Babička na drátě, táta na lávce a džoby v hip hopu

INTERVIEW S MICHAELEM MEDVECKÝM Má v šuplíku ligový bronz z roku 2013, ale pořád je teprve zelenáč. Vždyť v minulé sezoně měl průměr 7 minut na utkání, rok předtím 5. Zřídkakdy našel po zápase u svého jména větší cifru než 10. Výjimečně dal nějaký bod. Proto minulá neděle představovala v jeho kariéře zatím ten nejvýznamnější milník. Poprvé odehrál nad 20 minut, poprvé skóroval víc než za 5. Těch 27 minut mu při oslabené sestavě udělil jeho otec, už 4 roky jeho nadřízený v týmu Nové huti. A 22letý Michael Medvecký ty minuty proměnil ve zlato, přesněji řečeno v 11 bodů alias první dvojciferný zápis v NBL. Nic jiného mu ostatně nezbývalo. Protože jinak by si zase vyslechl… I když, jemu už je to dlouho fuk. 

INTERVIEW S MICHAELEM MEDVECKÝM  Má v šuplíku ligový bronz z roku 2013, ale pořád je teprve zelenáč. Vždyť v minulé sezoně měl průměr 7 minut na utkání, rok předtím 5. Zřídkakdy našel po zápase u svého jména větší cifru než 10. Výjimečně dal nějaký bod. Proto minulá neděle představovala v jeho kariéře zatím ten nejvýznamnější milník. Poprvé odehrál nad 20 minut, poprvé skóroval víc než za 5. Těch 27 minut mu při oslabené sestavě udělil jeho otec, už 4 roky jeho nadřízený v týmu Nové huti. A 22letý Michael Medvecký ty minuty proměnil ve zlato, přesněji řečeno v 11 bodů alias první dvojciferný zápis v NBL. Nic jiného mu ostatně nezbývalo. Protože jinak by si zase vyslechl… I když, jemu už je to dlouho fuk. 

Michale, směl jste se vůbec po porážce aspoň tiše radovat?
Z osobního pohledu bych radši dal dva body a vyhrál, než takhle - že jsem konečně dal víc, ale prohráli jsme. Nějakou vnitřní radost jsem ale určitě měl, konečně mi něco vyšlo.

Radovat se při porážce je vždycky divné, přesto – způsobil váš kariérní výkon alespoň nějakou senzaci v rodině?
Táta to moc neřeší, i když je rád. Radost tak měla spíš babička, jako moje největší fanynka. Ta mi po zápase zavolala hned do autobusu, vyptávala se a gratulovala. Po zápase si takhle většinou voláme. Jinak se ale žádná "bouře" nekonala.  

Pod otcem jste na lavičce v NH strávil celé 4 dosavadní sezony, kdy se míháte v NBL. Jak se vaše soužití v týmu i vaše role pod jeho vedením vyvíjela?
Vyvíjela se těžce. Začalo to tak, že příležitost trénovat s áčkem mi dal náš generální manažer pan Kudela, kterému jsem za to vděčný. Pak jsem trénoval, trénoval a trénoval a až později to postupně přicházelo. Dost jsem si to odseděl a čekal, než jsem se dostal na přijatelnou úroveň, abych byl schopný hrát i v lize.



Je vám 22. Dával jste si nějakou lhůtu, do kdy jste chtěl dát šanci svému většímu prosazení v lize?
Uvažoval jsem o termínu dokončení vysoké školy, kde studuju mezilidské vztahy. Teď jsem v druháku a do konce čtvrťáku, dokud tu v Ostravě budu, jsem tomu chtěl ten čas dát. Kdyby to nevyšlo, šel bych pak jinou cestou, a kdyby ano, budu rád a budu dál hrát.

Kdy pro vás bylo společné působení s otcem v jednom týmu nejtěžší?
Asi na začátku. Když jsem se tehdy před zápasy rozcvičoval s týmem, různí lidé si toho začali všímat a probírat proč a jak. Každý se na to ptal, když jsem byl v jednom týmu s tátou. Postupně jsem si na to ale zvykl a už s tím nemám žádný problém.

Funguje to i v NH stejně jako jinde v obdobných situacích, tedy že na rodinu je přísnost ještě větší?
Přesně tak. S tím můžu stoprocentně souhlasit. Já jsem za to ale rád, čím přísnější na mě táta je, tím víc si to beru a snažím se víc zlepšovat.

Asi by se ale našly situace, kdy vás to zamrzí, ne?
No, vyloženě takové situace se nestávají, jen sem tam si třeba řeknu, že to je trochu zbytečné, ale že by mě to mrzelo, to ne.

Samozřejmě se nabízí i otázka, co si před vámi na trenérovu adresu mohou dovolit říct spoluhráči. Musíte mít ústa často na sedm západů?
Kluci už vědí, že s nimi držím basu. Za ty léta už jsme si tu vybudovaly vzájemné vztahy, že něco takového nepřipadá vůbec v úvahu - tedy že by něco z šatny šlo někam dál.

Musíte tedy spolknout i nějaké to ostřejší slovo.
Přesně tak. To tak v tu chvíli nejde brát, že to je táta.

První rok, kdy jste trénoval s ligovým týmem, jste dostal možnost ligu vyzkoušet na minutu, druhý rok na pět. Jak jste ty první sezony prožíval?
Tam to bylo založené hlavně na trénování s áčkem a sžívání se s vyšším basketbalem. Já s tím počítal, že budu trénovat a že si to budu muset odsedět. Tak se to asi sem tam děje.



Zhruba dva roky zpátky otec v rozhovoru říkal, že byste basketbalu měl dávat víc a jeho tradiční věta zněla, že on trénoval čtyřikrát denně a vy čtyřikrát týdně. Bývá tohle ta nejčastější výtka?
Asi jo. Já jsem to chtěl vždycky poupravit, že to není 4krát týdně, aby někdo neměl zkreslené představy. Navíc si myslím, že i to jeho čtyřikrát denně je strašně moc. (usmívá se) Já sám trénuju hodně, ale zase s mírou.

Kdy pro vás bylo nejtěžší být synem toho Medveckého, který málem pro NH jako hráč dobyl titul?
To je těžká otázka, (přemýšlí)... Já jsem takový optimistický člověk, a co kolem sebe slyším, to mi proletí uchem a vůbec si to neberu. Každý ať má názor, jaký chce, a já se kvůli tomu nebudu nervovat. Jen si basket užívám.

Vy už jste veřejně přiznal, že vás do basketbalu otec nenutil a že šlo o dobrovolné rozhodnutí. Myslíte si, že z vás stále chce vydupat solidního ligového hráče?
On tomu nechává jako by volný průběh. Řekl mi, ať se rozhodnu sám, co chci dělat. A já se rozhodl, že chci dělat tohle a on mě jen jako kdyby posouvá dopředu. Nedrží nade mnou ale hůl, že bych musel tohle a tamto. Takhle zase ne.

Ve třetí sezoně v NBL už jste povýšil na 80 minut a v té minulé na 177, což dávalo průměr 7 minut na utkání. Dalo se to už považovat za blýskání na lepší časy?
Jasně, dávalo mi to větší sebevědomí a chuť i vůli na sobě pracovat. A já si říkal, že to jednou musí přijít, když budu takhle pracovat. A pak se své šance musím ujmout.

V Ústí ta šance konečně přišla ve větším balení. Jak dlouho dopředu jste věděl, že vás čeká až taková porce?
Když v sobotu Péťa Bohačík přišel na trénink a říkal, že mu není moc dobře. Pak si šel změřit teplotu, kterou měl zvýšenou, a ráno se to ještě zhoršilo, takže nemohl jet. A my jsme tu s Peťou a Adamem Urbánkem tři čtyřky, proto jsem předpokládal, že dostanu víc minut. A že 27? Tolik jsem určitě nečekal, doufal jsem tak v 15 až 20.     

To znamená, že jste se pořádně zadýchal.
Právě že ani ne. My jsme měli super letní přípravu a konečně po třech letech, kdy jsem měl hned po přípravě nějaké zranění včetně zlomené zánártní kůstky nebo natrženého hamstringu, jsem to poprvé dokončil zdravý. Minulé roky jsem po létě, kdy by hráč na tom měl být fyzicky nejlíp, musel třeba dva měsíce vysadit a teď to bylo dobré. A ani v tom Ústí jsem se tak moc nezadýchal. 

S 11 body jste byl za kolegy Čížem a Hookerem třetím střelcem týmu. Komu za to dík?
Adamovi Čížovi, který tvořil hru, a nacházel mě ve volných pozicích, takže mu musím poděkovat. Hned první pozici jsem proměnil a pak už jsem si říkal, že bude asi dobrý zápas. Padalo to, Adam hrál výborně a tvořil nás všechny kolem sebe.

Mimochodem, pokud jde o pozici, jste spíš small forward, nebo power forward?
Spíš "čtyřka", ale teď v Ústí jsem chvíli musel zaskočit i na trojce, protože nám vedle Péti Bohačíka chyběl i Vojta Bratčenkov a bylo třeba to doplnit.
 

Vy ovšem nejste "živ" jen sportem, proto se musím zeptat, jak jste na tom s hudbou a především se vztahem k hip hopu?
Mám k tomu asi blízko. Už jsem s Adamem Čížem a Patrikem Audou natáčeli i hudební videoklipy s basketbalovými scénami, znám se i s pár rappery jak z Ostravy, tak z Prahy a jsou to - dá se říct - kamarádi.

Jakou roli jste vy jako hráči ve videoklipu z loňského roku měli?
Bylo to pro ostravskou skupinu Azurit Kingdom a šlo o skladbu XXIII. Bylo to na kamarádské bázi – oni nám řekli, že mají skladbu s basketbalovou tématikou a zeptali se, jestli bychom to pro ně nenatočili. A my samozřejmě souhlasili.

To ale nebyla vaše první natáčecí zkušenost, že?
Ještě rok předtím jsem s (tehdejším spoluhráčem z NH) Honzou Stehlíkem točil klip pro Pastora, kdy je ale ten název skladby trochu sprostý. Šlo o nárazovou akci. V pátek se to dohodlo a natočilo se hodně rychle. To klip ke XXIII jsme točili dýl, hala v ostravském Trojhalí Karolina na to byla zarezervovaná na celý večer, s kameramany a vším kolem. Bylo to už propracovanější.

K účinkování v klipu s Pastorem a Sergeiem Barracudou, kde se to jen hemží drsnomluvou, otec nic nenamítal?
To rozhodně ne. On je oba zná a ví, jací jsou v normálním životě. Jsou to inteligentní kluci. Táta se s oběma sem tam i baví, když za mnou přijdou na halu. Oba navíc hrají basket. 

Který z vašich dvou klipů vzbudil větší ohlas?
Ten sprostější. Má už přes 400 tisíc zhlédnutí. Já ale s tím, že v něm vystupuju, nikdy problém neměl – lidi chápou, jaká je dnešní doba, a předsudky, co se týká sprostých textů, jsou posunuté trochu jinam. V té umělecké rovině se to, myslím, chápe.

Vy sám jste se na hudební dráhu ještě nepustil?
Ne, ne. Ani se nepustím. Nemám na to geny, ani hezký hlas. Radši se dám na něco jiného.






Foto, repro foto a video: Sporty Ústí, Azurit Kingdom