Amerika v Děčíně a trendy pod povrchem

NOVÁ DOBA U VÁLEČNÍKŮ Lamb Autrey a Klint Carlson. Dva Američané, kteří vzhledem k poslední klubové éře čerstvě vyznačili menší revoluci v děčínském kádru. Je to totiž už dlouhých šest sezon, co Válečníci naposledy disponovali dvěma zahraničními borci. V ročníku 2012/13 šlo dokonce o kvartet – Sanders, Pope, Alič a Kinter. Pak už to byl tři roky jediný legionář – postupně se jednalo o Ventu, Tuckera a Cartera, který navíc přišel až ve druhé polovině sezony. A poslední dva ligové ročníky pod děčínskou skálou válely ryze české sestavy, jež vytěžily jedno stříbro a jedno páté místo. Letošní jaro ovšem přineslo zásadní změnu.

NOVÁ DOBA U VÁLEČNÍKŮ Lamb Autrey a Klint Carlson. Dva Američané, kteří vzhledem k poslední klubové éře čerstvě vyznačili menší revoluci v děčínském kádru. Je to totiž už dlouhých šest sezon, co Válečníci naposledy disponovali dvěma zahraničními borci. V ročníku 2012/13 šlo dokonce o kvartet – Sanders, Pope, Alič a Kinter. Pak už to byl tři roky jediný legionář – postupně se jednalo o Ventu, Tuckera a Cartera, který navíc přišel až ve druhé polovině sezony. A poslední dva ligové ročníky pod děčínskou skálou válely ryze české sestavy, jež vytěžily jedno stříbro a jedno páté místo. Letošní jaro ovšem přineslo zásadní změnu.

„Dlouhodobě jsme říkali a říkáme, že se zahraničním akvizicím nebráníme a netvrdíme, že navždy chceme jít ryze českou cestou. Nicméně převážně po ní jdeme, protože je nám vlastní a cítíme, že to je fajn. A když se mě na to teď někdo z novinářů ptal, došli jsme skutečně k tomu, že naposledy jsme dva zahraniční hráče měli před šesti lety,“ potvrzuje sportovní manažer klubu Jakub Důra (na horním snímku uprostřed).

Proč k navýšení zahraničního elementu došlo právě letos?

„Z průběžného hodnocení během uplynulé sezony vyplynulo, že náš herní projev nebyl takový, jaký bychom si představovali, a vykrystalizovaly z toho tyto změny. Nicméně to, že jde právě o zahraniční hráče, vyplynulo hlavně ze situace, nabídky na trhu a jmen, která připadala v úvahu,“ vysvětluje Důra.



V případě všestranného guarda Autreyho, který v Kooperativa NBL hájil už barvy Jindřichova Hradce i Pardubic, šel BK ARMEX najisto. „Lamb je typem hráče, o kterém jsme přemýšleli, že by mohl být velmi přínosný. Navíc lidsky je skvělý a jeho výkonnost je velice prověřená, takže to rozhodování bylo velmi rychlé.“

Nováček z univerzity Carlson přichází rozšířit podkošovou sestavu (v té už nebudou Pavel a Jakub Houškové), v níž doplní Landu, Krakoviče, Grunta a nově pořízeného mladíka Žiklu z pražského USK. Na křídlech budou v nové sezoně (po odchodu Bažanta a Halady) spolu s Autreym Pomikálek, Ježek a Kroutil a na rozehře zůstává duo Šiška – Feštr.

„Pro Carlsona rozhodlo především to, že jsme chtěli okysličit podkošovou sestavu. Nebyl tam ale žádný moment, kdy jsme si řekli, že teď chceme vzít dva Američany. V průběhu sezony k tomu prostě dozrála situace a nabídka hráčů nás dovedla k tomuto řešení,“ doplňuje Důra.

Ten ovšem zároveň odmítá, a to zásadně, že by klub při snaze o navýšení herní kvality sáhl po cizincích pouze proto, že Češi nebyli k dispozici.
     
„Osobně nerad slýchám a nerad bych sám říkal to, co tu zní napříč basketbalovou scénou, že čeští hráči nejsou. Takhle jednoduše to říct určitě nejde. U nás svou roli sehrála kombinace finanční náročnosti, vhodných typů i atraktivity hry. Nebylo by ani fér říkat to, že Češi nejsou, zejména od nás, kteří jsme teď měli dva roky výhradně český kádr. Vím, že ti hráči jsou, ale prostě nastanou situace, nebo jsou určité herní důvody, pro které zahraniční hráče můžeme přivést, protože najít domácího borce, který by hledané schopnosti měl, je v dané situaci složitější.“

Při rozhovorech s americkými hráči, kteří jsou v týmech osamělí, tedy bez krajanů, lze někdy zaslechnout postesknutí, že schází možnost poklábosit si „naživo“ s někým z domoviny v mateřském jazyce. Tohle ale v Děčíně žádnou roli při angažování americké dvojice nehrálo.  

„Naše zkušenosti se zahraničními hráči, kteří tu byli v předchozích sezonách vždy po jednom, byly bezproblémové. Pokaždé to byla jiná situace, jiný post, věk i jiná povaha, ale třeba i Tony Tucker jako introvertní typ hráče, který byl dost vázaný na rodiče, to zvládal dobře. Dnes hráči mají díky technologiím dobré a intenzivní spojení s domovem a navíc já jako výhodu vidím, že parta a týmové fungování je u nás na vysoké úrovni a hráči se tu dřív či později začnou cítit komfortně. Takový Nate Carter už měl rodinu i dítě v Americe, přiletěl na tři měsíce a neměl problém. Spíš ho jako Kaliforňana trápila zima a „klepal tu hroznou kosu“. Byl to společenský typ, který neměl problém začít sám hovor. Hráči sem přijdou hlavně hrát basket, my s nimi komunikujeme často a v téhle oblasti není problém.“



I přes dobré zkušenosti se zahraničními akvizicemi si je sportovní manažer Válečníků vědom, že čeští hráči mají na tomto poli zásadní výhodu, neboť při delším působení je jejich vztah s klubem hlubší.

„Aspoň my to tak máme. I mezi cizinci se jistě najdou výjimky, ale spousta z nich přichází na jednu sezonu, a buď nenaplní očekávání a odejdou, anebo je předčí, a po dobré sezoně dostanou nabídky odjinud, kdy je pak nereálné je udržet.“

Další výhody při spolupráci s tuzemci jsou podle Důry organizačního, finančního i komunikačního rázu. „Ve vztahové rovině a v rámci týmové chemie může jazyková různorodost působit komplikace. Pro cizince není jednouché fungovat v šatně, kde lítají české vtípky, a většina kabiny se chechtá. A pokud ten hráč není zapojený v týmu jinak, může si to vysvětlovat lecjak.“

A ještě zpět k tématu dostatku či nedostatku českých hráčů ligové úrovně, k němuž má Důra několik podstatných poznámek.

„Dřív jsem působil i u mládežnické reprezentace, a když to sleduju, tak těch českých kluků je pořád stejně, dokonce možná víc než dřív. Ti nejtalentovanější ale taky mají mnohem víc možností, kam jít. Když se vezme dvanáctka hráčů z každé reprezenace do 18 let, tak sedm až deset kluků z ní chce jít na americkou univerzitu a polovině, možná i většímu počtu se to povede. Z každého ročníku tak velká část těch nejtalentovanějších odchází studovat do USA, případně tam hrát, a vůbec není jisté - a tady by bylo velmi zajímavé zjistit přesná čísla -, jak je to pak s jejich návratem a pokračováním v basketu u nás.“

„Znám případy, kdy se hráč vrátil z Ameriky vystudovaný a nelákalo ho už hrát na této úrovni. Anebo se vrátí 23letý kluk, kterého nikdo pět let pořádně neviděl, a nemusí to být ani top talent nebo reprezentant, má dodělanou vysokou a dostane třeba atraktivní pracovní nabídku, a aby mu ji to vyvážilo, musí už v nějakém klubu dostat i zajímavé peníze. Ovšem který klub je schopen dát hráči, kterého viděl jen na videu z univerzity, čtyřicet nebo aspoň třicet tisíc?“ pokládá řečnickou otázku děčínský manažer.      

Ten v nejbližších letech předvídá i nový trend a to odcházení českých hráčů do Evropy ve větším množství, než je tomu aktuálně. „Zatím nemáme v Evropě takové jméno, ale to se může zlepšit, když se víc a víc hráčů bude vracet i z těch amerických univerzit, anebo budou do evropských klubů odcházet rovnou z Česka.“