Beksa do Guinnessovy knihy? Šafarčík na vrcholu, řádí i doyen

Dalo by se to nazvat osmým divem NBL. Tým, který byl do poloviny prosince zralý pomalu na baráž, nyní září tak, že to už snad ani nejde víc. Největší důkaz? Sobotní triumf v Opavě byl pro pardubickou Beksu už osmý venkovní v řadě! Haly soupeřů tak plení už dlouhé tři měsíce. A to už je skoro na zápis do Guinnessovy knihy rekordů.

„Sám jsem si to neuvědomoval, jen jsem věděl, že jsme ještě ve skupině A1 venku neprohráli. Je to samozřejmě dobré, protože my spíš mívali problém venku vyhrávat. Nemyslím, že to je na Guinnessovku, ale pomohlo nám to vyškrábat se z té naší mizérie, ve které jsme byli před pár měsíci. Nevím, jestli se nám tohle někdy povedlo, i když jsme byli třeba druzí a většinou si to vyhrávali doma. Já před začátkem A1 říkal, že musíme hlavně vyhrávat doma, protože s takovou venkovní sérií jsem nepočítal. A teď můžeme myslet ještě na nějaký posun v tabulce. Kdyby se podařila čtyřka, tak po tom, jak jsme vypadali před Vánocemi, by to bylo zlaté,” zasní se doyen týmu Kamil Švrdlík, který k poslední hvězdné sérii sám nemálo pomohl.

Kamile, kde hledat základy takové venkovní šňůry?
Už před Vánocemi jsme přešli do play-off módu. Museli jsme! Na každém zápase záleželo, nemohli jsme si v boji o A1 dovolit žádné ztráty. A teď jsme museli zabírat znovu, abysme se vyškrábali do první šestky a vyhnuli se předkolu. Měli jsme prostě nad sebou ten bič a začalo se dařit, i když jsme teď nebyli komplet. Dobře se potrénovalo v reprezentační pauze, chytili se i kluci, kteří dřív tolik nehrávali, a teď na ně spadla mnohem větší zodpovědnost, které se dobře chopili, a to je největší základ téhle šňůry.

Často jste právě i venku dostávali jen 50 až 70 bodů. To vypadá na hodně dobrou obranu.
Někdo by mohl říct, že se proti nám soupeřům nedařilo z dálky, jako naposledy Opavě, ale my určitě obranu oproti začátku sezony hodně zlepšili. Zvedlo se to dost i tím, že jak teď dostávají šanci i naši mladí. Všichni chtějí bránit a na obranné polovině „hrabou”. Pokud ta touha je, a nenecháváme se snadno překonávat, je to první krok k tomu být úspěšní. A pak se to může sejít k takové sérii. Musíme tu obranu udržet co nejdéle. Je to věc, na které můžeme zakládat naši hru, i když se nedaří. A to jsme na začátku sezony neměli. Stálo to na individualitách, že se bude hodně dařit v útoku, ale my právě obranu museli hodně zlepšit.  

Vystupuje v obraně něco víc? Třeba tlak guardů na míč, týmové pojetí, nebo zónová krytí?
Všechny tři věci jsou toho součástí. Hodně je to o tom týmovém bránění, že jsme to vypilovali, abysme se nenechávali překonávat prvním jednoduchým nájezdem a držíme tu kompaktnost obrany co nejdéle a nutíme tak soupeře jen ke střelám z dálky. A když mu to nepadá, jak je zvyklý, dostáváme se na koně. Opravdu víc jsme se na tu obranu zaměřili, navíc v té sestavě bez některých opor, kdy už nemůžeme spoléhat, že dáme hodně bodů. A znovu bych k tomu přidal to, že začali hrát ti mladí kluci. Vědí, že se obranou můžou udržet na hřišti a asi si to vzali za své. Je to kontrast proti začátku sezony, kdy jsme měli snad nejhorší obranu, to teď dostáváme asi o dvacet bodů míň. A taky to vychází z toho, že nehrajeme až tak rychle, i když se občas o nějaký brejk snažíme.

Kterých z těch dobytí hal soupeřů si vážíte nejvíc, když tam byla hned dvakrát Opava, pak i Děčín, Ústí nebo Brno?
Všude se tam hraje těžko a vyhrát v Opavě dvakrát za sebou už něco je. V tom prvním souboji jsme ještě hráli o skupinu A1 a asi jsme je překvapili. A tu druhou výhru jsem už tolik nečekal. Pár dní předtím ztratili druhé místo, čekali jsme, že po nás půjdou, takže to bylo velké vítězství.

Řada těch venkovních výher nebyla o mnoho bodů. Věřili jste si už v každé další koncovce nebo v celé čtvrté čtvrtině víc a víc?
Nebylo to vždy až do úplné koncovky. Těsnější mi to přišlo v době, kdy jsme bojovali o A1, teď to bylo o něco klidnější. Postupně jsme se v té sezoně naučili vyhrávat, dřív se vždycky něco nepodařilo, v průběhu čtvrté čtvrtiny, a bylo to takové - ach jo, už je to tady zase. Těmi urvanými koncovkami jsme získali větší jistotu a teď naposledy se to ukázalo v Opavě, kdy dohrávala čtvrtou čtvrtinu s obratem sestava s mladými kluky, kteří načerpali to sebevědomí v předchozích zápasech.

A ještě se vám daří vítězit i bez řady opor, což při vaší neširoké opěrné rotaci není taky jen tak.
V těch zápasech zahráli i ti, od kterých už to čekáme, protože je vidíme každý den na tréninku, ale soupeři je takhle neznají, čekají to jednodušší. V tomhle jsme se hodně semknuli a hráli týmově, což tu první měsíce sezony chybělo. Půjčíme si to i v útoku, a pokud zahraje víc kluků, těžko se proti tomu hraje každému.
 
Při absenci Tomáše Vyorala na rozehře, která asi nebude krátká, ještě stoupla důležitost Petra Šafarčíka. Zažívá v 29 letech kariérní sezonu, jak napovídá i jeho 16bodový průměr?
Nedokážu to posoudit, ale je to možné. I věkem to už vychází, že by měl být na svém vrcholu. A i v té Opavě, byť zápas nedohrál, jsme i díky němu vlastně byli pořád na dostřel, ač jsme 25 minut nehráli optimálně. Určitě nám pomáhá strašně moc a hraje dobře. Byl bych rád, aby mu to vydrželo co nejdéle.

A pěkných pár hodně dobrých zápasů jste měl v poslední sekvenci sezony i vy, který jste sedmkrát z 11 posledních zápasů skóroval dvojciferně a třikrát byl na užitečnosti nejméně 26. Při dobré formě týmu jste tedy rozkvetl ve svých sedmatřiceti také?
(směje se) Tak, bez toho by to nešlo. A tolik hráčů jsme už taky neměli. Ne, vážně, vycházelo to z celé naší hry, když se hraje takhle kolektivně, člověka to baví, a když tomu pomůžu, je to ještě lepší.