52 se stříbrným koncem. Našli jsme klíče

S JAKUBEM KRAKOVIČEM Jen na nymburské palubovce zazvonil zvonec na závěr třetího a posledního finálového duelu, hostující tým Děčína se za skandování stovky svých fanoušků kompletně oblékl do bílých trik připomínajících už čtvrté ligové stříbro klubových dějin. Jako by dopředu počítal s tím, jak tenhle zápas dopadne. „Jestli je neobvyklé mít předem nachystaná trička k druhému místu?“ zopakoval nejdřív otázku kapitán Válečníků Jakub Krakovič, který nedlouho předtím převzal pohár za druhou příčku v letošní Kooperativa NBL.

S JAKUBEM KRAKOVIČEM Jen na nymburské palubovce zazvonil zvonec na závěr třetího a posledního finálového duelu, hostující tým Děčína se za skandování stovky svých fanoušků kompletně oblékl do bílých trik připomínajících už čtvrté ligové stříbro klubových dějin. Jako by dopředu počítal s tím, jak tenhle zápas dopadne. „Jestli je neobvyklé mít předem nachystaná trička k druhému místu?“ zopakoval nejdřív otázku kapitán Válečníků Jakub Krakovič, který nedlouho předtím převzal pohár za druhou příčku v letošní Kooperativa NBL.

„Nedokážu si vybavit, jak to bylo v těch předchozích finále. Já zažil jen to před dvěma lety a to jsme, myslím, trika taky měli. Každý, kdo trochu sleduje basket u nás, ví, že úroveň Nymburka je v současnosti někde jinde a druhé místo je pro ostatní úspěchem. Nevím, jestli se s tím dopředu počítalo, my bychom tu rádi překvapili, ale Nymburk prostě ukázal svou kvalitu,“ byl věcný 28letý power forward.

Za celé play-off a za celou stříbrnou sezonu pochválil především celý svůj tým, bez vyzdvihování individualit. „To, kam jsme se letos dostali, není úspěchem jednotlivců, ale týmu.“



Ten děčínský zažil v sezoně nebývalou horskou dráhu. Po kostrbatém začátku došplhal 19. ledna po šesti výhrách v řadě až na sdílené druhé místo, aby během následujících dvou měsíců navršil 9 porážek za sebou a začalo mu hrozit předkolo play-off. Jenže v pravý čas se vzchopil a z posledních 7 utkání A1 získal 6 výher, když nestačil jen na mistra. Poslední čtyři duely nadstavby už to ale bylo pod vedením nového kouče Tomáše Grepla.

„Byla to slušná horská dráha. Ty chvilky po jedenácti soutěžních porážkách (včetně dvou pohárových) v řadě nebyly příjemné a pořád jsme hledali nějaké klíče k tomu, abychom to zvládli, a ani jsme si nedokázali představit, že bychom na konci sezony tady mohli stát a oslavovat druhé místo. Byla to tedy turbulentní sezona se suprovým koncem,“ ulevilo se kapitánovi.

Sám ale těžko hledal konkrétní bod obratu či odrazovou plochu, z níž se tým v druhé polovině března, konkrétně po dobytí ústeckého kurtu, odpružil k až zázračnému závěru sezony, kdy v play-off nejdřív přemohl v sedmi utkáních Opavu a poté v šesti druhý celek dlouhodobé části Svitavy. Za play-off celkem odehrál 16 zápasů, tedy o dva víc než v nadstavbě, a v lize si tak odkroutil za celý ročník 52 bitev.

„Zkoušeli jsme během té série porážek změnit spoustu věcí, ale stačil jeden zápas, kdy jsme to po několika porážkách v koncovkách zvedli, a ukázal se charakter týmu, který držel při sobě a v nadstavbě předvedl, že se s ním musí počítat. A nebylo to o jednom hráči, každý na tom měl takový, nebo makový podíl,“ zdůraznil Krakovič.



Za posledních pět let dobyl Děčín počtvrté stříbrné medaile a je tak v tomhle období druhým nejúspěšnějším celkem ligy. Kam to ještě Válečnící mohou dotáhnout dál?

„Na titul, na titul jde táhnout,“ vypálí nejdřív ostrými děčínský dlouhán, aby poté přece jen o něco zmírnil.

„Bohužel letos byl Nymburk nad naše možnosti. Na jeho hřišti jsme neodehráli vůbec dobrý první zápas finále, z toho jsem byl hodně zklamaný, co jsme tu předvedli. Ve druhém doma už jsme ukázali kvalitu a dobrou obranu, škoda jen pár situací na konci. A ve třetím utkání tam byly naše špatné začátky obou poločasů. Aspoň jsem ale hráli až do konce a uzavřeli sérii se ctí,“ doplnil manžel reprezentantky Terezy Krakovičové, který nechce z medailových stupňů ustupovat ani příští sezonu.

Pozice vicemistra dává děčínskému ARMEXU právo na kvalifikaci o Ligu mistrů. To by ovšem znamenalo i ve světle letošní opavské zkušenosti poměrně zásadní vyztužení kádru a rozpočtu. A pokud nebude ve hře FIBA Europe Cup, padne možná volba klubu opět na Alpe-Adria Cup.

„Pokud jde o evropské poháry, to je otázka na vedení. My bychom ale byli rádi, kdybychom se zase mohli konfrontovat s kvalitními soupeři ze Slovenska nebo Maďarska,“ neskrývá hráčské přání Krakovič.