33-2? Protože se nikdo nepotřebuje prodávat
S ŘEDITELEM TUŘÍHO MONSTR VÝSLEDKU Když se před sezonou podíval do nedaleké budoucnosti ve skeptických brýlích nasazených po nevyvedené přípravě, viděl svůj tým touhle dobou, tedy chvíli před koncem základní části, někde na hraně skupiny A1. Když však zvedl zrak po třetí čtvrtině včerejšího duelu silných vah, a zacílil jej na světelnou tabuli, už z něj jen vypadlo: „Páni! Tak to je dost dobrý.“ Jeho tým v ten moment vedl na ústecké palubovce o neuvěřitelných 30 bodů a spěl k už 9. výhře z posledních 11 zápasů. V tabulce sdíleně druzí svitavští Tuři nakonec domácím Pandám naložili 56-103 a i s vysokým úrokem jim tak splatili porážku z domácího kurtu. Po bez nadsázky nejdokonalejší čtvrtině jejich devítiletého působení v Kooperativa NBL, vyhrané astronomicky 33 ku dvěma! Z toho byl poněkud perplex i jeden ze strůjců tohoto unikátu, rozehrávač Roman Marko.
S ŘEDITELEM TUŘÍHO MONSTR VÝSLEDKU Když se před sezonou podíval do nedaleké budoucnosti ve skeptických brýlích nasazených po nevyvedené přípravě, viděl svůj tým touhle dobou, tedy chvíli před koncem základní části, někde na hraně skupiny A1. Když však zvedl zrak po třetí čtvrtině včerejšího duelu silných vah, a zacílil jej na světelnou tabuli, už z něj jen vypadlo: „Páni! Tak to je dost dobrý.“ Jeho tým v ten moment vedl na ústecké palubovce o neuvěřitelných 30 bodů a spěl k už 9. výhře z posledních 11 zápasů. V tabulce sdíleně druzí svitavští Tuři nakonec domácím Pandám naložili 56-103 a i s vysokým úrokem jim tak splatili porážku z domácího kurtu. Po bez nadsázky nejdokonalejší čtvrtině jejich devítiletého působení v Kooperativa NBL, vyhrané astronomicky 33 ku dvěma! Z toho byl poněkud perplex i jeden ze strůjců tohoto unikátu, rozehrávač Roman Marko.
Romane, drtivé vítězství skoro o 50 bodů, třetí čtvrtina o 31 bodů a vysázená stovka, to byl vzhledem k okolnostem absolutní šok. Potom, jak vypadal zápas u vás, který jste prohráli 66-70, i vzhledem k tomu, jak dobře teď Ústí hraje. Jak se to vůbec mohlo přihodit?
My jsme dobře začali, dostali jsme se posupně do vedení o 18 a měli jsme hodně dobrý pohyb míče v útoku. Ústí na nás hrálo v obraně předskok při našem pick-and-rollu a my to buď rychle hodili sbíhajícímu dlouhému hráči, nebo jsme hledali na „slabé straně“ (na druhé straně hřiště, než je v tu chvíli míč) volné střelce, kteří se trefovali. Taky jsme docela slušně bránili. A tím, že domácí nedávali, a my jsme začali s vysokou sestavou s CJ Aikenem a Šimonem Puršlem, kteří kolem koše velice dobře sbírali doskoky, mohli jsme z toho vyrážet do protiútoků. Domácí jsme nutili do těžkých střel, což byla voda na náš mlýn, a pomohli jsme si z toho k lehkým košům. Touto hrou v první půli jsme podle mě položili základ našeho úspěchu.
Že zvládáte obranu přečíst a přizpůsobit se jí vy jako zkušený rozehrávač, to asi nepřekvapí, ale co když je na míči vaše „juniorská divize“? I ta už tohle řeší s bravurou - co, kdy a jak se musí při dané obraně udělat?
My samozřejmě na tréninku zkoušíme různé varianty obrany, a pokud bránící tým jde proti pick-and-rollu do přeskoku, musí následovat obranné rotace, což se Ústí úplně nedařilo, protože nám pak na „slabé straně“ zůstával úplně sám buď Pavel Slezák, Tomáš Teplý, nebo Matěj Svoboda, což jsou výborní střelci. Ústí tu obranu, tuším, změnilo až do druhé půlky, což už ale přišlo trochu pozdě.
Nyní velmi dobrou ústeckou obranu jste rozebírali až nebývale snadno. Hrálo vám do ruky, že ústečtí pivoti nejsou při těch dobíráních střelců až tak pohybliví?
My jsme po clonách hodně dobře využívali ty sbíhající hráče, kteří pak zakončovali, nebo vyhazovali míč na střelce. Ono je to pak pro obranu hrozně těžké, když se už dostane do rotací, a musí neustále dobíhat k dalším a dalším hráčům na míči. Je to v tomhle ohledu i dost riskantní obrana a v podstatě se při ní spoléháte na to, že střelci nebudou dávat. My jsme ale dávali a hodně jsme si tím pomohli. Možná to bylo i tou menší mobilitou pivotů soupeře, ale spíš to vycházelo z dobré cirkulace míče a dobrých rozhodnutí z naší strany.
Ten někdy až zběsile rychlý kolotoč pasů musíte na tréninku hodně drilovat, aby to pak mohlo fungovat v zápasech?
Tady jde hlavně o to, že trenér to do nás neustále hustí, že si musíme dávat ty extra pasy, a pokud je někdo v lepším postavení, tak mu tu přihrávku dát musíme. Jasně že když to pak skončí košem, vypadá to dobře. Možná je to ovlivněné tím, že tu nemáme tolik Američanů, kteří by to chtěli brát na sebe, a není tu ani nikdo, kdo by hrál vyloženě na statistiky a potřeboval se prodávat.
Jindy míváte problémy se ztrátami, ale včera jich bylo jen pět a k tomu jste přidali 32 asistencí při 41 trefách z pole. To už asi do konce sezony těžko zopakujete, že?
Jasně, pět ztrát někdy máme za dvě minuty, takže tohle je určitě úspěch.
San Antonio Spurs prý mají pravidlo, kdy hráč už při přijetí míče musí být rozhodnutý o tom, co chce udělat dál - jestli najet, vystřelit, nebo přihrát. Útok tak běží velmi rychle. Při sledování vaší hry a vířivém pohybu se zdá, že se na útočné polovině taky moc nezastavíte. Snažíte se tu rychlost rozhodování a zahájení pohybu navyšovat?
Basket je v dnešní době právě o těch rozhodnutích, kdy je klíčové v okamžiku přijetí míče udělat to správné. Dobří hráči mají tohle zautomatizované a je to pro ně základní věc. My se s tímhle možná někdy trápíme, volíme špatná rozhodnutí, místo střely přihráváme a opačně. Samozřejmě se o ta dobrá rozhodnutí snažíme - když jsme volní, tak střílíme, když vidíme volnějšího spoluhráče, tak mu to pošleme, a když vidíme proti sobě běžet obránce, tak najíždíme. Tohle ale asi nejde moc natrénovat. Je to buď vrozené, protože na to rozhodnutí bývá obvykle jen zlomek vteřiny, anebo to přichází zkušenostmi. U nás už ale i ti mladí kluci dělají na hřišti dobrá rozhodnutí, byť někdy je to ovlivněné tím, že člověk se zrovna může střelecký trápit a tu další střelu už si nechce vzít, anebo si naopak věří až moc a střílí i těžké střely přes obranu.
Mimochodem, čtvrtinu třicet tři ku dvěma s využitím prvních 10 pobytů v útoku v řadě, už jste někdy v nějakém podobném vydání zažil?
O žádné takové nevím, možná jen někdy v žácích, nebo když nám v minulosti nakládal Nymburk.
Nedívat se na statistiky, člověk by si možná ani nevšiml, že jste hráli v podstatě bez svého top skórera O´Briena (bez bodu za 14 minut), který měl horečku, i bez důležitého podkošového hráče Kováře (5 bodů za 11 minut), jejž trápilo rameno…
Sean byl nemocný a trenér se ho snažil spíš šetřit. A Luboš se rozhodl až při rozcvičce, že ho to rameno do zápasu pustí. Tenhle zápas ale nebyl o jednotlivcích, spíš o týmovém výkonu, a pak už bylo jedno, kdo je na hřišti. Ústí už potom bylo psychicky dole a vědělo, že zápas neotočí. Pro nás zápas navíc dobře rozjeli podkošoví CJ Aiken se Šimonem Puršlem, kteří velmi dobře doskakovali. Absenci Luboše jsme tak nijak zvlášť nepocítili.
Aiken nastřílel své sezonní maximum 23 bodů, navíc při střelbě 11/11. On je prý trochu flegmatickým typem hráče, který má na víc, než předvádí, naznačil tedy až v tomto utkání ve větším měřítku svůj potenciál?
Těžko říct, ale včera hrál určitě výborně a hodně nám pomohl. On je skutečně takový flegmatický typ (smích). A jestli něco naznačil, nebo ne, to fakt nevím. Určitě to není typ hráče, který do hry vnáší dravost a energii, spíš je takový „vyklidněný“. Možná by to chtělo, aby se občas i naštval. (usmívá se)
I když váš nedělní výkon přehlušil prakticky všechno, nejde zapomenout ani na kvalitní čtvrteční představení doma proti Nymburku s velmi nízkým skore a porážkou jen o 4 body. Byl tenhle dobrý výsledek ovlivněný špatnou střelbou mistra, anebo hrály roli i další faktory?
My jsme odehráli docela dobrý zápas. Neumím posoudit, jak moc to bylo ovlivněné nabitým programem Nymburka, kdy dva dny předtím hrál těžký zápas Ligy mistrů s Panevežysem. Navíc u nás se začínalo až v osm večer a nevím, do jaké míry byl soupeř na zápas nažhavený. Každopádně tři čtvrtiny jsme s ním hráli vyrovnaně. Pak ale bylo vidět, že zapnul na jiné obrátky a hodně nám to ztížil. Škoda, že jsme nevyužili toho, že Nymburk nepodal svůj nejlepší výkon.
