S Brnem jsem si podvrtnul kotník, což se mi na tomhle místě stalo poprvé. Původně jsme očekávali delší rekonvalescenci, ale nakonec to byly čtyři týdny. Naše „fyzio” Aneta odvedla výbornou práci při mém návratu.

Po odchodu Patricka Samoury do Francie a nyní po exitu dalšího hráče z užší rotace Harvina Ibarguena budete muset produkovat vyšší čísla častěji?
Tyhle situce jsme zatím měli celou sezonu, ať to byl odchod Patricka, nebo zranění dalších hráčů. Vždycky je pak někdo musí zastoupit a navýšit svůj výkon. A teď zase vypadl Harvin, který musel odejít kvůli určitým politickým věcem. A hlavně teď na Slavii Jaden Campbell, Jabbar Bruce, oba zvedli svůj výkon a nahradili to, co nám při těch absencích chybělo.

Jaký vůbec měl dopad na hru týmu odchod Samoury, který jako univerzál uměl všechny herní činnosti a byl velmi platný?
S Patrickem mám skvělé vztahy. Mluvili jsme spolu před mým příchodem, kdy mi vysvětlil, že má ambice hrát v zahraničí a že v sezoně k jeho odchodu může dojít. Já to chápal a řekl jsem mu, aby nám dal vše, co může, dokud tu bude. Možná jen jeho odchod mohl vypadat i trochu jinak. Ten den ráno, kdy jsme se to dozvěděli, jsme hráli v Ústí a hodně nás to zasáhlo (vysoká porážka o 30 bodů z poloviny října). Byli jsme tím dost překvapení. Patrick v naší obraně hodně komunikoval, znal to tady, byl důležitý. Já jsem mu při odchodu řekl, že mu přeju všechno nejlepší, a pokud by něco potřeboval, vždycky mi může zavolat.

Pokud se vás zeptám jako asistenta, je ve hře i nějaké posílení?
K tomu mám jednu vtipnou historku. Chtěli jsme sem dostat Ondru Balvína, když tu byl během kvalifikačního okna. On ale samozřejmě měl jiné plány (z Číny se přesunul do druhé španělské ligy). Nicméně stále obhlížíme trh, kdo by se nám mohl hodit a mohl hned pozitivně ovlivnit naši hru. V téhle části sezony je to ale těžší, protože spousta hráčů je v angažmá, taky se ten hráč musí hodit do našeho týmu, aby rychle zapadl a mohli jsme naplnit náš cíl - postoupit do skupiny A1.

Byly pro vás osobně ligové zápasy dosud podle očekávání nebo i těžší, než jste to po tříleté pauze čekal?
Pro mě NBL vždy měla fakt dobrou úroveň a měl jsem pocit, že nemá respekt, jaký by si zasloužila. Takže jsem to čekal náročné, zvlášť v mém věku. Týmy tu dělají dobrou práci třeba v tom, jak mění své herní systémy, jak dělají skauting, trenéři jsou tu po taktické stránce schopní, což je pro ligu důležité. Pak jde o to, aby hráči v týmech zůstávali zdraví. Jistě, zranění přicházejí vždycky, ale pokud jsou zranění ti klíčoví hráči, má to pak přímý vliv na postavení celků v tabulce. My jsme teď dvě výhry od čtvrtého místa, ale týmy ze spodku tabulky jsou zase dvě tři vítězství od sedmé příčky. Je to těsný závod a přichází důležité období střední části sezony, kdy je třeba mít co nejlepší formu.

Myslíte si, že byste ligu fyzicky zvládl i za tři čtyři roky?
To zatím nevím. Teď je to ale dobré, i po těch posledních zápasech se cítím dobře, teď jsme navíc hráli jen jednou týdně. Umím si nastavit týdenní program, abych nebyl před zápasy moc unavený a trenér David i asistent „Pospa” (Pospíšil) to chápou. Někdy tak vynechám trénink v roli hráče a absolvuju ho jen jako asistent. Basket pořád miluju a stejně tak jsem rád součástí týmu, zvlášť když teď můžu těm mladým klukům u nás pomáhat se dál rozvíjet, dát jim nějaké sebevědomí a cíl snažení. Nevím, jestli bych chtěl ligu hrát v 45 letech, možná mi ale tahle zkušenost pomůže k plynulejšímu přechodu do trenérské role. To je ale ještě běh na delší trať, možná za čtyři pět let bych se snad mohl stát hlavním asistentem nebo head coachem.

A jak si vede váš 16letý syn Jadin v extralize U19, kde za USK zatím doručuje v průměru 10 bodů a 5 doskoků?
Hrál i za béčko mužů v první lize, ale se školou se to trochu zkomplikovalo, tak uvidíme po Vánocích, kolik toho bude zvládat, i s ohledem na federační limity zápasů pro mladé hráče. Někdy trénuje i s naším ligovým A-týmem, protože má potenciál pomoct nám jako tréninkový hráč a navíc mu to pomáhá s individuálním rozvojem. Nechceme na něj ale v šestnácti tlačit moc, taky trenér U19 ho chce držet hlavně v této kategorii, což je pro něj v této sezoně dobré. Pokud jde o jeho zápasová čísla a hru za U19, vede si dobře. V obraně je jeden z nejlepších, což je velký pokrok v jeho hře. A pokud funguje v obraně, dělá to, co po něm chtějí trenéři, a to je hlavní. Hodně akcí jde přes několik spoluhráčů, kteří zakončují většinu útoků, ale on si nestěžuje. Snaží se ke svým bodům dostat svou cestou, přes útočné doskoky a podobně. Nemůžeš být vždycky superstar svého týmu, pokud nejsi LeBron nebo Durant. Musíš dobře zastat svou roli a až ji zastaneš mistrovsky, můžeš se stát i mistrem hry.  Já se mu snažím říct, že pokud basket miluje, ať dál takto hraje a dělá maximum pro to, aby mohl být na hřišti a měl z toho radost.

Je zvláštní shodou okolností, že jste zmínila Kevina Duranta, když právě fotku s ním ze zápasu s USA na olympiádě v Tokiu máte v profilu svého whatsappu...
Jo, to byl asi nejtěžší soupeř, proti kterému jsem kdy hrál. (směje se) Mám k němu respekt, i když jsou jistě další skvělí hráči jako Jokič, který teď hraje mimo tento svět, naprosto neuvěřitelně, a další skvělí borci jsou teď i v Eurolize, na jejíž sledování mám tuhle sezonu čas. Euroliga mi chyběla. Když viděl pár zápasů Jadin, nechápal, jak dobrý a chytrý basket se tam hraje.

Mluvili jste na sebe s Durantem během toho duelu?
Jo, já se mu něco snažil říct, ale on pořád jen opakoval - „Easy money” (snadno vyhratelný zápas). To jsou asi jediná slova, co používá. (smích)

A ještě prozraďte, kdy s vámi půjde udělat první rozhovor v češtině?
Už tu chodím na lekce, ale můj mozek už je 40letý a ne tak mladý, jako má Jadin. Přál bych si tu být v šestnácti, abych se mohl učit snáz jako můj syn. Jsem rád, že sem už za pár dní přijede i žena s dcerami, už se moc těší. Nejstarší dceři je 14 roků, už měří 185 a basket hraje vedle volejbalu, takže se těší, že bude hrát i tady.