Bába s nůší, obrana přes čáru a touha po vendetě

O FINAL 4 SE ŠIŘINOU, PŮLPÁNEM A BENDOU Až když se podíváte na datum narození opavského rozehrávače Jakuba Šiřiny, můžete plastičtěji pochopit, co to pro něj, ale také pro jeho spoluhráče znamená. Dirigentovi Slezanů bude 21. listopadu rovných třicet, ale až nyní se dočkal svého prvního velkého finále kariéry, když v semifinále Hyundai FINAL 4 jeho skvadra složila v Prostějově domácí Orly 63-85. V Českém poháru to bude první finále klubu od roku 2004 a pro tuhle sestavu je to další velký úspěch po ligovém bronzu z roku 2014.  

O FINAL 4 SE ŠIŘINOU, PŮLPÁNEM A BENDOU Až když se podíváte na datum narození opavského rozehrávače Jakuba Šiřiny, můžete plastičtěji pochopit, co to pro něj, ale také pro jeho spoluhráče znamená. Dirigentovi Slezanů bude 21. listopadu rovných třicet, ale až nyní se dočkal svého prvního velkého finále kariéry, když v semifinále Hyundai FINAL 4 jeho skvadra složila v Prostějově domácí Orly 63-85. V Českém poháru to bude první finále klubu od roku 2004 a pro tuhle sestavu je to další velký úspěch po ligovém bronzu z roku 2014.    

„Je to opravdu fajn pocit, protože jsem ještě žádné finále nikdy nehrál. Řadím to na stejnou úroveň jako bronzovou medaili z ligy. Finále si teď určitě chceme užít,“ podotkl Šiřina bezprostředně po semifinále, v němž zajistil 17 bodů, a ve třetí čtvrtině byl hlavním strůjcem obratu v zápase.

„Ve druhé půlce rozhodla naše agresivita v obraně. Tvrdá hra a presování po celém hřišti domácím nevonělo. My jsme tak měli vstoupit do zápasu už od začátku, což se nám ale nepovedlo. Naštěstí nám Prostějov v první půlce neodskočil o víc než deset bodů. Druhá půlka už od nás v útoku i obraně byla úplně jiná,“ káral i chválil reprezentační playmaker.



Odmítl, že by Orli jeho tým něčím překvapili, zmínil však jiný aspekt tohoto souboje. „Před zápasem se spekulovalo o našem lehkém losu, že Prostějov má nový tým… Jenže v sestavě má šest Američanů, kteří pokud mají den, by nás mohli dost potrápit. A první půlka toho byla důkazem.“

S Opavou to nevypadalo nejlíp ještě v úvodu třetí čtvrtiny, kdy si za stavu 47-40 pro soupeře udělal její ústřední podkošový hráč Gniadek 4. faul.

„I tam jsem ale věřil, že to otočíme. Měli jsme širší lavičku, Prostějov to hrál v šesti sedmi lidech celý zápas a my věděli, že když to budeme točit a hrát s velkou agresivitou, tak soupeř odpadne, což se potvrdilo. Síly v útoku mu pak došly,“ všiml si Šiřina.

Jeho osobně zřejmě „nahodila“ i kouzelnická trefa z vlastní půlky s klaksonem prvního poločasu. Byla to nakonec jeho jediná trojka v utkání.

„Do té doby jsem netrefil zpoza oblouku ani bábu s nůší, za tenhle kousek jsem tedy byl rád a věřím, že nás to do druhé půlky i trochu nakoplo. Byla to moje druhá nebo třetí taková trefa v kariéře, ale určitě nejsem takové štístko jako Vyo,“ odkáže na Tomáše Vyorala, děčínského experta na tyto situace.
 

Jaká bude šance Slezanů v sobotním finále, které startuje v 18 hodin?

„Šance bude, pokud budeme bránit tak jako ve druhé půlce s Prostějovem, a bude nám to padat. Potom bychom mohli být konkurenceschopní. Pardubice letos ukázaly, že se Nymburk dá porazit, hraje se na neutrální půdě, věřím, že přijede ještě o autobus fanoušků navíc a vytvoří nám skvělou kulisu. A my se pokusíme vyhrát,“ zve Šiřina na své první finále.

Diametrálně odlišné pocity měl po semifinálovém dni rozehrávač pardubické Beksy Viktor Půlpán. Ještě před časem by se na 11bodovou porážku s mistrem (63-74) v takovém utkání hledělo jinak, ale nyní už se na východě Čech bere jako zklamání. To se ostatně zračilo i ve tváři juniorského reprezentanta.  

„Po vítězství nad Nymburkem v lize jsme si věřili na výhru i tady. Teď se proto na ten výsledek dívá špatně. Měli jsme na to je porazit, ale srážely nás věci, na které jsme se upozorňovali - tedy ztráty a útočný doskok soupeře. Právě tohle mezi námi udělalo ten rozdíl 11 bodů,“ mrzelo playmakera.

Beksu zejména do půle ničily ztrátové přihrávky na půlce hřiště, mířící na spoluhráče přes vrchol trojkového oblouku. „Tohle bych vzal i na sebe. Sám jsem takovou blbou ztrátu udělal aspoň dvakrát. Tohle jsou hodně nebezpečné přihrávky, které bych při té těsné obraně vůbec neměl dávat. Soupeře body z těchto chyb hodně nakoply a nás pak stálo strašně moc sil se vracet do utkání.“



Půlpán přiznal, že agresivní obrana Nymburka s rukama proti přihrávce byla pro jeho tým nezvyklostí. „Moc týmů takhle nebrání a my se s tím nedokázali poprat.“

Další problém byl, že při špatné střelbě z pole se tým ve druhém poločase už nedokázal dostávat ani na trestnou linii. „Už jsme tolik nenajížděli do koše, nedostávali jsme se dovnitř a zbytečně jsme to ostřelovali z dálky,“ věděl Půlpán.

Ten je za zkušenost z tak vypjatého zápasu rád, ale už ji nijak nepřeceňuje. „Hlavně jsem na sebe naštvaný za svůj výkon. Pět ztrát je na rozehrávače moc a já vím, v čem se musím zlepšit. Určitě to ale je motivace do dalšího průběhu sezony, kdy tuhle porážku budeme chtít Nymburku vrátit,“ neskrývá Půlpán, který v semifinále odehrál 15 minut s 5 body, 5 doskoky a 2 zisky.

Úlevu zažívali po prvním semifinále členové nymburského tábora, kteří ještě v poločase neměli nic jistého, a jak přiznal i veterán Petr Benda, vlastně nikdy Východočechy úplně nesetřásli. „Postrádali jsme zabijácký instinkt. I když jsme ve druhé půlce náskok natáhli na deset bodů, až do konce tam chyběl moment, kdy bychom soupeře zlomili. Byla naše chyba, že se několikrát vrátil, a museli jsme tak hrát soustředěně až do konce.“  



Reprezentační power forward si sice pochvaloval dobrý vstup týmu do zápasu, včetně pokrytí distančních střelců, s další fází už ale spokojen nebyl. „Polevili jsme v obraně a to nás stálo náskok. Navíc se v první půli rozstřílel Wall, i když jsme na něj byli připravení.“
 
Benda měl po ruce vysvětlení i pro 18 pardubických trestných hodů za prvních 20 minut. „Bylo to dané naší agresivní obranou, někdy možná až „přes čáru“. Takhle se ale dnes musí bránit, protože nehrát tolik do těla a nebránit tolik od míče, možná bychom v půlce prohrávali o deset. Takhle jsme aspoň vedli,“ ocenil.

Středočeši měli hodně aktivní ruce, které natahovali proti míči, aby přihrávky nemohly doputovat ke svěřenému pardubickému adresátovi. „Chtěli jsme takhle nátlakově bránit, protože z toho plynou ztráty soupeře. Někdy jsme tam ale šli zbytečně agresivně a byly z toho fauly. Jinak nám to ale dávalo jednoduché koše z protiútoků.“