Bez signálů. Přišlo to jako posezonní překvapení

S PAVLEM HOUŠKOU Na konci léta 2014 byl jako pozdní žolík spasitelem národního týmu v hororovém zápase v Szolnoku, který nastartoval hvězdné roky lvů se sedmým místem na EuroBasketu 2015 a bělehradským atakem olympiády. Na jaře 2016 dobyl svůj čtvrtý titul s Nymburkem a loni i své první stříbro s Děčínem – jako druhý střelec i druhý nejužitečnější hráč týmu v play-off. Ještě v letošní čtvrtfinálové sérii byl top skórerem Válečníků a v celé sezoně i jejich druhým střelcem a doskakovačem. Přesto už aktuálně členem děčínské družiny, jejíž dres hájil celkem 8 let -  dvakrát i jako MVP celé ligy -, není. Ke svému nemalému překvapení, patrnému i z následujícího rozhovoru. Protože však většina konců značí i nové začátky, rozhodl se Pavel Houška vrátit ke kořenům a znovu spojit síly s někdejším spoluhráčem Antonínem Pištěckým. Jen o pár kilometrů proti proudu Labe. Ve svém rodišti. V Ústí, kde 34letý power forward čerstvě podepsal dvouletou smlouvu. I jeho nenadálý konec v pátém celku letošní sezony bude kořením derby severu v příštím ročníku Kooperativa NBL.

S PAVLEM HOUŠKOU Na konci léta 2014 byl jako pozdní žolík spasitelem národního týmu v hororovém zápase v Szolnoku, který nastartoval hvězdné roky lvů se sedmým místem na EuroBasketu 2015 a bělehradským atakem olympiády. Na jaře 2016 dobyl svůj čtvrtý titul s Nymburkem a loni i své první stříbro s Děčínem – jako druhý střelec i druhý nejužitečnější hráč týmu v play-off. Ještě v letošní čtvrtfinálové sérii byl top skórerem Válečníků a v celé sezoně i jejich druhým střelcem a doskakovačem. Přesto už aktuálně členem děčínské družiny, jejíž dres hájil celkem 8 let -  dvakrát i jako MVP celé ligy -, není. Ke svému nemalému překvapení, patrnému i z následujícího rozhovoru. Protože však většina konců značí i nové začátky, rozhodl se Pavel Houška vrátit ke kořenům a znovu spojit síly s někdejším spoluhráčem Antonínem Pištěckým. Jen o pár kilometrů proti proudu Labe. Ve svém rodišti. V Ústí, kde 34letý power forward čerstvě podepsal dvouletou smlouvu. I jeho nenadálý konec v pátém celku letošní sezony bude kořením derby severu v příštím ročníku Kooperativa NBL.  

Pavle, co všechno vedlo k vašemu překvapivému transferu z Děčína do Ústí?
Jednoduchá věc. Byť jsem měl v Děčíně smlouvu ještě na příští rok, v rámci posezonních rozhovorů s hráči mi bylo řečeno, jestli bych se nechtěl domluvit na ukončení spolupráce, protože klub by se chtěl vydat jinou cestou. To byl pro mě impuls jít a hledat si angažmá jinde.

Bylo to pro vás velké překvapení, nebo se nějaké signály objevovaly už během sezony?
Žádné signály nebyly, přišlo to jako posezonní překvapení.    



Mohl mít nějaký vliv brzký konec týmu v play-off?
Tohle není otázka pro mě, takže na to nedokážu odpovědět.

Jaký byl váš nejbližší další krok? Ústí se naskýtalo jako první volba?
Určitě ano. Jsem rodilý Ústečák a po konci kariéry jsme se sem s rodinou plánovali vrátit tak jako tak. Proto jsem se hned spojil s generálním manažerem Tomášem Hrubým, dali jsme si schůzku a domuvili se na mém angažmá.    

Jaké pro vás byly dvě návratové - a výsledkově velmi rozdílné - sezony v Děčíně po čtyřech titulech s Nymburkem?
Nevím, jestli to dokážu zhodnotit úplně objektivně a asi bych potřeboval delší čas. Přece jen díky většímu odstupu zapomenete na to špatné a budete vzpomínat na to dobré. Ta první sezona byla určitě dobrá, na tu budu vzpomínat rád. Druhá se nám nepovedla a ještě to bylo korunované mým odchodem. Něco takového jistě čeká jednou každého hráče, ale opravdu bych na lepší zhodnocení potřeboval víc času. Nerad bych teď něco řekl a pak toho litoval.

Ústí vás prý chtělo už po konci angažmá v Nymburce, tehdy ale ještě ambice z hlediska umístění i možnosti lepší smlouvy převážily pro Děčín?
Přesně, byla to kombinace obojího, ať už jde o výši smlouvy nebo vyšší ambice Děčína. A dalším důležitým faktorem bylo, že v Děčíně jsme se domluvili na tříleté smlouvě, byť – když se na to podívám zpětně -, vidím, že každá smlouva se dá vypovědět a je to úplně jedno. I tohle ale pro mě byla nějaká životní zkušenost.  

Ústí v závěru sezony chyběla větší síla pod košem, přesto málem v play-off vyřadilo Pardubice. Měl by na tom tým být po vašem příchodu výrazně líp?
To ukáže až čas, ale já doufám, že jo. Teď ještě čekáme, jaké nám přibudou posily na křídlech, protože zatím máme jen Svejcara.



V Ústí jste před patácti šestnácti lety začínal ligové působení jako spoluhráč Antonína Pištěckého, nyní již vašeho nového kouče. O kolik se klub od té doby změnil?
Od mého odchodu je to o dvanáct let jiné Ústí a změnilo se toho opravdu hodně. Tehdy se jmenovalo jinak, byl to „plynárenský“ klub, taky celkové fungování a přístup jsou teď úplně jiné. Přicházím do týmu, kde je trenérem můj kamarád a bývalý spoluhráč a sám jsem zvědavý, jak se příští sezona bude vyvíjet. Celkově se to v klubu kompletně vyměnilo, skoro nikdo tu nezůstal. Kromě Tondy už je tu jen Bob Šedivý, který byl tehdy trenérem.

Ústí letos mohlo případným postupem do semifinále přepsat klubové dějiny. Přijde teď druhá šance?
Tohle je hodně zavádějící otázka. Spousta klubů bude i letos posilovat. Svitavy budou chtít jít ještě víc nahoru, Pardubice budou měnit kádr. My jistě budeme chtít uhrát co nejlepší výsledek, ale jak to bude vypadat, se těžko předvídá. Ani ostatní týmy nemají poskládané sestavy a nedá se to tak moc odhadnout.

Stejně jako v Děčíně vás i v Ústí čeká Alpe Adria Cup – při zvýšení počtu zápasů v lize tak budete ve větším zápřahu. Nevadí?  
Sám za sebe můžu říct, že čím víc zápasů, tím líp. Jsem zastáncem čtyřkolového systému v lize, protože čím víc utkání hrajete, tím míň trénujete a to je pro mě jako staršího hráče lepší. Za mě má tedy pohár jen podporu.  

Vám třeba nepřekáželo, že při 44 zápasech v základní části přece jen ubylo napínavosti, kterou přinášejí dvě fáze dlouhodobé části?
To je pravda, ale všechno má svá pro a proti. Nějaká napínavost u čtyřkolového systému sice chyběla, ale zato nejlíp reflektoval formu týmu během sezony, což nadstavba podle mě nereflektuje. Vy můžete třeba „zvolnit“ v první části sezony, pak zaberete a dostanete se do A1, ale co dál? Týmy ze spodku A1 pak dva měsíce nemusí hrát naplno a zaberou, až když se zase přidají celky z A2. Každý model tak má něco, ale podle mě při čtyřkolovém systému musel každý tým ke každému zápasu přistupovat zodpovědně, protože co si během sezony neuhrál, to mu na konci mohlo chybět. Musel se tak snažit urvat každé utkání, protože vaše pozice vycházela z počtu výher a porážek.

A ještě jedna drobnost – pokud by v týmu nepokračoval hrající asistent Stanislav Votroubek, nechtěl by pak kouč Pištěcký přesunout jeho kompetence na vás?
Myslím, že to po mně nebude chtít a určitě to zvládne sám. Zkušeností už po několika letech koučování má dost. Pokud ale ode mě bude chtít nějaký názor a já budu schopen pomoct, tak jistě něčím přispěju.