Až jsem jedno ráno vstal. A neohnul se

S JAKUBEM SLAVÍKEM Lidská schránka je nevypočitatelným organismem, jehož fungování má často záhadné zákonitosti, které leckdy nepoznáme až do doby, kdy nás osobně zasáhnou. A to ani nemusíme mluvit o důsledcích viru začínajícího na cé. Jakub Slavík by mohl vyprávět. Vlastně on bude vyprávět.

Po dvouapůlměsíční vynucené pauze kvůli problémům se zády způsobeným problémy s kotníky se konečně vrátil do akce. Že tomu dvakrát nerozumíte? Opavský forward, který v NBL patří k elitě tuzemců do 22 let, v tom také nejdřív neměl moc jasno. V každém případě už teď bude víc naslouchat i tišším depeším svého těla.

Jakube, dá se po 13 minutách duelu s Brnem říct, že jste definitivně zpět?
Doufám, že to tak je, ačkoli ten problém se zády nebyl úplně přesně specifikovaný, a to jsem byl u čtyř doktorů i na magnetické rezonanci. Tam se aspoň ukázalo, že moje nemožnost trénovat a hrát byla způsobená svalovým limitem, kdy se tělo po mých třech zraněních kotníku z minulé sezony, kdy jedno bylo docela těžké, snažilo leccos kompenzovat různými svaly, až to odnesla záda. Muselo se to uvolnit manuálně a doufám, že ten chronický stav už odezněl, byť ještě nejsem stoprocentně vyléčený. Už jsem ale schopný trénovat a hrát.

Zády jste tedy zaplatil za zraněné kotníky?
Je to tak. Já ty výrony kotníků v minulé sezoně vyléčil prakticky za pár dnů, tuším, že jsem nevynechal ani jeden zápas. Ta zranění se ale nějak vepsala do těla a nakonec to odnesla záda. A ten problém začal víceméně ze dne na den. Bolesti se sice kumulovaly delší dobu, ale já to klasicky přecházel, trénoval a hrál, protože jsem se domníval, že to časem odezní. Jedno ráno jsem se ale probudil a nebyl se schopný vůbec ohnout. A ta bolest vydržela dost dlouho. 

Zpátky ovšem nejste jen vy, ale po stránce výsledků i celý váš tým, který vyhrál už třikrát v řadě a naposledy dobyl velké vítězství v Brně.
Týmová forma se v posledních třech zápasech počínaje utkáním s Novou hutí, kde to tedy ještě bylo takové nemastné, neslané, zvedla. Potom jsme těžce vybojovali výhru v Děčíně a totéž platilo i o Brnu, kde už ale byla znát větší herní pohoda. Doufám, že už se všichni vracíme ze zranění, připojit by se teď měli i „Čouda” (trenér Czudek) a Radim Klečka. Tak už snad budeme zase předvádět ten správný opavský basket.

Co vám v Brně nejvíc pomohlo k výhře při té přestřelce (94-100) mezi dvěma defenzivně kvalitními celky?
No, bodů padalo dost (usměje se). Nás hodně podržel Kuba Šiřina, který dával i těžké střely a důležité body, když jsme je nejvíc potřebovali. Hodně hlavně v poslední čtvrtině ukázal, že je zaslouženě naším kapitánem. Jinak to ale byl týmový koncentrovaný výkon, víc jsme si už vyhověli v útoku i obraně a ten lednový výpadek je už, doufám, za námi.  

Teď vás podržel kapitán, ovšem s Ostravou i v pohárové bitvě v Děčíně vás v koncovkách velkými střelami i dalšími akcemi zachraňoval veterán Luděk Jurečka.
Samozřejmě, Luďa je náš držák. Kdykoli potřebujeme dát trojku, je to jasná volba. Jde o velmi inteligentního hráče, který dokáže zhodnotit své schopnosti a možnosti a podat svůj nejlepší možný výkon. V Děčíně měl velkou roli i Martin Gniadek, který si tam zápasy užívá díky přízni domácích fanoušků (usmívá se), což je pro něj další přídavný motor. A na jeho statistikách to i bylo vidět (22 bodů za 25 minut).

Kolega Jurečka se nedávno přiznal, že už se radši příliš nehrne za útočnými doskoky, aby se s některými rychlostními typy stíhal vracet do obrany, ale zrovna v koncovce v Děčíně si šel za vlastní minutou trojkou, doskočil a byl z toho další důležitý koš pro vás. I jako trojkař se tedy svými střelami jen nekochá, ale když cítí minelu, neváhá jít do mlýnice pod košem, aby své zaváhání napravil. Je dobrým příkladem pro mladé hráče?
Už má v basketbale hodně odpracováno a podle mě už předtím, než střela opustí jeho ruku, tak on ví, jestli to skončí v koši, nebo ne, a dokáže si za balonem jít. Je příkladem pro mladší kluky, jak tím, že se o sebe dokáže starat, aby byl schopen hrát tak dlouho, tak tím, že je v té hře pořád aktivní, nejde si to jen odklusat od trojky ke trojce a párkrát si vystřelit. Snaží se i dobře a hlavně chytře fungovat v obraně a občas přidá i nějaký ten doskok.

Bez Klečky a Zbránka jste v Brně proti kompletním domácím dali dvakrát víc trojek a pod košem posíleného soupeře i přeskákali. Jak velká věc to byla?
Doskok je jedním z klíčových faktorů, který vyhrává zápasy, a nám se v Brně dařil na obou polovinách. Jen jsme občas hořeli na obranném doskoku, ale vždycky jsme si to včas vyříkali. A trojky nám napadaly, což je dobře. Po většinu zápasu jsme tahali za kratší konec a tak bylo fajn, že jsme se dokázali udržet v hlavách a koncovku pak zvládli.

I z hlediska závěru sezony - za jak důležitou tuhle výhru nad soupeřem, který vám teď dýchal na záda a svými ambicemi roste, považujete?
Jakákoli výhra venku je cenná, zejména když tu šlo o druhé místo. Jinak je fajn, že v lize je víc celků s většími ambicemi. I u nás jsou letos docela vysoko - snažíme se vyrovnat Nymburku a hrát s ním co nejlepší zápasy. A když se do toho mixu týmů s nejvyššími ambicemi přidá někdo další, je to jedině dobře. Týmy se tak vzájemně posouvají dál. Brno i díky kvalitní evropské soutěži získává další zkušenosti, my letos hráli Europe Cup a všechny týmy ty mezinárodní zkušenosti přenášejí do české ligy. Zápasy jsou pak zajímavější a ta mužstva se zlepšují.

Mohlo by po loňské sedmizápasové semifinálové sérii s Kolínem dojít na další velké semifinále?
Pokud by to tak vyšlo, tak by to s Brnem byla dost atraktivní série, i pro fanoušky. A možná by se to natáhlo až do vyššího počtu zápasů. Brno ukázalo, že je to mladý, běhavý tým. My jsme celkově spíš starší, ale i ti mladší brněnští hráči hráli nebojácně a bylo by to zajímavé. 

Trenér Czudek by se měl vrátit už ve středu proti Kolínu?
Přesně do toho nevidím, ale „Čouda” už s námi absolvuje tréninky a snaží se zapojovat do chodu týmu. Myslím, že by mohl být už na lavičce. Nakonec to vyšlo docela hezky, že i když si zaskakující asistent Kryštof Vlček v lednu nejdřív musel trochu „vyžrat” i ty blbé prohrané zápasy, kdy to na jeho psychiku nebylo nejlepší, tak pak těmi posledními utkáními ukázal, že je schopný trenér a dokáže vést i takový tým, jako je Opava. Jsem tak rád, že mohl zažít i ty dobré, vítězné zápasy a prokázat svou kvalitu.

Začátek trenérského působení v NBL jste Kryštofu Vlčkovi neusnadnili, ale teď  s vámi zvládl tři koncovky v řadě. Roste zápas od zápasu i on a jak moc mu vypomáháte s protloukáním se ligovými bitvami?
Zpočátku to bylo něco nového, dosud jsme s Kryštofem jako trenérem absolvovali jen letní přípravu nebo nějaké přátelské zápasy. Mistráky v NBL jsou ale něco jiného a potřebovalo to čas, než si to sedlo. Po Novém roce se párkrát probírala naše prohlubeň ve formě, což taky byl jeden z faktorů těch výsledků. Musel si to ale vyzkoušet, jak v té roli pracovat, i my jsme si museli zvyknout na něj. Teď už ale obě strany pochopily, co se očekává, co se smí, co funguje a nefunguje a poslední zápasy to potvrdily.

V koncovkách řídí vše Kryštof Vlček sám, nebo se podílí i hráčská rada starších?
On i asistent Zach mají hlavu otevřenou, a když byla potřeba nějaká konzultace nebo upřesnění, tak to řešili s těmi nejzkušenějšími. V koncovkách se nás Kryštof ptal, co by nám vyhovovalo za obranu, co by navrhoval on, a společně se to dalo do kupy. Možná tam byla trochu větší „demokracie”, ale i „Čouda” se snaží různé strategie s těmi nejzkušenějšími probírat. Taky musím dodat, že Kryštof měl vždy něco připraveného, ne že by čekal, co mu kdo poradí. Ta spolupráce s těmi zkušenými hráči ale fungovala dobře. Taky to neměl jednoduché, že ho hned čekalo několik koncovek v těžkých zápasech, ale v těch posledních utkáních to vyšlo.