Aktivační družiny i basketbalové víkendy u Křížů

Zvenku se to může zdát jako akce na efekt, která dětským divákům dá hlavně šanci „ulít se” na dopoledne ze školy. Kdyby však chlapík, který má celý tenhle podnik na povel a stál u jeho zrodu, myslel jen takto krátkozrace, těžko by se mohl stát reprezentantem a majitelem 11 ligových titulů.

Sportovní ředitel nymburského klubu Ladislav Sokolovský se tak dívá i za roh, a proto již třetí ročník akce „Mistři školám” představoval spíš jen nejviditelnější díl basketbalové sítě, již klub rozprostřel po celém patnáctitisícovém městě.

A pak není divu, že při středečním dopoledním utkání Kooperativa NBL mezi Nymburkem a Kolínem naplnilo halu Sportovního centra na 1100 dětí, přičemž zájem byl takový, že by se do hlediště všechna děcka ani nevešla.

„Když jsem viděl ráno proudit do naší haly další a další třídy, už jsem měl strach o jejich usazení, ale nakonec se všichni vešli,” podotkl Sokolovský k návštěvě, jež i díky dospělým narostla až na 1200 diváků a utvořila tak v rámci domácích ligových utkání rekord mistra v této sezoně.

„S naplněním kapacity žádný problém nebyl, dokonce dvě nymburské základky měly zájem vzít i šesté třídy, ale to už bychom byli na hraně kapacity,” přiznal sportovní ředitel, který v hale uvítal žáky z prvního stupně tří nymburských základních škol a také jedné poděbradské, dorazila i jedna mateřská škola a navíc i starší žáci ze čtyř základek z Kolína a okolí, neboť své fanoušky si mohli dovézt i hosté.

„Kolín mohl mít zhruba sto až 150 dětí, nakonec přivezl dvě stě, ale věděl jsem to aspoň dva dny dopředu,” usmál se Sokolovský, podle nějž mezi dětskými diváky už byla i spousta těch, kteří akci zažili nejméně podruhé.

Po prvních dvou úspěšných edicích další rozkvět mládežnického sportu nejen na Nymbursku zarazil covid, kdy organizované aktivity dostávaly kvůli omezením pořádně na frak. Zdálo by se tak, že efekt „Mistrů školám” nebyl dosud příliš měřitelný, Sokolovský nicméně nabídl své osobní poznatky.

„Ten efekt se dá posoudit podle toho, že vždy po těchto akcích chodí na následující zápasy rodiče s dětmi v podstatně větší míře a na nás je, abychom je tu dokázali udržet nastálo. A taky se to projevuje na zájmu o basketbalový kroužek v družinách, který máme na každé nymburské základní škole jednou týdně pod vedením profesionálních trenérů z naší akademie. A totéž platí i pro naši přípravku,” říká bývalá nymburská opory k městské basketbalové provázanosti.

„V družinách je ten zájem obecně velký a je to dané i tím, že ty děti mají v družině dost času a jsou rády za každou takovou aktivitu. Na Tyršově máme 45 dětí, na Letců R.A.F. 35 a na Komenského 25. Proto to děláme, protože pak tam najdeme i děti, které přijdou i k nám do akademie. V družinách je navíc výhoda, že je tam rodiče nemusí vodit extra. Naopak víc potom musíme pracovat na tom, abychom je dostávali i k nám do klubu, kam už je potřeba děti vozit. Při vytížení rodičů s tím ale někdy bývá problém,” dodává k logistice Sokolovský.

Podle něj „horké aktivační období” po zápasech pro školy obvykle vydrží měsíc až dva. „Pak přijdou prázdniny a po nich už je někdy těžší na to navázat, takže se s tím musí dobře pracovat.”

Po covidové proluce byla včerejší akce i pro nymburský klub svým způsobem novým začátkem. Kdo ovšem ani přes téměř dvouletou sportovní odstávku nezapomněl, jsou ředitelé škol. „Troufnu si říct, že jsou vždy velmi spokojeni, což dokazuje fakt, že se k nám rádi vracejí,” pochvaluje si Sokolovský, jehož klub během včerejšího utkání uspořádal i tradiční soutěž o nejlepší fanouškovský transparent, kterými se do v hledišti jen hemžilo.

K efektu aktivační akce se vyjádřili i dva hráči ze zúčastněných týmů, kteří už doma vychovávají vlastní děti.

„Ty moje už se na basket daly a tohle by je, myslím, ještě povzbudilo. Oboustranně jsme si to užili, my i děti, konečně byl slyšet pořádný potlesk. Obecně mi přijde, že lidi z hal mizí a není to takové, jaké to bývalo. Takže já jsem byl určitě rád, jen kdyby to bylo aspoň v jedenáct, nebo ještě později,” řekl i na adresu začátku v 10:00 kolínský veterán Jiří Jelínek, který je otcem devítileté dcery a téměř čtyřletého syna.

„Syn projevil o basket zájem sám, když ho sledoval. U dcery byla moje role větší, nabádání trvalo zhruba dva tři roky,” usměje se podkošová opora Medvědů.

Klad zápasů pro děti vidí i nymburský forward Martin Kříž. „Pro děti je to určitě skvělá akce, přijde plná hala, což je - když to řeknu blbě -, pro nás trochu nezvyk. Všechny děti si to užijou a aspoň část objeví sport, o kterém dosud nevěděly. A já pevně věřím, že se najde několik desítek mladých nadějí, které pak basket začnou hrát a bude se to tu posouvat.”

 Tady musíme dodat, že u Křížů doma má basketbal aktuálně poněkud specifické postavení. Jak říká reprezentant, je ho někdy prostě příliš.

„Na tenhle zápas moje sedmiletá dcera chyběla, protože šla do školky, ale ještě než se narodila, už byla přítomná na každém utkání,” naráží Kříž na pravidelnou docházku své ženy.

„Od narození pak byla dcerka minimálně na všech domácích utkáních, a jelikož její nevlastní brácha hraje basket taky, její víkendy jsou občas náročné, protože když hrajeme oba, putuje z jedné haly do druhé a vyloženě tak k basketu netíhne. Už se začínám setkávat s tím, že když se řekne, že se jde na zápas, není to vítáno s radostí,” usměje se nymburský podkošový pilíř, jehož dcerka se orientuje spíš uměleckým směrem - na hru na klavír a tanec.

Přítomný divák na utkání Nymburka s Kolínem mohl snadno nabýt dojmu, že jde i díky stovkám dětí v ochozech o zábavnou exhibici, kde skore není příliš důležité. S tím ale oba protřelí ligisté zásadně nesouhlasili.

„Pořád to byl ligový zápas, takže nešlo jen o akci pro děti. My se s tím museli vypořádat, protože se hrálo v nezvyklý čas v deset ráno. Jistě, ta plná hala dětí, které skandovaly po celých 40 minut, byla to hlavní, ale utkání pro nás mělo stejnou hodnotu jako jakékoli jiné. Pokračujeme v cestě dál nahoru a doufám, že ty výkony už půjdou jen vzhůru, protože máme co napravovat,” zdůraznil Martin Kříž.

Kolega Jelínek i se speciálním osobním dodatkem doplnil: „Nemuselo to skončit právě o třicet, na druhou stranu v našem složení bez dvou hráčů základní sestavy (Číž a Lošonský) to zase nebylo tak špatné. Hlavní bylo se nezranit, protože za chvíli začíná play-off. Pokud jde o mých 24 bodů, tak občas i do starého stromu nateče na jaře míza a tímto bych se chtěl hrozně omluvit Lojzovi Kuchařovi, že takhle brzo ráno na to musel koukat. Snad mi to ještě párkrát odpustí.”

Trojice sportovních profesionálů poskytla svůj pohled i na efekt téměř dvouleté vlády covidu na sportování dětí a mládeže a míru jejich odklonu od sportovních aktivit.

„Myslím, že to hodně ovlivnilo mládežnický sport. My, profesionálové, jsme měli výjimky, ale mládežnické kategorie víceméně rok a půl stály, což hodně ovlivní situaci, i ty, co u sportu zůstali. Spousta kluků nebo holek skončila, ale doufám, že to nejhorší máme za sebou a tělocvičny se zase začnou plnit a co nejvíc mladých lidí a dětí si najde cestu k basketu nebo jakémukoli jinému sportu,” hledá budoucí naději Kříž.

Kolínský Medvěd v poslední době pozoruje, že pohybově jsou na tom děti o dost hůř než předchozí generace. „Nevím, jakou roli v tom měl teď covid, ale nějakou asi jo. Určitě mě mrzí, že během covidu byl dětem sport prakticky zakázán,” nelíbilo se Jelínkovi.

Ladislav Sokolovský už před zápasem pro děti zmínil, že covidové efekty pozoroval i na úbytku hráčů v nymburské akademii. „Taky ale platí, že šlo spíš o starší kategorie, od 13 let výš, a týkalo se to hlavně dětí, které neměly takové vytížení v zápasech a zjistily, že tu partu jsou schopné si najít i jinde. Potkávaly se každý den, a jak se basket přerušil, zjistily, že dokážou žít i bez toho. Ti, řekněme, talentovanější kluci, co hrávají víc a žijí tím, u těch úbytek znát nebyl. A třeba letos v přípravce už to není vůbec špatné, protože se obecně mluví o tom, abychom dělali něco pro zdraví, a v tom se situace lepší,” vyhlíží lepší časy sportovní ředitel mistra.