4+1: dotazník, trapasy i nosiči repráků

ECHO PÁTÉHO DÍLU TALK SHOW 4+1 Inovativní diskusní formát Kooperativa NBL 4+1 s Jiřím Kalembou měl při svém pátém pokračování jednu zajímavou novinku. Dotazník, který z mnoha různých úhlů hledal ty nejlepší muže a týmy ligy. A vtipní hosté Adam Číž z Kolína, Kamil Švrdlík z Pardubic, Tomáš Pomikálek z Děčína a „antihiphoper“ Radek Pumprla z Ostravy i z takového úkolu udělali spoustu srandy.

Dostalo se však i na další témata – basketbalovou módu, (ne)hudbu v kabinách a také na trapasy na hlavní scéně. A těmi rovnou začneme.

Jako první hodil do placu historku Tomáš Pomikálek.

„Asi mě nebude mít rád, ale tak dva roky zpátky spoluhráč Šimon Ježek střílel v limitu na útok celkem normální trojku ze středu oblouku a my na to koukali, protože v hale brněnského kampusu je strop sakra vysoký a míč ho i tak skoro lízal. Nakonec balon přeletěl i celou desku včetně kostky se 24 sekundami. Všichni si mysleli, že před Šimonem byl obránce a možná to tečoval, ale on nám pak řekl: „Ne, ani se mě nedotkl, já prostě normálně vystřelil,“ kroutí i s dvouletým odstupem hlavou křídelník Válečníků.

„To já zase pomluvím bývalého spoluhráče Martyho Koláře,“ přidal se vzápětí kolínský playmaker Číž. „Minulý rok se mu ve Svitavách povedl dvakrát za sebou „air ball“ ze šestky (kompletní minutí zařízení, což je jen zřídka vídaný jev byť i při jediném pokusu v zápase – pozn.). Já to pak sestříhal a pouštěl mu to v šatně, tak to mě neměl rád. Oni to z něj ale na „USKu“ vydrilují,“ připomněl rozehrávač, že Kolář v létě změnil dres.

Ani Kamil Švrdlík napoprvé nemluvil o vlastním trapasu. „Když jsem ještě hrál v Prostějově s Honzou Kratochvílem, ten měl vždycky takové speciality. A jednou z nejlepších bylo, když v jednom zápase dával hand-off (akce, kdy hráč s míčem podává z driblinku balon kolegovi na krátkou vzdálenost za souběžného odblokování spoluhráčova obránce) a při tom sestřelil spoluhráče Romana Marka. A celou dobu mu pak tvrdil, že ho někdo strčil. Tak jsme se po zápase šli kouknout na video, kde stáli na půlce úplně sami a Honza Romana při té předávce míče prostě sestřelil. Podobné věci měl ale každý zápas. Třeba jindy při hand-offu podal míč až do autu,“ smál se pardubický tvrďák.




Při zápasech sem tam může dojít i k jednomu speciálnímu trapasu. A to když hráč při timeoutu zejména v rozhodných koncovkách nedává pozor na koučem kreslenou akci, ale pak se obává zeptat znovu, aby nevypadal, že se nesoustředil. A právě něco takového se stalo Kamilu Švrdlíkovi - dokonce v dresu se lvíčkem na prsou!

„S nároďákem jsme ještě za trenéra Pavla Budínského hráli přípravný turnaj v Estonsku a bylo to vyrovnané až do konce. Já už myslel, že při čtyřech faulech do hry nepůjdu a při posledním timeoutu jsem se asi na deset vteřin zakoukal na pěkné místní roztleskávačky. Jenže na konci timeoutu mi najednou trenér řekl: „Kamile, jdeš tam!“ A já vůbec nevěděl, co mám dělat. Na poslední chvíli jsem na někoho stihl křiknout a dozvěděl se, že mám faulovat. Tak jsem to udělal, čímž jsem se vyfauloval, ale zastavil jsem útok a ještě byl na lavičce pochválený,“ chechtá se.

Podobnou situaci v reprezentaci zažil i Radek Pumprla, jen to bylo už v kadetech. Ovšem při mistrovství Evropy na domácí půdě, kde jeho tým vybojoval senzační stříbro, to mělo také svou váhu.

„Po jednom nevyvedeném prvním poločase jsme byli v šatně, já seděl s hlavou sklopenou dolů a zpytoval svědomí. Trenér Treml tam něco říkal a najednou se ozvalo moje jméno. Tak jsem vytáhl hlavu z dlaní a zjistil, že už asi dvě minuty trenér něco kreslí. Dostal jsem tak vynadáno, že to nesleduju, ale já ani nevěděl, že se něco kreslí,“ omlouvá se dodatečně forward Ostravy, aby vzápětí vše „zabil“: „Já jsem teda za celý turnaj odehrál asi šest minut, takže by se nejspíš nic nestalo, kdybych ten nákres neviděl.“

Dalším tématem byla móda a hudba, kde Pumprla opět zářil, jen trochu jinak. Hned z kraje se totiž přiznal, že pro basketbal typický hip hop mu nic, ale absolutně nic neříká.

„Vůbec. Kluci, co tuhle hudbu poslouchají, ze mě mají srandu, že vůbec nevím, kdo je kdo. Nebo přijdou v modelu od nějaké super značky a já vůbec netuším. Ani to pomalu nedokážu přečíst. To jde naprosto mimo mě. A podle mě to je v basketu nepotřebná věc,“ odpálí novou dobu 25letý mladý muž.

A co se v ostravské šatně vůbec všechno hraje?

„Máme tam reprák a většinou je napojený na nějaké rádio. Nebo někdo něco pustí. Já ale nesmím, jinak by všichni z šatny odešli, protože já se nedostal přes česká devadesátá. Takže v kabině poslouchám to, čemu vlastně ani nerozumím, přitom těm mladým, když se napijou, se i ty české devadesátky líbí, jen před tréninkem to nejde,“ přiznává hudebně utlačovaný křídelník.

To Kamil Švrdlík je v kabině Beksy jiný „kápo“. „Já u nás hudbu řídím. Pravda, poslední tři roky jsem pořád měl nějakou generační oporu, kterou už trochu ztrácím, ale pořád ten playlist držím. Dávali jsme ho dohromady ještě s Jirkou Welschem, už se ale proti němu zvedá čím dál větší odpor. Já to ale mám pořád v telefonu a reprák nosím taky já, takže to bude podle mě. Je tam od každého stylu trochu, až na ty novější kusy, což se řadě kluků nelíbí. Mám tam třeba Queeny, ale i nějaký hip hop, jen trochu starší jako Snoop Dogga a podobně. Hlavně aby nebylo ticho.“

I v Děčíně má v rukou hudební taktovku zkušenost, a to rozehrávač Ondřej Šiška. „Naštěstí. I já tam tak mám svoje „okýnko“. Hodně se mi líbí AC/DC, což je moje srdcovka,“ pochvaluje si Tomáš Pomikálek.

To Adam Číž, sedící v šatně se 40letým ligovým doyenem Davidem Machačem, musí přestát docela jiný „nářez“. „My neposloucháme nic, máme tam úplné ticho. David a ta starší generace mají rádi před zápasy klid,“ krčí rameny.

Dostalo se i na oblékání. A tím pádem se nedal vynechat jeden excentrik ze severu. „Lamb Autrey je taková kapitola sama pro sebe. On musí mít ke každým teplákům nebo mikině speciální „air forcy“ (kecky od Nike) nebo něco podobného, a to každý nemá. Ke žlutému tričku přece nejde mít červenobílé boty. A když se tedy někam oblíkalo, tak to s ním často byla zábava,“ upozorní na bývalého spoluhráče Tomáš Pomikálek.

I v Kolíně jsou prý na módu nejvíc Američané. „Lee Skinner se oblíká dobře. Není to vyloženě v hip hop stylu, ale taky to pěkně střídá. Má dost bot, džín i tepláků, taky dost „air forců“, ale jinak souhlasím s Radkem, že dobrý basketbalista nemusí jet nutně hip hop styl.“

A nyní už jsou na řadě odpovědi ve speciálním NBL-dotazníku, které v některých případech stály za to:

Nejlepší letní změny v kádru
Pumprla: „Za mě Svitavy, i když to podle výsledků zatím nevypadá. Byly jednoznačně nejaktivnější, tedy aspoň co se týká českých hráčů.“
Švrdlík: „Já bych řekl Kolín. Získali Skinnera nebo Wallace, kteří jsou v lize už protřelí, vrátil se Jirka Jelínek. Na kolínské poměry jde o hodně zajímavé posílení.“ (na „kolínské poměry“ reagoval důrazným kroucením hlavou Číž)
Pomikálek: „Po stránce změn bych souhlasil s Radkem. Výsledky u Svitav zatím nejsou, ale byl to teprve začátek soutěže.“
Číž: „Za mě určitě Kolín, nemůžu jinak. Navíc bych doplnil, že jsme získali i Filipa Novotného.“

Nejpřekvapivější akvizice léta?
Číž: „Asi Brno, kam odešel Šimon Puršl. Hlavně, že to Svitavy dopustily. Čekal bych, že se ho budou snažit udržet.“
Švrdlík: „Já bych řekl Viktora Půlpána, který nepříjemně překvapil nás. To bylo překvapení pro všechny, že zamířil do Brna, které v posledních sezonách bylo v tabulce dole. Jestli se ještě bavíme? Jo, my jsme tam nedávno vyhráli.“ (usmívá se)
Pumprla: „Já dám Lee Skinnera. Výborný hráč a já se divím, že se vrátil do kolínských poměrů.“ (další narážka na nesouhlas Číže)
Pomikálek: „Mě nejvíc překvapil Lamb Autrey od nás do Ústí. Na severu je velká rivalita.“

Který tým udělá v této sezoně největší skok?
Pomikálek: „Věřím USK, i když ani minulá sezona nebyla od něj špatná.“
Švrdlík: „Já myslím, že by se mohlo posunout Brno, když bylo na dně, a má ty překvapivé akvizice. Má na to největší potenciál.“
Číž: „Kolín, nebo Brno. Minule jsme byli předposlední.“
Pumprla: „Souhlasím se všemi a přidávám Ostravu.“

Kdo bude ve Finále NBL?
Pumprla: „Nakonec tam (s Nymburkem) vždy skončí Děčín, nebo Opava (v posledních pěti play-off tomu tak bylo). Vždycky to nějak udělají a je jedno, jak kdo hraje v průběhu sezony. Za mě dávám finále Nymburk – Opava.“
Švrdlík: „Nymburk a doufám, že my.“
Pomikálek: „Když budu realista, věřím Opavě a Nymburku.“
Číž: „Mě se nemůžete na tohle ptát, když tu soutěž sám hraju. (směje se) Jasně, zatím to vypadá na Opavu, šlape, ale jak říkám, Kolín je na pátém místě. (smích) Finále je kousíček. S Nymburkem bysme to měli kousek, to je derby. A v derby se může stát cokoli.“ (stále mu cukají koutky)

Který tým svou hrou nejvíc baví?
Švrdlík: „Snaží se všichni, ale líbí se mi Nymburk, který hraje rychle dopředu.“
Pomikálek: „Bohužel, asi musím souhlasit.“
Číž: „Já dávám Opavu, hraje rychle, dává hodně bodů a čeští kluci si to dobře půjčujou.“
Pumprla: „Ústí - je schopné hrát vyrovnaně s každým a málokdy se mu stává, že by zápas skončil jasně na jednu stranu. A má hráče, kteří hrají atraktivní basket, který vypadá dobře.“

Kdo má největší výhodu domácího prostředí?
Číž: „Zase dám Opavu, jelikož dost týmů to tam má daleko a hraje se tam špatně. Děčín je taky dobrý, ale do té doby, než padne první koš (fanoušci Válečníků do prvního koše domácích vždy rituálně stojí a rytmicky tleskají – pozn.). Pak už je to v pohodě.“
Pomikálek: „Za posledních pár let nemůžu jinak než říct Děčín, dlouhodobě je u nás strašný rozdíl mezi výsledky doma a venku. U nás jsou to opravdu fanoušci a ne jen diváci. Devadesát procent jich píská, tleská a strhává ostatní a díky akustice haly je každý hlas slyšet.“
Pumprla: „Bohužel musím souhlasit s „Pomim“, ta atmosféra jim pomáhá nejvíc v lize. Lidi jsou tam slyšet a ze zápasů venku se mi nejhůř hraje právě v Děčíně.“
Švrdlík: „Pokud jde o specifické prostředí, kde se hraje těžko, řekl bych Ostravu nebo Kolín. Když v zimě zapnou ty fukary, tak se v Kolíně střídá teplo se zimou a člověk při vyběhnutí jednoho protiútoku dostane tři (teplotní) facky… A z vestibulu ještě ucítíš klobásu. (smích) A Ostrava to je klasický zimní stadion – přes Vánoce tam bývá asi deset stupňů. A přijet tam po třech hodinách v buse je těžké.“

Kdo má nejlepší sestavu mladých Čechů:
Pumprla: „Tady se asi shodneme – USK.“ (za souhlasného pokyvování ostatních)

Kdo bude MVP sezony?
Číž: „Složité, ale podle dosavadních výsledků Jakub Šiřina.
Pumprla: „Souhlasím, ale dalším aspirantem je i Ondra Sehnal. Když by se vzal poměr výkon – věk, je ještě o pár let pod „Šířou“ a čísla má podobná. Těžko říct, komu vydrží forma do konce sezony.“
Švrdlík: „Já bych šel se „Šířou“, ale teď po té měsíční pauze to bude zajímavé.“
Pomikálek: „I já bych se přiklonil k „Šířovi“, díky zkušenostem věřím, že mu forma vydrží dlouhodoběji.“

Kolem koho z ligy byste postavili nový klub?
Švrdlík: „Já bych hlavně vzal pivota. Je nás málo, nějaké malé najdeš vždycky. Takže určitě bych o sobě uvažoval. (smích)“
Číž: „Souhlasím, taky kolem pivota, ale Kamčo, sorry, už je ti přes třicet a já bych stavěl kolem Šimona Puršla. Je pravda, že nás malých je na každém rohu deset a kluk se dvěma metry, co umí všechno, se nehledá jen tak.“
Pomikálek: „Myslel jsem si něco úplně jiného, ale když jsem ho teď slyšel, musím říct Kamču.“
Pumprla: „Souhlasím s Kamilem, kolem sebe. Jinak ale velký kus práce v Opavě je „Šíři“, takže by to byl výborný základní kámen.“

Kvůli komu z ligy se dělá v přípravě na zápas nejvíc protiopatření?
Číž: „Tohle je asi „Šířa“, dělá padesát šedesát procent hry týmu, a když se ho podaří aspoň trochu přibrzdit, je jakási šance na výhru nebo aspoň na vyrovnaný průběh. Pro nás malé to není až takové peklo jako pro ty dlouhé, když ho po cloně přeberou, nebo když si nechá postavit clonu na nájezd na svoji silnější levačku. Pak je pěkně vykoupe, než dá ten koš.“
Švrdlík: „My se vždycky nejvíc připravovali na Romana Marka. Když se ho podařilo ubránit, tak Svitavy byly většinou ani ne poloviční. Pokud se nechali tvořit ostatní, většinou z toho nic nebylo. Takže buď Roman, nebo „Šířa“.“
Pumprla: „Já dám Pedu Stamenkoviče, ten dělá 80 procent Hradce. Když se odřízne od míče, je Hradec míň než poloviční.“
Pomikálek: „Šířa“ by se dal zvolit, ale mohl by to být i Tomáš Vyoral, na kterého se spousta týmů připravuje dost radikálně.“

Komu byste svěřili poslední střelu nebo zakončení zápasu:
Pumprla: „Vyovi (Tomáši Vyoralovi), nebo Vojtovi Hrubanovi.“
Švrdlík: „Pokud by to byla střela a nemusel by driblovat, tak Luďkovi Jurečkovi. A pokud by si to musel vytvořit sám, tak „Vyovi“.“
Pomikálek: Já těch střel pár zažil, takže „Vyovi“, který má na to dobrou mentalitu. A dobrý je i Lamb Autrey.“
Číž: „Souhlas se všemi, ale přidám i Lukáše Palyzu.“

Kdo ze současných hráčů by jednou byl dobrým trenérem?
Číž: „Složitě se to určuje, ale myslím, že nějaký rozehrávač. Ti k tomu mají blíž. Řekl bych sebe ale...“ (úsměv)
Pumprla: „Taky bych volil rozehrávače a první mě napadl Michal Šotnar z Ústí. Nevím, proč mě napadl, ale myslím, že má cit pro hru a možná mi ten nápad vnuknul i fakt, že jeho brácha už trénuje.“
Švrdlík: „Mě napadá Radek Kouřil. Vidí krásně hru, rozumí jí, je to ale spíš takový „salámista“ (usmívá se), takže nevím, jestli by to byla jeho kariéra. S tím viděním hry by ale byl dobrý kouč.“
Pomikálek: „Mě napadl Lukáš Feštr. Znám ho jako hráče a on trávil celé dny sledováním všeho možného, takže kdyby se ho člověk zeptal na jméno maséra týmu z druhé litevské ligy, tak podle mě to jméno řekne. Zase má ale občas nervy, tak nevím, jak by to vypadalo.“ (usmívá se)

Nejlepší obránce aktuální NBL:
Švrdlík: „Jak ho znám, tak Viktor Půlpán k tomu má dál našlápnuto, pokud ho v Brně nezkazí.“ (smích)
Číž: „Já bych řekl Martina Kříže, který dokáže bránit od jedničky (rozehrávači) po pětku (centři).“
Pumprla: „Buď Viktor, nebo Martin.“
Pomikálek: „Já bych s velkou radostí ocenil práci Petra Bendy, kterou dlouhodobě odvádí jako trochu undersized (na své pozici menší) pivot. Dokáže bránit i mnohem větší a silnější pivoty.“

Autor: Redakce NBL
Reklama
Detail článku - Hynudai