Odehrál nejvíc minut (30), nasázel nejvíc bodů (21), trefil nejvíc trojek (4 ze 13 týmu), rozeslal nejvíc asistencí (10), sebral soupeři nejvíc míčů (3) a byl jasně nejužitečnějším mužem lvů při vydřené první výhře evropské kvalifikace.
Proti trojkově neuvěřitelně úderné Británií (18/12 - 67 procent) jeho vklad na týmový účet tvořil zcela nepostradatelnou položku. Tomáše Satoranského ovšem také stál velmi mnoho sil.
„Tohle okno mi nějaké vzalo, ale doufejme, že ne moc. Samozřejmě ten týden byl pro mě důležitý, protože mi záleží na českém basketbalu a na Česku obecně, ale bylo to náročné. Jak pro moji rodinu, tak pro mě osobně fyzicky. Tahle okna nejsou opravdu pohodlná a myslím, že to není úplně ono, co by v budoucnu mělo pokračovat,“ pravil rozehrávač euroligové Barcelony na tiskové konferenci po osmibodovém vítězství nad Velkou Británií.
Tomáši, jak jste viděl svůj osobní výkon?
Jsem rád, že se mi střelecky dařilo a že jsem se cítil víc sám sebou než při zápase v Řecku. Přeci jen všechno bylo strašně rychlé, cítil jsem se unavený ze Španělského poháru, kdy jsem musel během čtyřiadvaceti hodin přeletět z Malagy do Prahy a ještě se stavovat v Barceloně. To bylo znát, navíc Řecko je nepříjemný soupeř. Doufal jsem, že si pořádně odpočinu mezi přeletem z Řecka a doma podám mnohem lepší výkon. A naštěstí se mi to podařilo. Samozřejmě je to díky tomu, že spoluhráče znám, znám jejich tendence. Diego Ocampo mě taky už dřív trénoval. Jde o to zase si vzpomenout, jak se věci mají. Jsem rád, že se nám podařilo vyhrát, protože tahle výhra je to, proč jsme sem přijeli.
Spoluhráči chválili vaše rozehrávačské umění. Jaké to jsou pro vás v národním týmu pocity?
Nestandardní, protože tréninků není moc. I když znám hráče z minulosti, teď jsem rok a půl hrál v úplně jiné roli s hráči, s nimiž když nemusím, nejsem tolik na balonu. Pro mě je to něco, na co si musím rychle zvyknout. Ale pomáhá mi, že kluky znám z mistrovství Evropy, světa. A dneska se to ukázalo.
Navíc jste se blýskl i 21 body.
Sedlo mi to. Na začátku mi dávali dost prostoru, tak jsem byl trpělivý a hledal si dobré pozice. Potom mi tam spadly i některé těžší střely. Ale myslím, že moje charakteristika je hlavně zapojovat spoluhráče a zlepšovat týmový výkon.
Měli jste v hlavách to, že Británii musíte zdolat?
Bylo potřeba vyhrát, ale šanci na postup bychom stále měli, i kdyby to bylo 0-2. Přeci jen ze skupiny jdou tři týmy ze čtyř. Nizozemsko prohrálo s Řeckem o dva body, ale my jsme chtěli vyhrát doma v Pardubicích před českými fanoušky. Taky ale víme, že došlo ke spoustě překvapivých výsledků. Chile porazila Argentinu, Bulharsko Německo. V těchto zápasech se může stát cokoli. Důležité bylo mít určitý respekt k soupeři a zůstat v zápase v dobrém i ve zlém.
Když jste poločase vedli jen těsně a inkasovali 47 bodů, musel kouč Ocampo v šatně hodně zvýšit hlas?
Křičel i na mě. (směje se) Ale to ještě nebylo nic z doby, kdy jsem jako mladý začínal v Seville. To uměl být teprve hlasitý.
Bude příjemné vrátit se do Španělska a hecovat jeho hráče, že Česko to má 1-1 a oni 0-2?
Myslím, že na to rychle zapomenou, protože program je tak brutální, že nebudou mít ani čas nad tím přemýšlet. Je to pro ně nezvyklá situace s tím, co všechno vyhráli, začít takhle kvalifikaci, ale oni mají velikou mentální sílu, která je požene dopředu.
V pondělí pozdě večer přišlo v Pardubicích na reprezentační zápas skoro pět tisíc fanoušků, víc než před rokem na Victora Wembanyamu. Co to říká o českém basketu?
Doufám, že takhle budou chodit i dál. Ještě když tahle parta v nároďáku nekončí. Byl jsem rád, že byli slyšet a hala se naplnila. A zároveň si myslím, že tahle parta si to zaslouží. Ještě není konec a tím, že jsme sem přijeli v takovém složení, ukazujeme, že to myslíme velice vážně a doufejme, že se nám to mistrovství Evropy podaří udělat.
