43:43 falešného dirigenta. Cíl bylo zlato, končí to zklamáním

Jen skončil medailový ceremoniál, vydal se jako jeden z prvních hostů do šatny. Jeho zklamání v tu chvíli neznalo hranic. Sám hrál jeden z nejlepších zápasů kariéry, ač zrovna ve finále musel suplovat pozici rozehrávače za zraněného Anthonyho Waltona. A i když rozhodně nejde o jeho komfortní herní roli, guard Filip Kroutil se jí zhostil výtečně.

Zejména díky čtyřem trojkám zapsal 14 bodů, k tomu přidal i 6 doskoků a 4 asistence při jediné ztrátě za 43 minut a 43 sekund, což byl nejdelší čas ze všech aktérů posledního duelu sezony, jímž byl čtvrtý finálový zápas v Opavě. Pro jeho Děčín skončil po prodloužení o čtyři body v minusu a i při páté účasti ve finále za posledních osm play-off stříbrnými medailemi.

Filipe, jaký to byl zápas, v němž jste při tom ohromném oslabení i v Opavě neskutečně vzdorovali?
Ani nevím, co k tomu říct. Snažili jsme se hrát až do konce. Neměli jsme žádný důvod se šetřit. Všichni jsme unavení, zničení a polámaní. Nechali jsme na hřišti vše, co jsme měli, ale bohužel to nevyšlo.

Hlavně na začátku zápasu a vlastně v celé první půli vám to hodně padalo z dálky. Opavě jste asi dost brnkali na nervy, když jste šli do vedení.
Bylo vidět, že obrany už byly děravější a v zápase bylo hodně volných střeleckých pozic. V prvním poločase nám to padalo, ve druhém už bohužel tolik ne. Ale zápas jsme nakonec i tak dotáhli do prodloužení, které jsme ale bohužel nezvládli.

Jakou příchuť má stříbro pár minut po konci zápasu?
Myslím, že každý tým by byl rád, kdyby hrál finále, ať by skončil první, nebo druhý. Měli jsme letos za cíl urvat zlato. Šance byla, jen škoda, že se nám zranili dva klíčoví hráči, kteří už nám v posledních zápasech nemohli pomoct. Za mě je to zklamání.

I přes zklamání, čeho si na tomhle posledním výkonu v nepřátelském prostředí na půdě soupeře nejvíc ceníte?  
Po pravdě bych to nenazval nepřátelským prostředí. Fanoušci jak v Opavě, tak i u nás v Děčíně jsou naprosto skvělí, což šlo vidět. Na konci zápasu skandovali „Děčín!”, takže to neberu jako nepřátelské prostředí. Byla to úžasná reklama na basket. Kdyby byla taková atmosféra každý zápas, a finále bylo na více zápasů, byla by to naprostá pohádka.

A čeho si na vašem výkonu nejvíc vážíte?
Vážím si jednotlivých výkonů všech hráčů v našem týmu a samozřejmě i skvělých individuálních výkonů na druhé straně.

Snad poprvé jste letos hrál na rozehrávce a hned v nejdůležitějším zápase celé sezony. Jak jste se v této roli cítil? A řekl byste, že jste obstál?
To ať zhodnotí někdo jiný. Cítil jsem se v rámci možností skvěle, i když člověk se po takové sezoně nemůže cítit úplně svěží a zdravý. Snažil jsem se co nejvíc ulehčit práci Tyovi Nicholsovi, aby měl on i Matěj Svoboda co nejvíce energie na útok, když v něm excelují. Snažil jsem se, ať mohou pošetřit síly, což se, myslím, povedlo, ale bohužel to výsledkově nevyšlo.

Vypadalo to, že se Opava skoro bála vítězství, její hráči byli nervózní. Litujete z té koncovky spíš chyb v obraně, nebo nedaných střel v útoku?
Nemyslím, že to bylo koncovkou. Nechali jsme Opavě rozehrát širokou škálu hráčů, nevím, kolik z nich dalo dvouciferný počet bodů. Snad šest, a to je strašně moc. Ideální by bylo, ať dají dva hráči klidně 60 bodů, ale když se ostatní nechytnou, tak je týmový výkon slabší. Rozhodlo, že jsme nechali rozehrát Luďka Jurečku, Honzu Švandrlíka a další hráče, kteří nám každý dali skoro dvacet bodů.

Jeden titul v podobě vítězství v Českém poháru jste získali, od druhého jste byli jen malý kousek. Jak si budete tuto sezonu pamatovat?
Bohužel si ji nebudu pamatovat jako tu s doublem (vítězstvím ve dvou soutěžích). Celkově ji ale musím hodnotit pozitivně. Druhé místo je pořád druhé místo a vyhrát pohár se nikdy dříve našemu týmu nepodařilo, takže už to je historický úspěch. Jen škoda, že jsme nedotáhli finále ligy.